ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

ahoj vsem,presne pred necelymi 2 rokami jsem nahodou potkala kluka,a behem par dnu jsem se zamilovala takovym stilem,ze jsem to vubec nepochpila.Znate to,hodiny jen sedite,bez priciny se usmivate,kdyz ho mate videt busi vam srdce,.....proste krasa a do dneska tvrdim ze to byli nejhezci mesice myho zivota.Jak jsem byla zamilovana tak mi vubec nedochazelo ze nas vztah neni tak idealni,proste jsem mela ruzovy bryle a vsechno jsem si oduvodnovala tim ze se preci milujeme tak to nbudu resit.Neuvedomila jsem si,ze veskery cas travime v hospode,ze pro honzu jsou na prvnim miste jeho kamaradi a hazena.Po case jsem si zvykla i nato ze vypije 1O piv denne,jeho nocni pomocovani,a to ze jak dokazal byt hodnej a milej tak stejne tak jesitnej a sobeckej.Chapu,ze vypadam hrozne hloupa,kdyz jsem si nechavala takhle sypat na hlavu,ale kdyz jste proste zamilovany tak to pochopite.Po roce vztahu,nas vztah vyvrcholil v obrovskou krizi kdy jsme se mlatili,vyciteli si,jak se k sobe chovame a Jakub se semnou rozesel-Zatimco vsichni kolem me rikali ze jeto dobre,ze mam na vic,tak ja jsem se z toho zhroutila,dokonce mi psycholog doporucil i antidepresiva a rikal,ze problem je ve me a my zavislosti na nem,coz je nejspis pravda.Presto jsme po mesici k sobe vratili a ja si pamatuju jak jsem do toho sla znova,i kdyz mi muj mozek radil neco jinyho,ridila jsem se jen svymi city.Nic mene po pul roce se vsechno opakovalo,vyvrcholenim bylo pak moje prerusovany tehotensvi,kdy jsem se znova sesypala.Potom mi jakub zavolal,a po dvouch letech se semnou rozesel po telefonu s tim ze se chce semnou prestat definitivne vidat,a ze mi k tomu uz nic nerekne,jelikoz zacina prodlouzeni v hokeji.Tenkrat snad poprve jsem si uvedomila ze musim mit neakou hrdost a ze mam na vic nez na povrchniho alkoholika.Dalo by se rict,ze jsem se uz hazela do pohody a samozrejme prisel jakub znova a ackoliv jsme se k sobe nevratili,pravidlne spolu spime.No a pred 14 dny se stalo to,ze jako byvali partneri jsme spolu jeli na tyden na dovolenou,kde jsem cely tyden koukala jak Jakub leze po neaky 18.holce a kdy mi asi 6x denne opakoval ze uz me nemiluje,ale je jsem pro nej strasne dulezitej clovek.Vratili jsme se,a ja vlastne jen diky tomu ze jsem s nim travila tolik casu dohromady,vratila jsem se tam kde jsem byla.Je to hrozny,clovek si uvedomuje ze je konec,dokola si opakuju jak jsem blba,ale nedokazu porucit mym citum.Svym zpusobem ho porad miluju,a zaroven taky nenavidim.Problem je v tom,ze za ty ě roky jsem prerusila kontakt se svymy snamymi,a jediny co mi zustalo jsou jakubovi znami,kteri sedej porad v jedny a ty samy hospode a ja vlastne nemam ani kam jit.po tom co jsme se vratili a potkame se,tak semnou prohodi jen par otrepanych frazi,a ze slusnosti pozdravi.Vubec nechapu,jak to ten kluk ma a peoc se tak chova,A jen se bojim toho az se mu nahodou zasteskne a zatuka mi na okno,tak ja zase udelam blbost a pustim ho k sobe.Kazdopadne zo ze spolu spime,nebo spali....nedelam proto abych mu neak vyhovela,ale protoze neznam nic lepsiho.....proste v tu chvili mi ta chvilicka rozkose,stoji za dalsi dny trapeni a vycitek.mam pocit ze bez nemuzu zit,ale zaroven vim ze kdyby jsme se k sobe vratili,dopadne to naprosto stejne.Nechci aby za tohle nekdo zavrhoval,sama totis vim ze delam chybu,ale nedokazu se romu branit.Budu moc rada,kdyz se setkam s vasim nazorem na vec,a za radu....dekuju vam!

