extrasystoly

Ahojte všetci,konečne som si na Vás našla čas.Hrôza, dnes v práci strašne ve?a roboty. Pracujem na 3 zmeny, som sestrička, ale nevedela by som si predstaviť pracovať len v ranných.Vtedy je strašne ve?a roboty a som zlámaná, že doma sa mi už nič nechce robiť a keďže mám rodinku/2 detičky tak musím aj doma makať. Dnes v robote samá ES.Ale som si pomyslela, keď to so mnou švihne, aspoň sa o mna postarajú, ved som v nemocnici. Stani ja ich pociťujem presne ako si to popísala, ale na holteri som mala aj komorové ES a tiež mi velmi šikovná kardiologička, na ktorú sa môžem spolahnúť povedala, že to nič nieje.Takže Andrejka má ukončený prvý ročník, ja druhý a Stanka tretí. Aspon sa môžeme vzájomne podporovať a vyžalovať sa jedna druhej ako nás týrajú ES hlavne počas skúšok.Ja ich mám teraz veru v hojnom počte.Tiež si hovorím či mi tá škola stojí za to.Mávam často nakupené ES viaceré za sebou, a tiež sa mi potom ťažko dýcha.Tiež rada chodím do školy hlavne kôly zmene prostredia.Ale tie skúšky a hlavne tie časté ES ma pripravia o nervy.Niekedy sa cítim tak bezradne. Ale vždy ste tu vy a je mi hned lepšie. Už ma tu synček znásilnuje, musíme si ísť čítať rozprávku na dobrú noc. Tak vám prajem tiež krásne bezES sníčky.papa zajtra'

pro elu. moje cestování se rovná nule.Přesně jak píšeš bez mobilu ani krok a to ještě jsem stále co nejblíž domu. sama někam ,nepadá v úvahu. vězněm sama sobě a myslet na to aby pomoc byla v dosahu.Mám komorové ES a když jsem měla Holtra bylo jich hodně přes 8000.Ale také se s toho lékař nehroutil.Beru Vasokardin,ale to spíš kvůli tachikardii,Magnosolv a občas Neurol když jsem moc rozhozená.Asi to fakt není nijak závažné,ale kdo to má vydržet.Kdo to nezažil,neuvěří jak to může otrávit život.Ale jsou horší věci,tak musíme vydržet a bojovat.Mějte se,je nás víc.'

Zdravím Martinu a ostatní. Marti, nedávno jsi ve svém příspěvku řešila cestování.Pro mě je to noční můra a to hlavně od té doby co mě začaly zlobit ES.Dříve jsem to milovala.Čím vzdáleněji od civilizace jsem byla, tím lépe. Milovala jsem lesy, vodu, túry....Teď neudělám bez mobilu krok a pokud někam nakonec vyrazíme, přemýšlím, zda bude dosažitelná první pomoc pro případ mé nevolnosti. Zkrátka jsem si sama sobě vězněm a to je nejhorší.Posledně jsi se zmiňovala i o počtu ES. Mě jich na Holteru našli něco přes lOO a to byl spíše slabší den. I tak mě doktor uklidňoval, že takový počet je zanedbatelný.PRO MĚ TEDA NE!!!!Bohužel mi našly i komorové, takže to mi také nepřidalo.Má někdo z vás komorové a řešíte je nějak?Na druhou stranu musím říci, že můj lékař je v tomto oboru docela kapacita, tak snad mu mohu důvěřovat.Mějte se krásně a přeji bezextrasystolový večer.'

Ahojte, akurat som vam chcela napisat, ze dnes sa mi asi polepsilo trochu a zrazu tolke ES ma prepadli, hadam 10 za minutu, tak som sa musela ist prebehnut po schodoch, aby sa mi tep spravidelnil. Hrozne volaco, neznasam ich! Majte sa. Pa.

Ahoj, neboj školu nevzdám :-)) já se na ni dala po letech (je mi 36) tak to je už pro mě výzva. Já mám zjištěné jen síňové (predsíňové) ataky mě uklidňuje, že je nemám sama.Ráno než jdu na zkoušku a těsně před tak to je záhul, natočit mi tak ekg tak asi ležím na Jipce :-), ale jak tam vlezu tak je klid no a zase potom to začně (večer nebo druhý den). Mě spíš trápí víc ty co mi chodí pravidelně co 2-3 tep, to je promě strašák to neznám a začalo to loni na podzim. Je to jakoby záchvat, mám ho zachycený na holtru a prý nic dobrý, není to nic neobvyklého.Mně se při něm jakoby nedostává dechu, špatně se mi dýchá a zadýchávám se.Mějte se fajn všichni :-)'

