Totální endoprotéza kyčle

Evotp, a kde v které nemocnici vás operovali? A měla jste "běžnou artrozu"?

Tak jak dopadla návštěva u ortopeda, Čápe? Na to video ses neměl dívat, i když vím, že to svádí...taky jsem se podívala:) a to jsem ze všeho největší hrůzu a děs měla právě z toho, "řeznického výkonu". Myslím, že miniinvazivní metoda se používá všude, zejména jde ale o zkušenosti operatéra a jeho chuť do toho jít, protože je to prý delší výkon než při běžném řezu, ale taky a možná víc, záleží na tom, v jakém stavu ta kyčel je, protože tím "malým otvorem" je mnohem složitější manipulace. Osobně neznám nikoho kdo je operován mini. A mám zato, že každý operatér ti řekne "udělám to jak nejlépe a nejoptimálněji to půjde". A asi je lepší tzv.nepátrat a svěřit se plně do rukou toho, koho jsme si vybrali, a důvěřovat mu.

Za půl hod. odcházím po......a co vím, tak rozdíl je v tom, že ty svaly se nepřeříznou, "jen" je roztáhnou. Proto by ta následná rekonvalescence měla být rychlejší. ...a rozhodně neotálejte!!! Jistě se Vám pak budě běžkovat a jezdit na kole mnohem lépe!!!

Za půl hod. odcházím po...Zdravím všechny, především Čápa. Já byla s oběma kyčlema na výměně právě tou miniinvazivní metodou. Můj ortoped, v jehož péči jsem byla a byla jsem s ní spokokená, ji bohužel nedělá, tak jsem si sama našla jiného, který ji dělá. Ten mi tímto způsobem operoval obě kyčle. První před dvěma lety a druhou před půl rokem. Nemůžu tedy srovnat s normální operací, ale po té druhé jsem byla bez berlí po pěti týdnech...u té první to tak rychlé nebylo. Předcházely tomu dvě menší operace, takže to tak jednoduché nebylo. Ale za mě můžu jedině doporučit.

Jaroslavo, vítej mezi nás! Myslím, že až si Čáp přečte tvůj příspěvek, bude rozhodnut jít.

Za půl hod. odcházím po roce k ortopedovi. Předpokládám, že mi indikuje zhoršení asi tak ke 4°a navrhne podzimní operaci, protože na jaře jsem se nevešel. Mám stále pocit, že to je třeba předčasné, ale nechtěl bych to nechat dojít až k berlím. Rád bych ještě běžkoval a jezdil na kole. Je mi 59. Hodně lidí mi říkalo, abych neotálel a zbavil se bolesti. Včera jsem viděl video o té operaci a je to strašná řezničina. Dost mě to vystrašilo. Tak uvidím, co mi řekne doktor. Operovali vás někoho tou miniinvazní metodou? Asi to dělají jen někde.Nedojde prý k tak hroznému zásahu do svalů a šlach.

Krásný dobrý den, moje milá děvčátka, už jste asi na mě zapomněla,ale já na vás ne, jen jsem, bohužel, neměla u sebe internet (nemám Notebuk).22.4.jsem prošla operací kyčelního kloubu, (Věrko, díky díky, přesně jsi mi popsala jak to chodí ve FN Plzeň), musela jsem se přitom všem smát, když mě přivezli k tomu "výdejnímu okénku" a já si chtěla v euforii "objednat oběd",chichi, díky tobě jsem byla připravena, že se mi zdálo, jako bych to už někdy zažila...no a pak když mě přes to "okénko" šoupli na stůl, milá sestřička(paní doktorka??)viděla jsem jen oči..řekla 3x dýchnete kyslík a...já si při 2.nabrala pořádně...a ani jsem neviděla fešáky, co mi budou měnit kyčel...a probudila se na JIP.Byla jsem jako 2.ten den a na JIPce jsemv půl 2 už byla vyzvána "vyčurat se na mísu", pak jsem opět usnula a vzbudila se až k večeři..takže tím chci povzbudit i ty, co čekají na operaci...

