Totální endoprotéza kyčle

Ellinko, hlavně se snažte...Díky za povzbudivá slova. Je pravda že ten první den doma jsem cítila, že jsem úplně na nic, ale dneska je to už kapánek lepší. Ale i tak je to divný pocit být tak zvláštně závislá na pomoci lidí kolem sebe - prakticky nejsem schopná vylézt sama ani ze sprchy (je tam jeden schůdek) a oblékání kalhot to je taky komedie :o)A to nemluvím o tom, když si chci něco přinést nebo odnést - když mám v ruce berle,tak to fakt moc nejde... Ale doufám, že to co nevidět bude konečně lepší - ten pobyt jen doma mě docela ubíjí :o(

Ano,jsem to já.Já už mám...Mirko, tak to mě těší, že jste to Vy, dala jste mi tady "první záchranu" při tom mém tehdejším zděšení, co mě čeká. Hodně mě to tenkrát povzbudilo. Je to fajn, že máte obě operace už za sebou, tak snad Vám to dobře šlape. Také už bych to chtěla mít za sebou, i když se přiznám, že se zase bojím, ale nedá se nic dělat. Jsem z Prahy a operovali mě v Ml. Boleslavi. Tak hodně štěstí a mějte se hezky.

Ano,jsem to já.Já už mám po obou operacích ,té druhé jsem se už tak nebála. na tu druhou přesně po roce.Tak Vám držím palce,květen se blíží.Už nevím,odkuď jste?Myslím,že z daleka,já jsem z Ostravy.Taky všechny zdravím

Ellinko, hlavně se snažte nepropadnout černým myšlenkám. Já jsem šla domů z nemocnice také tak brzy a přestože jsem se strašně těšila, tak mi najednou chyběla polohovací postel a hrazdička nad ní a také nemocniční personál, který najednou nebyl po ruce, a já si připadala úplně nemožná a značně nejistá, jak to zvládnu. Ale během cca 2 dnů to přešlo a zase bylo dobře. Člověk ale nesmí moc spěchat, chce to trpělivost. Já zpočátku více ležela, občas se prošla a na chvíli si sedla, pravidelně cvičila - a tak se to pořád opakovalo, už ani nevím, jak dlouho, prostě podle toho, jak mi síly stačily. Na cestu domů jsem dostala prášky proti bolesti, ale měla jsem štěstí, že jsem je nepotřebovala, i když všelijaké nepříjemné pnutí či tahy jsem v operační ráně občas cítila. Já teď beru prášky kvůli druhému kloubu a to mi zabírá Ibalgin (400-600). O sexuálním životě (který určitě bude) bych se ale poradila s lékařem nebo rehabilitační sestrou, protože každý je na tom přece jen jinak, ale Vy jste mladá, tak se určitě dáte brzy do kupy. Tak hlavu vzhůru a ať se Vám daří vše zvládnout.

Mirko,
myslím, že se na kontrolu po roce jde, ale zatím s tím sama nemám zkušenost, protože jsem necelé 4 měsíce po TEP. Na kontrole jsem byla zatím 3x - poprvé šlo ale spíše o stehy, pak po 6 týdnech (plus rtg) a po 3 měsících. V květnu jdu na druhou operaci, tak potom uvidím dál.
Nejste náhodou ta Mirka, která mě tak hezky podpořila loni v srpnu na této diskuzi? Pokud ano, tak Vás moc zdravím a děkuji, pokud jde o shodu jmen, tak Vás zdravím taky.

Ellinko, v nemocnici mi dávali léky na bolest, Když jsem přijela dvanáctý den po operaci domů, už jsem žádné léky na bolest nebrala. Nic mě nebolí.
V nemocnici se mnou byly pacientky, které byly tak tlusté, že se bez cizí pomoci nemohly na posteli zvednout a nebo jen spustit nohy dolů z postele. A hodně naříkaly na bolest. Určitě je to u každého jinak, poraďte se s lékařem

Mirko, jsem 29 dní po operaci a na první kontrolu jsem objednaná 18.5. Nevím, kdy si mě pozvou na další. Asi je to v každé nemocnici jinak

Moc vás všechny zdravím a chtělabych se zeptat jestli se jde po roce od operace na kontrolu?

