Totální endoprotéza kyčle

Dančo,
také mi před operací nic jiného nešlo. Střídala jsem TV, knížky, časopisy, gaučink, plus sezení a jízdu na kolečkové kancelářské židli. Kdyby to nebylo podmíněno permanentními bolestmi, tak by to byla docela fajn flákárna. Ale vím, že to tak není, že je to spíše živoření, ale že to operace změní!!! Pak už se člověk může "poflakovat", jen když sám chce a ne proto, že se kvůli bolestem nehne. Dančo, držím palce, aby se ti Dr. brzy ozval s termínem a tys mohla začít zase normální život, jako se to teď daří Věrce a určitě i Danušce. Snad se brzy ozve...

Věrko,
jsi šikulka! Čím více ale šikovná budeš, tím méně ti bude manžel pomáhat. Tak se nech hýčkat, dokud to půjde. Já mám také ráda, když si udělám věci podle svého, ale po operaci se u nás skoro měsíc nepralo a nežehlilo. Pak jsem zaktivovala nejen svou "pevnou" vůli, ale zejména francouzské hole, porazila na zem koš přeplněný prádlem, roztřídila podle barev a holemi postupně cpala do pračky. Manžel pak pokračoval podle mých pokynů dál. Nemáme v Praze balkón, tak sušíme v sušičce. Se žehlením to už nebylo tak jednoduché, to tedy mému mužskému moc nejde, ale brzy jsem byla schopna vsedě a po kouskách sem tam něco odžehlit. A měla jsem z toho radost. V nemocnici jsme to měli s jídlem stejné. Vařili výborně,také byly velké porce, ale já trpěla nechutenstvím, tak jsem si tu a tam jen do něčeho ďobla. To, co ty jsi shodila na váze, ale já snad 2x přibrala. Nechápala jsem to. Asi to bylo otokem nohy - 3 gothaje v jednom :-) Po prášcích na ten otok mi váha začala rychle klesat, škoda, že se to zastavilo...dnes bych byla štíhlá jak laňka bez námahy. Takhle se pořád zabývám dietou, při které mám chuť na to tvoje sádlo na jizvu. Nezbyly alespoň nějaké ty škvarečky??? I nadále držím palce!

Yvono,
kde jsi? Ozvi se nám!!!!!!!!!!

Věrko,to víš to jsou chlapi,ale hlavně že má snahu aspoň něco udělat,to u mě bohužel nehrozí,tak proto budu po operaci jinde a ne doma,protože sama bych všechno nezvládla.
A jinak,s tím,že jsi v nemocnici zhubla,jsi mě potěšila,to já doufám taky něco zhubnu,ale musím zakázat návštěvám aby nosili různé dobrůtky,což bude hodně těžký!
Jo tak nahoře,tam toho mám na rozdávání,tam bych zhubnout potřebovala,ale jak říkáš zákon schválnosti,tam stejně nezhubnu a kdyby to šlo tak bych ti pár čísel věnovala a byly bychom obě spokojené!

Věrko,ani nevíš jak ti...Dančo, to je právě to, co mi udivuje, protože já to prádlo bez něj nezvládnu. Nemůžu o berlích lézt ze schodů s lavorem prádla. Proto nechápu, že ho nepověsí sám, když tam se mnou musí. No nic. On by ho byl dal do sušky, já jsem ho chtěla ven, tak jsem si ho holt musela pověsit :-(
Jo, ještě jsem ti chtěla říct - spadla jsem se v nemocnici o 2,5 kg (jídlo bylo dobrý, bylo ho hodně, ale chuť nějak není) ALE, 1 kg jsem spadla nahoře, kde stejně nic moc nemám. To je zákon schválnosti :-)

