Sebevražda

, Jak se ti to asi četlo,...Myslíš si Debbie, že někdy nastane čas kdy to vzdáš, kdy se připojíš k nám, kteří si již
připustili či přiznali, že asi těžko kdy najdou tu potřebnou sílu a hlavně odvahu k dovršení..?

no Pampeliško, dala jsem svůj příspěvek do těchto dvou témat.. Spočítaný jsem nemyslela léky, ale jako, že život už mám spočítaný.. Jinak léky už ne!!!! Počítám, že by jsem šla pod vlak..Tak asi takhle.Jen najít tu sílu tam dojít a hlavně přežít ty příšerný výčitky, než přijede...

Otevřela jsem Net, diskusi a..., Jak se ti to asi četlo,

jedine,co me pri tom Jito napadalo byla neuveritelna litost,ze to neni pravda.
nezdar jsem praskla,kdyz jsem cetla Tvuj zajem,jinak by ani nebylo proc to psat.
no,snad se ta slova naplni a zvladnu to konecne dokoncit.
nic vic si nepreji.
klidny den,vecer preji

Pampeliško, děkuji za...A nemáš žádnou blízkou osobu, které bys to takhle mohla říct?
Je mi líto, jaké máš zkušenosti s "odborníky", a vůbec se nedivím Tvé zlobě, takové jednání mě zvedá ze židle taky.
Už jenom jak o tom slyším.

S tím Neurolem, to je hodně časté-doktoři to píšou jako lentilku a pak si najednou vzpomenou, že jsi závislák a vysadí to ze dne na den. Tohle je regulerní sadismus, nechají tě týrat v tom, co ti sami způsobili, jako by těch vlastních problémů neměl pacient už nad hlavu.
Ten "detox", jak tomu říkají, je taky docela mazec. To je už lepší zdechnout doma, než tam. Mám docela čerstou vzpomínku (i když ne vlastní, ale kamaráda, co to podstaoupil). Odebrat to je snadné, ale postarat se o pacienta v těch stavech, to už neudělali. nechali ho mučivě trpět, žádný náhradní lék nedostal, prodělal epileptický záchvat (při náhlém vysazení BZD je to celkem běžné), přesto na to nebyli připraveni a nechali ho v křečích, ublížil si v tom záchvatu...atd.
Místo aby dávky snižovali, tak člověka nechají zcela bez a najednou, tohle není normální. Vnímám to jako trest za něco, čeho se dopustili ale oni sami, lékaři. takže tohle mě vždy znovu nasere!

Promiň..k Tvému případu---já bych se moc přimlouvala, abys našla někoho, ke komu máš důvěru, nebo si ji získáš. Potřebuješ pochopení a ne tohle co zažíváš.

/Píšeš ale o složité situaci s přítelem po úraze a malým dítětem a kočkách...toto není chvíle, kdy by bylo dobré spáchat sebevraždu. Prostě to jen odlož, a zkus mezitíém hledat úlevu. Jsi v ID nebo na neschopence? Máš prostor na sebe, na domácnost, na dítě, na přítele? Je něco, co tě ještě baví? Zájmy, koníčky? Nebo aspoň bavilo dřív?

Milá Grace,
Tvůj příběh...Pampeliško, děkuji za reakci. Později snad napíšu něco víc, je to na dlouho, tak ve zkratce..Jen co se týče psychiatrů, ty jsou velmi slušně řečeno na nic, alespoň já na dobrého štěstí neměla a na tohle ani psychoterapie nevěřím, poslední doktorka ze mě udělala závisláka na neurolu, kterým mě zdravotnictví láduje 20 let a te´d mi ho zakázali !! A chtěla mě poslat na tři měsíce na detox...otřes prostě, vysloveně vydírala, věděla, že nemám zaopatření pro syna a přítel je po něhodě na motorce s rozztříštěnou nohou..a ta sestra v PL, kdyby jsi viděla, s jakou nenávistí mi to vpálila do očí a co si prý asi ted pomyslí syn atd....já byla v prdeli, přivežená z ARA , nešťastná, zoufalá, zdecimovaná,,já ty lidi tak nenávidim, jak oni jsou chytrý, ale vědí - tyhle chytrolíni- úplný hovno o tom, i ty psychiatři se mi zdá, to je to samý....díky ale za rady Pampeliško, o tom uspořádání uvažuju, problém velký je, že ani na to nemám sílu, ale musím jí prostě najít,, navíc mám dvě kočky který miluju, ta jedna na mně vyslověně visí, panebože to je , zase řvu.....

