Totální endoprotéza kyčle

Zdravím Aleno,to je až...Majko,
to byla spíš "legrace", kterou jsem si ze své nemohoucnosti dělala, jinak bych musela odepsat téměř 4 roky svého života, což se mi nechtělo, protože jsem na světě docela ráda, byť to bylo občas hodně kruté. Na tuto diskuzi jsem náhodně narazila před svou první operací a jsem za to vděčná všem, kteří mi tenkrát obrovsky pomohli, a to nejen radou a povzbuzením, ale i spoustu legrace jsme tu zažili. Hlavně ale jsme se tu povídali o "věcech", které zdravý člověk není schopen pochopit...Je to bezva, že ses přidala, protože jsi čerstvě "PO" a budeš moci předat svoje zkušenosti a podporu nováčkům. A o tom tahle diskuze je a proto se sem od r. 2009 stále vracím... Držím ti palce!!!!!!!!!!!!!!!!

Majko,
moc dobře se mi...Zdravím Aleno,to je až neuvěřitelné,co jsi musela zažít ještě před operací.Skládám poklonu ,jak jsi vše zvládla.,vlastně zvladli oba s mužem.A nová nožka měla taky zkoušku.Je prima,že jsem objevila tuto diskuzi.Hodně štěstí.

Ahoj Dano,při lezení do...Majko,
moc dobře se mi čte, jak pěkně jsi to zvládla. Také vzpomínám na tu obrovskou radost z prvních krůčků bez berlí a z dalších pokroků, to jsem byla schopna obejmout celý svět, jaká nádhera to byla!!!Můj muž mi také vehnal slzy do očí, zejména zpočátku mé nemoci, leč opačně než tobě. Neuměl se smířit s tím, že náš dosavadní život na dobu neznámo dlouhou se kvůli mně naprosto změní, že jsem na tom opravdu tak špatně. Teprve tak po 2 měsících se zberchal (netuše, že nepůjde o pár měsíců,ale roků) a od té doby byl mým vzorným pečovatelem. Před druhou operací byl dokonce mnohem více vynervovaný než já. K nemocnici jsme dorazili dost v předstihu, tak jsme se jeli ještě projet po okolí, manžel vyvenčil pejska, který byl s námi. Já byla ve zvláštním stavu, kdy místo abych se klepala, tak jsem z fyzického a psychického vyčerpání klimbala. Náhle mě probrala rána a my byli zadkem auta ve škarpě, a to nikterak mělké. Já ležela na zádech hlavou dolů (vedle mne pes), nožky nahoře, jedna 5 měsíců po operaci, druhá nepohyblivá a bolavá. Manžel se nějak vydoloval ven s tím, že dojede stopem do nemocnice, aby pro mne přijela sanitka a on si pak povolá nějaký traktor či co na vytažení z příkopu. Já byla kupodivu v klidu, jen jsem nesouhlasila s tím, že tam zůstanu ležet sama a dále pospávala... On nakonec to auto ze škarpy nějak vyrejdoval, kola obalená bahnem zanechala pak na parkovišti u nemocnice pěkné hnojiště, jak kdyby místo pacientky "z města" dorazili jézéďáci na kombajnu:-)
Tak se dál drž, n ový život s novými klouby je fakt krásný!!!!!!!!!!

Dano a Dančo,
tak mám další protézu, byť jen zubní a jen na čas. Jak už jsem říkala, občas si připadám jak auto v servisu, kterému mění náhradní díly. Můj zubař je naštěstí fajn - s obrovským smyslem pro humor (což mi u jiných doktorů chybí), jeho sestřička také, ale pochopitelně bych se s nimi raději bavila u kafe, nikoli na zubařském křesle, kde musím sedět já... Dnes prý se nemám čištění protézky zabývat, ale od zítřka ano. To budu tedy zvědavá, jak to sundám, jak to udělám, abych to nezdemolovala?
Jinak na vás obě pořád myslím, samozřejmě i na Věrku, která už si to mydlí o hůlkách po nemocničních chodbách. Kdybych teď nemusela být v Praze, věřte, že bych do Plzně za ní dojela. Na chalupu se ale vracíme až po víkendu.

