Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Karin,Zdenek ma pravdu.Asi jsi moc toho xxcd nezazila.Pokud se tu objevi,hned vsechny nestastne a potrebne rad urazi...
Jarko,jak Te chapu:-)

Karin, obavam se, zes Jarcin prispevek vzala moc vazne.
xxcd je hajzlik, ktery tady trapne otravuje na vsech diskuzich a nejradeji by ho zabili vsichni.

Jarko jsem ráda, že nejsem tvoje dítě, i když OCD netrpím. Tato porucha je léčitelná a dítě potřebuje především lásku a podporu.Jarko tvoje agresivita nikomu nepomůže, ale ty asi lidem pomáhat nechceš...
Znám lidi s OCD, po absolvování kognitivně-behaviorální terapii se hodně zlepšili. V Bohnicích probíhá stacionář u doc.Praška, ale pro velký zájem je pořadník na dost dlouho. Vyšly sice knížky o této terapii, ale myslím že to nenahradí kontakt a práci s terapeutem.

Nedokazu si predstavit, jak musi byt rodicum xxcd.
Mit takovyho kripla doma, prokazala bych svetu dobry skutek a uz davno ho zabila.

Já mívám problém s nepříjemnými myšlenkami, když jsem ve velkém stresu. Pokaždé před zkouškami na výšce se mi začaly objevovat nepříjemné myšlenky, kterých jsem se nemohla zbavit, ale jak stres odezněl, tak zmizely myšlenky. Teď mám tři dny před státnicemi a už několik dní jsem zase nervově v háji, napadají mě šílené věci, ale věřím, že až to budu mít konečně za sebou, tak to zase zmizí.. Máte někdo takovou zkušenost? Že se obsese objevují, když jste ve stresu?

ahojte vsetci OCD,
taktiez mam tutto poruchu a viem presne,ake je pre cloveka dolezite v prvom rade vediet, ze nie je jediny s touto diagnozou na svete. Cloveku akosi odlahne a doda to aspon malilinky kusok nadeje do buducnosti, aj ked v najhorsich chvilach som slovo buducnost nechcela ani len pocut, nevedela som si ju totiz predstavit,zrazu sa mi vsetko zrutilo...a o to horsie to pre mna bolo, lebo v case, ked som na tom bola najhorsie som mala 17 rokov a pred maturitou.Nikdy som v skole nemala vaznejsie problemy s ucenim, dokonca ma vela veci bavilo, planovala som vysoku skolu a mnoho inych veci. Bolo tazke sa s tym vyrovnat, ked sa vam zruti cely svet a nemate sa coho zachytit, lebo NIC nedava zmysel.
Teraz na tej vysokej skole studujem, byvaju lepsie a horsie dni, co sa tyka OCD, no znovu ZIJEM a VERIM, ze mi ta nadej a sila zostanu...a drzim palce vsetkym ostatnym s touto alebo podobnou psychickou poruchou!
NIE STE SAMI :)

Pro Ivanu a Honzu:trpím taky obsedantně kompulzivní poruchou.jestli se na těchto stránkách ještě objevíte,ráda si s vámi budu psát,třeba i maily,trápím se a jsem ráda,že existuje někdo,kdo by mě dokázal pochopit a neodsoudit.zatím ahoj