Věrko,ani nevíš jak ti závidím,že už berlíš po venku,to já stále brejlím doma!
Jak jsi psala o věšení prádla,tak to jsi dobrá,že už to tak pěkně zvládáš!Ale myslím,že jsi se ještě měla nechat opečovávat od manžela,ať si toho ještě chvilku užiješ,protože ted jak zjistil,že to zvládneš tak už si to budeš dělat sama!
No s tím sprchováním a lezením do vany,já bych řekla,že u kolene je to lepší než u kyčle,protože můžeš tu nohu lépe zvedat a nemusíš dodržovat zakázane pohyby.Teda to si jen myslím,ale zkušenosti máš ty,protože máš operované oboje,takže můžeš srovnávat.
Já naštěstí budu po operaci u mamky a ta má sprcháč,takže nemusím zkoušet žádné akrobatické kousky při lezení do vany.
Mějte se krásně,jdu umýt nádobí a pak sebou fláknu k telce a budu se jen tak válet,protože jinýho nic zatím nejde!!Tak čusík!!

Tak jsem zase nakoukla :-)
Včera jsem byla berlit venku po dvoře, seděla jsem na lavičce, bylo krásně - a krásně by schlo prádlo :-). Manžel hodil dnes do pračky cejchy, ale z nějakého mně neznámého důvodu jej odmítl pověsit ven. Tak jsem šla o berlích věšet. No divadlo to muselo být úžasný. Položila jsem berle, vzala si do ruky kolíky a cejchu, pověsila kousek, ohnula se pro berle, popošla pár kroků do strany, položila berle,..... a manžel stál u mě a koukal. To tedy nevím, co tím sledoval. Asi jestli to zvládnu bez něj, jako to nádobí v kleče po operaci haluxů.
Včera jsem se prvně vysprchovala - musím lézt do vany, nemáme sprcháč, ještě to trochu musím vymakat, ale šlo to (musím se vzepřít na jedné berli a tím pádem mám hlavu dolů a nemám u vany madlo, tak musím vymyslet jestli se budu chytat za kohoutky nebo se zvládnu vzpřímit bez držení - to tedy nevím). Když jsem byla venku na osušce před vanou, tak jsem byla docela rozklepaná, ale dobrý. Tedy jizva na kyčli není tak na očích, ale jizva na koleni se dá prohlídnout z blízka - no nic moc :-) Namazala jsem ji čerstvým sádlem, voněla jsem jak škvarek a šla spát. Teď si půjdu tak na hodinku natáhnout nohy a pak budou těstoviny s omáčkou a parmazánem - tedy až manžel uvaří :-) Zatím ahojte.

Alčo,Veveruško naše,to je dobře že jsi měla taky čas sem nakouknout!A ty škvarky,ty bych si teda taky dala!Ale musely by bejt licht,abych si nezkazila svoji skvělou XXXL figuru,protože víc X už naši Vietnamští spoluobčani asi nevyrábí!
Držím palce,ať dobře dopadne vyšetření!!
Věrko,přeju ti ať tě ten tvůj Gothajík co nejdříve poslouchá a nebolí!
Jinak si holky užijte krásný víkend a brzy se ozvěte!!

Tak jsem tu na skok -...Věrko,
vítej zpátky! Mám radost, že ses vrátila v dobré formě, nejen fyzické (!), ale i psychické, což je pro uzdravení hodně podstatné!!! Gothajského salámu se brzy zbavíš a pak už půjde vše ráz na ráz :-)
Sádlo na jizvu je fajn. Kdyby ti trochu zbylo pro mne na krajíček chleba - nebo aspoň nějaké ty škvarečky, to by si moje mlsná pusa hodně pochutnala !!! Tak se dál snaž a to ty zvládneš.Já ti jen držím palce, a to tak že všechny! Také Daně, snad je také už v pohodě. Danče i Yvoně také pozdrav, na všechny na vás, holky moje myslím. Zdraví vás vaše VEVERKA. Věra mě oslovila správně a díky jí za porozumění: jak si vyndám provizorní chrup a vycením své dva přední zuby, tak ani ta veverka nevypadá tak veverkovitě jako já. Ale zase lepší než mrož:-)
U nás zatím probíhají vyšetření, snad to nakonec nebude tak zlé. Věřím a doufám a vám všem, které mají daleko větší potíže, děkuji za podporu...