Andrejka, samozrejme, ze skolu kvoli tym hnusobam nevzdavaj, nesmieme ich nechavat, aby nam nicili zivot a karieru... Aj ked ja tiez mam niekedy take pocity ako ty... Ale Andrejka potesila si ma, ze aj na teba tie skusky posobia tak ako na mna, neber to vobec ako skodoradost, len som rada, ze v tom nie som sama... a Andrejka, tebe dr. povedal, ze mas predsienove ES? Lebo vraj aj ja, aj ked ja uz asi aj pochybujem o tom, mozno sa mi tento tyzden pridruzili aj komorove... Ale, ked ich citime tak rovnako, tak mozno ani nie... a na tu chatu urcite chod, bude ti tam super, odreagujes sa a prides na ine myslienky. Aj ja som rada, ked je skola, som medzi ludmi a nemyslim stale na tie mrchy. Majte sa fajnucko, hlavne bez ES.

Ahoj Stanko a Helo, velká gratulace Stance :-) já jsem ukončila teprve první rok a ještě dva, abych měla to co ty. Někdy si říkám jestli mi to stojí zato, když se potom (po zkouškách) tak trápím s ES. Já je tedkom taky cítím pořád, prostě pořád v každou chvilku, v noci...a cítím je stejně jak ty Stanko, to vynechání tepu. Dr. mi taky nechce žádne léky dát, prý nic nezabírá. Já jsem 11let po ablaci a předtím jsem brala 4 roky Rytmilen a dr. mi řekl, že těch léku už bylo dost a nic mi nenapíše, protože není nikde prokazáné, že zrovna ten nebo ten lék na ně působí a dost poškozuje jinač. Od ablace taky žádne záchvaty tachy nebyly jen ty prokleté ES. V sobotu jedem na jednu chatu do Beskyd na oslavu kulatých narozenin známému. No od té doby co nám řekl, že to nebude doma, ale tam tak mám divný pocit z toho, pořád musím přemýšlet jestli mi bude dobře a kde je nejblížší pomoc...no děs zaháním ty myšlenky jak můžu, ale moc to nejde :-( tak se mějte fajn
Ale jinač školu nevzdám , kromě zkouškového období tam je fajn a docela se odreagují od všedního dne. :-)'

Helenka, dakujem za gratulaciu, teraz som Bc. a buducu stredu robim prijimacky na magisterske studium, takze tych hnusob sa len tak lahko nezbavim, kedze budem v dalsom strese. Betablokator na to neberiem, kardiologicka povedala, ze na to nic nezabera, tak mi predpisala len magnezium, ktory mi akosi tiez nezabera... Ale normalne rozmyslam, ci k nej este raz nezajdem a ci si predsalen nedam daco predpisat, ved to je hrozne, vcera som ani zaspat nemohla, v kazdej polohe som ich citila, som z toho chytala depku... Inak, Heli, ty ich ako pocitujes? Lebo napr. ja to mam tak, ze ked citim buch, na pulze citim akoby pauzu, resp. vynechanie a potom sa mi to zase da do normalu. Chvilu to ide normalne a potom zase ten buch a na tepe pauza. Normalne sa bojim, ze dakedy mi srdce nenaskoci:) A snazim sa aj trochu sportovat, ale dost sa bojim, lebo napr. dnes som ich pocitovala aj pri chodzi, tak ja uz neviem... ale bicyklujem, plavam a sem-tam chodim aj do posilky. Ok, majte sa vsetci bez ES. Pa

Ahoj šumienka,tak ja mám tiež ve?mi dobré skúsenosti z abláciou, ktorú som podstúpila pred 7 rokmi, odvtedy ani jeden záchvat, a čo sa týka lekárov a sestričiek bola som strašne milo prekvapená, boli tiež moc milý apresne som prežívala čo ty, zavedenie katétra a vyvolanie tachy hneď na prvý pokus.Boli šťastný, že sa im to tak rýchlo podarilo vyvolať.Len tých ES som sa nezbavila a v poslednom čase sú strašne časté.Presne ako Stanka,tiež skúšam to čo ty,magnézium,cardilan, čaj z hlohu ale ako by to bolo všetko nanič. Ako to že doposial nevymysleli nič na ES?Ani keď si dám betablokátor, len sa mi zoslabie ES, nie sú také silné ale sú časté.Tiež ma niekedy prepadá bezmocnosť, aj koenzím Q 10 som užívala, no bez výsledku./nie je to ani lacná záležitosť, ale dala by som aj niekolko násobne viac len keby to zabralo/. Všetko mi to teraz pripadá zbytočné.Stani,ja tiež chodím do školy, ale tuším sme si my už dopisovali. Ja mám druhý ročník úspešne za sebou ale štátnic sa dosť obávam,ani nie tak skúšok ako tých ES ako budú zase búchať odušu.Berieš aj nejaký betablokátor? alebo AD?pomáha ti to? A čo hovoríš na súvislosť s krčnou chrbticou, nemávaš s ňou problémy? ja premýšlam aj nad masážou či to aspoň trošku nezaberie.Aj nejako športuješ? Majte sa tiež všetci krásne a Stanka ja tiež prežívam to čo ty /to je asi to poskúškové/obdobie, a moc ti gratulujem k úspešnému ukončeniu, čo si Bc alebo Mgr, ideš aj dalej?pa pa A ešte niečo, keď sme boli osláviť ukončenie ročníka, dala som si 2 poháre červeného vína a ani jedna ES.'

