Sebevražda

ty jsi patrně zcela...Tobě by (Steve?) pomohla zcela určitě psychoterapie a možná i ta zatracovaná skupinová. Blbé dětství je problém, ale ze zbytku toho,co píšeš, se mi zdá, že hlavní tvůj problém je komunikace s lidmi. Přitom tady na Doktorce máš někdy i zajímavý příspěvek

No lidi já jen zírám.Jen...ty jsi patrně zcela duševně zdravý a vyrovnaný jedinec, kterému se na světě líví, téměř všecko se ti daří, možná máš i hezký vztah s milou ženou, která tě miluje, nějaké rotomilé zdravé a chytré dětičky, práci, která ti nejen sype, ale i naplňuje tě a plno přátel, s nimiž si po běhu můžeš vypít pivko na zahrádce.
Ale je spousta lidí, kteří to tak nemají, víš? Kteří jsou nemocní, tělesně nebo duševně, kterým osud nenadělil báječnou rodinu, ale třeba zlé rodiče, kteří ho v dětství křivili místo vychovávali, lidí, kteří nemají kamarády, protože nějakým způsobem lidi od sebe odpuzují, které někdo zradil nebo do morku kostí zranil tak, že s tím nejsou schopni žít. Jejichž svět není bílá pěšinka uprostřed prosluněné louky plné květin, ale zatuchlá mokrá plesnivá jeskyně uprostřed páchnoucí bažiny.
Máš-li aspoň trošku empatie, tak to dokážeš pochopit. Nemáš-li, běž si zaběhat a nechoď na diskuse o sebevraždě!

No lidi já jen zírám.Jen...Běhat chodím, na pivo taky zajdu a sebevražedný myšlenky mám porád...
Zkusím tenis a třeba vodku!

Tady je zase někdo hrozně moc chytrej jako Sovětský rádio, přitom vůbec netuší o čem to je. Anonyme, prosímtě nepiš když jsi v pohodě, ju? "Každej problém se po čase vyřeší" Jsi snad odborník na všechno? Pochybuju, jen chytračíš ... to je ubohý a jednoduchý. Jsou problémy který nevyřešíš, už proběhly, v čase proběhly, nelze čas vracet jednoduše zpátky tak jako MC kazetu zmáčknutím jednoho knoflíku. "Běhání" díky, to fakt není pro mne ani omylem, za 1. zatáčkou bych chcípnul, a pivo doporučovat - budeš sponzorovat? ;-) Ty návody, no to si pohledám ... zajímá mě to, třeba si něco z toho nakonec vyberu. "Kde to žijem", no řekl bych ale nechci být vulgární.

No lidi já jen zírám.Jen tak náhodou jsem zadal do vyhledávače o sebevraždách,no nevěřil jsem vlastním očím,kolik existuje stránek s přesnýma návody na sebevraždy.Že děti nacházej inspirace ve filmech a dobaj se nožema a co já vim dalšího,ale tohle?Kde to žijem?Řekl bych že se lidi dnes všeobecně nemaj tak špatně,aby se museli zabíjet.Dřív se každej o život bál a dneska..Kor ten kdo se chce zabít a ještě si hledá způsob,aby ho to nebolelo,to je jen slaboch.Pokud by se člověk vážně chtěl zabít,možná by řešil jak,ale na to jestli to bude či nebude bolet,na to by se asi koukat neměl,jinak v tom postrádám význam.Takže místo nesmyslnýho vysedávání po večerech u kompu a hledání těhlech kravin ten počítač radši vypněte a začněte dělat něco rozumnýho.Každej problém se po čase vyřeší.Takže nevymejšlet kraviny,vypnout počtač,nenudit se a jít ...si třeba zaběhat a pak si jít v létě sednout na zahrádku ;-)

Žel, nejsou pouze věci...Steve, vím, že není na světě jen krásně, ba si myslím, že většinou není krásně.
Jsem také "majitelka" spíše pesimisticko-fatalistického pohledu na svět.

Jen mě ten tvůj výrok trochu...ani ne vylekal, spíše takový smutek a beznaděj z něj na mě šla.
Nemyslím si, že bys musel jásat ani hledat za každou cenu něco hezkého na životě, to by bylo strojené, jestli to není v tobě, tak proč to dělat, pro koho, že?