Také mne něco na ten způsob trápívá a hodně se mi líbilo, co tu napsala Jiřina S. Líbí se mi názor, že to zřejmě vzniká u lidí velmi až úzkostně starostlivých. Takže se to zřejmě týká lidí značně citlivých, kteří mají přehnané obavy o lidi okolo, zejména o své blízké či o ty nejvíc bezbranné. Totiž všimla jsem si, že spousta tzv. normálních lidí často ubližuje -alespoň psychicky- kdekomu a vůbec si to neuvědomují, nepřipouští a k takovémuto problému mají velmi daleko. To je tedy dost hrůza. Paradox.Napadla mne k tomu ale ještě jedna věc. Nemáte někdo z vás, koho se to týká, pocit, že ono to může souviset s nějakým pochybeným náhledem na sebe sama? Totiž že si někde uvnitř v sobě (třeba téměř nevědomě) nosíte názor, že jste špatní, hrozní, že za nic nestojíte, že jste divní, nenormální, a tak že od vás kdekomu může něco hrozit? Mne totiž napadlo, zda tenhle pochybený názor na sebe sama nemůže vzniknout v člověku někde v útlém dětství vinou nešikovné nebo vyloženě špatné výchovy. Výchova je přece lecjaká a někteří rodiče, ač to třeba nemyslí zle, vypouští z úst pěkně nespravedlivé odsudky - a některé děti jsou hodně citlivé a mají velkou fantazii - a třeba se jim to může zasít do hlavy v podobě: jsem špatný - a někde hluboko v podvědomí to zůstává. Říká se, že v prvních letech života se dětem věci ukládají hluboko ... Třeba když máte např. energického a hlučného otce a ten na Vás v dětství pro nějakou hloupost nespravedlivě huláká ve stylu: "Podívej se cos zase provedl, ty jsi ale hrozný ... co když příště provedeš ještě něco horšího ... ty rosteš pro šibenici" Citlivé dítě si třeba může odnést hluboko v podvědomí informaci - jsem velice špatný. Potom s tím třeba léta nemusí mít žádné zásadní problémy, jenom např. mizerné sebevědomí a jinak třeba vyloženě hodné, slušné či až zakřiknuté chování. (Teď jsem asi popsala sebe a nějaké takové výchovné zážitky za sebou mám, ač to ta osoba jistě nemyslela zle.) No a pak po letech ale přijde nějaký silný stres nebo třeba porod, jež je taky silným zážitkem pro psychiku - no a nějaký takový spouštěč to pak třeba najednou vynese z našeho podvědomí na světlo formou těch blbých myšlenek - představ o sobě - a my se tu pak najednou potýkáme s fixní představou, že jsme téměř zločinec.Je to jen taková moje teórie, co vy na to?Pokud by to takhle nějak fungovalo, tak by zbývala jen "drobnost" - nějak pak sebe sama postupně ale hluboce přesvědčit, že je to celé nesmysl a že vůbec nejsme tak špatní a nic od nás nehrozí, že jsme naopak pěkně přecitlivělí lidičky s velkou fantazií, jež se takhle postavila proti nám.Asi by to chtělo kouknout pořádně přitom na své dětství a dospívání a prostě se přitom dohledávat.Někde na podobném foru někdo psal, že při rozvoji sebe sama vychází napovrch kdejaké svinstvo z nás, abychom se s ním vyrovnali - tak třeba porod nebo stres může spustit nějaký očistný proces a v jeho rámci na nás začnou útočit i takovéhle hnusné myšlenky - ale třeba jsou fakt jen projevem nějaké chybné představy o sobě, která potřebuje z naší hlavičky vyhnat ven.Přeju vám všem jen samé únosné myšlenky, ty ostatní nechť si dají odchod.

doktorko já vim o čem to je sem mladý muž 25 let a sem už od malička psychicky labilní.v 5 letech mi umřela maminka a já vyrustal s otcem kterého sem měl moc rád a byl na něm zavislý.asi v 8 letech sem měl kamaráda kterému taky umřela maminka ale on jí rád neměl a nadával jí vždy když o ní mluvil.nechápal sem to jak takhle muže mluvit o své matce skusil sem si to představit a najednou mi přeběhla ta samá věta v hlavě to co řikal on uplně sem se lekl okamžitě sem si v hlavě řikal že už na to nikdy nesmim pomyslet ale zas a zas se ta věta vracela byl sem z toho neštastnej byla období kdy sem na to nepomyslel třeba pul roku ale i období kdy sem na to myslel tři měsíce pořád a pořád.sem velice uzkostlivý člověk trpěl sem i panickou poruchou a depresemi všech intenzit:ale přesto sem uměl žít a život užívat a těšit se z něho.asi před pul rokem se mi ale objevili horší myšlenky ve kterých ubližuju svojí přítelkyni např.jí dávám pěstí nebo vidím jak beru do ruky nuž tyto myšlenky mě hrozně vyděsili a najednou je život pryč stále sem přemýšlel o podstazě těchto myšlenek bojím se že se ¨ve mě probudí nějaká skrytá schyzofrenie někdy si připadám jako bych to ani nebyl já mam v hlavě totál guláš a snažim se být jako dřív ale mam pocit že už nikdy nemužu bejt štasnej jen zničenej a smutnej!!!mam toho dost ma život rád ale už nechci trpět!!!!!!!svou přítelkyni velice miluji vím že bych jí nikdy neublížil tak proč mě to napadá mam pocit že se nikdy nevyrovnám s tím až se budou v mém životě dít věci které se prostě stávaj až někdo umře zraní se bude v nemocnici atd.potřebuju poradit co mam dělat nebo fakt scvokatim.děkuju honza

