ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jo a Martino, tobě rozhodně gratulace, že jsi to překonala a máš se dobře. super :-)

Holky, máte pravdu, MM i Diana. Člověk by měl milovat druhého proto, jaký je, i když má své chyby. Mě to sice přišlo samozřejmé, ale jemu holt ne.

Ahojda holky, po dlouhé době jsem se zase podívala na nové příspěvky. Všechny Vás moc zdravím a všem sděluji, jak mi je samotné fajn!!!!Máme se s klukama bezvadně a už bych neměnila a toho zmetka nikdy zpět nevzala!!!Přeji Vám všem, aby jste se z toho dostali, stejně tak jako já a bylo Vám fajn, tak jako je teď mě!!!Tak Vám všem přeji hodně štěstí!!!A ještě jednou - už bych neměnila.....člověk se musí umět rozhodnout a je to, ikdyž je to je strašně těžký....Ale pak se Vám uleví, holky ten klid a pohoda pak stojí za to, náš tatínek si je se slečnou a ať si dělaj co chtěj...Zdraví Martina...

Karin-taky tě chápu, vysvětlovala bych si to stejně jako MM.

MM-myslím, že jsi zvolila ten nejlepší způsob, jak dosáhnout spokojenýho vztahu s chlapem. Taky jsem to tak dělala, milovala ho i s jeho chybami, bohužel on to samé nedokázal. Žádný "fňuky fňuk", ale "jeho chyba"! :oD

Di, je to naprosto srozumitelné!

Karin, chápu co chceš říct, když jsi sama, tak se strašně stýská, samé ideální vzpomínky a zážitky a pocity na tebe útočí, jaký je super, jak ti s ním bylo dobře, atd... a pak když je setkání v reálu, tak tě najednou překvapí nemile, že vlastně není tak super, že se nechová, jak by sis představovala, že nereaguje tím způsobem, jak sis myslela, že by měl... že prostě skutečný člověk není vůbec to ono, po čem se ti ve chvílích samoty tak stýská... Divné, jak sis námi pohrává naše vnitřní já, že?

V současné době bych mohla říct, že jsem se dostala poměrně do klidu ohledně mého přítele možná i proto, že jsem schopná vnímat všechny, tedy i ty horší vlastnosti (a mám ho ráda i přesto) - v některých chvílích prostě už nečekám, že udělá něco, co by se mi líbilo nebo co si myslím, že by udělat měl, ale prostě vím, že to neudělá, protože se to neslučuje s jeho povahou a není to proto, že by mě neměl dost rád...

Diano, to máš pravdu, ani jedno není ideální :-) Já v tom zmítám tak nějak divně, protože na jednu stranu vím, že bojuju jenom se sebou a svojí fantazií nebo jak to nazvat. Když jsem totiž několikrát mluvila s bývalým přítelem, tak vždycky potom jsem byla vlastně ráda, že je pryč. Ale když tady není, tak to pak na mě padne. Musím si říkat, že je to holt normální. Tak ať vydržíme.

Karin-vydrž. Ty pracuješ v prázdným bytě, já s ex za zády (konkrétně cca metr za zády), 9 hodin denně, 5 dní v týdny, 4 týdny v měsíci. Kdo je na tom hůř? :o)

Ahoj holky, děkuju všem za podporu. Venku ješte z toho nejsem, snad je to první krok. Mám za sebou další ráno, kdy mi tralo x hodin, abych vůbec mohla něco začít něco dělat. Ty rána jsou hrozný a bude to trvat ještě asi dlouho. Pčeci jenom je to teprve měsíc a něco a já si připadám jak v nějakým absťáku, že neumím fungovat bez toho, na co jsem byla zvyklá a čemu jsem věřila. Mám to horší o to, že pracuju ve svým prázdným bytě a musím bojovat sama se sebou. Každopádně s dopisem jsem rozhodnutá. Dnes ho hodím na poštu a třeba bude líp.

MM, přesně tak. Cítí, že přetrhávám nitku po nitce a navíc !!! jsem u toho relativně v pohodě. Je to doslova tak, jak jsme se shodly s jeho mamčou-musí cítit, že mě ztrácí a pak se teprve ukáže, co v něm doopravdy je. Ale já už to doopravdy nedělám kvůli němu (aby se vrátil), dělám to kvůli sobě. Neříkám, že už ho nemiluju, ale utlumila jsem to na minimum a žiju dál. Jestli je to srozumitelný :o)

To je dobře, že se ti daří, správně, nezakřikněme to! Ať to plyne samo, tak je to nejlepší!

Jo, snad jo, nechci to zakřiknout... :-) Nebo možná nějaká forma mojí apatie, nevím..., ale prostě jsem teď celkem v pohodě, nechávám všemu volný průběh, netlačím na nic a ono to tak nějak všechno plyne samo...