To Cestovatelka:Tak jedni muži zhubnou za jeden měsíc 10Kg,vykouří 60denně,po práškách na spaní spí 3hodiny,málo snědí a vypijí litry kafe.
Druzí jsou v pohodě a najdou si hned jinou.
To se týká i holek.Je to stejné.

Tak ahojky všem, koukám, že se nám diskuse stále rozsrůstá. Jak to tady pročítám, je mi fakt moc líto, že je tolik rozchodů, když ty začátky jsou tak krásný. Každej říká tomu druhému, jak ho miluje, že ho neopustí a pak bum a přijde to jako rána s čistého nebe. Neříkám, že někdy je to spíš vysvobození než se trápit, ale někdy to dost bolí a je to dost nespravedlivý.

Co se týče mě, tak mám dobré i špatné zprávy. Jedna dobrá je, že jsem se zamilovala do naprosto úžasnýho kluka, kterýho jsem potakala asi před 3 měsícema. A vyhovuje mi naprosto ze všech stran. Takový můj vysnění chlapec. ALe jeden problém je ten, že má přítelkyni. Už jsem o něm jednou psala, že jsme si psali, ale pak se to nějak utlo, on neměl prý čas a tak jsem si myslela, že to skončilo pár sms. A asi po těch 3 měísích se mi ozval, byli jsme už na pár schůzkách a bylo to fakt super. Ted si píšeme a on tvrdí, že kdybych ho potkala o půl roku dřív, tak by mě bral všema deseti. Že se mu moc líbím, naprosto bych mu sedla, ale nechce ublížit své přítelkyni, je s ní půl roku a prý ho taky dostala po rozchodu z toho pomyslného dna a tak jí teď nechce ublížit a má jí asi rád. Já tohle chápu. Ale teď jsem v dosti nepříjemné situaci. Každý den mi volá, píše, já jemu taky. Oba víme, že to není normální, že tohle kamarádi nedělají. Ale ani jeden si nemůžeme pomoci. Kdybych byla svině, tak začnu bojovat a vím, že bych ho asi na svou stranu dostala. Ale já na tohle nemám, nedělám to, protivý se mi to. Ale prostě jsem z toho nešťastná. Konečně po dlouhé době kluk, co mi naprosto sedne a on tam musí být problém. A ne jednoduchý. Neumím být "svině". MOžná kdybych to uměla, tak už bych měla přítele. Ale zase za jako cenu? Za každou fakt ne... ach jo

To Pavla:Jo, je to normální.Něco podobného mě potkalo před třemi týdny. Stále sem jak spraskany pes a trpím.Mě je 34.Musíme se s tím vyrovnat. Stále nevím,jak. Holt život je jak na houpačce.jednou si nahoře-jednou dole.

Ahoj všem. Čtu všechny vaše příspěvky jedním dechem. Dva měsíce se moc trápím a není, kdo by se mnou o tom mluvil. Až teď "vy". Nevěřila bych, kolik lidí má stejné nebo podobné problémy. Já jsem prožila nádherný vztah plný lásky a porozumnění. Plánovali jsem si budoucnost, byli jsme i pro okolí ideální pár. Po roce, jako když utne. Zčistajasna konec. Jsem uplně na dně a nechce se mi bez něho dál žít. Slova, jako že poznám někoho dalšího, absolutně nevnímám. Nebude už nikdy NIKDO další,jako on. Proč odešel beze slova, nevím, kdy a kde se stala chyba. Copak tohle se dělá? Moc ho chci zpátky a moc ho potřebuju. Je normální, že mi řekne, jak moc mě má rád a že mě nechce ztratit a po týdnu zjistím, že má jinou? Po tom všem krásným, co jsme spolu prožili? Neumím se s tím vyrovnat a to mi není ..náct ale pětatřicet! Pavla

To Gábina: Já to měla podobné, taky první impuls k rozchodu vzešel ode mě a já se stěhovala pryč. Ale ne vždy platí, že ten, kdo odchází je víc v pohodě.
Na kafe s ním chodit nemíním, zbytečně bych jitřila staré rány.