Melounku:) jako bys psala moje zážitky, to "máma by to neušla" říkal přesně můj muž. Strašně rádi jsme vždycky jezdili po vlastech českých a zejména hrady, zámky, to bylo naše, ale od doby, kdy to prostě přestávalo jít kvůli tomu "máma.." a taky, ale rozhodně ne jenom:),kvůli větě mojí kolegyně, "počkej až budeš mít vnouče, to chceš, abys nemohla ani jezdit s kočárem"? jsem si řekla, že je asi čas....a dnes si tady už zkuším, po bytě, šlapat bez berlí! Jo, to je krása a čirá radost! Takže se ničeho neboj, ostatně máš již, jak říkáš, nastudováno, že se není čeho bát, a jdi do toho.

Dobrý den,díky moc všem za tuto diskuzi. Sleduji ji již dlouho a čerpám info a průběžně zapisuju co potřebuju....Jsem na tom podobně jako Čáp. O.mě čeká v říjnu. Je mi 35 let a od mala jsem poslouchala jen, ať čekám a čekám. Tak jsem trpělivě čekala, bolest se vydržet dá, ale co mě přinutilo jít na operaci je hláška mých dětí - tam nemůžeme, máma by to neušla....tak to je věc která mě nakopla, přinutila změnit ortopeda a hle ten mě doporučil na operaci hned po první návštěvě. Takže ještě jednou díky za možnost "šmírování" ve vašich životech.

Jsem chlap a nevím, zda se...Je to hodně individuální,každý člověk má svůj práh bolesti.Co vydrží jeden,druhý by to třeba nedal.Můj muž má TEP od třiceti let jako důsledek autonehody.Já mám vrozenou vadu kyčlí,od tří let opakovaně operované oba kyčle a ve 42 TEP,nyní mi je 46 a na podzim mě mají operovat druhý.Mám za sebou 16 operací,takže snesu hodně,ale nyní už bolesti v klidu,při spaní.Jezdím hodně na kole,ale mám i operované koleno,takže už žádné velké namáhání.

Ahoj Čápe.J měla od mala vrozené vykloubení kyčelních kloubů.Už v mládí mě chtěli lékaři operovat kyčle.Naši nedovolili.Na první operaci jsem šla v 56 letech. Do práce mi dělalo potíž i dojít k MHD.Většinou pokud jsem musela něco zařídit, jen na kole, doma jsem vařila z pojízdné židle.Naštěstí jsme bydleli v městě a na samé rovině.Na mé milované zahradě jsem došla na konec zahrady a nazpět už to nešlo.V noci začali takové bolesti, že jsem nemohla spát.Dle ortopédů byla horší levá noha. Já pocitově měla horší pravou nohu. Operovali mi tedy nejdříve pravou.Měla jsem co nejdříve jít i s tou levou.Vydržela jsem to 4 roky. Spíš jsem měla velké problémy se zády bederní páteř než s nohou. Na doporučení šla jsem tedy na operaci i s druhou nohou.Nyní jsem po operaci 3 týdny.Takže doporučuji řešit TEP kyčle co nejdříve.

Ahoj Čápe, každý nakonec pozná, že operace je dobrá věc a pomůže k lepšímu životu :-)
Mně ortopéd řekl, když mi bylo 55, abych to vydržela 10 let, že mi pak dají náhradu jednou pro vždy. Podle toho, jak se to horšilo, jsem věděla, že to nebude možné. To jsem mu taky řekla. A třetí rok, když jsem přišla na kontrolu (chodila jsem každý rok a jezdila do lázní a na rehabilitaci) mi sám řekl, že už to nikam nevede a operace je nutná, ať si vyberu, kam chci jít. A bylo rozhodnuto :-)Nakonec jsem šla o půl roku dřív, ani rok čekání jsem nevydržela, brala jsem 2x denně Diclofenac duo abych mohla chodit a ke konci, jak píše Majka, už to nebylo k žádnému životu. Přiotrávená prášky na bolest jsem jen posedávala poslední měsíc doma a čekala. Jestli to máš na podzim v plánu, jdi. Není na co čekat, horší se ostatní klouby a bolí pak všechno. Jdi :-)

Dančo,hodně štěstí!!!!!!Budu na Tebe taky myslet!!!!!

