Sebevražda

jsem Lenka

Nebýt...
po tom, co...nevšímejte si toho cvoka Pampelišky, je to magor z Jihlavy , mám stovky nicků.....podělanej dědek sedí pořád ne netu....NEREAGUJTE

Hitokage, já vím, že jsi...Zajímavé. Ano asi záleží na každém člověku a na konkrétním stavu.

Chápu, ale pořád to...Hitokage, já vím, že jsi dobrý člověk a chceš dělat dobrou věc. Jistě to mnohé chytne za srdíčko, nechtěla jsem tím říct, že to děláš špatně. Jen je tu dost lidí, co to nejsou schopni vstřebat, protože na to teď nemají mysl nastavenou. Není to že by nechtěli. Nemohou.

Vzpomínám si, že jsem se v depresi pokoušela poslouchat Čtyři dohody.
Bylo mi z toho blbě. Hnusně, nešlo to.
Dnes už to zas ráda čtu i poslouchám třeba jak to Dušek hraje v divadle. :-)
Tenkrát stejná moudrost ve mně vyvolala stavy přesně opačné.

mě se taky nechtělo žít...Já nejsem smutná, ani osamělá.
Cítím se skvěle, jen jsem prostě prošla velmi hnusnou depresí a změnilo mě to. Už nejsem tím co jsem byla. Asi je to přirozené.

Přišel jsi o nohu? To musí být opravdu moc těžké. To věřím. Taky jsi prošel proměnou. Těla. Já se zase díky depresi změnila na duši. Jsem vážnější. Ale ne přímo nešťastná. Jen prostě tam někde vzadu už navždy ta zkušenost zůstane.

Nebýt...
po tom, co...mě se taky nechtělo žít když mi uřízli nohu. Prosím tě kolik je to let že máš takové zvláštní jak to napsat smutky? Mě je i na vozíčku dobře na světě. Ty jsi asi sama nebo sám. Jednou píšeš tak jednou tak. Ale to je jedno sám člověk. Jestli jo tak se koukni na nějakou seznamku a stačí si třeba jen psát. Určitě budeš pak veselejší. Děsíš mě je ti opravdu dobře?

Přesně tak, jen nebýt...Nebýt...
po tom, co člověk poznal bolest bytí, je asi přirozené chtít nebýt.
Tak moc jsem si přála nebýt. Ale pořád jsem tu. Přemýšlela jsem nad tím, jestli člověk silným chtěním smrti fakt může umřít. Myslím, že jo.
Mně se to nepovedlo. Asi jsem chtěla přece jen o něco více žít.
Připadám si hanebně, odmítat život. Už to sice takto nemám, ale dobře to mám v paměti, ten pocit si s sebou nesu, a kdykoliv je zle, hned se to vrací.

Mám strach, že ani po smrti není to, co očekáváme-nějaké NIC. Obávám se, že tam je jen jiné NĚCO.

Víš, Hitokage, když...Chápu, ale pořád to nemění nic na tom, že to všechno utrpení je zapříčiněno zaslepeností ducha. Myslím si, že vnitřní osvobození je klíč ke všem problémům.
Ale rozumím, že to možná neni zrovna to co lidé zrovna chtějí slyšet a co je moc nepovzbudí. Stejně je mi proti srsti ale chlácholit ostatní jen povrchně.

Uznávám ale že někdo, kdo nestál na pokraji smrti to asi nepochopí. Sice jsem měl krátké období zoufalství, ale přímo jsem se o nic nepokusil.

Jsem rád, že tu jsi abys jim pomohla. ^_^

Víš, Hitokage, když...promiň. Nechci se ti motat do soukromí.
Nevím proč o tobě takové řeči že jsi odpornej dědek. Nevšímej si toho a jestli můžeš tak jdi na procházku někam mezi lidi.
Jsou ještě hodný lidi na světě. Třeba moji sousedi. Chodí mi nakupovat, paní mi nosí různé věci na šití. To můžu a dělá mi to radost. Je škoda že takoví lidé zrovna nemají děti.

Tento pocit, o kterém...Víš, Hitokage, když člověka něco moc moc bolí, až tak, že tu nechce být, tak je i vědění o duchovním životě k ničemu.
Kolik věřících se už zabilo, i když věřili,že je to velký hřích. Někdy je bolest silnější.
Spáchat sebevraždu pod vlivem velkého utrpení je myslím pochopitelné. Pro mě i omluvitelné.

V tomhle u mě fakt změnila pohled vlastní zkušenost. Je to nepřenosné slovy.

Já myslím, že každý to...pampeliška? Někdo se sem motá a mate.

Jako představa totálního...Přesně tak, jen nebýt...

na Pampelišku nereagujte, to...jestli jsi starej odpornej dědek tak máš docela dobré názory.

jdetě do hajzlu s nějakou...Já myslím, že každý to má jinak. Nebrala bych nikomu meditaci, když mu pomáhá. Já jsem v depresi tedy meditovat, relaxovat, imaginovat...prostě nemohla. Nešlo to. A hlavně mě každý pokus o meditaci (ve stacionáři) strašně srážel dolů. Mně to dělalo ještě hůře. Když jsem v dobrém psychickém stavu, imaginuji a relaxuji moc ráda.
Já myslím, že každý intuitivně cítí, co by mohlo pomoct zrovna jemu...

A máš kamarádku, které...na Pampelišku nereagujte, to je starej odpornej dědek z Jihlavy co otravuje všude lidi.....blééé

Tento pocit, o kterém...taky si myslím že je to k ničemu. Psychické potíže a s tím související myšlenky na sebevraždu pramení z nedobrých mezilidských vztahů. Doma na pracovišti ve škole se sousedy a tak.
Dobrý psychiatr pomůže už jen tím že nezaujatě vyslechne. Člověk potřebuje člověka a ne nějakou meditaci. Tím se propadá stále hlouběji a do čím dál většího zoufalství.
Je důležité se někomu svěřit vypovídat se z problému a ne dusit to v sobě. Moje kamarádka takhle přišla o dítě. Meditace - kostel a šup dítě si sáhlo na život.
Lenka

Tento pocit, o kterém...jdetě do hajzlu s nějakou meditacííí tohle nesnáším z celé své duše...

A máš kamarádku, které...joo mam

Tento pocit, o kterém hovoříte, naprostý klid nezažijete s pomocí sebevraždy.
Samozřejmě, nepamatuju si jaké to je být někde jinde, než na tomto světě, ale myslím si, že po smrti není konec.
Tento klid, který hledáte ve smrti, naleznete pouze v životě. Tisíce lidí hledají klid v duši v kláštěrech s pomocí meditací apod. Jedině duchovním rozvojem a zdokonalováním svého vědomí toho dosáhnete.

Tato slova sdílím s...Jako představa totálního nevědomí Tě přitahuje? Že už nic nebude, vůbec nic?