A vis, ze to tak nebylo?Psala jsem porad rozchody-navraty,ale rozum mi proste radil jdi od nej.On se s tim jen lip smiril.Ja do nej byla zamilovana jako do nikoho jineho,ale prevladla obava z budoucnosti, ma to vic hacku.Zkratka jsem radeji stahla krovky a pobrecim si, nez mit ze zivota peklo a pakarnu.Clovek, ktery do 35 let neni zvykly mit vztah (nejdele byl se mnou) ho uz asi nenavaze.Cim je starsi, tim hur se podrizuje atd...Chtela jsem hlavne reagovat na ty kaficka.Ted jsme se uz dohodli, ze kdyz se potkame, ze se pozdravime, ale nic vic.
G.

to Cestovatelka?
Jak se chlap citi po rozchodu.
Rozvedeny jeste nejsem, manzelka odesla pred 6 mesici a ja se stale citim jak spraskany pes... tak se nekteri chlapi citi po rozchodu...
Stejne tak bych se mohl zeptat, jak se zena citi, kdyz da po dlouhodobem vztahu valem, ze uz ji to s nim neba a ze chce zacit novy zivot? Odpovite nektera??

Trpis, jelikoz tentokrat jsi ten vztah neukoncovala ty (nebo pises napul). Tak to totiz vetsinou je. Kdo opousti, je vice mene v pohode, opusteny trpi jak pes...

Jo, tohle znam taky.Tema kafickama chce byt porad v kontaktu.Sejde z oci, sejde z mysli.To mi delal taky.A vzdy to potom skoncilo v posteli.Pak jsem toho litovala a dobu tech "kaficek" jsem si jen prodluzovala trapeni.Uz driv jsem sem trochu psala a mym skvelym poradcem byl Radar.Skoda,ze to nejak tady utichlo.Proste nechtel rict na rovinu, mam na Tebe chut (vedel pri tom,ze ja nejsem zcela v pohode z toho rozchodu), tak proste zni lip kaficko, sklenicka to je uplne jedno.A tento "kontakt" nam vydrzel pul roku.Ja pritom vic ve vetsim srabu a navic jsem ten pulrok ztratila zase jen pro nej.Ted uz se fakt nevidime, nekdy trpim,ale chci vydrzet.Roky utikaji a kdyz to fakt nema cenu, tak je to ztrata casu.
Ohledne toho smutku z rozchodu.Je to asi opravdu ruzne.Ja vzdy byla ta realistka co ukoncovala vztahy a byla v pohode.Neublizovala jsem nejak zamerne, ale kdyz to proste uz neslo, tak jsem to usekla.A tento posledni jsem sice ukoncila tak nejak napul taky ja,ale rana jako z dela.Pritom jsme spolu byli neco malo pres rok.A s jinym treba 5 let.Nezalezi na tom, jak dlouho jste spolu, ale na te zamilovanosti...No, tak se mi to vratilo.
Ale podotykam, ze ja nikdy nikomu ZAMERNE neublizovala.
G.

To Milan: No, celé mi to připadá, jako že jsem někomu pomohla vyhrabat se z citového bahna po rozvodu a teď když si už vyčistil hlavu, hledá jinde. Přitom bych ale ráda poznamenala, že si myslím, že jsme byli pár v pohodě a hodně mě ten konec udivuje, včetně toho, že z druhé strany není žádný náznak zájmu o řešení situace. Spíš chce přátelská kafíčka, ale to ať si stčí za klobouk. No tak, jsem už velká holka (32let), našla jsem si pronájem bytu a začnu zase znovu. Uffff, je to síla, to vám povím. Jo, co vlastně chlapi sledují těma kafíčkama???

