ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Míšo, nezlob se, ale já při utěšování nemám ráda právě slova typu: "čas na sebe, chodit cvičit, upravit se atd." Vždyť, tohle většina z nás dělá pravidelně a nezáčíná s takovou věcí po rozchodu. A právě naopak s rozchodem ze začátku na tyhle věci ztratí chuť a sílu. Po čase ji možná nabere, ale tyhle věci přítomnost druhého v srdci nenahradí.
Ale každopádně souhlasím, chce to čas, hodně času a bude to hodně bolet, lehké to nebude (čili obrečet a rozchodit).

Zrovna ted jsem dostala košem, ale pořádným. Od soboty se mi vůbec neozýval, nebral mi telefony a před chvílí přijel, aby mi sdělil, že byl se svoji bejvalkou na výlete a v zoo a buhví co ještě a že jede zase za ní, že u ní bude spát. Že mě miluje, ale nemůže se mnou být a že ona poskytla azyl, aby nebyl sám doma a musel na to myslet. Asi jsem úplná krá.., ale rozbrečela jsem se a prosila ho, ať za ní nejezdí, ať zůstane se mnou a úplně nejvíc jsem se ponížila...Odjel za ní. Slíbil, že s ní nic nebude mít, ale bude spát vedle ní a objímat jí jako mně a já se asi zbláznim. Mám sto chutí skočit z okna, ale je tady lešení, takže mám smolíka...proč to tak kurevsky bolí??? Omlouvám se za sprostý slova, ale bohužej jsem v takovým srabu, že mě slušný slova nenapadaj...Co mám jako ted dělat???

To Gabčí: Jo, v pátek jsem byla u té psycholožky.Sice mě to stálo 500Kč, ale strašně mi pomohla. Jednak mi ukázala, že na celou situaci se dá dívat z úplně jiného úhlu pohledu. Řekla mi, že místo smutnění mám jít domů a bouchnout láhev šampaňskýho,že můj bývalý co se charakteru týká, nestojí za nic. Že bych s ním měla v budoucnu jenom trápení, jen by mě využíval a NAVÍC pokud se chová tak, jak se teď chová, vypadá to, že není moc psychicky v pořádku - narcisticko infantilní porucha. Radila mi, že s ním mám rozhodně přetrhat všechny kontakty, ani mu neodpovídat na pozdrav,prostě maximálně jeho i tu jeho novou cácorku ignorovat. Samozřejmě, že jsem ho hned v pátek nechtěně potkala a už mi prostě přišel akorát směšný. Navíc, jsem začala zase po těch dvou měsících trápení normálně spát. Takže tak :-) Každému kdo se trápí a nemůže se z toho dostat sám, bych něco takového vřele doporučovala.
Gabčí i ostatní, držím vám palce i dál.

cestovatelko,byla jsi u toho doktora?jak to probihalo?myslis ze to ma neakou cenu,pripadas si lepe?....predstav si ze muj byvaly uz taky neni neni single......je to zly,mozna pujdu taky za neakou odbornou pomoci,,,,

Když to tak po sobě čtu, tak tam chybí, že mimještě v červenci nenápadně připomínala, že až přijede, tak bude bohatá nevěsta a řešila se mnou finance. Jasně je vidět, že prudký zlom nastal od té jedné párty...

Ach jo, gramatiku jsem nekontroloval, pardon.

Ještě doplněk proč jsem si s ní začinal. Moc se mi líbila, líbil se mi její usměv, její vtipné poznámky. Její přitomnost mě uklidňovala a bylo mi s ní moc dobře atd. Cítil jsem z ni, že když nebde líná, tak, že něčeho dosáhne a neco dokáže, což mi pak nepříjemně potvrdila oním odjezdem...

