Sebevražda

Zitra napisu dnes nejsem doma užívám poslední dny naplno seru na vše...Stačí pak napsat adresu a ja už vás jen naberu zní to docela divne co...Ale vím že někdo na to odvahu nemá to udělat sám aspoň můžeme ještě před smrti trochu pokecat a třeba si to někdo i rozmyslí kdo ví...Taky to myslím vážně není to sranda...

neumím si představit nebo asi ano trochu ,jak se i já k vám přidávám. Jsem v takové krizi životní. Vlastně již několik dlouhých let. Přežívám jen . Muj bývalí man. mě dusí a fynačně mě chce zrujnovat. O vše mě připravil a bránit se v tomto státě, jak vidím není možné. Jen dýchám ,ale sáhnout si sama na život nedokáži.

Už je čas odejít...Můj...chci jit do toho,napises email?
myslim to vazne

Už je čas odejít...Můj život jsou auta takže moje smrt je jasná roztrelim se...Kdo neví jak nebo na to nemá tak mám tři volne místa není problém...

to je jedno Jill.
zkratka...Já ti věřím,. Vím, že všechno myslíš vážně a nechtěla jsem to ani náhodou ani trochu zlehčit. Ahoj, D.

Nic se nezmeni.
jen pribyly...Jistěže jsem nevěděla, že důvody přibyly. Naopak jsem psala ve víře, že tehdy, ty
nejzávažnější součásti důvodů pominuly a že snad i proto by mohlo zablikat světýlko...
Ahojky, milá D.

Dobrej je prej tvrdej chlast...Predavkovat inzulinem se sice lze, ale obnasi to injekcni aplikaci teto latky. Mnoho lidi ma zabrany si srat do krevniho obehu neco, co je pak zabije.

Inhalace plynu se mi jevi jako psychicky daleko setrnejsi zpusob.

Debbie, myslela jsem že...Nic se nezmeni.
jen pribyly duvody proc a jine to nebude.
preji klidny den.

Jill priznam bez potizi...Ještě jednou já pro tebe Debbie.
Má touha po odchodu se dá už definovat jen tak, že prostě bych "jen" ráda nebyla, neexistovala, ráno se nevzbudila. Nic však pro to nedělám,vím, že nic jiného nedokážu, žiju jak musím,v podvědomí tu touhu však stále mám.

Dobrej je prej tvrdej chlast...Nokosi, to co jsi napsal(a) zní tragikomicky.
Budí to děs i úsměv najednou. Promiň.Přesto
přeji jen to, co je pro tebe dobré!

Jill priznam bez potizi...Debbie, myslela jsem že takto odpovíš,
už tě, dovoluji si říci, tak trochu znám.
Možná však že ten dlouhý čas čekání na vytoužený konec může přinést i ve tvém životě něco, co změní náhled i postoj, ač si myslíš, že je to vyloučeno.
Kdyby se ti chtělo cokoli o tvém pozemském bytí napsat, věř, že i nadále mne zajímá tvůj osud, jakékoli vědění o tobě, ať už tady v diskusi nebo na mailu.

Nemůžu ani napsat, co mě...Grace,
ty musíš dát dokupy především sama sebe. Syna do toho moc netahej, o jeho životě bys rozhodovat neměla, jsou tu jiní, kteří se o něj postarají. I kdyby to neměla být rodina. On v depresi není, a i kdyby byl, vypatlá se z toho. Je malej, život před sebou.
Teď jde hlavně o tebe. Pomoz sobě. Volej o pomoc jak nejvíc můžeš.
Připadá mi neuvěřitelné, že lidé jako ty mohou zůstat bez psychologické podpory. A taky že o ni vůbec vlastně nestojí (no, vlastně se po tvých zkušenostech až tak nedivím, ale touha po pochopení tam snad někde přece jen je...)!
Já bych se z toho bahna bez podpory v terapii vyhrabávala ještě dýl a hůře, než mi to trvalo. Byly týdny, kdy jsem žila jen od jednoho sezení terapie k druhému.

Nerozumím tomu, že si někteří doktoři mohou myslet, že jsou tu léky a hotovo. Ale to fakt nestačí! Copak to není vidět?

íš, přijde mi, že je hodně dobré, jak píšeš, že jsi někdy zlá a protivná a křičíš. Vnímám v tom ještě sílu a energii, ten boj. Dokud tohle tam je, přijde mi to nadějné. Nevzdávala bych to.

Je vlastně nějaký "objektivní důvod", pro který nechceš žít? Nebo to spíše vychází z tebe, tvého nastavení a vždycky jsi taková byla?

