NEOPODSTATNENY POCIT UZKOSTI

Dobry den, je mi 27let a obcas trpim pocity uzkosti. Nelze to asi nazvat deprese, coz je diagnoza nebo mozná ano,tezko rict, ale problem je v tom, ze se citim v danou chvili nestasne a vlastne bez priciny. Proste se to najednou nejak sejde a me naprosto depta,vrta mi neco hlavou a musim na to porad myslet.Ze jsem nekomu neco rekla,napsala SMS nebo kdyz musim treba zustat doma, hledam za kazdou cenu nekoho, kdo by se mnou mluvil, potrebuji vyrazit ven, i kdyz mam treba spoustu prace. Ale nekdy to nejde, musim zustat doma, nejsem ovsem schopna nic delat,neumim se v danou chvili soustredit, trpim pocity sebelitosti, pritom mi objektivne nic neni. Zadne bolesti ani nespavost. Jen psychologicka uzkost,neco mam v hlave a nejde mi to z ni pryč,mam pocit,ze neco jsem udelala delam spatne. Pripada mi, ze jsem k nicemu a ze to, co delam nemam zadny smysl. Obzvlast, kdyz je venku hezky, slunicko. Mam pocit, ze si vsichni uzivaji zivota, jen ja ne, pritom to je uplna blbost, ja si taky za "normalniho stavu" velice uzivam zivota a muzu uzivat zivota a mam se moc dobre. Jen v tu chvili sedim,mam uzkosti,takovej zvlastni stistneny pocit na hrudi a je mi moc smutno. A tak jen sedim a premyslim,nekdy i brecim. Vím, ze se musim naucit resit danou situaci pragmaticteji, nekdy proste nemam cas jen diky splinu promarnit cele dny a potrebuju normalne fungovat, neco delat,zit,uzivat si,bavit se. Chci normalne zit !!!
Dekuji moc za rady z zkusenosti.

Dobry den, je mi 27let a obcas trpim pocity uzkosti. Nelze to asi nazvat deprese, coz je diagnoza nebo mozná ano,tezko rict, ale problem je v tom, ze se citim v danou chvili nestasne a vlastne bez priciny. Proste se to najednou nejak sejde a me naprosto depta,vrta mi neco hlavou a musim na to porad myslet.Ze jsem nekomu neco rekla,napsala SMS nebo kdyz musim treba zustat doma, hledam za kazdou cenu nekoho, kdo by se mnou mluvil, potrebuji vyrazit ven, i kdyz mam treba spoustu prace. Ale nekdy to nejde, musim zustat doma, nejsem ovsem schopna nic delat,neumim se v danou chvili soustredit, trpim pocity sebelitosti, pritom mi objektivne nic neni. Zadne bolesti ani nespavost. Jen psychologicka uzkost,neco mam v hlave a nejde mi to z ni pryč,mam pocit,ze neco jsem udelala delam spatne. Pripada mi, ze jsem k nicemu a ze to, co delam nemam zadny smysl. Obzvlast, kdyz je venku hezky, slunicko. Mam pocit, ze si vsichni uzivaji zivota, jen ja ne, pritom to je uplna blbost, ja si taky za "normalniho stavu" velice uzivam zivota a muzu uzivat zivota a mam se moc dobre. Jen v tu chvili sedim,mam uzkosti,takovej zvlastni stistneny pocit na hrudi a je mi moc smutno. A tak jen sedim a premyslim,nekdy i brecim. Vím, ze se musim naucit resit danou situaci pragmaticteji, nekdy proste nemam cas jen diky splinu promarnit cele dny a potrebuju normalne fungovat, neco delat,zit,uzivat si,bavit se. Chci normalne zit !!!
Dekuji moc za rady z zkusenosti.

