Sebevražda

muzu Te ujistit,ze tento muj...Co můžu udělat, když nesmím reagovat? :-)

Napíšu tedy ještě-jsem asi natvrdlá, ale opravdu nechápu co se najednou stalo. Prostě ti nerozumím. Nejsem si vědoma, že bych někomu zakazovala psát co si myslí. Ostatně, nemám na to žádné právo.

Pokud jsem ti něco udělala, tak fakt nevím co a jak jsem to mohla udělat tobě, za poslední dny,když jsi tu nebyla? Taky nevím, co bylo mezi tebou a Jill, četla jsem jen náznaky zde.

Ať se snažím jakkoliv, prostě jsem asi nějak sociálně slepá nebo co, ale skutečně ničemu z toho, z čeho mě viníš, nerozumím. Je to pro mě moc obecné, nevím co konkrétně se přihodilo. Takže si to ani nemůžu uvědomit a případně se toho příště vyvarovat. Je mi líto. Není to zlý úmysl, ale prostě nedokážu vidět do tebe co si myslíš, když to neřekneš.

Já vím, už je to jedno, už to neslepíme.

Bohužel to pravda je. Mám...Dano, nebyla jsem u toho, když se tohle stalo, jen jsem tu četla tyhle věci, a nevím podrobnosti. Dost mě tohle vyděsilo, jestli to bylo tak, že jen svými příspěvky v diskuzích "Já" někoho dohnala k sebevraždě...ono to není trestné, i když je to nemorální. Ten kluk , jestli by to neudělal ibez ní, to je diskutabilní. Mně osobně přijde, že pokud nebyl plně rozhodnut, nemohla to Yosska zvrátit. Nechci ji obhajovat, vím, že je šílená, ale řekla bych, že člověk v takovém rozloženém stavu, jak byl asi ten kluk, by mohl diskuzi vypnout. Nemohl mu v tom někdo zabránit? Jsou to moje spekulace, nevím o tom případu nic víc než tu bylo napsáno. Přesto si myslím, že to bylo jeho rozhodnutí.

Pampeliško, ne, to není...Hele, já nevím, kdo za tebe píše, ale dost mě některé jeho komenty dostaly. :-)

Takže chceš tvrdit že...Hele, já chtěla jít spát, ale když jsem to tu pročetla, fakt jsem se chvílemi chechtala. Jak tu kdosi píše za "Já", některé komentáře mi přišly opravdu vtipné, fakt prdel. Samozřejmě neberu to vážně, proto se tomu můžu zasmát, ale ten druh humoru mi dneska fakt sedl. takže díky neznámému pisateli (možná Survival?), že mi zvedl náladu. :-)

Markéto,
změní se něco, když napíšu, že nejsem Kiara? Uvěříš mi snad? Víš, nějak nemám chuť ti něco dokazovat, je to fuk, kdo jsem a co si myslíš že mám doma. Zkus se smířit s tím, že mě třeba nepřiřadíš k nikomu koho znáš. Patrně mě prostě neznáš.

No, koukám, že tu byl pěkný fičák. :-)
Co se trosky týče, zjevně jí fakt není dobře, proto nebude vhodné jakkoliv reagovat přímo k ní. Ačkoliv nemůžu zajistit že si už nikdy tady na ni nevzpomenu nebo ji nezmíním.

Stejně jako nemůžu zabránit "Já" v šíření jejího pojetí mě a jiných osob. Zejména mě pobavilo, jak jsem pro ni bezdomovkyně a alkoholička, nebo že smrdím...kde k tomu přišla? To jde cítit až přes internet? Ty vogo, to musí být asi síla. :-)
Z těch potíží, jimiž jsem prošla si vybrala jen alkoholismus, přestože už hodně roků nepiju...ale nejsem tu abych se obhajovala. Chtěla jsem trochu sdílet s ostatními, jak prožili Silvestra (mně ráno bylo tedy dost mizerně), a zatím se to tu rozjelo poněkud jiným směrem. Asi to tak má být. Aspoň jsme si vyjasnili postoje s troskou a vím, že o ni nemám projevovat zájem, a nic jí nepřát, když to nechce.
Takže přeji sobě dobrou noc. :-)

mě hoří...Spíš Ti hoří termín. Říkalas, že Ti jede vlak, ne?
Ale on už asi dávno ujel...

