ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jan: No já zas všude poslouchám at si dám pauzu s holkama tak nevim...
Jinač mam ještě takovej jeden dotaz spíš asi na holky.. Moje bývalá mě nedávno řekla, že mě v postli asi nikdo nepřekoná (nechci machrovat, ale je to tak:-)) a teď nedavno zas, že semnou byla větší sranda. Tak by mě nějak zajímalo co jí drží s tim druhym (teď už vlastně s prvnim).. fakt nevim

peťane.Staří kozáci tvrdí že pokud nemůžeš za rozchod ty bude tě to bolet dva roky.Jediným zaručeným lékem je to že si najdeš jinou ženu.Alkohol a prášky to nevyřeší

Liška+Janča:
No, tak zase obrat o 180st. Takže,na otázku jestli spolu jsme,odpovídám nejsme spolu! Z dovolené v Chorv.mi poslala sms,ve smyslu, že už jsme každý někde jinde, pouze si něco dokazujeme ale na obnovení vztahu je už pozdě. Za sebe říkám, že já jsem si nic nedokazoval.
Nechal jsem to týden být ale vidíte samy, že sem ani nepřišla, možná proto aby nemusela nic vysvětlovat...

Tady už neporadí ani ten Pápa, přestože jsem mu na to dal týden čas...

Já jsem si vyřešil svůj únorový problém, kdy jsem si myslel, že jsem svým chováním něco pokazil ale vidím, že jsem nepokazil tehdy nic! S ní to skutečně nejde!S upřímností a z toho vyplývající věrohodností je to v mínusových hodnotách.

Chystám se měnit práci a nevím, jak se na novém místě budu dostávat k netu, takže pokud se delší čas neobjevím, předem se za to omlouvám.

R.

většinou to trvá rok, pak se člověk začne cítit lépe, aspon trošku.

Petane, bohuzel chlast ti nepomuze, cas urcite, ale na to prijdes sam... A jak dlouhy cas, to ti tu nerekne nikdo. Nekomu par hodin, nekomu par mesicu, nekomu par let..

a nejhorsi je je ze mozek me rika.. ser na to bude lip, ale to moje srdce si bez ni nedovede predstavit zivot... Je to zkratka tezky.. fakt zavidim tem kteri sou hned schopni skocit hned do dalsihi vztahu jako by se nic nedelo...

míša: ja vim že to jen zhoršuju... prostě ale mě přijde blby že holka kterou tolik miliju me muze udelat neco takovyho... a spusti se s typkem o kteryho byhc si neoprel ani kolo.. ale zivot je hold svive a my s tim asi nic nenadelame...

To už je pozdě přemýšlet zda jsi připravená. Zbývá ti spousta možností nikolo. Ta nejdůležitější je se těšit na miminko a myslet na něj. Píšešli nenávidím se, pak to tvé dítě cítí. Je tvojí součástí. Proč teď myslíš na bývalého přítele, někoho tak nedůležitého?
Na 6ti letou známost nezapomeneš, zbydou ti vzpomínky jen na to hezké.
Nic teď není důležitějšího než miminko a ty. Tak mu hezky vzpomínej než se ti narodí.

Jančo, díky za povzbuzení, ale já ani teď nevím, jestli jsem na to mimčo připravená, ale doufám, že to přijde, nic jinýho mi totiž nezbývá než doufat.

text

Mě dneska moje bejvala řekla že už není žádná šance dát náš vztah zpátky dohromady.. Tak to řeším po svém. Každej říká že to spravý čas, ale já znám rychlejší způsob: Alkohol. Sedim tady, chlastám a postupem času ustupuje aji ta deprese jak sem měl.. Tak si tak říkám: je to fajn. Aspon mam moznost poznat nový lidi a treba potkam nekoho lepsiho a pokud za mnou nekdy moje bejvalka doleze tak ji s rozbehem kopnu do prdele. protoze tvrdit me jak me miluje a o dva tydny pozdejc me tvrdit ze ma novyho a ze jedou tyden na chatu vymrdavat... to bud muze 17-ti leta pipina nebo uplne blba holka.