Majka59,
teď jsem si...Ahoj Dano,při lezení do vany zkus po posazení na sedák se přidržet madélka,trochu se zaklonit a zároveň stáhnout břišní svaly a sounožmo přehodit nohy.Zkus posilovat ty břišní svaly,pomůže to i při vstávání a uléhání do postele.Vleže na zádech pokrčené nohy,ruce pod hlavou a zvedat se po lopatky a zpátky,vždy pomalu.A postupně-třeba od pěti zvyšovat počet.Mně to moc pomohlo.Jinak jsem osmý týden po operaci a začínám si užívat malých procházek na sluníčku.Je to něco úžasného.Vždy jsem si říkala,k čemu je to zlé ,co si člověk musel prožít před tím,dobré.Teď už to vím,raduji se z maličkostí a obyčejných věcí.A taky vím,že mám báječného muže,který se mnou bojoval.No,až mi to vhání slzy do očí.Přeji všem,aby se takto cítili po operaci.Život dostává opět smysl.To cvičení už bude asi doživotní,ale bude to náš největší pomocník.Přeji moc štěstí,ve všem.

Dančo,s tou vanou je to u nás to stejné akorát místo pračky je vana kus zazděná,takže bych se do ní dostala akorát kdych se rozběhla a skočila do ní šipku,ale to bych měla asi zase problémy s hlavou a to nechci,protože praštěná už jsem beztak dost!
Jo na Věrku si taky každý den vzpomenu,ta už určitě běhá jak srnka.
Tak Alča s novýma zubama bude mít určitě nakyho tanečníka a co my?Moje zuby uz by taky potřebovaly generálku,ale to bych musela prvně vyhrát ve sportce.A nebo jedině že bych si přední zuby vycinkala a dolepila polštářky z Orbitek,to by mě finančně ještě nezrujnovalo a efekt krásného,bílého chrupu by to taky splnilo!
Jo na tý rehabilitace byli myslím rádi,že jsem šla domu,protože jsem tu hubu zastavila jen na pár hodin v noci,tak si dovedete představit třeba skupinové cvičení na balonech,to nám i se sestřičkou tekly slzy smíchu!Byla jsem něco jako stryček Pepin z Postřižin.Ale píšeme si z holkama z pokoje a ty psaly,že se tam se mnou aspon nenudily a utíkalo to!Ta jedna mi ještě tam říkala že jestli smích prodlužuje život,tak já tu budu do 150 a já ji na to ze srandy řekla,že tak dlouho tu smrdět nechci,že se dobrovolně nechám ve 100letech odstřelit.
Ježíš to je hodin,to jsem se zase rozkecala,musím jít chrnět!Tak holky pa a dobrou noc!

Majka59,
teď jsem si uvědomila, že jsme se bavily o zdrav.pomůckách a od tebe jsem dostala výborné tipy. Dnes jsme namontovali na wc sedák s madly-to je úžasná věc, opravdu hodně pomůže když se může člověk přidržet a "nepadá" do hloubky. To je fakt super. Ovšem aspoň pro mne je mnohem horší ta lavice přes vanu. Máme maličku koupelnu a vana je mrcha nějaká vysoká. Vždycky mi dělalo problém do vany vlézat, v poslední době čím dál větší. Ovšem když jsme dnes zkusmo připevnili tu sedačku na vanu, zjistila jsem, že se tam nejspíš nedostanu vůbec. Zmenšil se ještě víc prostor-z jedné strany umyvadlo, z druhé pračka-posadila jsem se a chtěla "přehodit nohy do vany-jak je psáno v návodu-bud mám už teď tak nemotorné nohy,jakože opravdu ano, ale při představě, že jsem po operaci a nesmím zvednout nohy víc než oněch 90´ tak mi to prostě nejde...a když jsem to zkusila z "druhé" strany-jako zády k baterii zas nedosáhnu na spuštění vody...prostě se nejspíš nebudu umývat.......

Dančo, tebe ale rozrajcovali na té rehabilitaci. Mít ještě čas, už z tebe mámím adresu a jedu si taky pro dávku:) Drž se holka pořád na stejné vlně, protože kdo by nás tady bavil, kdybys nebyla takovej optík? Myslím na Věru, říkám si, ta už je týden po, a možná i skoro tančí po chodbách....jsem zvědavá co bude psát.