Už Tě nebudu trápit Debi, vidím, že toho máš po krk, ale jen jedna věc ze mě musí ven:
To nepochopení bylo na obou stranách. A souvislosti ze kterých vzniklo? Za to bych nikomu vinu nedával.
Přeju příjemný večer všem!

od toho nemáš...Mám, neboj. Jenom to neberu jako soutěž sympatií a neřeším, jak vypadá, co pije, ale co píše. Stejně to mám i u jiných. I u Tebe.
Sám se sebou mám dost problémů na to, abych druhýho odsuzoval. Mimochodem to, cos napsala o Pampelišce myslím platí o dost lidech tady. Jinak by tu nebyli.

moučka -troska ano.
Jestli...Moučko,(D.) , bohužel jsi převzala i Adamův styl a výrazivost a proto i tu byla ta něčí mýlka, že troska je moučka ale i Adam.
Jsi útočná a obracíš zlobu i vůči Pampi a to není fair. Ta se snažila ti rozumět jako málokdo a chápu ji, že už ti nerozumí.

To není obehrané,to jsou...Ale přece od toho mám mozek, abych si udělal svůj názor! Ať mi radí kdo chce! Přece tím nebudu někomu bránit v účasti, nebo ho urážet!?
Debi, padla tu otázka jiného disk. fóra. A v tom to přeci je - doktorku čtou lidi, kteří náhodou zabrousí i k tomuhle tématu, třeba i děcka, něco řekneš, poradíš a ono to z hecu zkusí. Na "specializovanějších" forech toto tolik nehrozí. V tom je doktorka dle mě jiná. Z toho důvodu jen našlapuju a nenapíšu všechno, co se mně honí hlavou.
To zase neznamená, že s někým nesouhlasím. Samozřejmě nejen já.

Problém diskuze, a nejen této, spíš vězí v tom, že pokud člověk tápe, (za sebe můžu třeba říci, že jsem poněkud tup), neví, jak má reagovat, protože neví, v jakém rozpoložení se druhý nachází, když svoje řádky píše, tak hrozí, že bude nařčen z podsouvání či z nepochopení.
Pak to je prosté - diskuze se ukončí, nebo se sta věcí jasně vysvětlí. Tady nastalo to první. Za mě můžu říct jen škoda.

noprávě Pampeliška je...nepleteš si to sama se sebou?

Sebevraždu jsou schopní jen...Fero, si nemocny?

jo.
vic se uz vyjadrovat...O.K.
Nicméně jsem ráda, že žiješ. I když to asi není to, co bys chtěla ode mě slyšet. Já vlastně nevím, co bys ode mě ráda slyšela, a v čem ses ve mně tak zklamala. V tomhle skutečně tápu, co se stalo, nejsem si ničeho vědoma. Měj se hezky jak nejlíp to jde.

Sebevraždu jsou schopní jen nemocní a blázni!
Je dost nemocí na to , aby nám vzali život kdy to už nejde vyléčit!!

Teď nemůžu přesně zaostřit...rozumím tomu dobře, že "moučka" je "troska"?

Asi bych neplýtvala energií na falešný zájem, natolik si sebe ještě cením. Takže pokud se o někoho zajímám na diskuzi, tak se o něj prostě zajímám a nic bych pod tím nehledala.
Pokud si chci s někým psát jen ve dvou, můžu to udělat, stejně jako to může udělat ten druhý se mnou.
Ale v tom je rozdíl dialogu mezi dvěma a komunity třeba tady. Mám ráda tohle obecné sdílení, prostě pro tu dynamiku, do které nutně patří i rozdílné postoje. To je to co dělá diskuzi diskuzí. Když to nepřesáhne rámec nějaké slušnosti nebo duševní "normality" -tím myslím třeba lidi v akutní psychoze, mánii, v záchvatu...

Někdy si tu připadám fakt jako Jehovista, co hlásá pravdu a lásku. :-)
Pokud to tak vyznívá, není divu, že je někomu z toho na blití.
¨
Já myslím, že tu ale o sobě o příliš hezkých věcech nepíšu, ne tolik, abych se mohla zdát nějak moc pozitivní. Často v těch sračkách sama jsem.
Člověk co se sebepoškozoval, vyhladověl na pokraj zhroucení metabolismu, člověk co se předávkovával léky, chlastal jak Dán,člověk co si naplánoval způsob své smrti v 35 letech, když měl dvě nezletilé děti doma...takový člověk opravdu není vzorem ctnosti. Já mám nejmíň co kázat ostatním.
Takže buď mě lidi vezmou tak jak jsem, nebo mě budou nesnášet, no. Já sebe se taky teprv učím mít ráda. Nejde mi to moc, no. Co nadělám, jsem tu, bojuju, co mi zbývá. Často bych to radši zabalila a oprášila svůj "plán B". A není vyloučeno, že to udělám. Ale asi kvůli sobě, ne kvůli druhým.