Ahoj Čápe,já jsem se trápila 8 let od prvního objednání na operaci.Tehdy mi říkal doktor -stav vhodný k operaci,proč byste se měla trápit.Jenže já nebyla připravená přijmout tuto situaci.Začala jsem intenzivně cvičit,jezdit na kole/ne do vrchů/,to se kiyčel přetěžuje,plavání a cvičení ve vodě je jedno z nejlepšího.Posilování nohy se závažím.Chvíli se mi zdálo ,že se vše zlepšilo,analgetika jsem nemusela užívat.Jenže pak se stav začal zhoršovat až tak,že jsem mohla jen na malé vycházky,do práce jen na kole/to se stalo mým největším pomocníkem/.Každé postavení na nohu bylo s bolestí.Začala jsem více užívat analgetika a ještě trpěla.Těsně před operací mě už nic netěšilo,byla jsem velmi unavená,hodně se mi zvedl tlak,se zády jsou problémy.Vlastně se jen přežívá.To tady všichni známe.Ted ,když se vracím zpět,vím,že mi proteklo mezi prsty pár let života,které se daly prožít jinak.Po narození vnučky jsem věděle,že bych roli babičky nemohla plnit a to mě posunulo operaci neodkládat.Včera jsem šla s manželem a pejskem po mnoha letech na delší procházku/6km/-s trek.holemi a byla jsem šťastná.Přeji tento pocit vám všem.

https://www.facebook.com/klasiki.eu

Alíku, asi o tom ten život je, že to vždycky víme až potom:)...ale přesně tak díkybohu za to, že je to teď lepší. Musíme si jen přát abychom byli živí, zdraví. Danča to zvládne na jedničku, o tom žádná!

Ahoj Čápe, za sebe ti mohu...Dano,
máš pravdu - po bitvě je každý generál. Já byla tenkrát "hovádko boží" a věřila ortopedovi. Dnes samozřejmě vím, že jsem ho měla vyměnit, jiný by mě určitě poslal na operaci. Odešly mi téměř naráz oba kyčle, takže vč. 2 operací a velmi pomalého návratu zpět do normálu, jsem zbytečně ztratila skoro 4 roky života (většinu času na kolečkové židli). Ale co, minulostí nežiju, je to za mnou. Chodím, žiju jako dřív a naše holka zvládla maturitu na výbornou. Co víc si přát, než aby byli všichni zdraví a veselí :-) A aby Danča zvládla "o" ...

Ahoj Čápe, za sebe ti mohu poradit, resp. říct svůj názor. Téměř každodenními bolestmi jsem trpěla cca 5 let. Dnes, 9týdnů po operaci, si říkám, že jsem byla hloupá...ale to, že po bitvě je každý generál je obecná pravda. Podle jednoho z lékařů jsem měla čekat co nejdéle bez ohledu na bolest, bez ohledu na to v jakém stupni artrózy se moje kyčle nacházejí, podle dalšího lékaře, který pravil "neléčíme RTG snímky, ale lidi" záleží na tom, jak se kdo cítí, někdo může být velmi omezen i když má celkem dobrý nález, jiný zas má velmi špatný nález na RTG a kdyby mu to neřekli, tak o tom ani neví, protože prostě na sobě nic nepozoruje. Takže záleží pouze a jenom na tobě jak se rozhodneš a zda budeš na operaci trvat. A pokud píšeš, že už na podzim tě čeká výměna, soudím z toho, žes už určité kroky podnikl:)

Ahoj holky,všem vám moc...Danče přeji hodně štěstí !!!!!!!!!!!

Jsem chlap a nevím, zda se...Čápe,
to nevadí, že jsi chlap, naopak chlapů není nikdy dost:-))
Ale teď vážně: Pokud jde o mé zkušenosti, tak ortopedi posílají na operaci až v době, kdy je to podle nich opravdu nutné, tj. ve stádiu 3-4. Já měla obrovské problémy už od stádia 2 díky "doprovodnému zánětu", ale musela jsem protrpět cca 2 roky, než mě poslal. Každý má problémy jiné, nedá se to zobecnit. Když mě přijímali do nemocnice, tak jsem se tam do slova a do písmene připlazila o fr. holích, ostatní pacientky došly po svých s holemi v podpaží (na dobu po operaci), jen trochu kulhaly. Těžko poradit, nikomu se do nemocnice nechce, to je jasné. Výměna kyčle ale odstraní všechny problémy a začne nový život bez bolesti.