Alo, jak píše Danča, veverka nemá chybu, je mi líto, že ti budou trhat ty zubičky, ale zase budeš mít nové, lepší, bělejší, větší nebo menší-podle toho jak si přeješ a jak šikovného budeš mít zubního technika. A uvědom si, že s novými klouby a navíc i zuby, může přijít i nový tanečník! A když ne, tak ať si zůstane kde chce, nakonec, kdo ho potřebuje? Je jiná doba, vystačíme si samy, nejen všude, ale i na parketu! Tak a máte to, chlapi jedni:) Držím palce Aliku at to je cak cak.

Alčo,Dančo, vy byste obě...Dano,
jsi bezva ženská a takovým se nemůže nic špatného stát. Už proto buď v klidu a nestresuj se. Přesně to, co jsem psala Danče, je i pro tebe. Jste obě fajn a pokud se se mnou zítra nevybourá tramvaj nebo dokonce metro, tak na vás zítra vycením svůj veverčí chrup, abyste obě věděly, kde všude je možné žít s náhradními díly. Ještěže páni doktoři vědí, co nám mají kde povyměnit. Kolikrát si připadám jak auto v servisu...
Tak dobrou a hlavu vzhůru...

Alčo,ted jsem se teda zasmala při představě té velryby s ksichtem veverky!!!Držím ti palce,at to trhání už máš za sebou!Drž se!
Jo a na ty tance bez chlapa už jsem taky myslela,ale nechtěla jsem to napsat,aby si ještě někdo nemyslel že jsem naká uchylka!
Takže koukám,že máme stejny humor a to mě baví!!
Holky mějte se krásně brzy napsanou!!!

Alčo tak tancechtivého...Dančo,
nakonec i ploužák (neboli šourák) lze tančit bez chlapa. O polce ani nemluvě...To dáme!
Už to vidím, až se sejdeme, jak nás vyvedou a my budeme muset hledat jiný lokál...Naštěstí je jich v Praze dost a tam si popovídáme a tam se zasmějeme. A o tom je život...
Já už jdu dneska spát. Jednak unavena po plese, druhak mi ráno budou trhat přední zuby, už jsem na antibiotikách. Je to prkotina oti tepkám, ale pěkná otrava. Už mají pro mne připravenou provizorní zubní náhradu, takže pokud mi to bude pasovat, vyleze z ordinace velryba s ksichtem veverky :)) Tak zatím dobrou a držte se, holky moje!!!!!!!!!!

Alčo tak tancechtivého partnera já nikdy neměla!!!
Ale to mi na radosti z tance nic nevzalo,vždyt přece existují i jiné tance než ploužáky a polky,kdy si člověk vystačí sám a partnera nepotřebuje!A takovy dámský jízdy jsou určitě lepší než se někde otravovat s protivnym chlapem!
No to by ale byla prča až bychom my 3 někde rozvlnily naše špíčky na parketu!!Rázem by byl taneční parket náš,páč už by se tam nikdo kdo má strach o svuj život nemotal!!
A určitě se sejdem,když ne na tanec tak aspon na vínko a pokec!!
A už se na to těším i když to nebude tak hned!

Alčo,Dančo, vy byste obě měli mít zbrojní průkaz na radost. Vždycky se sem jdu podívat, abych se dobyla pozitivní energií:)Díky holky!

