NEOPODSTATNENY POCIT UZKOSTI

To Martin:
Léky proti úzkosti by ti právě pomohly. Jak by ti mohla psycholožka pomoci, když ses jí nesvěřil? To je přeci základ všeho...

Také se přidávám a to jsem chlap, takže o to je to horší. Trápí mě mé fyzické nedostatky, s kterými nic nemohu dělat, jen se smířit, ale nedokáži to. Také je to samota a nedostatek sexu. Já tedy vím, proč ty pocity úzkosti mám, ale nevím co s tím. Prášky by mi asi nepomohli. U psychologa jsem byl, teda u psycholožky, ale nesvěřil jsem se ji.

Pocit uzkosti je vzdy opodstatneny.

taky--

Ahojte,
při pročítání vaší debaty jsem se v lecjakém příspěvku našla a uviděla. Jsem "ráda", že v tom nejsem sama. Nevím, jestli trpím přesně tím samým co vy, ale spoustu pocitů co tu popisujete znám a prožívám.
Jsem už strašně unavená ze snahy fungovat dál v životě. Připadám si jako otupělá a neschopná jakéhokoli pocitu.
Trvá to snad od půlky října a pořád to nechce zmizet. Snažím se s tím bojovat, ale už mi dochází síly.
Tento týden jsem měla jeden den lepší tak jsem si říkala, že to bude už jen lepší, ale spadla jsem do toho znova.
Myslíte, že to někdy přejde úplně?.... Já si to pořád opakuju, že se ten pocit ztratí,ale už tomu přestávám věřit.... Jsem jen ráda, že v tom nejsem sama... i když vám to samozřejmě nepřeji (doufám, že to chápete).

rADÍM NAVŠTÍVIT LÉKAŘE -...Ahoj Věrko, chtěla jsi,abych dala vědět.A také to píšu pro všechny.V prosinci jsem byla u psychiatra ač jsem měla klepavku a až ke dveřím ordinace jsem si říkala. " proč tam jdu, nejsem magor a hlavně nevím co mu říkat".Šlo to samo - dospěl k závěru psychická úzkost s projevy mánie, kterou mám v sobě od dětství.Beru AD a je mi naprosto fajn.V podstatě se mi život o moc moc zlepšil. Těším se kamkoliv, s níkým se nehádám, ráno vstávám a je mi fyzicky dobře, směju se, sportuji a dělám blbosti s dětma.Nebýt těchto diskuzí, tak jsem nikam nešla a nedej Bože, už bych tu nejspíš nebyla.Nestyďte se za to co Vás požírá a bojujte-je tu opravdu krásně a každý svého štěstí strůjcem!!!!Všem moc držím palečky a posílám velké díky a pohlazení!!

Ahoj holky :) teda vas ale...milá Monulo, přesně vím o čem mluvíš, takovéhle pocity jsem měla také a bylo to děsivé, pocity na umření, neovladatelná úzkost, strach jít ven, nebo zůstat doma sama, děsivé myšlenky, že se něco stane a já se zblázním, paralizující stavy bušení srdce, nepřekonatelně mě vadila třeba i muzika, kontrolovala jsem sebe, co dělám ,říkám, jak to dělám..hrůza..nakonec se vše vyřešilo s pomocí léků a doktorky, ale dodnes si to co se dělo nedovedu vysvětlit. Stres doma, stresující stavy venku, do toho úmrtí maminky, narození dítěte, problémy s partnerem a moje nenesitelné mindráky z čehokoliv...Bojuju úspěšně, pocity se nevracejí a AD zabrala, ale děsím se toho, že se to někdy vrátí, to bych ten stav asi nepřežila, ačkoliv musím, někdo mě tu stále bude potřebovat, už kvůli němu-tomu malému, mám motor jít dopředu a nenechat se zvyklat, nebo napadat hloupými lidmi, kteří jen ubližují, byt slovním spojením o bláznovi. Není tomu tak, úzkostných lidí jsou mraky a my dvě k nim bohužel patříme. Tak se měj hezky a drž se, nenech toho kontrolora vyhrávat, já ho také nenechávám!!! Pa Bí