Tak já vám ženský taky řeknu svůj čerstvý příběh. Samozřejmě, že jsem měl příběhů předtím více, ale tento je zvláštní a od ostatních se liší. Pocházím z malého městečka, ale již přes 15 let jsem studoval a teď i žiju v Praze. Občas mě známý svezl do rodiště autem i s jinými lidmi, no a jednou s ním jela taky, k nám jedna pěkná slečna. Mě je teď 33 a jí 28. Ona ergo a fyzioterapeut v nemocnici, za opravdu nízký peníz, já vysokoškolák s nadprůměrným platem. Samozřejmě se mi líbila, ale neznal jsem ji, protože jsem od 18 let byl většinou v Praze a 13 leté holky u nás na městečku mě nezajímali. Takhle jsem ji viděl v tom autě několikrát a všimnul jsem si, že se stále něco učí v angličtině. Jednou měl známý spoždění, tak jsem jel autobusem loni (2006), začátkem října autobusem, a tam byla tato slečna, slovo dalo slovo, domluvili jsme se na cetsě zpět atd. Pozvání na večeři auž to bylo. Navštěvy kultury atd. Asi 7 dní potom se mi zdála v kině velmi nervózní a smutná a stále vzdychala. Nakonec, že mi musí něco říct, tak já samozřejmě myslel, že je konec atd. Kdepak. Ona se půl roku připravovala na zkoušky na práci v Saudské Arábii přes agenturu. Odmítala po ukončení vztahu na jaře něco s někým mít (půl roku sama a učení, nabídky měla). Myslela, že zkoušky neudělala a den předtím ji oficiálně přišlo že je definitivně přijata a že zkoušky udělala výborně. Takže se mi potom zabořila pod bundu a začala brečet načež "proč jsem si ji nevšim o měsíc dřív, že by nikam nejela" - měsíc předtím podepsala kontrakt, že když dopadnou zkoušky OK, tak že pojede + další zařizování. A že odjede na rok do Saudské Arábie někdy v lednu, takže za necelé 4 měsíce. No, já malinko zalapal po dechu. Ale díky své práci a postavení mám v okruhu svých známých plno lidí, kdy jeden byl i 2 roky pryč, někdo už po 2 měsícíh známosti za tím druhým zajel a vzali se tam a drží je to dodnes, jindy na něj ta jeho čekala i 2 roky apod., ale ti spolu byli už 3 roky. tak jsem řek, že jo, že ji budu podporovat (její okolí ji spíš zrazovalo, přece jen jet do fundamentalisickoislámského království s náboženskou policii...), že získá kredit, který se jí hodí. Takže jsem ji pomáhal s papírováním - všechno zvládala, ale perfektně sama, jen jsem ji pomáhal cosi tisnout atd. Vztah probíhal díky blížícímu se odjezdu rychlejším tempem. Zrušila v Praze podnájem a poslední 2 měsíce jsme bydleli spolu. Samozřejmě, že prý ať si nemyslím, že za normálních okolností by se ke mně tak rychle nastěhovala. Bylo to uchylný, vlastně jsme se chystaly na to, že spolu rok nebudeme a nestihneme se do odjezdu ani pořádně poznat. Co se týče intimity, tam to klapalo velmi dobře, dostal jsem i přezdívku "zvíře...". Je zpočátku mě zarazili 2 smsky ve smyslu "jestli jsem si ji nerozmyslel apod.", pak do toho spadla až po uši, já tolik né, já do toho začal padat pomaleji, ale asi o to důkladněji. Zamilované sms a maily od ní byly krásné, nakonec jsem byl vtažen do příbuzenstva a ukaázán snad všem i těm vzdálenějším a všude jsem musel byýt i paárkrát s jejími přáteli, jak to tak bývá. Jak jsem zjistil, tak se obě naše rodiny znají. Její máma zpočátku nebyla nadšená, protože zná mého otce a naopak moje máma též ne, pracovala s ní přechodně kdysi v kanceláři a znala i její dřívější zalatnické avantýry (po diskusi včera - jel jsem za rodiči na víkend mi jasně řekla co si o ni myslí - je přelétavá a trošičku víc na peníze... názor starších rodičů :), jak jsem později zjistil. Ona do odjezdu nikdy moc nechtěla do mého příbuzenstva a ani jednou taky nebyla na navštěve u rodičů, i když jsem se ní o tom bavil, když jsme společně u nás o víkendu v městečku potkali naši máti, tak se málem za mě schovala - ale vypadlo to jako v žertu, nevím co to mělo být. Už tehdy jsem začal v ní vidět určité psychické nedostatky - jakousi občasnou výbojnou drzost (buď skryté nízké sebevědomí nebo zdědená hubatost po mámě, nevím), taky v 16 letech prodělala málem smrtelné týdenní kóma - nějaký těžký sopecifický zápal mozkových bla s 50%ní šancí zemřít. Takže mě i upozornila, že možná díky tomu ji byly jejími bývalými výtýkány nedostaky v komunikaci. Právě mě později v létě napadlo, že když odůvodňovala, že se jí na dovolenou moc do Česka nechce, je plácá, jak kdyby ji bylo 16 a né 28. Od toho kómatu ji rodiče prý vychovávali spíš jako mazlíka, když byly rádi, že přežila, tak možná proto... Vždycky se s bývalými rozešla většinou ve zlém. S jedním žila 5 let, pak rok pauza s jiným a zase se k němu vrátila. Ostatní vztahy měla asi max rok, a jak jsem zjistil, což se i pochlubila v posteli, tak měla dvouciferné číslo chlapů (snad 15) a kolik prý já? Tento dotaz mě mírně vyděsil, jako kdybychom soutěžili, kdo je lepší v počtu partnerů. Ale přitom odsuzovala diskoslečny a na diska skoro nechodila, často seděla doma četla a studovala hrála na piano apod. Taky mě intimně zaujalo, jak se diví jak jsem v jistých věcech pozorný a měla z toho radost, protože to přílíš neznala, v kombinaci s jednou sms, kde se radosteně divila "jé ty píše sms gramaticky správně a pěkněů jsem to v jednu chvíli nevydržel a vyhrknul "proboha cos to měla přede mnou za chlapi..."