Tak jsem tu na skok - škvařím sádlo na jizvu :-) Tedy, to byl výkon nakrájet ho v sedě u stolu. Mám vykloubené rameno i zápěstí.
Léky na tlak jsem po domluvě s doktorkou nevzala a čekám, jestli se trochu seberu. Zase jsem měla ráno 126/66. Taky jsem přestala před operací brát léky od gynekologa a mám návaly a to je tedy něco :-(. Ale dneska sundám přelepení jizvy a vysprchuju se. Tedy, váš popis koupele na sedátku přes vanu (Dano, Dančo, to je něco úžasného :-) :-) To si vymakáte až budete stát u té vany. Na něco určitě přijdete, protože máte elán a budete chtít :-)
Myslím na veverku Alenku, snad to není nic těžkého.

Jdu zamíchat sádlo

Jen jsem ještě chtěla, že si půjdu lehnout, nevydržím dlouho sedět s nohou dolů a tady u počítače nemám kam ji natáhnout A zítra půjdu ven trénovat chůzi. Tak zítra se zase kouknu :-)

No, Dančo, tebe si zrovna nedovedu moc představit, jak čumíš do zdi :-)
Já nastupuju jen na rehabilitaci. Lázně bych chtěla až před koncem těch tří měsíců, kdy je to možné. I když myslela jsem, že je dostanu po operaci a ta paní na pokoji byla po operacích obou kolen (teď na kyčli a bylo jí 82, nevím, co jsem to psala :-() a řekla, že jí je doktor na druhé koleno nenapsal, že už to zná z první operace a bude cvičit sama. No, to tedy nevím. Chtěla bych jet do Třeboně, jak už jsem psala, znám to tam a vyhovuje mi to maximálně - taky je tam krásný bazén a dobré jídlo a kavárny - jsem zjistila ve Frantovkách - není pro mě to hlavní :-) - i když uznávám, bylo to příjemné (a kila nahoru fičela, protože, když to mám, tak si to přece neodepřu, ne?).
Té babě ježibabě bylo 78 a pořád "obdivovala" tu druhou, starší paní, jak to při "svém věku" zvládá, ale kdybys je měla možnost vidět, tak bys to obrátila a ještě jí pár roků přidala (ale všichni na JIP se divili kolik je jí let a nikdo jí to nechtěl věřit. Spíš mám dojem, že si mysleli víc, jako já :-) :-)
Koukla jsem, že se sem někdo snaží zasít semínko pochyb. Tedy nevím proč. Tady se spíš podporujem v tom, že všechno se povede o žádných karambolech tu nepíšem, není to potřeba. Dobře jste jí to napsaly. Každý se hojí jinak, v každém, věku to jde jinak, každý je citlivý na bolest jinak. Taky jsem to tu už o sobě psala a nemyslím, že všichni, kteří to nezvládli v čase jako já, jsou na tom špatně. Měla jsem štěstí - myslím :-)
Dnes jsem byla u holiče obarvit šediny a když jsem přijela dala jsem si hrachovku do hrnečku, protože mi bylo nějak slabo a šla jsem si lehnout. Probudila jsem se za hodinu a pořád taková jako moucha, tak mi manžel změřil tlak a já měla 126/66. Na ty prášky na tlak se tedy vyprdnu. Takhle bych se nezmátořila nikdy. Pořád mi chybí energie, jsem jak mátoha, pořád unavená, nebaví mi ani číst a to už je co říct. Zítra zavolám obvodní domluvím se s ní, co s tím. Tedy už mi zase nepíše klávesnice. Musím další.