Prosím pomocte mi jsem totálně bezradná a na dně. Udělala jsem největší chybu mýho života. Měla jsem 6 letý vztah, kde nebylo vše ideální, ale to asi není nikde. Můj přítel mi občas zalhal, byl to vztah na dálku a přítel mi několik let sliboval, že půjde za mnou, ale nic se nedělo. Dokonce jsem mu příšla na 4 měsíční nevěru a jsem přesvědčena, že nebyla jediná. Byla jsem z našeho vztahu dost zklamaná, ale na druhou stranu jsme měli toho tolik společného. Jednoho dne jsem potkala kluka, do kterýho jsem se hrozně zamilovala. Byl tak pozorný a milý. Nevěděla jsem jak mám vztah s mým původním přítelem ukončit, prostě jsem to nedokázala a tak jsem se plácala ve dvou vztazích téměř rok. Nakonec to vyvrcholilo tím, že jsem s mým novým přítelem otěhotněla. Když jsem to zjistila, rozešla jsem se ihned s původním přítelem. Najednou zamilovanost opadla, můj současný přítel se hrozně změnil a já zjistila jakou jsem udělala hroznou chybu. Můj bývalý přítel si chvíli po rozchodu našel novou přítelkyni(asi ji měl již za doby našeho vztahu) a já nedělám nic jinýho než brečím a říkám si jak jsem byla blbá, když jsem se nechala omámit prvotní zamilovaností. Na mojí 6 roční známost prostě nemůžu zapomenout, myslím, že jsme měli hrozně moc společného narozdíl od mého současného přítele s kterým nemám společného téměř nic. Jsem těhotná, bezradná a vůbec se mi nechce žít, vím, že jsem si vše udělala sama, že bych se měla radovat z miminka, které za měsíc porodím, ale prostě to nejde. Vím, že mé deprese májí i špatný vliv na miminko a nenávidím se za to, ale nedokážu si pomoct. Dokonce jsem ho chtěla kontaktovat, ale vím, že by mi to nikdy neodpustil. PROSÍM PORAĎTE MI JSEM ZOUFALÁ.

Pro všechny: čas je lék... Můj příběh najdete mezi příspěvky 150 - 270 (zhruba). Stručně je to rozchod, deprese, návrat. Od té doby stabilní pár, občas trochu itálie. Jen si tak teď někdy říkám, že jsem možná - tenkrát - propásla příležitost začít "nový život." Každý idol nakonec (obrazně řečeno) sedí doma v trenkách a ponožkách, a moc jako idol nevypadá. Pro každého člověka není jenom jeden ten dokonalý, otevřete se novým možnostem, máte skvělou příležitost. Aspoň tolik jsem se poučila. Mám toho svého ráda, ale nebyl-li by to tenhle, byl by to jiný. Hlavně neztraťte sami sebe. Hodně štěstí.

Přesně tak, neuděláme nic,, nikoho nemůže nutit, aby nás miloval, jako nikoho nemůžeme nutit, aby byl s námi, když on/ona se rozhodli jinak. Poté svádíme boj se svým svědomím, pocity, myšlenkami, které nad námi nějaký čas vítězí,, bohužel:-( Taky jsem si tohle všechno prožila, je to rok, neříkám, že je to furt stejně bolavé, ale vídám ho často a vždycky to trochu zabolí, vždycky se mi vrátí nějaké ty vzpomínky, ale trochu jsem se s tím naučila zacházet a zatím to jde. I nové objevy byly, ale zatím žádný zázrak... taky furt čekám, kdy konečně přijde ta změna, to nový...

ve tvaru srdíčka....:-)

Nejhorší je, že budoucnost, kterou sme si kreslili spolu ona ted chce spojit s nekym jinym.. Už jednou sem takhle spadl na hubu a trvalo mě skoro rok než sem si mohl upřímě říct, že už je to za mnou.. A jestli tohle bude taky tak dlouho trvat tak važně nevím jak to přežiju... Ale i když tohle píšu tak se prostě nechci smířit s tim, že ji necham nějakymu volovi kterej ju kupuje kazdej den lizatko ve tvaru lizatka a mysli si ze tim na nekoho udela dojem...