Ahojte vsetci, uz davno som sem nic nenapisala, ale vase prispevky si citam pravidelne. Dlhsi cas som mala relativne pokojne obdobie, len sem-tam nejaka ojedinela ES, co som sa snazila ignorovat. Minuly utorok som vsak mala statnice, prezivala som fakt vela stresu pri tom, co dalo mojmu srdiecku teda poriadne zabrat... Odvtedy mam vkuse ES, mozno s nejakou hodinovou pauzou a som z toho na nervy... Ja uz neviem, co mam robit, beriem aj mg, draslik doplnam z bananov, ginko a Q 10. Zajtra si pojdem kupit caj z hlohu a ked mi ani po nom nebude lepsie, ja uz fakt neviem... Majte sa vsetci lepsie ako ja. Papa

Svůj příběh jsem již popsala loni. Čtu si Vás všchny pravidelně a přeju vám abyste ty "naše" problémy zvládly.
Hlavně reaguju na příspěvěk Martiny a její zkušenosti v IKEMU.
Já jsem měla taky "štěstí", že v HK ve FN na kardiologii jsou doktoři na vysoké profesionální úrovni. Žádné bagatelizování, žádné přejde to, vemte si Neurol a pod, žádné zbytečné řeči, profesionální přístup všech, včetně sestřiček. Okamžitě na JIp, kde mi ze 180 tepů za min, které trvaly 5 hodin !!! hodili na 72 min. Vše se srovnalo během hodinky. Odpojili, lékař se mnou hodinu konzultoval, vše vysvětlil a na druhý den, jsem šla na ablaci, která byla úspěšná. Měla jsem zavedené 4 katetry přes třísla, vše jsem vnímala, viděla, komunikace probíhala v klidu, sestřička po celou dobu u mě byla, kontrolovala kapačku, otírala mě čelo a rty. Vyvolali záchvat tachykardie, podařil se, zařvali všichni hurá..... odešli od monitorů a lékař se věnoval jen mě, upaloval uzlíky co mě vyvolávaly záchvaty, já vše viděla na monitorech, vše mi vysvětloval. Smekám před nima. A hodně hluboko. Na následných kontrolách opět zájem, vyšetření EKG. Exiny mi zůstaly dodnes, naučila jsem se s nima žít. Bohužel natvrdo mi řekli, že nejdou odstranit, ani vyléčit. Je tomu 6 let, žádný tach. záchvat jsem od té doby neměla, žádné léky neužívám. Uklidnujicí léky užívám, ale z jiného důvodu a to přechodu. Je mi přes pade, cítím se výborně. Ale klepu na dřevo.
Jak vás čtu, jste o 20 - 30 let mladší než já. Já jsem záchvaty měla od svých 35 let, tak jsem polykala Rytmonorm, který mě taky tachkardii někdy vyvolal.Ale nebudu vás strašit, zatěžovat, každý jsme na tom jinak, každý máme srdíčko jinak nastavené.
Jezdím k moři, ze sportů jen turistiku, kolo, žádná velká zátěž, tak akorát. A hlavně se moc nepozoruju a při pár bouchnutí navíc - vnímám to, ale přejdou samy.'