... Pro astrofily píšu nepodstatnou blbost, že jsme oba blíženci 5 dní 5 let do sebe. Termín odletu koncem ledna 2007 se blížil. Nálehala, abych si vzal taky dovolenou a byl s ní. 4 měsíční soužití, poznamenané přípravami na odjezd klapalo v pořádku, žádná hádka. Jen mě začalo občas probleskovat hlavou, že je sice bystrá a chytrá, ale, že mě občas něco vadí, ale nevím, nemohli jsme se pořádně poznat, za necelé 4 měsíce. Takže 14 dní před odletem jsem přemýšlel o ukončení vztahu, ale ona se ke mě více přmknula, tak jsem to neudělal. Podporovala ji v odletu pak jen její máma, která mi ovšem těsně před odletem velmi smutně řekla, že sim myslela, že ji udržím doma a nepustím (má ještě 2 sestry, obě z domu, ona je jejich nejmladší). Což jsem tý svojí řekl až včera při posledním hovoru, byla z toho trochu překvapená. Nakonec byl čas odletu, rodiče předem posláni s pláčem domu, já v Parze zůstával, tak jsem s ní byl až do odbavení, kde jsem ní strávil poslední dlouhé líbání spolu s jejím pláčem... A že se pokusí přijet na dovolenou co nejříc už v červenci (podmínky kontraktu to dříve neumožnovali). Probleskli mi hlavou pochyby. Z mé strany se vztah asi začal už pomalu odsouvat. Odletěla. Nasledovali série sms, a mailu z novými dojmy, včetně intimit, jak ji chybím atd. Já začal upadat do letargie a i dostal vynadáno, že jsem 5 dní nic neposlal. letargie byla zlá, přestal jsem cvičit a ztloustnul. Mezitím jsem si začal uvědomovat, že mi chybí, její vzkazy na rozloučenou u počítače, fotka pro mne apod. Ona mezitím poznala realitu Islámského fundametalismu s ponižováním žen a její nadšení začalo opadat a i s tím začal klesat po měsíci a něco její komunikační zájem se mnou, po 2 měsících přestala odpovídat na maily, s tím, že je tam špatné spojení, což je pravda, jak budu psát dále, a že na internet chodí jen 1x týdně. nakonec jsem ji zavolal telefonem (je to velmi drahé - tisíce Kč), zjistil jsem , že trpí aklimatizační anginou (ve dne 40 - 50°C v praci klimatizace, doma taky klimatizace na 20°C). Do toho začínající vztek na raraby a místní systém, kdy se bez povolení nemůžou vydat ani mimo Rijád a musí mít velké lokty a drzost a starat se hlavně sami o sebe. Komunikace se ustálila na 1x sms týdně. Sama se nikdy od května neozvla, jen když něco potřebovala, tak napsala sms nebo mail, jinak ne (14 dní jsem schválně nereagoval a taky bylo 14 dní mlčení). V červnu prošla krizí na místní sytém, kterou tam mají po 5 měsících Evropané, bála se že jí to nepustí. A opět aklimatizačni chřipka a angina a ještě zanět. 3 týdenní dovolenou posunula na září, s tím, že pak přijede až v lednu zpátky a na vánoce bude v Rijádu. Opět nějaký ten telefonát, viditelně se jí nálada zlepšila, protože na sms občas nereagoval, tak jsem láteřil, tak, že se omlouvá, že má krizi a bojí se, že ji to nepustí, tak telefonát a OK. Bohužel jsem nemínil ji týden co týden telefonovat, protože to je drahé, tak jsem začali mluvit přes skype, který, ale pro malou konektivitu na její straně, stále padal a pořádně jsme si vždy nerozuměli a mě i jí to rozčilovalo... Jediné co jí tam prý drží jsou peníze (5x vyšši plat než v Česku)Mezitím já začal dostávat krizi, z toho, že mi chyběla a to silně kumulovanou, takže párkrát jsem poslal častěji zvláštní smsm, čímž jsem ji vyděsil a i napsal o krizi. taky mi v červnu řekla, že se bojí jet na dovolenou najednou domu co na ní prý lidi a zase balit atd., až jsem vrtěl hlavou. V rozhovorech přes Skype nebo vzácně telefon často mluvila co zažila a začínala cestovat s ostatními po arabském polostrově. Zmiňoval se o penězích, které vydělává, jak ji tam držejí a i zmiňovala svojí alergii na araby. Oslavné nadšené počáteční reakce zmizely. jají pdporoval smskami atd. začala chodit na párty aby se odreagovala, časté nabídky na vztah odmítala s tím, že má v Česku mě. Já mezitím začal pomalu ovládat své naakumulované emoce, že tady není, přesto jsem asi 3x poslal totální kravinu. Červenec 2007, o párty a disku, kam běžně dřív v česku nechodila začala mluvit s nadšením a že se tam začíná učit jisté trpělivosti a jak už předtím naťukla, že by si tam pobyt chtěla prodloužit o půl roku, tak teď se zmínila o 2 letech a o velkých párty na ambasádách se spousty lidmi a o plánech na podzimní dovolenou v Indii apod. Z podvědomí se mi začalo opět cosi vykrádat. Tak ona, která tohle v Česku nikdy nepoznala (já jo, služebně rel často v zahraničí po Evropě + párty apod., já to znal), najednou začíná zažívat toto + přemýšlí o prodloužení a je už skoro půl roku pryč. Poslední telefonát před měsícem mi ji jakoby vrátil zpět a opět sama další dny poslala 2 smsky. Ona už před odletem navrhla jestli by

