Sebepoškozování

Dane, díky moc za tvou reakci, je jiné to sama vědět a nosit to v hlavě a myslet si, že se třeba mýlím a tudy cesta nevede nebo mě dovede někam, kam nechci. nebo si to přečíst od někoho, kdo(podle mě) také hodně prožil a tudíž ví a dělí se o to,aniž by zbytečně mentorovalJohanko, moc gratuluju k tomu pokroku,držím palečky,aby jsi se pomalu,ale o tojistěji blížila ke svéumu zdraví. Dráža

ahojky... ve čtvrtek jsem byla u psychiatry a prvně u psychologa, dostala jsem k rispenu ještě rivotril a musím říci že mi strašně pomáhá když už na mne jdou ty mé záchvaty, jsem zas o krůček dál, dneska jsem byla dokonce v kině... jen mám teď tvrdou depresi a je mi všelijak...chtěla jsem vám všem napsat, že mám pocit že jsem se strašně posunula dopředu díky tomu že jsem se přestala všemu vyhýbat, bát se nemoci a maskovat to způsobem "velká-hrdá-statečná"... kéž byste to taky dokázali

"Co Tě vede k tvé účasti v diskusi?"Cast odpovedi na svou otazku muzes nalezt tady:http://www.doktorka.cz/run/chat/treplies.asp?message=2898&page=47A dalsi cast take tady:http://www.doktorka.cz/run/chat/treplies.asp?message=2898&page=52Ale i jinde na ruznych mistech tehle diskuse.Vis, mam tak nejak dojem, ze snad se mi podari/dari svejma tlachama poradit, vysvetlit, uklidnit, mozna ulevit, pobavit anebo privest k zamysleni a hlavne moc doufam, ze i pomoci. Ja uz jsem z podobnyho srabu venku, ale nejakou dobu jsem se v nem placal taky. Klidne se ptej dal, kdyz budes chtit.Dan

Jen otázka na Dana. Co Tě vede k tvé účasti v diskusi? Není to otázka míněná ve zlém, jen mne to zajímá. Díky.

Moc se mi Tva basen libi. Diky Ti za ni. Je fakt krasna a hodne vystizna.Ja myslim, ze vseho toho strachu se da zbavit tak, ze s nim clovek bude bojovat, ze to bude stale zkouset. Myslim, ze strach z neceho se da prekonat pouze tim, ze se do toho neceho clovek pusti anebo to neco vyzkousi, ale ze jenom pasivni cekani, az strach prejde nepomaha. Uvedu velmi zjednoduseny priklad toho, co mam na mysli. Dejme tomu, ze mam strach jit do jeskyne, ba dokonce se i k te jeskyni priblizit. Dejme tomu, ze ten strach neni iracionalni a ze mam s jeskynema nejaky spatny zkusenosti z minula. Vim taky, ze ne vsichni maji jenom spatny zkusenosti s jeskynema, spis naopak, nic moc jim jeskyne nedelaji, a oni se neboji a kdyz, tak urcite ne tak moc, jako ja. Tim, ze se budu snazit vyhybat jeskynim se strachu nezbavim, protoze stale se budu desit toho, ze se i pres to vyhybani nejaka jeskyne na me pouti zivotem nekde znenadani objevi. Strach z nich budu mit stale. Kdyz ale budu zkouset ten strach premoci, pomalu a po kruckach, tak se treba casem prestanu tech jeskyni bat anebo se jich budu bat mene. Zacnu treba tim, ze zkusim jit k ty jeskyni o trosku bliz, treba o metr a uvidim, co se stane. Vzdyt jinejm to nic nedela ... Kdyz mi to nic neudela, zkusim jit opatrne zase o trosku bliz ... Pokazde budu muset prekonavat ten strach, ale budu videt, ze to jde .... Nakonec do ni dokonce treba i vlezu. Snad se mi tam i bude libit, cemuz bych nikdy neveril. A tak se snad toho strachu z jeskyni nakonec zbavim. Vyhybanim se tem jeskynim bych se ho zbavit nedokazal.Mej se hezky, Drazo, jak jen hezky to pujde.Dan

Jenom ještě chci upozornit, že trvá i 6 týdnů, než se situace začne lepšit.

zeptejte se u svých psychiatrů na lék s názvem deprex. Už víc než rok žiju a ne jen přežívám. Navíc je to opravdu lék, ne jen antidepresivum, které nic neřeší.