Ivano, uz je to dlouho co jsi napsala a tak doufam, ze jsi si nasla pomoc a vse je lepsi. Nove matestvi je krasne, ale bohuzel jedna z peti zen projde depresi ktera se vola pospatrum depression ve 6-8 tydnech po porodu a vetsinou to trva par tydnu i rok nez se to ztrati.Bohuzel zena muze mit i horsi depresi a vola se pospatrum psychosis a je to velmi vazna nemoc, kde zena ma myslenky o ublizovani sveho ditete. A musi se to rozlisit od pospatrum depression. Asi jedna zena z tisice muze dostat pospatrum psychosis. Musi jit na leceni a nechat si predepsat potrebne antidepresant leky, ale nejake prirodni jsou take k dostani. Bohuzel uz se stali tragedie o kterych jsme cetli i v novinach. Vesinou se to stane kdyz zena prochazi tezkou zivotni situaci, nebo je pod mnoha naklady, nema dost odpocinku atd. Nesmi se tato kondice ignorovat a musi se pouzivat leky, chodit na counseling, nebo patrit do skupinek s lidma stejneho problemu, kde si mohou navzajem pomahat. Tato kondice neni normalni a zena si musi najit pomoc. Ahoj

Mily J. Omlouvam se za¨jednoduchost sveho vyjadreni, ale polde meho jsem zly clovek prave vy, ktery sve negativni myslenky zabalite do pozitivniho balicku a poslete lidem, kteri jsou sami svymi dusevnimi pochody zneklidneni. ptaji se co se deje a Vy jim odpovidate nesmysly o zlobe, ktera je v nich. Jak jsem uz nekolikrat psala pravdou je presny opak, utkvela myslenka na to ze by clovek ublizil nekomu ze svych bliznich se vyviji s prilis velke lasky, a ze strachu, ze by nas milvana bytost mohla nejak opustit, podivnych pochodem nasi psychiky se promeni v myslenku na ublizeni nasim blizkym, protoze tak vlastne se vyjadri nase obavy, i nase potreba trestu, za to ze nas neco takoveho vubec napadlo. Pritom trest je neopodstatneny, prece se nebudete trestat za to ze nekoho milujete prilis a ze vase psychika na to reaguje trochu zmatene. nejde o dusevni poruchu, jen o slabou potiz na urovni neurozy, ktera sice dokaze velice zneprijemnit zivot, ale nikoho neohrozi. Posilat na ty, kdo se timto trapi jeste nejake tresty, je zlovolne, podle, krute a naprosto pitome. Nemohu si pomoct, ale pokud mily J. chcete videt nekoho, kdo muze ublizit druhym-podivejte se do zrcadla.

Souhlasim, utkvele myslenky jsou proto utkvele, ze jim nelze zabranit vraceji se a obtezuji nas. Proste to nejen patri k tomuto psychickemu problemu, ale je to dokonce jeho jadro. A radit nekomu, aby na nic oskliveho nemyslel, je asi stejne ucinne, jako mu rict, ze vse bude dobre, jen nesmi myslet na ruzoveho slona. A i kdyby ho pred tim nic takoveho ani vzdalene nenapadlo, proste na ruzoveho slona myslet bude...:-))Takze vytykat nekomu, ze mysli na neco zleho, je neucinne a nesmyslne, navic to muze vest k tomu, ze na to bude myslet o to vic...Proste dokonale kontraproduktivni, jak se dnes s oblibou rika...Navic tyto myslenky jsou zpravidla zpusobeny velikou laskou a obavou o dotycnou osobu, a tim, ze si postizeny uvedomuje, jak je neustale ohrozen lidsky zivot, i to, ze je ve sve podstate velice krehky, a sve obavy promitne do sebe a zpracuje je jako myslenku na to, ze by milovane osobe mohl ublizit on sam. Takze tim se kruh uzavre a clovek postizeny obsedantni myslenkou v nem zustane vezet, cim vice ma o milovaneho cloveka obavy a strach, tim vic ho myslenka na mozne ublizeni obtezuje. Moznost, ze by kdokoliv, kdo touto poruchou trpi, nekomu skutecne umyslne ublizil, je vyloucena. Ale jde jen o velice upornou a neprijemnou myslenku, ktera muze sice velice neprijemne ztizit zivot, ale vetsinou prechazi sama, pripadne za pomoci terapeuta. Rozhodne neni nejmensi duvod se citit za pouhe, i kdyz snad patologicky ulpivave myslenky, nejak provinile...Jde proste o poruchu, za kterou postizeny ani v nejmensim nemuze, naopak potrebuje oporu nejblizsiho okoli a pomoc terapeuta.

petite má ůplnou pravdu chce to léčbu u psychiatra a psychologa jinak se z toho nedostanete je to začaorvaný kruh čím dřív tím líp.