Ahoj Gabči, strašně moc ti rozumím. Rozešla sem se s borcem pře dvouma měsícema. Bylo to hrozný,taky od sebe bydlíme 100 metrů a já mu z okna čumím přímo do oken. Ne dlouho po tom si našel jinou,jenže problém byl v tom,že ona někoho měla a s ním to brala spíš jako úlet,tak toho nechali,vrátil se ke mně. Ale teď je to milionkrát horší,pořád se bojím a nevěřím mu,že to se mnou myslí upřímně a taky mám pravdu. Řekl mi,že miluje mě i ji. Vím,že kdyby luskla prstem,má ho a na mě si ani nevzpomene. Chtěla bych mít tak strašně moc sílu k tomu ho poslat k vodě,ale nějak mi to nejde. Nejhorší je to,že je takovej kousek ode mě,nejradši bych utekla někam daleko od něj. mám pocit,že se musím každou chvíli zbláznit.

gabči, já tě uplně chápu...připadám si uplně stejně..možná asi hůř! Muj bejvalej si sice ještě nenašel žadnou jinou,ale očividně mu to taky nevadí! Moc mě to trpí a bolí doslova! Dycky jsem si myslela, že když ti někdo zlomí srdce tak to bolí, že je to jen fráze,ale neni ono to vážně bolí u srdce a nejde to nijak zastavit! Mě se střídaj nálady vzteku kdy ho strašně nenávidim za to co mi proved a náldy lítosti kdy jen brečim a jsem strašně zoufalá!

to gabci: CAS

pripadam si jak nejvetsi blazen.jsou to 3 mesice a me se porad stejska,porad mi strasne moc chybi.sama sebe se patm proc musim byt na nem tak moc fixovana......vzdyt kluku beha po svete spousta,dle myho mineni,jeste lepsich nez byl on,presto nemuzu zapomenout.je to tezky,bydli ode me 200 metru,mame spolecny znamy,spolecnou hospodu kam chodime,nemuzu se vyhnout setkani s nim.vcera jsem prisla nato ,ze on uz se kvuli me netrapi(myslela jsem si to,ale porad mi prislo ze me ma v hlave).ale dozvedela jsem se ze ma neakou o 3 roky mladsi holku nez ja.je to sileny,ale porad si je spolu predtavuju,jak ji rika to co rikal me a popravde mi je z toho fakt spatne.neustale se hrabam ve svych vzpominkach,jak tobylo pekny a na jednu stranu k nemu citim lasku,ale na druhou stranou nenavist.nedokazu si predtavit ze mu odpustim a budou z nas kamaradi.ach jo