Ahoj Věrko,tak tě vítám zpátky mezi námi!Zrovna předevčírem jsme si tady psaly s Alčou,že už by ses mohla ozvat.Tak to mě teda mrzí,že jsi neměla štěstí na spolupacientky,to já ho zatím měla,tak doufám,že se mi poštěstí i až pujdu na operaci a rehabilitaci.Jinak já jsem byla před 10dny na vyšetření u ortopeda v Praze a ted čekám až mi zavolá přesný termín operace.Předběžně říkal duben -květen.Tak dofám,že už to budu mít brzy za sebou!!
Věrko,jsem ráda,že jsi se sem vrátila a koukám,že humor tě nepřešel a tak to má být.Dost jsem se zasmála jak jsi psala,že bys paní trhla mezi dveřma a zkuste ohnout šišku gothaje!Kam na ty hlášky chodíš?Doufám,že mě humor po operaci taky nepřejde,vemu si sebou aspon tablet a jestli tam bude internet,tak si sem budu chodit dobít baterky.
Takže ty nastupuješ 28.3 na rehabilitaci,nebo už rovnou do lázní?A už máš vybraný lazně?
Takže Věrko přeji ti at brzy vyléčíš žilky a potom at se ti brzy podaří rozcvičit tu tvoji šišku Gothaje,ha,ha,ha.Jo a hlavně sem ted co nejčastěji piš ňáky historky z natáčení at si to čekání zkrátím smíchem a ne čuměním do zdi!!

Ahoj děvčata :-)
hlásím se z domova a dnes jsem si sedla na diskuzi "nabít baterky". Povedlo se. Já jsem doma jen na 10 dní, protože jsem dostala zánět povrchových žil na stehně té operované nohy, měla jsem antibiotika a tím se mi zrušil nástup na rehabilitaci. Nastupuju až 28. 3. a do té doby jsem v nemocnici zůstat nechtěla.
Ježíši, já jsem se s vámi pobavila :-) Je to krásné vrátit se jako ke kamarádkám :-)
Dančo, tebe bych chtěla mít na pokoji, bylo by to určitě perfektní. Dobrá nálada je k uzdravování moc potřeba. Já jsem zase štěstí neměla. Jedna paní 74 let, moc fajn, ale skoro hluchá - s tou se nedalo jen tak prohodit slovo, když se na mě nekoukala. Druhá, to je kapitola sama pro sebe, trhla bych jí mezi dveřma (závistivá a zlá ženská), ale nakonec jsem si na ní zvykla. No to jen tak na okraj, možná to někdy napíšu, jestli budete mít podobnou zkušenost. Zase mi to utvrdilo v tom, že budu v lázních sama na pokoji :-)
Tak doufám, že Dana je po operaci v pohodě. Já jsem se vrátila na pokoj z JIP v pátek a byla jsem tam až do pondělka sama. Měla jsem klid, pátek jsem ještě dost spala v sobotu přijel manžel, přivezl termosku kafe, jak málo stačí k radosti :-) V pondělí jsem šla pod dohledem do koupelny - otravovala jsem už od soboty, kdy bych se mohla jít vykoupat a umejt si hlavu (myslím, na Danu, jestli si taky zabalila kulmu :-)) No a cvičila jsem na motodlaze ohýbání kolena a chůzi a můžu říct, že v tomhle je koleno a kyčel dost různé. Kyčel se musí hlídat aby se dodržely úhly při sezení, při vstávání, ale chůze byla lepší, u kolena je to hlídání menší, ale chůze je horší (alespoň pro mě) mám to oteklé a zkuste ohnout šišku Gothaje, no ale lepší se to, jen aby jsem to dokázala před tou rehabilitací udržet.
Yvono, tak termín je v dohledu, zase jedna věc se může odškrtnout :-) teď jen to dotáhnout do konce. Paní na pokoji ji musela odložit od ledna 3x. Nakonec to vyšlo, tak ti to taky vyjde :-) uvidíš. Nepíše mi klávesnice asi jsem moc dlouhá :-)

Alčo,já jsem sem včera nahlídla,ale nic jsem nepsala,protože nemám žádnou novinku,sedím doma,čučím do zdi a čekám na telefon od doktora.
Doufám,že se nejedná o žádný vážný zdravotní problém a že se sem brzy vrátíš!!!
Držím palce!!
Doufám,že Dana a Věrka jsou taky v pohodě a moc se těším na jejich příspěvky!Snad se zde brzy objeví!!
Sluníčko svítí tak se odpoledne doplazím na nákup a pak na kávu s kolegyní,takže přilezu servaná jak závit a 2dni zase nevystrčím paty a budu odpočívat!Bože to je život,už aby to trápení skončilo a mohla jsem běžet do práce a na procházku....Ale už dost fňukání,řeknu si:Vydrž PRŤKA,vždyť se taky dočkáš!!