Včera jsem se vrátila z nemocnice to totální endoprotéze kyč.kloubu. V nemocnici jsem ležela týden a i když si myslím, že nejsem žádn á fňukna, musím přiznat, že mě to bolí docela dost. Doktor mi nohu ještě o 1 cm prodloužil, celá léta jsem si ulevovala a svaly ochably a proto teď rozcvičuju a snažím se, aby to fungovalo. Asi na mě lezou nějaké černé myšlen ky, ale zatím mám pocit, že "můj život najednou skončil", protože mám pocit, že snad už n ic nebudu moct dělat a že se bez berlí ani nenaučím chodit. A jak je to vůbec i s ožehavým tématem :o) sexuáolního života??? Kdy a hlavně jak??? :o) má s tím někdo zkušenosti, které může sdělit a poradit? Fakt ještě nejsem ta stará (35), aby mi tohle neproběhlo hlavou a nepřemýšlela jsem o tom, co bude dál...

Milane, určitě je spousta lékařů, kteří nekomunikují příliš se svými pacienty, ale neumím si představit, že by šel někdo na operaci a pak z ní domů s jedinou informací - "lépe a lépe". A pokud by tomu tak bylo, tak snad má pusu a je v jeho zájmu, aby se zeptal. Já byla před nástupem do nemocnice na tzv. anesteziologické konzultaci, kde jsem byla mimo jiné seznámena s průběhem operace i se všemi riziky, ale i možnými komplikacemi v době po operaci. Současně mi ale bylo řečeno, že nemusím mít obavy, neboť všichni operatéři jsou zkušení a určitě všechno dobře dopadne. A také že po operaci se mi celkově velmi uleví,každým dnem se budu rychle zlepšovat, takže když bude vše v pořádku, 7. den po operaci odejdu už po svých (samozřejmě s FH). Takže jinými slovy "lépe a lépe" a to mě drželo celou dobu před operací nad vodou (kromě zdejší diskuze a podpory na ní), protože jít tam jen s vědomím, že možná bude průšvih a bůh ví jaký, tak to bych tam raději snad ani nešla. V nemocnici jsem dostali instrukce, jak dál doma, a kdo nezůstal na rehabilitaci, ještě písemné pokyny, jak cvičit. Od operace jsem byla 3x na kontrole u operatéra, teď už se uvidíme zase až před operací v květnu. Vždycky si na mne udělal čas a při případných potížích či nejasnostech mám na něj číslo a mohu kdykoli zavolat. Ale i kdyby mi to sám nenabídl a já měla nějaké problémy, tak nevím, proč bych měla dlouho dumat a trápit se, ale nejen já, snad každý, a prostě bych zavolala ať už jemu nebo do nemocnice. Člověk by si zbytečně neměl ještě více komplikovat situaci, ve které díky své nemoci je a která už sama od sebe je komplikovaná až až.

Milane, když jsem si v nemocnici domlouvala termín operace, první co mi ortoped řekl, bylo: Je to velmi vážná operace, při které můžete i zemřít. Dále mluvil o komplikacích, ketré mohou nastat. I díky této diskuzi jsem se dozvěděla, že ne vždy to jde jako po másle. Myslím, že to byl Vladimír, který měl při druhé operaci kyčle nějaké komplikace, přitom první byla v pohodě. Při nástupu do nemocnice jsem neměla řůžové brýle na očích, počítala jsem se vším. A všechno bylo naprosto v pořádku, opravdu, každý den lépe a lépe. Lékaře poslouchám na slovo, dělám jen to co můžu. Za tuto diskuzi jsem moc vděčná.