Já se taky bojim až ho potkám! Máme spoustu stejných kamarádu se kterými sme podnikyli spoustu věcí..nedovedu si představit, že se potkáme mezi přáteli a budem dělat to co dřív jen s tim rozdílem,že každej sáma za sebe a já se na něj budu bát jen podívat..=(

Ten muj vlastne uz ne muj,ma uz jinou.Jak se chovat?Mam strach,ze to nedam,az je uvidim spolu..Prece mam navrch ne,kdyz semnou byl pres rok a neco jsme zazili..

děkuju ti jani, jsme asi na tom stejně. Taky mi je teprve 2o. Chce to jen čas a silnou vůli. Snad to zmáknu, zatím se držím

ale je mi teprve 20 a i okolí mi říkalo,a si najdu někoho, u koho nebudu pochybovat...já ho milovala moc, ale časem se to vytratilo a zbylo spíš hluboké přátelství...proto to ted tak bolí, svěřovali jsme se úplně se vším, věřili jsme si a tk mi ted taky moc schází,ale i vůdči němu by nebylo fér, abychom se scházeli a byli v kontaktu.....uvidíš že to přebolí, je to těžký, když nemáme náhradu, když jsme sami tak přijdou chvíle kdy si říkáš, že by ti líp než samotný bylo s ním,ale věřim že za čas to uvidím úplně jinak.....držím palce at je ti líp..

Lucko, já jsem na tom úplně stejně, po 3 a půl letech jsem se před asi 2 týdny rozšla s klukem, kterého jsem pořád měla ráda, už ne jako na začátku, ale úplně o nevyprchalo. On mě sice neponižoval, zato jsme si nerozuměli v tom, jak trávit volný čas. Já chtěla sportovat, něco podnikat a on raději seděl u televize, PC nebo si šel max. někam sednout. Taky jsme se často hádali a když to pak přestalo klapat v sexu ( z mojí strany, přestal mě přitahovat, a musela jsem se skoro do toho už nutit, přitom mám sex strašně ráda...) rozešla jsem se, ze dne na den....on mě pak prosil, psal mi a brečel.....a mě to samozřejmě taky trápí....přesně jak píšeš, oukám jestli je online, a tak....ale podle mě když ti to už nevyhovuje, je lepší se rozejít....byla to moje první velká láska...

Lucie, já chápui jak ti je asi podobně jako mě,ale já bych si přála se k němu vrátit. Taky koukám jestli je online na icq...dneska jsem si dokonce zašla abych šla kolem jeho baráku..kdybych ho náhodou potkala:(....

Ahoj Gabči, moc děkuju! Koukám, že sme na tom dost podobně...my už se taky jednou rozešli...a moc dobře sem to nebrala,ale asi po 14 dnech jsem se nad to snažila povznýst a zničeho nic se ke mě vrátil! Jenže včera jsem to neunesla...bylo to fakt špatný..jen jsem brečela a nevěděla co mám dělat ,aby se nestzalo to co se stalo. Jenže já bez něj neumim žít! Poslední dva roky jsem žila prakticky jen jim...plánovali sme společnou budoucnost... a on mě zničeho nic přestane milovat...ted nemám nic ani jeho ani tu budoucnost! Strašně to bolí a nevim co dělat...

ahoj,
včera jsem ukončila vztah po pěti letech. Už párkrát jsme se rozešli třeba jen na týden a pak jsme se dali zas dohromady. Bylo a je to pro mě těžký, já sice ukončila vztah, protože jsem věděla že v tom vztahu nebudu štastná. Bylo v tom vztahu moc věcí, které se mi nelíbili a nevyhovovali. Ale i přesto je mi smutno, furt brečím, furt se koukám třeba na icq jestli je online atd. Je to hrozný. Vůbec nevím co mám dělat abych nad tím už tak nepřemýšlela a hlavně abych vydržela se k němu opět nevrátit. Nechci to už zažít ponižování, srážení sebevědomí... Má někdo zkušenosti s tím, že se rozešel s člověkem, kterej ho ponižoval, srážel, ale přesto s ním chtěl být (myslím toho člověka, kterej ponižuje)? Rozešla jsem se s ním vlastně jenom kvůli rozumu, že tohle nechci, ale citově ho stále stejnak miluju. Je tu někdo kdo už tohle má za sebou a mohl by mi nějak poradit abych to zmákla? Abych vydržela se k němu nevrátit?