Sebevražda

No, já doufám, že to tady......to bylo volné navázání na Milanovu poznámku, že diskuze na doktorce.cz skončí, když se všichni zabijem. :-)

No, já doufám, že to tady hned tak nezapíchnem...
Ale čekat, že možná zítra mě potká něco hezkého? To bych nemohla. Věřit a denně se znovu a znovu zklamávat. Raději nečekám nic konkrétního. Ono něco přijde, ať dobré nebo špatné a nejde tomu moc zabránit. Tak proč si kazit dny co nám zbývají nějakým očekáváním a zklamáním.
já vím, naděje je hezká věc...jen mám pocit, že už jsem z ní příliš vyrostla. a věci nikdy nebudou jako dřív.
To je moje osobní strategie, ne moc šťastná, ne vhodná pro druhé (nebo ne všechny), ale mně pomohla přežít. nějak si neumím představit, že by z člověka, který se utápěl v depresi tolik let, byl několikrát na konci života, se stal zářivý optimista, nadšený z toho, jak svět je krásný a zítra mě čeká štěstí...

o odpuštění? Pročti si...Načteno mám za svůj dlouhý život až moc. Možná i to byla chyba. A na odpuštění, o kterém ty mluvíš, nechci ani pomyslet

A jak bys poradil žít a...o odpuštění? Pročti si literaturu.
I vrahovi se dá odpustit, i vrah může odpustit sám sobě.

OMG:Tak na tohle opravdu...A jak bys poradil žít a mít se rad s vinou. S obrovskou vinou, které jsi se dopustil

Mít se víc rád,to snad není tak těžké.Víto kolik lidí žijí v chudobě a radují se z toho mála co mají.je to všechno v hlavě.Škoda vás a vašich blízkých,ale i když je to nesprávné udělat to samo sebou můžete.

Zbabělost myšleno jako...Milane, to myslíš vážně?:
".Jste vlastně chudáci a srabi,co ničí co nestvořili,je mi vás líto a hlavně vaše rodiče."
-----------
To je ale silné kafe.
Žít a nechat žít. proč to ještě zhoršovat. Jsou tací, co mají naloženo nad hlavu. Až tak že to neunesou. Snažila bych se aspoň nepřitěžovat. jsme na tenkém ledě. Mysleme na to. všichni. Zjevně je to ale také honě o tobě, že tě to téma tady tak přithuje, přestože ty tendence zabít se tak "nechápeš", jak píšeš. Proč tě to vlastně štve, co je motorem k tomu, tuhle stránku otevírat a psát o tématu, které tě zlobí?
Koukáš na to z pozice rodiče. jsi rodič?

pomoct si musime umet...umět si pomoct sami?
To je ctnost staré antiky...snad už jsme dále.
Ale není pomoc jako pomoc.
Trosko přeji sílu, ať už se rozhodneš jakkoliv.

Ahoj,všem,co sem chodí,už jsem tu delší dobu nebyla,občas jsem si něco přečetla,taky sem chodím v dobách,kdy jsem na dně,kdy mě sere svět a mám chut skočit z okna,utopit se nebo nevím co,ale nemám odvahu.Před 7 lety jsem se přiotrávila alkoholem,před 2 lety jsem dostala embolii,primářka mě vynadala,že jdu skoro pozdě,Poslední půlrok se mě dějou věci,které někdy nechápu,na něco myslím a stane se to ,až mě to někdy děsí.Zdravím speciálně Pampelišku.

Zbabělost myšleno jako...Sebevražda není zbabělost. Většinou se člověk dostane na určitou hranici, kdy sebevražda je jediným řešením, mnohdy nejen pro něj ale i jeho okolí.Konečně, o tom jsme si tady s Troskou povídaly.

Ten kdo chce pomáhat by měl vědět,že pomoc bez znalosti věci může vážně až nevratně poškodit zdraví.V oblastech kde se problém dotýká dvojice může poškodit oba.Problémy,které jsou uloženy hluboko v nevědomí nelze léčit skrze chémii,pokud nemám umyslu nadělat ještě větší paseku atd.To je můj názor.

Leo, já nevím sice jak to...Pud sebezáchovy nejlépe překoná bilanční sebevražda. Nejhůře naopak ty z afektu nebo z endogenní deprese. Můj názor

sleduju tuhle diskuzi docela...Leo, já nevím sice jak to má troska, ale za sebe můžu říct, že pud sebezáchovy je taková mrcha, jak jsem si nikdy nedokázala představit.
Trochu bych byla opatrná v těch dotazech proč už to dávno neudělala, myslím, že v takovém špatném stavu to jen přidá výčitky, ale chápu zase tvou touhu to pochopit nebo vyburcovat.

Ve skutečnosti nikdo nechce umřít. Jsme nastaveni na přežití. Proto je to tak těžké to udělat. Hrozně těžké, pokud to plánuješ.

sleduju tuhle diskuzi docela dlouho, spíš kvůli svým depresivním stavům než sebevražedným myšlenkám, ale opravdu by mě zajímalo, proč člověk, který je pevně rozhodnutý se zabít, každý nový den je pro něj utrpení a nevidí žádnou naději, opravdu žádnou, sebenepatrnější naději - proč to takový člověk tak dlouho odkládá? Myslím tedy konkrétně případ Trosky. Vy to chápete? Trosko, ty jsi schopna mi to vysvětlit? Tvoje odpovědi jsou tak všeobecné a vyhýbavé, že jsem nic nepochopila. Proč se nechceš svěřit ani v téhle totálně anonymní diskuzi? Když by ti de facto už mělo být všechno naprosto jedno,ne? Opravdu jsi nepřemýšlela nad tím, že tohle "otálení" je ve skutečnosti touha po tom, že se něco změní, že někde blikne světýlko naděje, že to prostě ještě není definitivní? Mně to takhle připadá - a pokud to tak je, nech si sakra pomoct. Nebo je to o tom, že nelze překonat pud sebezáchovy, že se člověk tak hrozně bojí ten krok udělat? Mně když bylo sebehůř, stejně jsem si nedokázala představit, že bych se zabila. Jsem asi na to moc velký zbabělec.

Samozřejmě,že nikdo...Myslím, že to bylo od něj myšleno z filozofického hlediska, člověk x svět, vesmír atd

horší je schopnost poznat to, že využít vědomostí a pomoci někomu (sobě, nebo druhým) nemůžeš... To hodně s člověkem zacloumá.

N,to je originální

Samozřejmě,že nikdo nemůže poznat vše.Pouze nepatrnou část.Faktem ale je ,že je i rozdíl mezi schopnostmi poznávat,resp.získavat vědomosti a schopnosti je využívat.

Ano,určitě

Máš pravdu všichni jsme...Pavle, Sokrates tím chtěl zřejmě říci, že toho musel hodně poznat, aby si uvědomil, že je to jeho poznání vlastně nic. Nemyslím si, že k tomu dospěje každý člověk, tedy ne všichni, jak píšeš