Potěšilo mě, že se mi podařilo aspoň trochu vrátit diskuzi k jedné věci. Jistě, že slogan "lépe a lépe" je něco na způsob "dovolená za hranicemi všedních dnů".Ono je na obojím kousek pravdy. Ale pokud je to jediná informace, se kterou jdou někteří na operaci a odcházejí z nemocnice, asi to není dobře. Ne všichni mají přístup na net a ne všichni si na netu dokážou najít potřebné informace a ne každý už má jednu kyčli za sebou.Je mi jasné, že na tomto fóru asi nápravu zjednat nejde, ale asi by nebylo od věci, kdyby někdo, asi by to měla dělat nemocnice (a většinou nedělá), ty budoucí adepty operace připravil na to, co je čeká. Údajně existuje lázeňský pobyt zaměřený na přípravu na budoucí TEP a možná s ním někdo máte zkušenost. To je asi ta to ideální řešení. Normální spíš je, že se všichni učí pooperační stav zvládat jak umí a jak jim kdo poradí a někdy zbytečně dumají nad tím, jestli je všechno tak, jak má být, jestli je normální, že je bolí tamto a ono a jak dlouho tento stav bude trvat.
Ten předchozí příspěvek jsem psal trochu pod vlivem poslední kontroly u operatéra, která trvala 5 minut a dozvěděl jsem se, že rentgen dobrý, hojení dobrý, FH ještě aspoň měsíc a kontrola tehdy a tehdy, další prosím. Chápu, byla plná čekárna a ne všichni si měli kam sednout...tak se omlouvám těm, co jsem nepadl do noty :-).

Ano, je to jak píše Vladimír, opravdu jsem to zvládal a zvládám naprosto bez problémů, bez otoků, teplot atd. a pokud to napíšu tak ne proto, aby to vyznělo jako vytahování ale proto, že to tak prostě je. Všechno je individuální jak pro každého pacienta tak pro každou nemocnici. Ani já jsem nedělal nic zakázaného a na všechno jsem se ptal zdali to dělat můžu. Je zajímavé že např. to zvedání nohy po mě rehabilitační sestra vyžadovala hned po operaci a při vizitě to chtěl primář předvádět. Se mnou byl na pokoji pán který nechápal jak můžu druhý den chodit, byl na operaci tři dny přede mnou a sotva si dokázal na posteli sednout. Nikdy by mě nenapadlo ho nějak odsuzovat, každý se s tím prostě vypořádává jinak. To že v nemocnici říkají že to bude pořád lepší a lepší, oni to myslí dobře, je to jejich práce tak mě trochu zaráží že zrovna na tohle může mít někdo takovou „alergii“ jako pan Milan. Je to přeci jen taková fráze a každý ví že následující den nemusí být nutně lepší než předešlý. I já mám velkou starost aby se něco nepokazilo a nejsem hazardér abych něco dělal jen o své vůli, ale pokud mě primář který mě operoval řekne jak mám cvičit, že můžu chodit, jak se převracet na posteli atd. tak věřím že to dělat můžu a nijak si tím neuškodím ani se to nijak negativně neprojeví v budoucnosti jak bylo naznačeno. Nikdo zde přece nepíše: „já všechno hned zvládal a kdo ne tak je horší…“ Nepřipadám si jako nějaký rekordman, operatér i rehabilitace je spokojená a doporučuje mi dělat vše co dělám. Někdo může být přesvědčen, že z nějakého důvodu není možná tak rychlá rekonvalescence a že si sám sobě „nakládám“ víc než mám dovoleno, TAK TO ALE OPRAVDU NENÍ.

Na druhou stranu každého nutno posuzovat individuálně. Se mnou byl na pokoji pán skoro o třicet let starší než já a ten to zvládal podobně jako Peťa. Po operaci žádná bolest, horečka, otok, nic. Během pár dní v kyčli plný rozsah, nedělalo mu problémy delší chození ani sezení u TV. Podobně dobře to zvládal i Ondřej Neff, který to popisoval na hyeně.cz.