rado, ahoj!
Jaké tlapy že...Ne, na práci jsem od Vánoc nešáhl. Makal jsem celý rok, dovolená nic moc, a tak jsem jen lelkoval. Takže mě bolí běhy dolní, i když jsem se občas ubíral i "po čtyřech."
K té kritice - myslím, že internet se přeceňuje. Číst kritiku ano, přemýšlet o ní ano, ale brát vážně jen tu, kterou vysloví ti, co Tě dlouho a dobře znají!!!
Ještěže už jdu zase fachat, začínám moc přemýšlet o sobě, bilancovat a z toho často neplynou dobré konce...

Asi to nepovíš, přesto se...Ne, o Trosce nemám žádné info, byl to člověk "z venku" tedy mimo diskuzi.

O trosce bych napsala rovnou, když ji tady znáte. Ohledně ní také doufám, že tu stále je. Mám pocit, vnitřní pocit, že je na světě. Možná je to víc přání a víra, než vědění, ale věřím tomu ráda. Kdyby se ozvala tady nebo na mail, bylo by to fajn.
Ale i tak...tyhle věci (sebevraždy) se prostě dějou. A to že to neudělal nikdo z našich blízkých nesnižuje tragedii těch, co to udělali. Celý svět kolem nás nemůže být stále v pohodě. tak se asi snažíme zachovat ten okruh kolem nás, aby ten v pohodě byl, a dávat si tak jakousi jistotu.
Připomíná mi to mou maminku. Dokud nebyla "všechna její kuřátka" (manžel, děti, a děti jejích dětí, vč. partnerů) v pohodě, zdraví, šťastní, zajištění...tak sama nemohla být v pohodě.
Důsledek byl, že prakticky nemohla být v pohodě nikdy. Příliš si brala na svá bedra osudy mnoha lidí, není divu, že je dlouho neunesla...

Starejme se o své blízké a ty na nichž nám záleží, ale je nutné si uvědomit, že jsou věci, s nimiž nehnem. A není to naše vina. Kdyby se ten dotyčný zabil (a možná to někdy udělá), chtěla bych mít tohle na paměti. Nmůžu spasit svět. stačí že mám bordel sama v sobě...

Tak jsem dnes po probuzení...Asi to nepovíš, přesto se zeptám, nebyl ten člověk, o koho jsi se bála, Troska? Nějak dlouho se tady neobjevilo od ní ani jejího
společníka vůbec nic. Je dobře, pokud ,ať už je to kdokoli, si dal ještě šanci.
Tak jako my, co sem chodíme nebo jen čteme.

Já raději, Pampeliško,...rado, ahoj!
Jaké tlapy že tě to bolí?
Z práce, nebo ze šlapání?
Chození, to já můžu! je to jediný pohyb, který mi dává smysl. :-)
Jinak jsem lenoch, strašnej.

Tu kritiku mé osoby na diskuzi beru naprosto vážné, a opravdu se nad tím zamýšlím, protože mám pocit, že to nebylo jen plácnutí do prázdna, že to bylo na reálném základě. jsem skutečně vděčná za zpětnou vazbu. Upřímně. Je hodně dobré vědět jak působím.
S tou "chytrostí" to není až tak žhavé, to se jen v písemném projevu někdy člověk může jevit sečtělý a vzdělaný, nedejbože moudrý...:-D Je to můj způsob komunikace, jiná asi moc nebudu, ale je pro mě hodně důležité číst i pohledy druhých, zvláště ty kritické.

Co se týče zvládání svátků, mám dnes ještě před sebou jednu návštěvu v rodině, přežiju to, snad. Mně nevadí ten člověk, kterého jdeme navštívit, mně vadí ta povinnost, ta situace, která nás tam žene, společenská příležitost...

Stejně tak návštěva hrobů. Chodím za svou rodinou na hřbitov raději v létě než na dušičky či na vánoce. Nemám ráda tyhle vnucené tradice. Ale stejně tam jednou ročně dojdu, čistě kvůli tomu, že vím, že ti zesnulí si na tu tradici potrpěli, a že by to chtěli. Ctím tak jejich rozhodnutí (i když dnes se možná na to "koukají" jinak z toho obláčku v nebíčku :-)). a tím že tam jdu zapálit tu svíčku, dělám v dušičce jakoby něco pro ně.

Možná to časem přehodnotím a přestanu to dělat kvůli nim.

Jak to máte ve svátky vy s návštěvou zesnulých příbuzných?