Miško, v souvislosti s Tebou mě napadlo totéž co Dana. Víš, co chceš a co v žadným případě ne? Nemyslím si, že jsi hloupá, naopak, ale... áchjo :(

"Přestala jsem brát léky,vím že se to nesmí a že mi bývá špatně,ale nechci,mám chuť na alkohol a zapomínám na ně...Jsem blbá,já vím,ale už nechci nic jíst pro to,abych na sobě dávala ostatním znát,že bez toho nefunguju..."To teda blba jsi. Vsak pockej, ono se to jeste parkrat zhoupne na druhou stranu a pak si je zase rada vezmes. Jinak jsem samozrejme rad, ze je Ti lepe, jen nechapu, proc kvuli tomu musis vyvadet blbiny. Jako maly decko, chjoo. Byl bych radeji, kdyby se Ti to uz nevratilo nikdy, ale zkusenost mi rika, ze tomu tak hned nebude. Kazdopadne Ti drzim palce. Mej se prima, Misko.Dan

Ahojky holky,předem ponejprv děkuji všem,kteří mi napsaly a vzpomněly si na mně.Taky za ty básničky.Mám k umění blízkej,hodně blízkej vztah,ale abych napsala něco takhle krásnýho,to ne.Obdivuju,kldyž někdo umí napsat umělecky to,co cítí.Taky píšu,ale ne takhle nádherně...Jsi skvělá,máš v sobě dar...Opět jsem se byla odreagovávat.Na chalupě v jížních čechách,s přítelem a nejlepší kamarádkou.4tyři:-) dny nejlepší za posledních x let.Bylo mi skvěle.Seděli jsme na verandě,povídali jsme se.Lucka mi vařila,takže jsem musela jíst.Bylo to dobrý.Dan mně zase hlídal,abych neodcházela na záchod nabo něco neprováděla.Byla jsem vzteklá,ale nakonec jsem mu vděčná.Vydržela jsem to.Jim.Jim hodně a jsem spokojená,i když trochu musim smiřovat fakt,že zase strašně přiběru po těch Lucčinejch pochoutkách,koláčcích,dortíkách a třech chodech k obědu...Byla to síla,ale zmákla jsem to.Když už se to uvolnilo,bylo to nejúžasnější.Po šíleně dlouhý době jsem byla schopná s Danem spát.A bylo to skvělý,protože jsem dokázala se uvolnit a dopřát mu všechno,co si přál bez toho,aby mi bylo špatně a přemýšlela nad minulostí...Jsem FAKT štastná!!!Přestala jsem brát léky,vím že se to nesmí a že mi bývá špatně,ale nechci,mám chuť na alkohol a zapomínám na ně...Jsem blbá,já vím,ale už nechci nic jíst pro to,abych na sobě dávala ostatním znát,že bez toho nefunguju...Přemýšlím o tom,že si na chalupě zařídím senatorium.Je to balzám na duši.Čistá příroda,šumící potůček a stromy v lese,louky s koňmi co se lísaj,pár opuštěnejch psů,který si rádi hrajou a mazlí se...Chalupa s krásnou výbavou do který dali naši věškerou péči...Spíte tam patnáct hodin v měkký posteli a peřinách voňavý sluníčkem...Nádhera.Až to budu zařizovat,budu vám držet flek.Pomáhá to,sedět na veradně do rána,pozorovat oblohu a přírodu,potom se zachumlat a spát...Ach můj bože...To se nedá popsat.Teď už budu v Praze,musím se učit.Budu vám psát...Ještě jednou díky,jsme s vámi také...

Drážo, moc hezky a výstižně napsáno...

milá Anilko, tvůj boj je opravdu tvrdý,vážím si toho, že dokážeš o tom, co cítíš napsat, svěřit se alespoň anonymním spřízněným duším. Chci jen říci, že nejsi sama, myslím na tebe a na všechny tady.moc ráda bych ti pomohla.řekla pár chlácholivých slovíček, které by ti vlily trochu naděje a optimismu,opakovala bych ti to, čím mě vždycky hladil dědeček, o kterého se moc bojím a jehož slova občas upadnou v zapomnění,aby se mi potom rozlily po srdci jako slunečí paprsky,škoda,že na ně nemyslím častěji.Iva mě inspirovala a vypotila jsem pár řádečků,možná, že se v tom někdo poznáBojím se života,bojím se smrti,bojím se emocí, které mě drtí.bojím se dotyků,bojím se blízkosti,bojím se slov a lidské krutostibojím se bolesti,bojím se bezmoci,bojím se těch,co mohou mi pomoci.bojím se tmy, bojím se spánku,bojím se otočit již přečtenou stránku.bojím se vzpomínek, bojím se strachu,bojím se výčitek ukrytých v prachu.bojím se samoty, bojím se ticha,bojím se minulosti, co ve mně dýchá.bojím se všeho..,že spadne nebe,nejvíc se ale bojím sama sebe.Ivo, díky za inspiraci napsala jsem ještě pár věciček a ono to celkem pomáhá,alespoň trochu otupí, ty ostré břity, které mám v sobě.ruka už se hojí,ale nic moc,nejvíc se bojím, že ani tohle mě nezastaví, abych to příště udělala znova,jsem hloupádržím všem palečky.Dráža

anilinko, já se Ti vážně divím když je Ti tak strašně zle, že pořád tvrdě odmítáš aktivnější terapii v léčebně... jak dlouho se v tom chceš ještě koupat ? vždyť je to pro Tebe hrůza