Milan spíš reagoval na Peťův příspěvek o brzkém chození, ležení na břiše a zvedání natažené nohy, né na běžky po čtyřech měsících. Zvedání natažené nohy třeba nám vysloveně zakázali jako nejhorší možný cvik. V Brně Bohunicích ho ale běžně zařazují dorehabilitace. Podle mě není s léčbou kam spěchat a raději budu o berlích trochu déle. Mně řekl ortoped totéž co psal Milan. TEP je jako zlomenina a zahojí se za tři měsíce. Špatné zacházení s čerstvou endoprotézou se může projevit až po letech a to jsem rozhodně nechtěl riskovat.

Pro MILANA (59): psala jsem pouze, jak to probíhalo u mě. Nebylo to ani vytahování, chlubení, ani nic jiného, co jste si asi vy vyložil. To, že jsem šla za 4 měs. na běžky, rotoped, bylo po konzultaci s primářem (mým operatérem). Taky jsem nešla pochod 20 km, ale jen 7km. Nevím, co vám na tom vadí. Neznáme se osobně, jen si píšeme rady a zkušenosti. Mně osobně před nástupem na 1. i 2. TEP rady dost pomohly.
Každé tělo je jiné, nevím, co je na rčení "lépe a lépe každým dnem" špatného.
Mějte se fajn a míň kyselosti do života, nejsme tu na tak dlouho.

Musela jsem odeslat, někdy mě celý text zmizí, nevím proč.
Před operací jsem spávala v obyvacím pokoji a přetáčela jsem se pomocí opěrek na ruce u křesla.Musela jsem mít lehounkou přikrývku a ani tou jsem svýma nohama nepohnula. Dnes se usmívám, z každé maličkosti mám radost. Dnes jsme zajeli na VZP s žádostí o lázně. Paní byla zaskočená, že tak brzy, měla námitky, snad to povolení dostanu.
Na chalupu pojedeme až bude tepleji, s WC to bude oříšek, snad něco vymyslíme - máme suché, jak ve středověku.
Musím poděkovat Bětce, ten molitan jsem si Bětko také pořídila-od kolen až ke kotníkům, asi 12x10 cm. Včera jsem četla starší příspěvky 11/2008 a vy jste psala, že jste ho vláčela s sebou do lázní. Bětko díky za radu, já si ho povezu také.
Všechny na této diskuzi zdravím, ať nás nic nebolí a je lépe a lépe.

Aleno, zdravím a plně souhlasím s vaším příspěvkem Milanovi. I já celý den myslím na Majlu. Snad to má za sebou. Moc jí přeji klidnou noc.
Aleno, půjčila jsem si sedátko do vany, ale je moc nízké a já bych si ani nesdla ani se nepostavila. Už několik let jsem klečela ve vaně, a sprchovala se. S manželovým dohledem a pomocí do vany vlezu a vestoje, zase s pomocí se sprchuji.Jde to. A mám z toho velkou radost. Před 3 dny jsem se poprvé překulila na břicho. Před operací něco nemožného.ˇByla jsem štěstím bez sebe. A také spím i na neoperovaném boku.

Majlo, budu na Tebe myslet a...Ajo,
zdravím a také myslím na Majlu. Už má určitě po operaci, tak jí držme palce, ať se drží. A co Vy,jak se Vám daří, už máte upravenou tu koupelnu? My jsme od víkendu na chalupě, už tady mám postel normální výšky - jde to, ale pořád si ještě dávám pozor. Nástavec na WC jsme ale převezli - už kvůli tomu druhému kloubu. Ten potvorák pěkně otravuje.