Ahoj Martinka, Tak u mna je to podobné, tiež som párkrát bola pre časté ES na kardio, ambulancii. Ale ako sa mi zvýši tep a tlak/lebo sa bojím aj to čakanie v čakárni/aj ES sú menej. Teraz posledné 2 mesiace ich mám neúrekom, hlavne doobeda. Je to hrôza, nie´sú len ojedinelé ale nakupené za sebou/aj 10/. Snažím sa na to nemyslieť a nestresovať sa z toho ale to nejde.S tou chrbticou to vyskúšam aj ja, uvidím ako to zabere. Ako to robíš? To ti niekto pomasíruje chrbát medzi lopatkami,alebo sa len tak popreťahuješ?.Castovania sa ale nebojím, čoho sa bojíš ty? že budeš mať ES? alebo máš strach len z cestovania napr. lietadlom? A môj manžel mi tiež stále hovorí aby som začala športovať, ale ked stále nemám čas.Asi skúsim plávanie, to je dobré na chrbát. zatial sa majte krásne,papa'

ještě mám jeden příspěvek, minulý týden,jsem byla na kontrole na hematologii, své lékařce jsem řekla, že se mi extr fakt zhoršují, že když mám hodinu bez, tak je to zázrak, že mě budí i v noci apod, okamžitě mi napsala žádanku do IKEMU,hned,že se mám jít objednat, tak jsem šla, v kartotéce byly hnusné sestry, když jsem řekla, že to mám zhoršené tak se se mnou nebavily, že musím na příjem, no nedovedete si představit jak jsem se klepala, ale šla jsem, tep asi 130, tlak 180 na 70, tozklepaná jako osika, ale byli ohromný, milý, nikdo si neťukal na hlavu, neříkali mi že je to psychika, žádný takový nesmysly, bohužel já byla tak rozrušená, že za 4 hodiny co jsem tam ležela na monitorech ani jedna extr, jen co jsem odešla samozrej mě, tlak lezl dolů jen pomalu, tep se skoro sklidnil, ale já jich mám nejvíc, když jsem v klídku, tep pod 60, za norm. okolností mám tlak s=íše nižší, fakt to se mnou všechno do detailů probírali, echo snad hodinu, a objednali mi rovnou od nich holtra, jinak mi říkali, že se s tím určo něco dělta dá, když jsem říkala, že jich mám minimálně 100 za den, tak se jim to zdálo dost, a nijak to nebagatelizovali,ale že je potřeba je tedy zachytit, samozřejmě mě uklidnovali, že když je echo ok, tak , že to nebude nic závažného, že je má každyý.....ale nikdo ze mě nedělal blázna, já chodila jinam, tam jsem měla také všelijaké vyšetření, je to delší dobu, ale pani doktorka se na mě jen mile usmívala, připadala jsem si, jako že fakt nevím co chci ....,takže pokud vám bude blbě a jste z Prahy, vřele doporučuji nechat se dovést do IKEM, na příjem kardio, nikdo vás nevyhodí, pořádně vyšetří, hned naberou krev, a hlavně věří vám, bohužel holter až za měsíc, takže je mám pořád, moc mi pomáhá, promáčknutí zad, mě záda moc bolí, počítač...atd, a nejsem už schopna se pořádně prohnout mez lopatkama, takže celou rodinu obbtěžujui s tím, aby mi promáčkli záda mezi lopatkami, děsně mi to pomáhá, zajímavé je , že to pomáhá i na extr.., zalupe mi tám a mám nějakou dobu klid, když je to večer tak klidně celou noc bez ext, zajímavé napište mi někdo o tom cestování, já se fakt bojím'

ahoj, všechny zdravím, hlavně Elu, četla jsem si starší příspěvky, už jse v minulém roce, je to děs....některé mě i rozhodí...není to moc pozitivní, nikomu z nás to nepřestalo, Elo přesně nikdy už to nebude jako dřív, jenom mě mrzí, že si toho člověk více nevážil, jsem taková omezená, dřív jsem byla hodně akční, veselá, do všeho jsem šla pozitivně, teď se pozoruju, šetřím, váhám, mám už větší děti, které už mě takovou neznají a nepoznají, to mě fakt štve, i když stále nemohu říct, že bych sedávala v koutě, snažím se to překonávat, nedávat to na sobě znát, nepodléhat tomu , nelitovat se, ale už to není ono, už to nejsem já a to mě mrzí hlavně právě kvůli dětem...napište mi někdo, jak zvládáte cestování, letadlo, já se fakt bojím, cizina...., můj muž je strašně silná osobnost, on sám se o sebe vlastně vůbec nebojí a myslím, že moc dobře nechápe co já vlastně cítím a vnímám, je to sportovec, říká mi, že bych měla víc času věnovat pohybu, posilování apod.,no znáte to, kdo nezažil nepochopí,že, díky za rady a poznatky všem'

Dnes rano, jsem se zastavil u Ps. ty ataky mam stale vetsi a castejsi, hure se mi spi, atd. Napsala mi AD a neurol. Nabizela mi je jiz pred rokem, ale to jsem odmitl, ze se s tim pokusim poprat sam. Celkem to ten rok slo, ale pri velkem objemu stresu se to asi nahromadi a je konec. Vcera jsem cele odpoledne prolezel se sklenickou Rose vina, dival jsem se na komedie a bylo mi fajn. Zitra mam jeste ten holter a v pondeli kardio navstevu. Tak uvidime co a jak. At je lepe...