Já jsem měla ale aspoň v dětství více štěstí, než ty. Mám ještě v paměti, že život pro mě uměl být hodně hezký, a že jsem byla (i jsem) milována, to cítím stále.
Pro mě je tedy asi snazší zůstávat nyní na tomhle světě. I když, v depresi mi ani láska všech bližních nemohla stačit k tomu, abych měla ráda sama sebe...

Já ti vlastně rozumím, jen mi to přijde hrozně smutné to číst.

Žel, nejsou pouze věci hezké a není jenom barva bílá, bohužel je i černá - přestože se někomu třeba nelíbí, dokonce symbolizuje smutek, že. Tak to na tomhletom světě chodí Pampeliško. Čili jedni jsou spokojení, druzí zase naopak nejsou a oba k tomu mají své důvody. Mě bohužel již od samotného narození provázejí doposud jenom samé smůly, takže proto se nemohu radovat - není totiž z čeho. Všechno mě štve a nejsem se ssebou spokojený. Z čeho se mám nutit radovat když není důvod? Spíš přemýšlím obráceně ... a věz že bych tu opravdu nikomu nechyběl. Proč jsem tak přísný? Nevím, možná něco povaha, možná něco tvrdá bezcitná výchova a další smutné události v mém životě, nevím netuším - nejsem ani psycholog ani psychiatr. Již od mala ale jsem naladěn na tuto notu ale nikdy jsem to nikomu neříkal, to zůstávalo vždy v mém soukromí.

Přidal bych jeden citát,...Steve, ten citát se mi nelíbí. :-(
Je takový přísný, sebemrskačský...
K čemu ti slouží taková negativní afirmace?

Přidal bych jeden citát, možná jej někteří budou znát v jiné verzi, já ho ovšem upravím k obrazu svému.

"Narodil jsem se proto, abych nebyl milován"

Je to sice drsný, mnohdy ale opravdu doslova reálný, nic vyjímečného, bohužel tak i u mě.

Sebevražda je nejlepším...Souhlasim s tebou... kazdy ukazuje prstem, ale lidi uvedomte si ze sebevraudu spachaji i lide kteri maji nadprumernou inteligenci a nikomu nevidite do hlavy je to v kazdem znas, takovy je svet a vzdy byl. Preju hezky den.

Pampeliška: každej člověk je v normálu různej spáč, někdo spí málo někdo naopak moc. Já jsem vždycky patřil spíš k těm velkejm spáčům 9-10 hod jsem spával v kuse úplně normálně. Naopak nyní co mám tyto problémy tak spím toho jen zlomek (bud' se budím 1 či vícekrát během noci, nebo se budím brzy ráno) včera to byla vyloženě nespací pauza jak jsem psal. Tyto nové léky beru cca 2 týdny. (změnil jsem psychiatra a doplnil o toho neurologa - kvůli těm rukám) Spouštěč, jo problémy ... naskládané za delší období + současné problémy (s trochu divnou partnerkou, navíc se léčí již v 3. PL)

Lidi, varuju před PL v "Ostrově nad Ohří" praktikují tam staré metody, kopy léků, pacienty doslova likvidujou lékama a dělaj z nich ve výsledku neschopné ležáky a taky injekcema, jsou neodborní, těžká s nima domluva, chování prý arogantní!

Práce dost, ano jsem na vše sám - ale to asi nebude to hlavní. Odpočinek občas bývá a ze začátku bylo až dost - takže tím to taky asi nebude. Nejspíš nervozita z toho neideál vztahu + to že se léčí, a to už je vlastně dlouhodobě protože to je 3. léčebna v pořadí. Už před Velikonocema nastoupila k 1. léčbě od té doby se vlastně nevidíme vůbec, komunikace téměř žádná - nemá náladu nebo to dělá naschvál, nevím. (je to náladovej rak) a když má problém tak je to ještě s ní problematičnější nežli za normálního stavu. Už to radši ignoruju a čekám kdy zareaguje se zájmem, ale toho se asi nedočkám - spíš ona jenom čeká že všechno zase budu dělat jenom já - já budu volat, já budu běhat, já budu vše hradit na posezení v hospůdce. Ale takhle přeci nelze 1 stranně provozovat vážný vztah .... no a mě to samozřejmě žere, dráždí, vytáčí, nervuje. A to bude asi nejspíš ono. Neumím se s tím smířit ale nechat jí jen tak plavat se mi jí taky nechce nechat - i tak jsem si jí po dlouhé době vyhledal, a navazovat nové vztahy neumím, dělá mi to velké potíže, už jsem dost starej, není výběr, ženy jsou náročné nebo by se ke mne vůbec nehodily, mají hromadu dětí s jiným atd.