Tak já například to mám...Milá Grace,
Tvůj příběh mě velmi oslovil. Přesně vím, jak se cítíš, stalo se mi něco podobného, je to už pár let...
Tohle je hrozný, co zažíváš, a ještě to nepochopení nejbližších (což z jejich strany je ale asi přirozené, až na tu sestru v PL, ta by trochu mohla vědět s kým tam pracuje). Zajímalo by mě, jak je to s lékařem-psychiatrem, jak se k tomu staví, když jste si povídali o tvé situaci, tvých stavech a o tom pokusu. Případně, jestli jsi v péči psychoterapeuta, to by bylo velice vhodné.
A ke konkrétním postupům bych chtěla říct-rozumím tomu, jak ti záleží na synovi. Něco v tobě opravdu umřít nechce, když si zavolalo sanitku, uspala jsi léky jen to svoje "přísné já", ale ten zbytek ještě funguje, nechce umřít. Nedovol své přísnější části, aby tě ovládala a zabila. S tím se rozhodně dá pracovat...
Pokud tě touha po sebevraždě nepřechází, udělej alespoň kroky pro zaopatření dítěte a ostatních blízkých (přítel, rodiče, sourozenci). Napiš dopis všem, napiš co k nim cítíš. Zajisti si, aby bylo postaráno o syna. Nemusí to mít formu notářského zápisu, stačí vlastní rukou, se všemi náležitostmi (datum, místo, podpis), uložit do osobních dokladů, kde se to najde...zrovna jsem to nedávno řešila s právničkou, a je to takto platné, ptala jsem se na to.
Už takovéto uspořádání člověku pomůže si utříbit co jak chce. Tu sebevraždu nakonec spáchat nemusíš, na tu je čas vždy, ale je dobré vědět, že za sebou nechávám čistý stůl. Líp se pak odchází.

To bylo k technickým věcem, a teď bych tě ráda podpořila v tom, aby ses přece jen ještě snažila se s nemocí poprat.
Napíšeš o sobě víc? Co už jsi zkusila, jak dlouho se léčíš, apod.?

Tak já například to mám spočítaný a to jak vnějšíma okolnostma, tak jsem k tomu ještě přidala něco navíc..
Před měsícem jsem málem umřela, spolykala jsem prášky, z čehož si ovšem pamatuji jen malou část (sedm) a zbytek ne (dalších asi 50), pak jsem si zavolala údajně záchranku a našli mě v bezvědomí se dusit zvratky z léků _ a bohužel zachránili.. jak já nenávidím ty mobily, kurví lidem životy a nebýt ho tentokrát...mám to z krku...
Paradox je, že o sebevraždě přemýšlím snad sto let, ale tentokrát jsem to neměla přímo v plánu, jen jsem se chtěla "oblbnout" /jako již stokrát/ léky a ono se to zvrtlo....trapný a ubohý..:-o
Můj život je šílený, stavy co jsem si prošla nepopsatelný.Ale co je nejhorší, mám sedmiletého syna a vím, že žít nezvládnu, stejně nemohu fungovat jako máma a dát mu co potřebuje, myslím jako zdravá máma a ..prostě nemám sílu už.. Strašně moc ho miluju, ale nejde to dál, jen brečím skoro pořád, nic nezvládám, teď ty Vánoce, už předchozí jsem mu svýma stavama zkurvila, má navíc hned po vánocích narozky.. a taky jsem zlá, někdy hrozně, ale je to proto, že já primárně nenávidím sebe sama, strašně moc.. Co mám proboha dělat? To není sobeckost, jak mi řekla sestra v PL, kam jsem se před měsícem před po oné "akci" dostala, at si to zkusej ty co nevědí, jaký to je, psychicky víc než života trpět jak zvíře, i fyzicky a nakonec, já syna chci i ochránit - před sebou. Pomozte mi někdo prosím---------------- Já chtěla moc kvůli němu, udělat mu aspoň hezký tohle období, ale já vím, cítím, že to ZASE NEZVLÁDNU.že to zase poseru, že už NEMUZU, NEJDE TO DO PRDELE. Kolikrát jsem si vyčetla, že jsem ho přivedla na svět, já to těhotentví odkládala, já se bála, pak i tohle bylo blbý, měl být z jednovaječných dvojčat a byla operace, prostě bla, bla...je jen on sám, sourozence nemá, s přítelem žiju ale stojí to za hovno, jen se hádáme, hlavně kvůli mým stavům a synovi, názory na výchovu atd. partner stále na PC, ted po nehodě, prostě konec musí přijít, dostanu se do pekla nejpíš..Bože jak já miluju svý dítě...snad to jednou pochopí. Chci mu napsat dopis, aby mu ho dali, až bude větší a snad mi odpustí, ví, že nejsem ok, to si opravdu bohužel nelze nevšmnout, i když to ještě nec