Dančo, já teda nejsem...Dano,
naprostý souhlas s Dančou! Všechno dobře dopadne a bude zase dobře!
Já před operací neušla ani těch 500 metrů jako Danča. Ani na své kolečkové židli bych to neujela :-)...už mi nešlo vůbec nic...Operací jsem se strašně bála, ale současně se těšila, že se zbavím těch strašně vyčerpávajích bolestí. Nevěřila jsem po 2 letech trápení, že budu ještě normálně chodit, stačilo mi tenkrát být bez bolesti. Nikdo si neumí představit to překvapení, které jsem zažila, spíš až euforii, když jsem začala chodit - sice ze začátku jak kachna a zase pro změnu s bolestí v zádech (po rozcvičení skon čila), ale postupně zase jako normální člověk. A to pak najednou přijde opravdu velká radost ze života - z nového života!!! A s tím tancem?
Dančo,
já kdysi také ráda tancovala, jen už mi roky chybí tancechtivý partner. Takže k této disciplině jsem se po čase vrátila až včera. Dnes jsem viděla video z plesu, to byste se holky moje pobavily, kdybyste mě viděly tancovat mazurku. Ani kapr se na suchu tak neplácá jako já - velryba. Ale byla legrace a to je pro život nejdůležitější. Jen s humorem se dá přežít...
Dano a Dančo, bylo by strašně fajn se sejít, všemi svými umělými klouby jsem PRO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dano,vubec na to nemysli a nestresuj se!Uvidíš,že to dobře dopadne a za tyden už budeš psát že to tak hrozný nebylo,že jsi se bála zbytečně!Já dnes šla k mamce,bydlí asi 500m. šla jsem to skoro pul hodiny a ještě mi jednou tak přeskočilo v ty kyčli,že jsem málem hodila držku a to jsem se už opravdu začla na tu operaci těšit,protože takhle už to dál nejde.Je krásně a já nikam nedojdu a pořád čumět doma se mi nechce!
No já taky nejsem žádná gou,gou tanečnice,ale rok už jsem netančila a ted když psala Alča jak to roztáčela,tak mě to taky láká!
A vubec nepřemyšlej nad tím že to dopadne jinak než dobře!!Dopadne to výborně a já tomu věřím!!

Dančo, já teda nejsem právě taneční maniak, ale jestli to dobře dopadne a já věříííííííím, že ano, ten taneček bychom dát měly:)

Alčo,Dančo-musím se smát, když čtu vaše komentáře, a to je moc dobře, protože ty krátké smíchy jsou mezi těmi chmurami, které mě obklopují jak slunce! Vím, že to nemám dělat, vím, co mám naopak dělat, ale.....už opravdu stříhám ten pomyslný metr a proto mě ta obava svírá. Ale zkouším to zas a znovu zaplašit a jít kupředu s vidinou třeba právě toho "trsání". Krásná to představa:) Je opravdu úžasný, že existuje tato pomoc, myslím ty náhradní díly, pro nás, které je potřebujeme. Musíme si to velmi uvědomovat a být za to vděční, protože co by bylo kdyby...uááá...ano, hlavu vzhůru a koukat s nadějí vpřed. Bude dobře!!!!

Alčo,tak to je fantastický,že takhle trsáš!!To jsi teda borka!!Já jsem taky vždycky ráda tancovala.A ted můžu tančit jen v sedě!Tos mě teda potěšila že i z Tepkou! se dá tancovat!Tak to se budu těšit dvojnásob na nový život po operaci!
A ted jsem dostala nápad,že až budem s Danou fit tak jelikož jste z Prahy a já tam mám syny tak se pak někde sejdem na tanečku a budem trsat až do rána!At trochu ty naše železný klouby rozhýbeme!Co vy na to děvčata?

Dano a Dančo,
právě jsem se vrátila nikoli "z hradu", ale z plesu. Se svými náhradními díly po 2 TEP jsem tam trsala dokonce i s vrstevníky své vnučky! Jsem v pohodě, klouby přežily bez úhony, nikterak se nebouřily, tak jen pro povzbuzení - co vše se dá po operaci zvládnout. Jděte do toho, ničeho se nebojte, "nový život" stojí za to. Není to tak dávno, kdy byl každý krok pro mne utrpením a většinu času jsem trávila na kolečkové židli. Děvčata, moc na vás myslím!!!!!!

Ahoj Dano,to víš že nejdu do nemocnice na seznamku,ale když tě operuje šikovnej a sympatickej doktor a ještě je to prostě kus tak to je dvojnásobná výhra!!To se mi ta noha musí hojit sama!Když jsem šla s ordinace,byla jsem naprosto klidná a vysmátá a v tu chvíli jsem se operace vůbec nebála.
Doufám Dano,že budeš po operaci psát stejně jako kopretina,že to nic nebylo,protože to je to co potřebuju slyšet,protože mě to bude teprve čekat.
Ale jsme silný baby tak něco vydržíme,ne?Ty už asi stříháš metr,tak bud hlavně v klidu a nenervuj se!Určitě to zvládneš a já ti budu držet palce!