Dobry den, je mi 27let a obcas trpim pocity uzkosti. Nelze to asi nazvat deprese, coz je diagnoza nebo mozná ano,tezko rict, ale problem je v tom, ze se citim v danou chvili nestasne a vlastne bez priciny. Proste se to najednou nejak sejde a me naprosto depta,vrta mi neco hlavou a musim na to porad myslet.Ze jsem nekomu neco rekla,napsala SMS nebo kdyz musim treba zustat doma, hledam za kazdou cenu nekoho, kdo by se mnou mluvil, potrebuji vyrazit ven, i kdyz mam treba spoustu prace. Ale nekdy to nejde, musim zustat doma, nejsem ovsem schopna nic delat,neumim se v danou chvili soustredit, trpim pocity sebelitosti, pritom mi objektivne nic neni. Zadne bolesti ani nespavost. Jen psychologicka uzkost,neco mam v hlave a nejde mi to z ni pryč,mam pocit,ze neco jsem udelala delam spatne. Pripada mi, ze jsem k nicemu a ze to, co delam nemam zadny smysl. Obzvlast, kdyz je venku hezky, slunicko. Mam pocit, ze si vsichni uzivaji zivota, jen ja ne, pritom to je uplna blbost, ja si taky za "normalniho stavu" velice uzivam zivota a muzu uzivat zivota a mam se moc dobre. Jen v tu chvili sedim,mam uzkosti,takovej zvlastni stistneny pocit na hrudi a je mi moc smutno. A tak jen sedim a premyslim,nekdy i brecim. Vím, ze se musim naucit resit danou situaci pragmaticteji, nekdy proste nemam cas jen diky splinu promarnit cele dny a potrebuju normalne fungovat, neco delat,zit,uzivat si,bavit se. Chci normalne zit !!!
Dekuji moc za rady z zkusenosti.

Chtela bych vas jen utesit, ze to neni bezvichodna situace. Je mi 29let a pred rokem a pul jsem zacala mit zachvaty panicke uzkosti, chvilku trvalo, nez doktori odhalili co mi je, neustale jsem myslela, ze jsem nemocna, ale vsechny vysledky byly v poradku. Nejprve jsem zacala chodit na terapie, prasky jsem odmitla, protoze jsem kojila, ale asi po trech mesicich jsem skoncila na psychiatricke ambulanci a beru slabounke antidepresiva. Po pul roce jsem skoncila s terapii, pri uz ji nepotrebuji.Je to rok, stale beru prasky a zadny zachvat jsem nemela. Jedine, co me trapi je, ze se bojim prestat ty prasky.

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

Tak jsem se postupně ničila během zkouškového, poslední kapka byla, když jsem před poslední státnicí skoro týden nejedla, jen dávila žaludeční šťávy, brečela a klepala se strachy, i když to byl teprve první pikus. Zkoušku jsem se štěstím udělala, ale nějak mě naprosto přešla chuť do života, úzkostné stavy skoro denně, absolutně žádná chuť na sex ani na jídlo... Dnes jsem šla poprvé k psychologovi. Je to o fous lepší a prý mě snad dokáže navést znova na normální kolej i bez prášků. LIDI, NEODKLÁDEJTE TO AŽ DONEKONEČNA, NEBO VÁM Z TOHO LEPNE TAK, JAKO MĚ!!! (mimochodem, mám za domácí úkol zaznamenat si do příště všechno pozitivní, tak jsem stoupla na váhu - za poslední měsíc je mě skoro o čtyři kila míň :-) )

Ahoj vsem, v r. 1995 jsem mel uraz hlavy, bezprostredne potom jsem mel strach ze to nepreziji. Od urazu mam neustaly, permanentni uzkost bez priciny. Mam uzkost jen z toho ze bych mel s nekym mluvit, vyjit z pokoje nebo se i jen pohnout. Uzkost nelze nicim odbourat, nijak se ji zbavit, nejsem schopen myslet na neco jineho. Bral jsem 18 druhu leků (anxiolitika, antidepresiva), vyzkousel jsem snad vse, hypnozu, ind. i skup. psychoterapie, 7x jsem byl hospitalizovan na psychiatrii... Uz nevim jak dal, jsem z toho sileny, uzkost me opousti snad jen ve spanku. Prosim ozvete se mi, pokud jste neco podobneho zazili nebo nekoho znate. Ozvete se prosim na mobil 608 305 325, i SMS, urcite se ozvu. Moc dekuji

Ja mivam take pocity uzkosti, vim ze je to jen psychicke, ale zabranit tomu neumim. Zacnu mit presne tu samou tresavku, nekdy pet minut a nekdy treba hodinu to se mnou trese a nevim proc.