Holky, já to mám taky. Už od září trpím nutkavými myšlenkami, ať umřou lidé, které mám ráda. Je to fakt hrozný. Vždy jsem se o všechny moc bála, a tohle mne má možná naučit tomu, abych se toho strachu zbavila. Nepřipadá Vám to tak, že z čeho máte největší strach, to se pak objevuje v těch myšlenkách. Není to ale jednoduché a hlavně vyčerpávající. Taky si říkám, kdy už to skončí. Mám dvě děti a ráda bych ještě někdy v budoucnu třetí. Jinak, jste někdo z jihočeského kraje, byla bych pro osobní setkání. Kdo si chce se mnou pokecat.. Mějte se

To: PetiteJá nevím :-( v podstatě doufám, že jde jen o nějaké přechodné období a jak to přišlo, tak to zase odejde, ale zároveň mám strach, že pokud by šlo o nějakou poruchu a četla jsem něco o obsedantně kompulzivní poruše, která má totožné příznaky, pak by bylo asi vhodné navštívit odborníka a zabránit tím úplnému rozvinutí a zastavit to včas, pokud je to vůbec možné.Jsem v neustálém stresu navíc období před menstruací :-) Od té doby (5 dní) jsem svého přítele neviděla, je daleko, voláme si, vím, že ho mám ráda, moc ráda, ale nemůžu na tu zlou myšlenku zapomenout, ne ve smyslu, že bych byla schopná, to nikoliv, spíš si stále kladu otázku proč? Proč mě vůbec něco takového napadá a právě v souvislosti s někým, kdo je mi tak moc blízký :-( Nedokážu si to vysvětlit, trápí mě to, ale cítím se líp než když jsem ten příspěvek psala.

To: KatkaPoslyš, Katuš, mám úplně stejné zkušenosti...chápu a vím, jak je to pro Tebe zničující,ale především si uvědom, že svého přítele máš opravdu ráda...a za samotnou myšlenku se netrestej,protože to není nic zlého a a napadne to opravdu každého,jen to každý neříká a nezabývá se tím. Jinak si myslím, že máš typické příznaky OCD, jestli jsi o tom slyšela, což je porucha, při které se Ti opakovaně vtírají do mysli myšlenky, které jsou krajně nepříjemné a vyvolávají i fyzickou úzkost,která opět posiluje myšlenky a tak dokola. Víš o tom něco? Nevšimla sis někdy například, že se tyto myšlenky objevují častěji v období stresu? Kdy je na Tebe vytvořen určitý nátlak? Neboj se, je to věc, kterou prochází spousta lidí.V případě potřeby vyhledej odborníka (psycholog,psychiatr) ten určí diagnózu. S pozdravem petite, a klidně napiš dál, jak to pokračuje...

Salaam Aleykum!Samozřejmě,neváhej ani chvilku a podřízni svému příteli jeho alabastrový krček, za hlasitého volání "Alláh akhbar!":-))

:-) zabít

Člověk si je "téměř" jistý, že neublíží, ale co mu nejvíce ubližuje a s čím se opravdu hodně těžko smiřuje a bohužel v některých případech ani není možné se s tím smířit, je ta samotná myšlenka :-( je mi 25 let a zatím jsem si prošla těmito pochody dvakrát a bylo to dost výrazné, trvalo to poměrně dlouho, než jsem se té myšlenky zbavila a v podstatě úplně nezbavila :-) Jsou tomu dva dny, co jsem ležela vedle svého přítele a najednou mě napadla myšlenka ve smyslu ho snad zabýt? Příšerné, že? Je to člověk, kterému bych snesla modré z nebe, tak proč mě napadá něco takového :-(((( Zničí mi to vztah, pokud to bude přetrvávat a pokud už se ve mě něco takového probudilo, jen tak lehce na to nezapomenu, budu si to vyčítat hodně hodně dlouho.