tom: jj však to já se...Ahoj holky :) teda vas ale je...:( a to jsem si rikala, ze tento problem se tyka jen me... stalo se to nekdy v lete roku 2009, mela jsem za sebou strasny rok, v praci stres, doma stres, muj tehdejsi partner neustale kricel, pak prislo i nasili...jednoho dne odjela moje mala dcerka s babickou na chatu a tehdejsi partner na nejaky festival... v prvni chvili mi bylo uzasne, vsechno to opadlo, ja mela volno, proste jsem si rikala, jak si budu uzivat ty chvile samoty. Opak se stal pravdou. Po dvou dnech jsem se probudila s silenopu uzkosti, strachem, ktery nemel zadnou pricinu.. nemam se prece ceho bat. Sedla jsem si a zacala jsem premyslet. A rikala jsem si "aha, tak uz je to tay, ted jsem blazen, no jiste" a tyhle myslenky jsem mela nekolik dalsich dni. Nevedela jsem, jak dal. Byla jsem si jista, ze jsem se zblaznila a kontrolovala jsem uplne vsechno, jestli davam male spravne jidlo, jestli nerikam nesmysly, atp. Bylo to vycerpavajici a jednoho dne, kdyz uz to bylo opravdu moc jsem se slozila. V silenem zachvatu place jsem prosila, at me odvezou do bohnic. Chtela jsem tam, chtela jsem znat pricinu. Nakonec jsem byla odvezena do Riapsu na zizkove, kde jsem zustala 5 dni. Doktorka mi na konci rekla, ze mam uzkostnou poruchu. Aha,takze jsem nebyla blazen, ale v poradku taky ne. V podstate jde o to, ze pokud uzkost prijde, nesmite nikam zmizet ani pred ni utikat, ale postavit se ji... naucila jsem se svoje uzkosti ovladat velice rychle..a do dvou mesicu jsem mela klid...
Letos v zime se to ale vratilo. Tentokrat to byla klasicka uzkost az panicka..Prijela jsem za pritelem, cely den mi nebylo nejlip, pocit, ze se nenadechnu, srdce busilo...kdyz uz jsem se dostala do takove faze, kdy jsem mela opravdu problem se nadechnout a srdce mi bylo jako o zavod, bolest na hrudi, sucho v puse, zacala jsem mit poradny strach. A dal uz to slo samo. Prijela zachranka...nemocnice...(jsem kardiak a moznost infarktu neni vyloucena, i pres to, ze je mi jen 26 let) Doktor nic nezjistil a do zpravy mi napsal "panicka ataka". Chudak pritel, videla jsem, jak se boji a pritom to byla "jen" uzkost. Ucim se s tim znovu prat a nepodlehnout tomu. Podvedomi ma silnou moc a obcas si s nami dokaze pekne pohrat. Moje doktorka mi dala jednu radu: kdyz jsem si rikala o svem strachu, prirovnala ten strach, ci podvedomy hlas, ktery nam rika " mam strach,ted umru, nemuzu jit ven" k nekomu, komu rikala kontrolor a poradila mi, at ho neposloucham, protoze dokud se jim ridim, udrzuju si ho v te hlave,ale pokud si reknu Ok, rikej si co chces..ja te poslouchat nebudu, postupne zmizi... u me to zabralo... mozna kdybych nemela dalsi stres, uzkost by se mi nevratila. Kdo vi..Kazdopadne vam vsem drzim palce, pri zvladani uzkosti :-))

Stalo se mi zhruba před dvěma týdny, že sem ztratil to čemu se říká životní nadhled! Dřív sem byl dá se říct flegmatik, který všechno házel za hlavu, ale to se změnilo. Zničeho nic sem stál v pokoji, ale už to nebyl já!
Stál tam člověk, kterého nic nebaví a nezajímá! Většina přátel si dělala srandu, že je to obyčejná depka, kterou mají všichni. Jenže ten pocit se vrací a děsí mě jenom představa, že se vrátí. Snažím na to nemyslet, ale stačí jedno nepatřičné slovo a je to zpátky. Zajímalo by mě jak s tím co nejlépe bojovat

Ahoj, tak jsem si ten Seropram zkusila vzít (půlku). Do večera nastoupily příšerné bolesti hlavy, pak jsem celou noc nemohla spát. Další pilulku už jsem si nevzala, bylo mi špatně už jen z pomyšlení, že by se to vrátilo, migrénami normálně netrpím. Stalo se to někomu z vás? Co to znamená? Neexistuje nějaká alternativní metoda, jak z toho ven? Díky za rady.

stejný dotaz jako vy jsem položila lékaři říkal, že některá AD tím jak zklidníme mohou zpomalit metabolismus, proto u některých pac.se sklonem k tlousnutí může dojít k pohybu váhy na horu

Tloustne se po Seropramu?