Ahoj Pavli,musim přiznat,že je mi tě upřimně lito.Nejhorši je tento začatek,kdy neviš co se to s tebou vlastně děje a maš sklon až panikařit.Pravděpodobně maš panickou uzkostnou poruchu,ktera se projevuje těmito zachvaty.Pokud chceš dodělat maturitu,tak si zajdi k doktorovi,nechci tě v žadnem připadě strašit,ale lepši je zavčasu to odhalit a lečit,než si pořad myslet,že to přejde samo.Mam stejne problemy,a fakt nejhorši byl ten začatek,taky to přišlo z ničeho nic,a dnes po18měsicich už vim jak na to.Tedy,alespon většinou.Držim ti palce a přeju hodně odvahy a sily.Ahoj Draha.

Ahoj Pavli,musim přiznat,že je mi tě upřimně lito.Nejhorši je tento začatek,kdy neviš co se to s tebou vlastně děje a maš sklon až panikařit.Pravděpodobně maš panickou uzkostnou poruchu,ktera se projevuje těmito zachvaty.Pokud chceš dodělat maturitu,tak si zajdi k doktorovi,nechci tě v žadnem připadě strašit,ale lepši je zavčasu to odhalit a lečit,než si pořad myslet,že to přejde samo.Mam stejne problemy,a fakt nejhorši byl ten začatek,taky to přišlo z ničeho nic,a dnes po18měsicich už vim jak na to.Tedy,alespon většinou.Držim ti palce a přeju hodně odvahy a sily.Ahoj Draha.

Ahoj Pavli,musim přiznat,že je mi tě upřimně lito.Nejhorši je tento začatek,kdy neviš co se to s tebou vlastně děje a maš sklon až panikařit.Pravděpodobně maš panickou uzkostnou poruchu,ktera se projevuje těmito zachvaty.Pokud chceš dodělat maturitu,tak si zajdi k doktorovi,nechci tě v žadnem připadě strašit,ale lepši je zavčasu to odhalit a lečit,než si pořad myslet,že to přejde samo.Mam stejne problemy,a fakt nejhorši byl ten začatek,taky to přišlo z ničeho nic,a dnes po18měsicich už vim jak na to.Tedy,alespon většinou.Držim ti palce a přeju hodně odvahy a sily.Ahoj Draha.

Ahoj Mariane, mám podobné problémy,takže jestli chceš pokecat aspoň zatim mailem tak se ozvi na mailFantu"seznam.cz

Ahoj minulý týden se stalo něco co jsme ještě nikdy nezažila. A nevím co stím. Měli jsme zrovna ve škole tělocvik a hráli jsme volejbal. Normálně mi to nějaké problémy nedělá,ale v ten den mi to vůbec nešlo a čím víc mi to nešlo tím jsem byla nervóznější.Po asi už čtyřech chybách se mi začali hrozně klepat ruce, neví proč prostě tak. No a pak další chyba a už jsem se roztřásla celá a pak se to stalo moje nohy selhaly a já se sesypala na zem. Do teď nevím co to mělo znamenat. Holky mě pomohly vedle do šatny tam jsem chvíli poseděla a bylo to lepší, ale klepat jsem se nepřestala ještě 2 hodiny potom. Vím že to bylo psychické,ale nedokážu to prostě pochopit. Nevíte někdo co to mohlo být???Mám před sebou maturitu a když se sesypu kvůli volejbalu tak co potom budu dělat před komisí???Prosím poradte.

A což takhle si o tom popovídat s opravdovým psychologem?

Ahoj je mi teprve 18 a mám podobné problémy o kterých jsem se tu dočetla.Do té doby než jsem navštívila tuto stránku jsem věděla že nejsem stejná tedy "normální" jako ostatní, ale vůbec jsem netušila co se mnou je.Pak jsem si přečetla několik vašich příspěvků a je mi to jasné.Trpím také neopodstatněnými pocity úzkosti.Mám ale nízké sebevědomí a lidi říkaj že se dost podceňuji.Mívám často pocity že jsem na celém světě hrozně sama, že všichni kolem mě chodí,baví se spolu, ale nikdo si nevšimne, že jsem tady taky.I když to tak ve skutečnosti ani není.Člověk není sám fyzicky ale duševně je hrozně opuštěný. Mám vcelku skvělý život, ale zároveň mám tendenci se hrozně litovat, nemůžu navázat žádný vztah, protože jsem si vsugerovala, že se mi chlapy hnusý a bohužel to zašlo tak daleko, že už je to fakt.Taky jsem poslední dobou začla přemýšlet nad tím jestli bych třeba nemohla típnout cigaretu o svou ruku atd. Toho už jsem se trochu lekla tak jsem radši píšu o radu. Nejhorší totiž je,že já nejsem normální, ale není proto žádné vysvětlení. Vždy jsem si říkala že psychickými problémy mohou trpět jen lidé, kterým se někdy něco stalo(měli pedantské rodiče,zneužívání,přepadení,smrt blízkého atd.)Ale ono to tak asi nebude.