Původně jsem se nechtěl do...Milane,
Vaše zapojení do diskuze je v pořádku, protože každý názor je přínosný. Také si vážím těch praktických zkušeností, jejichž výměna zde probíhá, ale protože všichni víme, že TEP je operace závažná a nejsme tudíž bez obav, neméně důležitá je zdejší vzájemná podpora a popovídání si mezi - troufám si říci, že dnes už kamarády. Z diskuze, která tu běží už několik let, vyplývá, že ne všichni jsou na tom stejně, ať už před operací, tak v období po operaci, takže podle mého tady o žádném zevšeobecňování není a ani nemůže být řeč. Pokud je někdo v takové kondici, že už po 2 nebo 3 měsích je schopen vyrazit např. na běžky, tak se raduji s ním, i když já ještě po 4 měsících používám FH a dlouho je používat budu, protože mě v květnu čeká druhá operace a jinak chodit prostě nemohu.
Každý je přirozeně pyšný, když začne zvládat věci, o kterých dříve maximálně snil, tak proč by se nepochlubil. My se radujeme s ním a nejsme nešťastní, že sami zatím nezvládáme. Pokud jde o mne, tak ve mně to naopak posiluje naději, že jednou na tom budu také tak. A pokud jde o období po mé operaci, tak opravdu mohu řící, že každý den bylo lépe a lépe. Jistěže zmizela trýznivá bolest před operací, ale každý následující den byl malým zázrakem, co člověk dokázal. A nejen to: i když jsem stále ještě odkázaná na FH, celková kvalita mého života se se rozhodně nedá porovnat s tou před operací. Asi Vás znovu rozzlobím, když řeknu, že i po těch téměř 4 měsích se opravdu cítím každý den lépe a lépe, nabírám fyzických i psychických sil (jistěže mám i špatné dny, ale to tak bývá) a co musím určitě na závěr říci - hodně mi pomohli a stále pomáhají kamarádi ze zdejší diskuze. Samozřejmě i operatér, podle jehož dispozic se řídím a určitě i všichni ostatní.
Díky za názor, přeji Vám hodně zdraví, žádné komplikace a radost z bezbolestného pohybu !

Původně jsem se nechtěl do diskuse zapojovat, ale už mě trochu zlobí slogan "každý den lépe a lépe", který slyšíte každý den v nemocnici, na rehabilitaci a konečně je v každém druhém příspěvku. Dnes jsou to přesně 3 měsíce, co jsem byl na TEP kyčle a mám necementovanou náhradu.
TEP je závažná a těžká operace a proces hojení a rehabilitace tomu i odpovídá.
Tak, jako každá zlomenina se i nová kyčel hojí 3 měsíce a různé nepříjemné pocity mohou trvat klidně i 12 měsíců a třeba i déle.
Tím ale nemyslím bolest, kterou každý z nás v kyčli před operací cítil, ta skutečně ihned po operaci zmizí. Z toho pohledu se budete cítit lépe ihned. Ale jen z tohoto pohledu. Ale i to stojí za to a nemá smysl operaci odkládat.
To ostatní je běh na dlouhou trať
Je faktem, že každá taková operace je jedinečná, tak, jak je jedinečný každý člověk a absolutně se nedá nic zevšeobecňovat.
To lépe a lépe platí jen na to, že jak se postupně budete s novou kyčlí sžívat, naučíte se ji víc a víc používat a dělat věci, které jste předtím nezvládali. Jinak je to jako s malými dětmi, některé chodí dřív, některé později, a obojí je normální. Takové to "dneska jsem ušel 10 kroků a včera jenom 5" určitě ten slogan lépe a lépe nenaplňuje. Taky nepočítejte s tím, že každý den musí být lepší, než předešlý. Spíš to funguje tak, že jednoho dne např. zjistíte, že stojíte bez opory berlí a nic nepříjemného při tom necítíte atp.
Zlobí mě ti rekordmani, co popisují, jaké věci pár dnů po operaci zvládají, je to jejich věc a hlavně jejich riziko, které se může projevit až po čase a není vhodné to zkoušet po nich.Tělo si prostě řekne samo, co už dokáže a co ne.
Obrovsky si vážím výměny praktických zkušeností, která tady probíhá a díky které se dozvíte co sebou do nemocnice, co na rehabilitaci, kdy a kam do lázní i hodnocení jednotlivých zařízení.
Tohle povídání píšu hlavně pro ty, co se po operaci budou vymykat z průměru a budou z toho nešťastní. Věřte operatérovi, ten vám řekne co a jak,aby byl výsledek optimální.