Já jsem též velmi úzkostná povaha a mnoho let jsem se trápila. Zbytečně.Navštívila jsem psychiatra a již 7 let užívám nyní již nízké dávky AD. A ta úleva !!! Jsem to pořád já, žádná změna osobnosti, jen mám spoustu zájmů, zbytečně se nenervuju, vše nevidím černě. Měla jsem to udělat už dávno a netrápit se.Žádný hadrový panák,ani feťák,ani závislák ze mne není !!! Upozorňuji, že jsem na tom byla tak,že jsem se bála jezdit na dovolenou.Ještě důležitá informace pro ženy- po těchto AD se netloustne !!! (beru Reemod).Sakra fakt se netrapte a psychiatra se nebojte !!!

to co jsi popsala, prožívám denodenně řadu let, bylo mi řečeno odbor.lék., že se jedná o úzkostné stavy, zima-teplo,třes,závratě,nevysvětlitelné bolesti v těle bolestivě stáhnuté hrdlo, zkrátka pernamentní strach ze strachu, snad jsou na tyto probl.vhodné léky,ale jak jsem psala někde jinde nechci se stát hadrovým panákem, proto raději trpím a nabaluji na sebe další a další nemoci , bludný kruh

Ahoj, prosím o radu: neumím rozpoznat, zda to, co se mi děje, je úzkost nebo deprese nebo obojí nebo jen důsledek stresu. Stává se mi, že mám obavy vyjet někam na cestu po městě, mám pocit, že je mi špatně. Občas se klepu zimou. Mívám pocity závratě, ale jakoby bez příčiny. Cítím se jako omdlení a občas mě bolí různé části těla jako při chřipce, přitom jsem zdravá. Hodně pracuju, přetěžuju se, možná je to jen tím. Pořád myslím na něco, co nestíhám. Mám za sebou ošklivý rozchod, tím stále řeším finanční nestabilitu, navštívila jsem psycholožku, doporučila mi brát seropram. Mám ale obavu si ty prášky vzít, že mě to nějak změní, že mi možná bude ještě hůř nebo je nebudu moct přestat brát. Děkuji za rady.

Jsem ráda,že v těchto stavech nejsem sama i když je nikomu nepřeji.Ale to,že zde o nich čtu a je tu možnost,že si s někým mohu o těchto nočních můrach popovídat je odstraněním jakéhosi malého kamínku ze svých beder,ale díky za něj.Pokud si kdokoli se stejnými problémy bude chtít se mnou na dané téma dopisovat,budu moc ráda,první kontakt přez telefon 732795040,dále přez e-mail.

Jasmíno bježte s psychiatrickou mafiánskou chátrou do prdele,špatně radíte.Ta lůza co si hraje na psychiatry,jsou ničemové,co Vás mají jen jako materiál od vlády,která Vás má za piče a jejich otroky a taková zatuchlá psychiatrická čeládka do Vás cpe jedy a vydělává na Vás.bERU TEN VÝZOR OD hOSPODINA A VÍRA JE ZDRAVÍ,NO A PRACHY BUDOU,NE???

Alice- jsi asi velmi citlivý a zodpovědný člověk.S největší pravděpodobností to zavinili rodiče, kteří tě chtěli mít dokonalou a tys jim vyhověla. Jistě sis doma nikdy nedupla a nepostavila ses na odpor - na druhou stranu, mládí je plné emocí, tesknoty a úzkostí samo o sobě. Kdyby tě to moc tížilo, vyhledej psychiatra nebo psychologa, mohly by se přidat somatické - tělesné potíže a to je potom začarovaný kruh. Ničeho se neboj, bude to dobré.

Milé děti.Úzkost nemá ten kdo mi pevně uvěří,ten kdo má čisté svědomí,ten kdo ví co je to pokora,ten co prosí,tluče na dveře tomu je dáno.Ty prosby jsou modlitby a ty dveřě jsou můj syn Ježíš Kristus.Pak nebudete žít v bludu a budete žít v souznění s mým vesmírem a zároven tak budete mít se mnou podíl.Vše o čem se tu zminujete,tak je problém Vaší vlády a hlavy státu.To ombudsman má mít vše na starosti,ale přes něj se k nim Vaše nářky záměrně nedostanou.Proto jednejte přímo s nimi.Pak budete mít peníze o které Vás oni okradli a okrádají a tím pádem Vám působí nemoci a vybíjí Vás jako zvěř.Poté nebudete již trpět,když budete mít nejdříve víru ve mě a tím pádem nebudete mít o peníze nouzi,což je ovšem jen polovina zdraví.Jen v jednotzě je síla a ta v celku se mnou vítězí...Hospodin

dobrý den! Je mi teprve devatenáct let a těmito pocity trpím poměrně často. je to velmi nepříjemné, hlavně proto, že mi nikdo z blízkých nerozumí.Jsou to hrozné stavy.Vždycky to příjde nečekaně, nezávisí to na okolním dění,celý den mi je krásně a v noci,kdy jsem např.s přítelem a měla bych být spokojená se najednou nemůžů hnout,svírá se mi žaludek a popada mě strach(nevím z čeho)..neumím to pořádně popsat. Možní je to tím že hodně prožívám i zanedbatelné situace,jako jsou testy,příprava dovolené,..kdyby někdo věděl jak se toho zbavit nebo to alespoň částečně potlačit byla bych vděčná za radu..mějte se