Peťane máš pravdu nejlepší by bylo se s tím smířit...ale jak?? Když mi někdo poradí učinný lék na to jak se s tímhle problemem smířit a jak zapomenout tak mu budu vděčná...u mě je to zatim všechno čerstvé je to teprve 14 dní co jsme se rozešli, ale je to hrozné. Kdyby jsi věděl jak si těd nadávám proč sem byla k němu tak lhostejná, proč sem mu tu lasku neoplacela, proč ses si jím byla tak moc jista..:( Teď mám jenom vzpomínky, sny a touhy co jsme spolu měli, teď jen můžu tišše povzdychnout nad vzpominkou naší plánované budoucnosti!!! Vždycky sem se smála filmům kde ženská kvůli rozchodu dělá takové blbosti a ted to vidím u sebe , že dělam to samé...:( nejím,nespím, nemam na nic chuť. Zkouším na to zapomenout tím způsobem že jsem každy den někde s přáteli, ale věř že to nepomáhá...Navíc teď mě čeká perný víken, kdy naše parta má jet na akci na víkend na chatu a bude tam i on s tou svou novou 16 ti letou kopřivou, to bude teprve sranda, nevim jak se mam chovat, nevim co mam dělat....!!! Dnes sem si koupila knížku jak přežít rozchod tak jsem zvědavá...:) Achju kéž by už začalo svítat na nové začátky..:( zatím je pořád zatažené:( Život je kreslení bez gumy....

Milá Míšo, myslím, že jsi stále ve fázi touhy. Já se pohybuju ve fázi vzteku a většina dalších přispěvatelů dospěla do deprese a jen málokdo se dobral ke smíření. Ostatně proč by ti smíření sem psali, že? I když by jejich zkušenost, jak bolest rozchodu překonali, byla pro nás povzbuzující. Je to zajímavé a jediné, co se dá obecně říci - chce to čas. Ale intenzivní bolest určitě přejde, pobolívání může asi zůstat na celý život. Ber to z té lepší stránky. Poučila jsi se. V příštím vztahu jistě nebudeš dělat tytéž chyby. Je určitě lepší mít smutné vzpomínky, než žít život bez citu jako lhostejná loutka.

Peťane, naprosto stejný pocity jsem měl tenkrát já. Máš pravdu, že po bouřce musí vyjít slunce, ale občas ta bouřka může trvat docela dlouho. Ale z osobní zkušenosti vím, že když se moc tlačí na pilu, tak se pila zlomí. Nech to spát. Možná si šáhneš na dno, ale tak, jak to teď bude dlouho stát za prd, tak to pak dlouho půjde zase nahoru. A to je to, co tě musí v tuhle chvíli držet při životě. Nebudu radši psát, jak dlouho to trvalo mě - protože to v podstatě ještě trvá i když cítím, že to nejhoší je už snad za mnou - abys nepropadl depresi. Ostatně na takový věci, jako je rozchod, umrtí apod. se člověk sice může připravovat, ale když k tomu pak dojde, stejně je to pecka, příprava nepříprava. Jen snad ještě jedna věc, mě hodně pomohl sport, vypadnout ze stereotypu, přijít mezi nový lidi. A hlavně, nehledat nikoho jinýho, jeto vytloukání klínu klínem a aspoň u mě to nikam nevedlo. Až budeš připravenej na novej vztah, poznáš to sám. Taky si neříkej, že máš v životě smůlu. Jsi (tipuju) mladej, zdravej, máš práci (třeba se ti zdá, že mizernou), co jíst i pít, kde bydlet, co na sebe atd.. A víš, co je to milovat (i když to třeba teď nevyšlo). Uvědom si, kolik lidí tohle nemá a možná nikdy mít možná nebude.

Není nad povzbudivou informaci..:-). Ja prostě nechci jen tak stát a dívat se jak jí ztrácím. Bohužel mě asi nic jinýho nezbyde.. Poslední dobou si říkám, že už snad nemůžu mít jenom smůlu. Holka mě nechala, v práci to stojí za hovno.. Přece po bouřce musí zas vyjít slunce. Přece nemůže mít člověk v životě jenom smůlu.. Když člověk konečně potká osobu se kterou si dovede představit zbytek života tak to takhle dopadne.. Život vážně občas stojí za pěkně velký hovno