Děvčata,
nahlédla jsem ještě před spaním - a nikde nikdo, snad jste v pohodě. Já mám teď náhlý zdravotní problém v rodině, tak nevím, kdy se tu zas objevím. Každopádně se ale budu snažit být s vámi co nejčastěji. Moc vám držím palečky a přeji jen to nejlepší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Alčo,holka moje zlatá,tohle...Fantomas, ten ať přijde zas!!!

Dančo,
jsi skvělá baba!!! Jen bacha, ať nezapomeneš ten mobil na WC. Já když čekám důležitý telefon či textovku a tahám mobil pořád s sebou, tak přesně na oné místnosti ho pak zapomenu.
Jinak se také loučím a všem přeji dobré spaní a hezké sny...

Alčo,holka moje zlatá,tohle potřebuju slyšet a hned mám opět lepší náladu!!
Jak já se na to těším až mě dovezou ze sálu,myslím si že klapačku nezavřu,protože budu mít radost,že to mám za sebou a že jsem to přežila!
Takhle jsem to mela u mé první a jediné narkozy v životě.Co mě dovezli o pul 12 ze sálu jsem hubu zastavila až večer o pul10.Sestřičky se jen smály,protoze jsem byla 2hodiny na dospavacím pokoji kde všichni pochrupovali,jen já pusu od ucha k uchu a kdyz se me ptaly jestli nechci pripichnout neco na bolest,tak ja rekla že ne,at mi radsi přinesou kafe a řízek!
No chudáci moje spolupacientky,ty se asi moc nevyspí a ted nemyslím tu moji hubu,ale moje chrápání,s tím mám problém na boku,natož na zádech!Ale myslím,že nejsem sama,že takových nás bude víc!
Ted hlavně už aby mi doktor zavolal ten termín operace,chodím ted s mobilem i na WC,abych něco neprošvihla!
Ježíš to jsem se zase rozkecala,pro dnešek už vám dám děvčata pokoj,ale zítra jsem tu zas-Váš Fantomas!!

Děvčata,tak od rána...Dančo,
Věrka už určitě brázdí chodby rehab. zařízení, tak snad cestou zavadí o "internet", aby podala hlášení. Také na ni myslím.
V dubnu to budou 4 roky od mé druhé operace. Když mě přivezli z operačního sálu na JIPku, tak už tam ležela paní, co šla přede mnou. Bylo jí 85 (!) let a vysloveně hýřila dobrou náladou, že mě ani nenechala usnout a pořád jsme se něčemu řehtaly. Já díky epidurálu byla bez bolestí, ona si občas zazvonila na sestřičku, dostala pigáro a vyprávěla dál "veselé historky z natáčení". Běžela nám tam televize, tak jsme se nakonec shodly na nějakém programu (seriálu) a v momentě, kdy začal, jsme obě usnuly a budilo nás jen vzájemné chrápání. Pak se jedna z nás vypjala k vypnutí TV a celou noc jsme obě spaly jak broučci. Vzbudily nás až sestřičky, když nás přišly ráno umýt, změřit teplotu a tlak. Ani jsme nevnímaly, že nás celou noc kontrolovaly. Po první operaci jsem spíše ty první hodiny na JIP pospávala, což také není od věci. V obou případech jsem se ale ráno "PO" cítila odpočatá a silnější a pak každý další den člověk nabírá stále více a více sil. Hlavně si ale pamatuji tu radost těsně po operaci, když mě probudili a převáželi na JIP. To jsem pak celá šťastná hned "mobilovala" domů, že jsem zpátky na světě, že se mě hned tak nezbaví. A cítila jsem radost na druhé straně "drátu", že mě zase mají. Po každé operaci jsem cítila nejen radost, ale byl to i obrovský doják. A to všechno za ten strach před operací stojí. A když pak začne člověk zase chodit a žít normálním životem, tak to už je přímo euforie. Snad to tak má i Věrka a Danuška.
Takže, Dančo a Yvono, do toho, fakt to stojí za to, když jsou obě nohy o.k.