Holky, nejste narozeny v Rybach? Myslim ze lide narozeni v tomto znameni jsou celkove citlivejsi... mam podobne pocity jako vy...a nasla jsem jeden lek. Clovek musi byt neustale necim zamestnan. A to tak, ze nebude mit cas se zahloubat a premyslet o svem vlastnim zivote, ktery je totiz vetsinou naprosto v poradku, pouze kvuli sentimentalnimu nahledu se vse zda horsi nez to je. Proto je nutne neustale neco delat. A nemusime na to mit ostatni. A nemusime brat antidepresiva, to skutecne vetsinou,dle meho nazoru, neni nutne. Zjistila jsem, ze me uspokojuje pravidelnost urcitych cinnosti. Napr. kazde utery za kulturou (jen tak sama si zajdu do muzea), dvakrat tydne na cviceni,potom nejaky jazykovy kurz, chodim obden na golf..v tom jsem se nasla, clovek k tomu nikoho neprotrebuje a pracuje na vlastnim zdokonaleni...nadhernej sport. A tech moznosti je mnoho. Nakonec jsem rada ze mam trochu casu na svoje pratele a navic diky temto aktivitam jsem poznala spoustu novych lidi, takze dost casto i dostanu ruzna pozvani apod....Jen se hezky zamestnejte a bude Vam fajn. Mejte se E.

Obavam se, ze nejen deprese, ale i uzkost je diagnoza. Jednoznacne doporucuji navstivit psychiatra!!

Ahoj holky, mam uplne stejny problem. Nekdy mne to prepadne a ja si pripadam uplne zbytecna, menecenna, k nicemu, mam strach z budoucnosti, ze mne pritel opusti, ze mne vyhodi z prace. Nekdy si zacnu predstavovat i svuj vlastni pohreb, jak uz tu nejsem, ale vsichni placi a styska se jim po mne. Divne,ze? Pak se z toho vseho rozbrecim. Vetsinou mne to druhy den prejde a vidim svet ruzove a vysmeju se sve vcerejsi nalade. Napada mne treba je to vsechno tou uspechanou dobou, kdybych mela na starosti deset deti a nechodila do prace, tak na uzkost nemam cas nebo tyto pocity mi zpusobuje horm.antikoncepce. No kdo vi. Ahoj Tereza

Ahoj,ja trpim panickou poruchou uz 13 rokov, a presne ako si povedala, tie? uzkosti liecim podobne ako ty. Ked sa citim na draka:-)) tak sa osprchujem, obleciem ciste pekne oblecenie, namalujem sa, urobim si masku, alebo manikuru, pomaha to. A pomaha mi, ked sadnem do auta a jazdim. Citam si knihy MacDonaldovej, alebo citam EMMU a EVU. Treba si najst ritual, nieco co robi radost. Drzim palce.

Ahoj vsichni,take patrim "do klubu" a znam ty stavy k nicemu... Mela jsem je hlavne pred rokem a pul a ted uz je to mnohem lepsi!Ja proti nim bojuju sebe-rozmazlovanim. Vim ze to zni hrozne hloupe, ale ja si treba - kdyz to na me prijde - dam dlouhou sprchu, udelam si zabal na vlasy, nalakuju si nehty, udelam si masku... No proste takove ty cinnosti, na ktere clovek treba nema kazdy den cas... Nebo chodim do kina - klidne i sama - a hlavne na nic depresivniho!! :)Jo a taky nekdy uklizim - az se uplne utaham!A kdyz je nejhur, tak odjedu k rodicum, kde mame psa - a tak chodime na dlooouhe prochazky.A nekdy je to nejlepsi proste zaspat.To je tak asi vsechno. Preju vsem hodne stesti s bojem proti "blbe" nalade!