To Cestovatelka: To záleží na povaze a na vztahu a ne na pohlaví. Znám holky, které to přejdou jako nic a stejně tak existují muži, které to sebere. Já bohužel patřím k nim :(

Vysvětlete mi někdo, jak se chlap cítí po rozchodu? Asi pro ně vztahy nejsou prioritní, vzhledem k tomu, že jsou schopní měsíc po uzavření jedné kapitoly s klidným svědomím a v pohodě začít další. S mým bývalým jsme se seznámili v době, kdy se rozváděl (moje chyba, už to nikdy neudělám), byli jsme spolu rok a půl, přičemž já měla báječný vztah i s jeho synem. Přede dvěma měsíci jsme se rozešli a já se teď cítím vycucnutá jako citrón. On naprosto v pohodě a už randí jinde.

Jájo,dnes už vím,že není sám v garsonce, jak původně chtěl.Po pár dnech se "zbláznil" do kolegyně-nechápu, že ze dne na den chlap může zblbnout.Asi jo, ona (svobodná) toho využila a nabídla mu nastěhování.Prý to přišlo samo, že tomu sám nerozumí. To sem zvědavá, jaký to bude mít dlouhý trvání...
Stále mám děsný stavy beznaděje nebo naopak vzteku +(zhubla sem na 47kg). Co na to říkáš?

Děkuju moc všem za příspěvky. Hrozně mi to pomáhá.

Jájo,dnes už vím,že není sám v garsonce, jak původně chtěl.Po pár dnech se "zbláznil" do kolegyně-nechápu, že ze dne na den chlap může zblbnout.Asi jo, ona (svobodná) toho využila a nabídla mu nastěhování.Prý to přišlo samo, že tomu sám nerozumí. To sem zvědavá, jaký to bude mít dlouhý trvání...
Stále mám děsný stavy beznaděje nebo naopak vzteku +(zhubla sem na 47kg). Co na to říkáš?

Děkuju moc všem za příspěvky. Hrozně mi to pomáhá.

u nas je to po necelych dvou letech manzelstvi,odesel.Mame 2 rocni dite.Do vcerejska sem nic nejedla, dnes nejake hroznove vino.Ja se kvuli nemu vzdala vseho sveho statu, rodiny, pratel a on mi to ted na oplatku vraci tak, ze mi neda podpis na vycestovani se synem zpet.Pry to musim prekonat, tak prekonavam rozchod, smiruju se stim, ze zustanu zit ve state, ktery z hlouby duse nesnasim a hlavne Sama.nemam tu nikoho na obejmuti, nikoho.-..tedy mam sveho syna a pro toho musim zit.Vim, ze to bude dlouha faze,ale uz jsem to prijmula ted jen bojovat a nevzdavat.A to same preji Vam a neni pravda, ze Nikdy to nejde prekonat.JDE jen proste potrebujeme cas a Viru v sami sebe

to JaJa: tak z toho mam strach taky, ze se z toho neodvazu..

Sandro, my jsme se rozvedli po 15-ti letech. Už je ro 2 roky, ani jeden nikoho nemáme. A já jsem v tom pořád až po uši. Nevyrovnala jsem se s tím. Vyhýbám se lidem, uzavírám se. Někdo se z toho nedokáže dostat nikdy. Každej jsme jinej.

Cus Sandro i v tomto prispevku.
Poradi ti tu skoro kazdy, ale stejne si to trapeni musis prenest sama. Bohuzel

To Denis: teď zažívám druhý týden stejné trápení. Jenomže mě opustil manžel po 13letech manželství. Oba jsme si byli věrní, ale v poslední době to upadlo do nějakého stereotypu a přestali si rozumět. Takže nevěř tomu, jak si psal, že byste to nějak přečkali a za patnáct let se skvěle žilo. Život je fakt krutej...Prosím, kdo zažil něco podobného,poraďte.