Takže říkáš, Di, že tvůj ex má občas problém přijmout, že bys bez něho taky mohla docela slušně fungovat? Dobře mu tak! :-) Takové jeho zvdižené obočí musí úžasně zvedat sebevědomí, ne? Tak jen tak dál, "zakuklení" je asi ten správný postup, aspoň na nějaký čas...

Ahoj MM, změny žádný, je to naprosto bez problémů, držím si max. odstup, takže občas se potýkám s překvapivým výrazem (zdvižený obočí a tak), ale je mi takhle zakukleně "fajn" (v rámci možností) a hodlám to tak nechat. Co ty? Někde jsem tu četla, že se to lepší...?

Karin, gratuluju, apatie je už opravdu asi další fáze, ale ještě to asi není za tebou, nicméně krok dobrým směrem!

Di, jakpak se máš ty, co atmosféra v práci, nějaké změny?

Gabčo, jak to zvládáš ty? Zdravotně jsi to zvládla?

Karin! To je super! Přesně tak to cítím i já těch posledních pár dní! Apatie, to je to slovo. Taky mě to hodně překvapilo, ale 100 % je to začátek dobrý cesty. Jen tak dál...

No, tak to už jsi Karin z toho venku. Já to měla také tak, napřed jsem čekala, zda ve schránce bude pošta pro něho, jako aby to byla záminka. Pak si pro to chodil, a mně začalo docházet, že vlastně už chci, aby se zvedl a šel domů (k ní). No a po těch 3 letech už je mi to šumák. Ahoj.

Ahoj, chci se podělit o svůj dnešní zážitek. Bývalému příteli přišel do mého bytu dopis, o kterém vím, že ho potřebuje. Neznám ale jeho současnou adresu, takže se nabízí příležitost ho kontaktovat, ať si pro to přijde. K mému překvapení mi ale můj cit říká, že se na tuhle příležitost vykašlu. Čekala bych, že budu skákat dva metry vysoko, že máme možnost se vidět, ale mě napadá jen to, že mu to pošlu do práce. Nechci ho vidět, nejsem ani nijak naštvaná, spíš apatická a po delší době ve větším klidu. Fatk mě tato moje reakce překvapila. Jsem na začátku, ale snad na dobré cestě :-)

Karin, tak to je dobře, že to takhle cítíš, určitě se nechováš jako blázen. V souvislosti s rozchody jsou asi normální úplně všechny možnosti chování, je to prostě takový otřes, že se s tím každý pere jak umí... takže když se člověk udrží v mantinelech toho, že např. nepáchá sebevraždu, tak je všechno OK! Aspoň podle mě...

Jinak dneska mám zas po nějaké době příjemný den, napětí polevilo, úspěšně jsem se vyvarovala působení všech odporných myšlenek..., byli jsme spolu na obědě, cítila jsem sounáležitost, tak snad to bude dobrý...

Přeju všem, ať se drží a ještě mám další radu: mám radost jako malé dítě, když se brodím spadaným listím (nejlepší je javorové... :-), takže si najdětě místa, kde je hodně listí a jděte se tím brodit... a pak taky není špatné se pomazlit s nějakým stromem... takže hurá do přírody!

Jo a paní v rádiu před chvílí říkala, že je teď vhodná vůně do aromalampy (ze zdravotního a preventivního hlediska) borovice nebo jiné jehličňany, eukalyptus nebo myrta... takže si užijte voňavý zážitek a hlavu vzhůru!

Ahoj lidi, furt jsem na tom bídně, ale věřím, že bude líp. Dostala se mi do ruky kniha doktora Klimeše, jak tady o ní dříve psal myslím Radar. Je to fakt zajímavé čtení, docela mi to pomáhá pochopit, že se nechovám jako blázen. Takže doporučuju.

MM: nechci tě odrazovat, ale to přesně tak jak jsem napsala já už dřív...mě ty myšlenky málem zabily...nejen ten vztah ale všechno...prostě to nešlo a já ještě chtěla vědět všechno do podrobna, tak jsem to dostala, sice ne celou pravdu, ale bolelo to o to víc...nikdy už nevěru neodpustim...jen chci ještě podotknout, že asi tak po třech dnech se k ní vrátil opět a ještě mu neni blbý mi psát jak jsou spokojený a tak, chápete to? Já teda ne a plácám se v tom o to víc, nemám si ho za vážit a jen se užírám opět myšlenkama, jak spolu dělaj to samý, co jsme ještě před 14ti dny dělali spolu....Kdy už skončí toto období? Tobě MM přeju abys to překonala, jen jsem napsala svou zkušenost, ale je to možná také tim, že jsem dost nedočkavá a netrpělivá, co se tohodle vztahu týkalo....proto jsem dopadla jak jsem dopadla.... Hodně štěstí....

OK, Gábi, odpověď mi trvala trochu dýl, nemusíš se ročilovat :o) máš to tam...

ahoj di,mas ode me meila,ale je tak depresevni......no proste no coment