Otevřela jsem Net, diskusi a hned jsem tě poznala, má milá Debbie. Tvůj rukopis je nezaměnitelný. Jsi to skutečně ty a já nevím, jak reagovat, mohu si dovolit vůbec říci, že mám radost, že dál vlečeš tu těžkou káru s námi?
Chtěla jsem ti mail a silně mne to táhlo, nedovolila jsem si to jen proto, že
jsem si myslela, že bys nesnesla, jak do tebe zase "šťourám", že snad "lačním" vědět o tvém dalším eventuálním nezdaru a
budu snad ten nezdar i chválit, že tak je to dobře. Toho jsem se bála.
Tomu, co píšeš, rozumím, Debie,
strašně moc si vážním toho co píšeš a pokládám tě za statečnou, která přizná nezdar, ač je jí z toho ještě hůře, nežli po prvních pokusech o určení si doby, kdy už to musí přijít.Mnozí by se odmlčeli a budili dojem, že to ukončili. Ty jsi pravdivá a upřímně na sebe "práskneš" i to, co je tak strašně, strašně těžké přiznat sama sobě i nám.
Kde vzal ten člověk, který tu píše slova
"myslím, že Debbie zemřela" tu informaci.
Jak se ti to asi četlo, Debbie?
Myslím na tebe, přese všechny naše střety tě mám ráda,ráda, protože jsi taková jiná, taková opravdová.
Měla jsem strašně náročný den a je mi těžko usebrat myšlenky, ale budu na tebe myslet až budu usínat a vzpomenu i až vstanu do dalšího dne, který musíme odžít, přežít, protože to prostě zatím jinak nejde a čekat na ten, kdy se někomu z nás zadaří a přestane už nadále trpět životem, o který nestojí.
Alespoň trochu klidnou noc přeje Jita.

jak poznáme,že jsi to...Jita me urcite pozna sama.
take ma muj email,se zacinajicimi pismeny sio

bohuzel ne.
vzdyt pisu vyse...jak poznáme,že jsi to ty.Jaký měla D. motiv?

Myslim ze debbie zemrela..bohuzel ne.
vzdyt pisu vyse prispevky jako troska.
nechci uz psat jako debbie.
ikdyz - jako bych uz nebyla.

Prosím moc toho kdo toto...Myslim ze debbie zemrela..

Myslím tím toho, kdo psal včera ve 13.47.
To jsem nebyla já.

Toto jsem já nepsala, ale myslím, že to bylo jakoby mně adresováno a ne snad že by někdo chtěl psát pod mým nickem. Nebyl v tom jistě žádný úmysl.

jo debbie umřela..Prosím moc toho kdo toto napsal, aby sdělil o pár slov více. Moc prosím.
Víš o tom něco ty, která (ý) jsi tato tři slůvka napsal?
Na Netu budu bohužel až večer, cokoli o Debbie
se mne dotýká a proto budu s napětím čekat neozve-li se někdo. Díky za každé slovíčko.
Nebo snad.....?!??!

ale proč to dělat plynem...Otrava kyanovodikem je velmi spolehliva, rychla a bezbolestna.

Jiste, metody pro odborne provedeni eutanazie jsou jeste kvalitnejsi, nicmene v podminkach, kdy k nim kandidat dobrovolne smrti nema pristup, patri kyanovodik k relativne nejlepsim, laicke sebevrazedne verejnosti dostupnym, zpusobum.

kdo jenom přemýšlí,koho...A milence, viď, Anonymko?

kdo jenom přemýšlí,koho ta myšlenka jenom napadne,že by se chtěl zabít,by se měl opravdu léčit.Je to duš.porucha a je potřeba s tím něco dělat.Soucítím s vámi,pokud máte nějaké velké problémy,ale zabít se není řešení.Máte děti,rodiče,přátele,kteří vás potřebují.

A to je ono, člověk je víc...A to je ono, člověk je víc než zvíře a měl by se snažit o duchovní růst. Pak by se nestalo, že cílem jeho života je ukojit pudy.// ale tahle věta je vážně kravina co si řekl o jakým duchovním růstu mluvíš každej člověk duchovně roste ale každej to může vnímat jinak a někdo považuje pudy za duchovní růst..

Na internetu je dnes spousta...ale proč to dělat plynem jsou lepší a dokonalejší způsoby to vyjde,ale sem to psát nebudu o co přesně jde,když to chce člověk udělat plynem tak chce být já mamraději jistoty..