Sebevražda

(Pokračovaní) Dnes žiju úplně sám. S rodinou se vídam dvakrát do roka. Rány jsou stále čerstvé na to abych se vrátil. Život je příliš velké utrpení. Pokud člověk není dostatečně dravý a vychyrtalý, tak se těžko v dnešní době může prosadit v životě.
Dnes jsem si našel celkem stabilní práci, ne moc náročnou, ale ne taky moc dobře placenou. Ta schyzofrenie, nebo co to bylo už pominula. Svou zásluhu na tom má i kultivační praxe Falun Gong, která se skládá z pěti meditačních cvičení. Tak nějak jsem díky tomu našel klid v duši i když 100% vyhráno nemám. Nedělám si iluze že zbytek života bude peříčko, ale alespoň můj život má teď pevnější základy (pokud se neprohloubí finanční krize, válka a vše začne nanovo)

Všem kteří v tomto životě trpí by jsem tím chtěl vyjádřit hluboký soucit. Doufám, že i vy naleznete, alespoň z části mír v duši.

Ahoj. Rád bych se s vámi podělil o tom co se my přihodilo v životě.

Na základní škole jsem nebyl žádný svatoušek. Občas jsem se s někým pobil, občas jsem urážel slabší a šikanoval slabší spolužáky. To se v druhé polovině obrátilo proti mě a ja sám jsem se stal terčem posměšků a šikany ze strany svých spolužáků.
V důsledků toho se u mě vytvořila asi nějaká sociální fóbie, protože na střední škole jsem se více stáhl do ústraní a když na mě promluvil nějaký učitel, nebo mě z něčeho zkoušel, tak jsem se začal strachy třepat.
Po střední škole jsem si nebyl schopný najít práci a můj otec, byl kvůli tomu čím dál více nervozní a začal na mě řvát. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se s ním poprvé v životě pobil (vyhrál on)kvůli tomu, že my dal facku (ani nepočítam kolikrát jsem od něho v životě dostal jinak bych se z toho p....l) a skončil jsem na ulici.
Odjel jsem do zahraničí si hledat práci. Bohužel neúspěšně, takže jsem tam taky skončil na ulici. V důsledku psychyckého strádaní a opuštěnosti jsem začal slíchavat jak se o mě lidé baví. Do dnes si pamatuji jak jsem potkal prvního člověka, který mě začal pomlouvat, aníž bych ho vůbec znal. Následovali úražky a nadávky od lidí, které mířili přímo na mé srdce a dotýkali se mé třinácté komnaty. V takové bolesti člověk jenom sedí na lavičce v duševní agonii, dívá se do stracena a kolem něko procházejí lidé, troubí na něho auta a dokonce i zem vám vynadá jaký jste zkurvysyn. Až teď si připouštím, že se mohlo jednat o schyzofrenii ikdyž to všechno bylo tak skutečné.
Po několika měsících ztrávených v zahraničí jsem se vrátil do česka kdy tyto stavy pořád trvaly. Našel jsem si práci v Praze. Můj život byl práce, domov. Vůbec jsem ven nechodil . Bál jsem se, že mě někdo pozná. Během tří let jsem vystřídal asi deset zaměstnání a pětkrát jsem se přestěhoval kvůli řadě těžkých životních situací, které ani nebudu jmenovat, protože to je na celý román. Většinou to bylo kvůli tomu, že mě někdo podrazil, podved, nejednal fér atdd

Milá Doro, nedělej to! Jsem...To me mrzi.
mam to lehci,nemam nikoho,ti co jsou me ignoruji.
nejsem Dorka,ale nevadi

Na Ravalopu Romika vůbec...Nono piš pod svým jménem a né za Reného!!!

Máte také někdo chuť se...Milá Doro, nedělej to! Jsem maminka toho, komu se to podařilo. Do konce života si budu vyčítat, že jsem mu nepomohla, ale já to nevěděla, co nosí v hlavě. Svěř se svojí mamince nebo sestře a dojdi si k lékaři, třeba ti pomohou. Prosím nedělej to. Bohdana

Na Ravalopu Romika vůbec nereagujte.

No jo, jen málo který...Nedovede? Skoro To by ses divil. Taky až do hrobu, prevíti jedni. K zbláznění to je a já nejsem děda. Jen reaguji na tvůj diskusní příspěvek.

Znám jednoho Důchodce,...Takových důchodců je, co pijou doma ženám krev.:))))))))))))

ty seš blbá...?...sorry...blbá určitě ne...je jasné, že deprese je velmi vážné psychické onemocnění a musí se léčit!! ale léky nejsou všelék, pokud člověk nenalezne harmnonii sám v sobě i léky jsou krátké...jde o to najít ruku v ruce s léčbou příčinu deprese a uvědomit si jí, uvědomit si, proč se vlastně trápím! "Vliv dědičnosti v rozvoji deprese je významný, ale nikoliv rozhodující. Odhaduje se, že genetické faktory se na depresi podílejí přibližně 40 %. Ví se také, že děti nebo sourozenci nemocného s depresí mají asi 2 – 3x vyšší riziko, že během života také onemocnění depresí než lidé bez deprese v příbuzenstvu. Nedávné studie nicméně ukazují, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese či nikoli, nýbrž o tom, zda a jak budeme či nebudeme odolní k negativním životním událostem (stresu). Někdo tak může během života zažít řadu těžkých situací a deprese se u něj neobjeví, u někoho riziko deprese stoupá s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Dědičnou výbavu zatím změnit nedokážeme, průběh života však alespoň do jisté míry ano."

za blbost tady přesvědčovat někoho že někomu budete tady chybět ale hovno proč jim lžete??? jen vydíráte!!!!!!!!!!!Proč jim neříkate pravdu: Člověk nemá přátel ani rodiny to jen jeho úspěch má...

Jo, sorry, to nebylo na mne....ale bylo trapný smrdutý dědku Pindíku......

nezuř trapný starče...Jo, sorry, to nebylo na mne. Tak tu hubu mastnou beru zpět.

nezuř trapný starče...Tebe se nikdo na nic neptal, hubo mastná.

ty tady taky pořád...nezuř trapný starče Pindíku

přesně tak Ravalopo, jak...ty tady taky pořád lezeš:-)Tlustej blázne:-D

...Něco na ní je. Ale proč ji sem dáváš?

Já mám péro menší, ale vy ho máte určitě ještě menší.

http://profil.lide.cz/LIMETKA.002/o-mne/

Myslíte-li si, že jste napadání jedním člověkem, obraďte se na admina této diskuse a ten osobu blokne.

Zdělení pro všechny na...přesně tak Ravalopo, jak vidíš pořád sem leze a prudí....nemocnej cvok