Zatím ne. Oboje AD jsou...Hmm, a jak dlouho máš tuhle medikaci? Už se ustálila,nejsou to počáteční nežád. účinky, že ne?
Rozumím tomu, že zvládáš jak se dá , ono to přechodně jde, ale ne furt. Jak dlouho máš to zhoršení?

S tím spánkem...já mám takový spánek,co popisuješ jako normální, mám to tak od 14 let. U mě je teď naopak divné, že spím moc. Poslední týdny spím opravdu hodně, skoro celou noc, a nestačí mi to. Vždy mi stačí 4-5 h spánku, u mě tohle bývá taky předzvěst krize, ale věřím, že k ní u mě nedojde,jsem teď v pohodě, není jakoby důvod...ale víme,ty důvody jsou různé. Rozumem kolikrát těžko postižitelné.

Ty jsi si vědom nějakého spouštěče? Je to stresem? Moc práce? Málo odpočinku?

Zatím ne. Oboje AD jsou nutná protože každé je na něco jiného a kdybych je nebral tak se utrápím tím že by mi bylo ještě mnohem hůře. Co se dá dělat, asi nic. Jeden beru od psychiatra (Valdoxan) a druhý od neurologa. (Aurorix) Oba pánové si trvají na svém že je to jejich nejlepší řešení.

Po nějaké době se mi zase zhoršilo spaní ... třeba se v noci vzbudím a nesmím 3 hod v kuse. pak zase pokračuju, nebo spím v kuse ale ráno se budím s bolestmi rukou dokud si nevezmu ten Aurorix a nezabere, pak je zase chvíli relativně klid. Psychika kolísá dle toho jak léky zabírají či naopak nezabírají dle toho jakej je den, jak náročnej pracovně atd., prostě všeljak a různě. V pohodně jsem pár hodin a to jen někdy, a to je pro mne svátek samozřejmě tak koukám honem udělat co jsem odložil kvůli nevolnostem. No a v tomto režimu nyní existuju, jiná možnost není - žiji v domácnosti sám, takže nikdo nic za mě neudělá. No a ty myšlenky jsou taky jak kdy mi zrovna je atd. Co na to doktor? Nic ... oni se nad tím nijak nepodivujou. (nejspíš to berou jako standard při pobírání těchto léků, možná čekají než se to usadí a dle tohoto celkového stavu)

Pokud si chce nekdo promluvit pokecat piste na Skype Wolfee25 nebo fb Fanda Berenyi .... ahoj

Vracívají se mi tyto...Steve, to myslíš vážně? Měla jsem dojem, že jsi na tom lépe...:-(
Co na to doktor? Neuvažovali jste o úpravě medikace?

Vracívají se mi tyto myšlenky a nevím co s tím. Nijak se mi nedaří nalézt optimismus, naopak je to spíš horší a horší, beru 2 různá AD a nelepší se to.

Mate pravdu:( ale bohuzel...možná jsi momentálně sám v cizině, ale to se přece dá změnit, můžeš se vrátit domů, můžeš si najít přátele tam, můžeš se naučit být sám. Tvoje situace má řešení a tím řešením není smrt. Smrt je definitivní konec všeho a tebe čeká ještě spousta hezkého, co v životě prožiješ. Přestaň blbnout a vem rozum do hrsti!

Máte také někdo chuť se...Pokud najdes odpoved ozvi se, tapi mne stejny problem..

bohužel je smrt vysvobozením

neblbni, přítelkyň ještě...Mate pravdu:( ale bohuzel jsem na vsecko zustal sam odcestoval jsem sni pted rokem do Nemecka a v Cechach nechal vsecko kamarady, rodinu a ted sem v spatny situaci:(.....