Děvčata,tak od rána myslím na Danu,jestlipak už to má za sebou a jak jí je.Doufám,že se nám co nejdřív ozve!Už se těším na její humor,že bude líčit historky ze špitálu!
A taky už by se mohla co nejdřív ozvat Věrka,už je to myslím tak 14dní od operace,tak ted určitě cvičí na rehabilitaci a brázdí chodby nemocnice.
Yvono,s těma zádama to je peklo,já někdy nevím co mě bolí víc,jestli noha nebo záda,ale já to mám z toho jak pajdám a kolíbu se jak kačena,tak se mi pak blokne bederka a je vymalováno!Snažím se každý den udělat pár cviku na bedení páteř a trochu ty záda uvolnit!No a to prochlazení,tomu vůbec nepřidá,na to já už si dávám bacha a i když je teplo,tak si obleču vestu,aby byly záda v teple!
Jinak já jsem taky moc vděčná za tyto stránky,je to pro mě psychická podpora a rady které jsem se zde dozvěděla určitě využiju!
Alčo,Dano,Věrko aj.,když mě přepadne smutek tak sem nakouknu a váš humor mě vždy nakopne!
Díky,že tu jste a pište,pište at si tu můžu vždycky dobít baterky!!!

Ahoj děvčata.Moc mě mrzí,...Yvono,
však ty jsi mi také moc pomohla, naše vzájemné sms z nemocnice mám v mobilu stále schované. Všichni jsme si tu pomáhali a z pokroků ostatních jsme měli radost. Pak sem vlítla jistá osoba a napadala nás, že se vytahujeme a ty, kterým to nejde, odsuzujeme. Samozřejmě to nebyla pravda. Ale kašleme na to, že jo?!
Jinak jsem moc ráda, že ses ozvala, už jsem si říkala, co je s tebou. Záda jsou prevít. Hlavně že už máš termín. Škoda, že budeš muset znovu na předoperační, ale teď už to určitě všechno klapne.
Myslím na Danušku, snad ji nic moc nebolí a spíše spinká, ale i kdyby, tak už jí sestřičky pomůžou, injekce zabírají téměř ihned. Zítra už to bude dobré a pak každý den lepší a lepší...

Ahoj děvčata.Moc mě mrzí, že jsem se nerozloučila s Danou. Vubec jsem na internet neměla sílu,nemohla jsem sedět, ležet, chvílemi ani chodit.Abych toho neměla málo, chytly mě totiž záda.Bu´d z masáže před týdnem nebo jsem nastydla,chodila jsem na zahradě jen v tričku-no co svítilo sluníčko a bylo skoro jaro.Dnes mi dali obstřik.A je mi fajn.Jinak mám nový termín na operaci Nástup 24.4.Jen problém, znovu předoperační.
Jinak vzkaz pro Alenu.Souhlasím se zprávou její pro Marcelu a její známou.Za prvé se mi nelíbí negativa vzkaz jedna paní povídala.Samozřejmě jsem po operaci na tom také nebyla dobře,ale byla jsem ráda za tuto diskuzi a tyto lidičky.Psychicky jste mě z toho dostali, poradili.A o tom to je.Byli jste moje záchrana,hodně za to vděčím Aleno tobě.Za druhé ikdyž máme dobrou rodinu za sebou, všechny naše pocity jim nemužeme říct, tady jsem mezi svými.