Chceš návod na sebevraždu...Dobrej je prej tvrdej chlast a inzulin. Melo by to zafungovat tak, ze poradna davka inzulinu zpusobi hypoglimcu a zachrana v podobe vyplaveneho cukru z jater neprijde, protoze jatra jsou v tu dobu celkem znacne zamestnany odbouravanim alkoholu. Mam chut to testnout. Zkusim se jeste ozvat. Jestli se ozvu a budu ok, nenasel jsem odvahu. Pokuk se ozvu a budu na sracky, tak to nefunguje. A pokud se neozvu, tak to bud funguje, nebo sem byl linej se ozvat ;)

Nemůžu ani napsat, co mě napadalo, aby jsem ho tu nenechala samotnýho..možná si domyslíš ...a můžeš to odsoudit a máš na to plné právo...

Myslíš si Debbie, že...Jill priznam bez potizi neuspech.
ale s faktem,ze to nedokazu se nehodlam smirit.
nedokazu si predstavit zit a nebudu.
cesty zpet uz neni.

Doma je to těžší v tom, že musím řešit tu spoustu věcí..tam to bylo příšerný, ale právě tohle tam nebylo. Mám ČID, ale i tak nezvládám, máma ještě chodí do práce, tchyně nefunguje, otec má podobné problémy jako já a k tomu rakovinu..Právě se synem, já nevím co se synem..ví, že nejsem ok, to ví, to ani jinak nejde, ale nevím, jestli by mi to jednoou odpustil. říká mi, moje princezno..to je hrozný viď? AA já ho tu budu muset nechat, protože..já už nemůžu..mě bolí každý pohyb, nebaví mě NIC, vůbec nic, strašně trpím, to už není přežívání Pampeliško, to je utrpení..právě syn, to je má noční můra..jinak by jsem to měla na háku, prostě už by jsem tu několik let nebyla, to vím stopro..ale co jsem mu platná takhle, vždyt to dítě mě vidí jen ubrečenou, nebo vzteklou na celý svět za svou bezmocnost- jen vzácné chvíle si hrajeme, smějeme se atd...a je jich čím dál míň, Zase tu řvu jak malej parchant...nemůžu

Myslíš si Debbie, že...Sila a odvaha k dovrseni je otazkou vyberu spravnych medikamentu. Pomahaji leky proti depresi a uzkosti. U nekterych z nich se vyslovne uvadi zvysena sebevrazednost jako specificky vedlejsi ucinek.

Osobne bych se vsak, pred vydanim se touto cestou, napred pokousel o znovuziskani nejake pozitivni zivotni perspektivy.

Navíc, co je...A jak to vidíš se synem? V tom věku ještě asi moc nechápe co se ti to děje, a že bys mohla umřít, co. Jak zvládáš péči o něj? Teď se asi staráš o oba (i partnera), co?

Co ta praktická lékařka, myslíš, že ti Neurol napíše? Ty jsi bez toho fungovala v té PL? Tak to jde určitě i doma bez něj. Nebo je to doma těžší?

Cose týče rodiny, tam je to ztracený, mají mě už totálně plný zuby a nemíněí mě poslouchat, matka mi řekla at si volám linku důvěry, ona že toho má dost i tak atd. bla, bla
Minulý víkend, dyž si brala synka k nim na víkend domů, mi tady co jsem nějak vyjela a brečela, řekla, že jsem zrůda..už nikoho nechci a nemoju otravovat, navíc, stejně to NEMUZOU POCHOPIT, to utrpení. Myslí si, že jsem ufňukaný harant, který si jen stěžuje a lituje se..Škoda, že to nelze zařídit, aby si to tito lidé vyzkoušeli alespoň na pár dnů.. Nikomu to nepřeju trvale, ale tohle by byla jediná možnost, jak by to mohli pochopit..Takže na Tvůj dotaz - nemám nikoho, i když rodinu mám, ale to je taky...to by bylo na román o naší rodině,..a ne moc hezký román

Navíc, co je "komický"..mě tam samozřejmně neurol ani tramal co běžně beru nedali a přesto jsem tam "fungovala!, žádný třesy atd., takže asi doprdele závislá nejsem, ne ? To jen teď doma jsem zas pomalu na to najela, a neurol dochází, s doktorkou jsem se hrozně pohádala a skončila u ní, vracím se k bývalému doktorovi, ale mezitím budu muset jít prosi praktickou lékařku o neurol, alespoň něco málo.. Vtipné, že ? Je mi z doktorů a ze všeho na blití..A je mi líto syna nejen, že má takovou mámu, ale i že jsem ho přivedla do tohodle odpornýho hnusnýho světa...