Ráda bych zareagovala na některé příspěvky, ale nejsem moc v obraze. Jen moc děkuju Ivě za básničku, která byla určena mně. Dojalo mě to a hrozně potěšilo. Děkuju. Mám už několik dní deprese. Jen těžko dokážu něco udělat. Prospat celý den nebo se nekonečné hodiny dívat do stropu... Čas se tak vleče, ale přitom plyne tak rychle... Každý den mi protéká mezi prsty a je mi to líto. Ale stejně jen vědomě zabíjím čas spaním. Večer usínám a brečím, abych se ráno neprobudila... A když se ráno probudím, unavená, ani nevím z čeho, začíná to všechno nanovo... Zase se bezmyšlenkovitě dívám na jedno a to samé místo. Chtěla bych něco dělat, jenže nemám vůli vstát..., pohnout se. A vlastně proč něco dělat? Má to cenu?... A teď?... Teď se mi neuvěřitelně točí hlava. Něco mě svírá. Všechno vidím jako z jiného světa. Nerozeznávám vzdálenosti mezi jednotlivými věcmi. Zkouším se dotknout desky stolu, jestli se náhodou nerozplyne. Koukám na klávesnici a možná se jí dotýkám, možná ne..., nevím... Polévá mě studený pot. Stahuje se mi žaludek a chce se mi zvracet. A pořád se mi tak točí hlava..... Jdu si užít svoji ataku. Vy se mějte hezky a opatrujte se. Hodně síly, Anila

milá Ivo, ta básnička je krásná, dnes mě všechno rozplakává, byla jsem na druhém převazu té spáleniny,bolelo to jako čert-dobře mi tak, ale ta tvoje básnička byla jako pohlazení, jako náplast na mou,,bolístku"četla jsem,co jste si psali s Danem, je to velmi ošemetné,vždy, když si myslíme, jak to máme pod kontrolou,tak právě v té chvíli to má pod kontrolou nás a to hodně silně, že si nejsme ani schopné tuto skutečnost uvědomit. je snazší věřit tomu, že vše jde tak jak chceme mi,zavírat oči, lhát sami sobě, ale to jsem nechtěla psát, jen jsem chtěla poděkovat. Moc ráda bych tě také něčím potěšila,ale nevím čím ani jak,ale myslím na tebe( na všechny tady) a moc mě zajímá, vše,co napíšeš,jak se cítíš...Opatruj se Dráža

Nemusis psat nic Ivo. A ja Ti zase dekuju, ze se nad tim chces zamyslet, opravdu. Celou dobu Ti drzim palce a fandim Ti. Tak zatim cauky.Dan

DANE,co Ti na to mám napsat. Fakt nevím.Snad jen, že se nad tím a nad sebou zamyslím.Děkuju.

ANILE,MIŠCE,DRÁŽE,JOHANNĚ a dalším: Až jednou sklopíš zrak k zemia tiše řekneš: Smutno je mi.Až v noci budeš jenom bdíta přestane Tě bavit žít.Vždyť další šanci máš,nesmíš se jí přestat bát.Máš ještě přeci naději,ta tvému srdci uleví.Na modré nebe se podíveja už se jen usmívej.A když se někdy přece jen zatemní,tak se neboj,vždyť naděje umírá poslední.Sama nevím proč píšu a skládám takový básničky,když mi je blbě.Snad aspoň vám to dodá trochu optimismu.

Ahoj johannko,děkuji Ti za informace co se týče Risperdalu. Dost mě zarazilo, že začnou fungovat až za takovou dobu.To fakt nevím jestli to vydržím.Ale ještě jednou díky!!!

Ahoj Miško,je mi moc líto, jak se cítíš. Moc dobře Ti rozumím. jsem na tom podobně. S tím jídlem. Taky mi je furt zima, motá se mi hlava, mám nízký tlak. Moc nejím a když se najím, tak to buď vyzvracím nebo si beru velké množství projímadel. A na ty projímadla jsem si už dost zvykla. Prý bych se měla jít taky léčit. Ale mě připadá, že se léčit nepotřebuju.Mám to pod kontrolou. Ale to nikdo nechápe. No to je jedno. no nebudu si tady zase stěžovat. Je mi pak trapně.Miško, držím ti pěsti, vydrž, myslím na Tebe.