Ahojky všem, zkusím vám napsat něco o té panické poruše, jak jste se mě ptali. Byla jsem krátce po škole v novém zaměstnání a měla jsem tam dost nerváků a fofru, začala jsem trpět bušením srdce a hlavně někde venku na veřejnosti motáním hlavy, slabostí atd. a hlavně šílenou úzkostí. Začala jsem se bát chodit sama kamkoliv ven, jezdit sama MHD a každá situace, které jsem se bála ve mě vyvolala vždycky šílenou úzkost,znovu bušení srdce,třes atd. Byla jsem pro život naprosto nepoužitelná. Chodila jsem i na psychiatrii, ale tam mě akorát nacpala práškama a vůbec jí nezajímalo, jak mi je a že by mě třeba vyslechla. Všude jsem buď musela chodit s manželem nebo s maminkou. Kdybych měla jít někam sama, tak jsem radši našla 1000 výmluv, proč tam jít nemůžu. I přes tohle všechno jsem otěhotněla a vydržela celé těhotenství chodit dál do práce. Pak když jsem nastoupila na mateřskou, říkala jsem si, že přece nemůžu donekonečna spoléhat na to, že se vždycky najde někdo, kdo se mnou půjde někam, kam já budu potřebovat. Začala jsem chodit naproti mojí mámě k vlaku, když jela z práce. Šla jsem kousek od domu, tam kam mi to strach dovolil, tam jsem počkala a tak jsem to dělala každý den a postupně jsem prodlužovala tu vzdálenost. Pak se narodila dcera a já věděla, že kvůli ní musím, protože ten drobeček je odkázaný jen a jen na mě. Tak jsem opět s kočárkem chodila ven, každý den jsem se odvažovala víc a víc. A taky jsem si s ní nepřipadala tak sama. Postupně jsem si troufala na situace, kterých jsem se bála, třeba sama jet vlakem apod. Tohle všechno trvalo hodně dlouho, řekla bych, že minimálně dva roky, než se to trochu spravilo. Vím ale dodnes, že to ve mě dříme a čeká to jen na příležitost, aby mě to zase přemohlo. Dodnes jsou samozřejme situace, které nemám ráda, nerada chodím v třeba v neznámém lese, musím sebrat veškerou vůli a soustředit se na něco jiného, abych zvládla třeba výlet v neznámém prostředí, kdy se jde dál od civilizace. Je to pro mě boj už na zbytek života a do toho teď ty neustálé ES, u kterých se právě teď bojím, aby mě nepřivodily znovu tyhle problémy. Dětičky mám už tři, všechny porody i těhotenství jsem zvládla v pohodě.
Jinak Martine - tu IKEU taky zrovna v lásce nemám, takže Tvoje pocity naprosto chápu.
Přeji všem co nejméně ES a žádnou panickou poruchu, protože ta je fakt hnusná.'

Ja tiez niekedy pri Es citim to motanie hlavy,ale pri tom zacitim aj taku dlhsiu pauzu.A pri tych nakupenych Es to citim presne tak ako to opisala Aja. Na posled.kontrole v SÚSCH v B.B.mi bolo povedane, ze Es liecit nevedia, v niekt.pripadoch predpisu nejake antiarytmika, ale velmi neradi, vraj maju kopu vedlajs. úcinkov. Kedze sa liecim aj na ine choroby, u mna ich hned vylucil.Ja som po ablacii pre AVNRT, ale to som uz pisala...'

Aj ja by som sa chcela spýtať Radky,ako si zistila, že trpíš panickou poruchou? Ja som tiež panikárka a ES ma poriadne vedia vystrašiť/a nielen ony/.
možno ju mám aj ja.Ako sa to prejavuje?'

Radko,můžeš nám napsat,jak se ti podařilo překonat panickou poruchu?Lékama,vůlí?a jak to trvalo dlouho?Díky.'

Radko, jak jsi prekonala PP ? Mam obcas pocit, ze urcite ataky rovnez mivam. Obcas kdyz vstoupim napr do IKEA :) a mam se tam nejakou dobu prochazet, tak mi nebyva uplne nejlepe. A jen co vylezu ven, tak ok. Ted se mi posledni noci i hure spi :( V patek jdu opet na holter, tak uvidime co na nem uvidime... hezky den vsem.