ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Janko, děkuju za pozitivní vzkaz, vždycky se mi trošku zvedne nálada, když vidím i ty "happyendy"!

Martine, když jsem si přečetla poslední vývoj u tebe, tak jsem oněměla... těhotenství, svatba s jiným... nechci ti kazit naděje, ale myslím si, že vy dva teď už máte hodně ztížené podmínky pro nějaké pokračování... myslím si, že ona prostě zpanikařila, že bude matkou a že je to moc rychle zodpovědnost a možná se taky bouří hormony v těhotenství, jak to prý bývá... zdá se mi, jestli ten její návrat v hlavě k tobě není únikem před zodpovědností, do které teď spadla... a jestli tedy ten návrat by neměl krátkého trvání... já osobně tedy nevím, jestli bych byla schopna se vrátit k někomu, kdo si vzal někoho jiného a čeká s ním dítě, kterého by se kvůli mě "zbavil"... to mi přijde moc drsné... taky si myslím, že pokud půjde na potrat, tak to zanechá psychické následky, které by ti určitě přiřkla k tíži, až by nastala u vás nějaká další krize... no nevím, ale zvaž to dobře, jestli je to opravdu ta pravá pro tebe...
Kateřino, tos myslela vážně, "...drž ji za ruku, až půjde na potrat..."? To mi přijde šílené... Nejsem žádná protipotratová fanatička, vím, že pro ně existují důvody, zdravotní, existenční atd., ale u Martinovy ex mi připadá, že se nejspíš zbláznila... přece si toho druhého nevzala násilím a když už jdu do svatby, tak přece musím být poměrně dost odhodlaná s tím člověkem být, event. mít děti... ne?

Peťulko, bude líp, 7 let je strašně moc, ale určitě zas příjde doba, kdy se budeš mít na co těšit, vydrž! Jak tady už mockrát zaznělo, nekontaktuj ho, nech to plynout volně, i když je to strašně těžké, získáš tak určitě duševní rovnováhu dříve...

Nikito, jestli ti řekl, že dává přednost práci, tak bych tomu nevěřila, bude v tom něco jiného, myslím si, že tohle je vždycky jen výmluva pro jiný problém ve vztahu...

Ahojky po víkendu všem, doufám že byl alespoň v trošku v naději na něco lepšího co nás čeká někde za rohem, že každý konec je začátek a může to být začátek ještě lepšího. Adame, šíleně jsi mě rozesmál tou větou, že rytíři co bojují jsou dolejzaví ubožáci, jo tak to sedí, fakt jo, jen přemýšlím, jestli jsem nebyla jeden čas dolejzavej ubožák, no někdy by bylo lepší mozek vymazat. Problém je v tom, že rytíř co bojuje je dobrý, ale musí ho žena milovat, když ho nemiluje, má prostě smůlu i kdyby se stavěl na hlavu, tak bude jen ten ubožák. :-D ale myslím si že u mužů to funguje uplně stejně.

Ahoj,moc dobre ti rozumim, protoze jsem ve stejne situaci.Rozesla jsem se s pritelem po dvou letech, rekl mi, ze uz me nemiluje, protoze miluje jen svoji praci.Byla to moje prvni opravdova laska, strasne moc jsme toho spolu prozili a i kdyz vim, ze bych s takovym clovekem zit ani dal nechtela, presto ho porad miluju. Zapomenout se asi neda, ale verim, ze je to cas, ktery otupi bolest, i kdyz treba az po dlouhe dobe.

Nebudu samozřejmně přímo reagovat, ale budu mít za chvíli narozky, to si píšeme, spojím to nějak opatrně s tím.
Katko, v tom, co Martinovi píšeš, je kus pravdy, ale já si stojím za tím, že nejdřív si věci musí vyřídit a uvědomit ona sama, musí to jít od ní. Což se asi nějak děje. Pak teprve jí může vzít za ruku být vedle ní a pro ní.
Martine, nebudeš jí milovat stejně, jak dřív, bude to jiné, ale nikde není řečeno, že to bude nutně horší. Neřeš to teď, čas ukáže, jestli spolu dokážete být nebo to neskousneš a odejdeš. To samé, že je jiná. Lidé se mění. To, že ti připadá jiná,je jasné. Ale ona už taková mohla být, jen ty jsi ji takovou neznal. Neřeš v tomhle případě hlavou, udělej, co cítíš, že musíš udělat.
A kde jsou rytíři, co bojují? Rytíři, co bojují jsou ve svých očích ti, kteří byli opuštěni a snaží ze to zvrátit. V očí těch, co je opustili, jsou to ale dolézaví ubožáci, co se nedokázali smířit se stavem věcí a bez smyslu pro realitu. Někdy je nebojovat daleko težší, než bojovat.

Ahoj všichni, už jsem sem jednu dobu psávala, tak jsem si řekla, že se sem podívám. Vidím, že nešťastných lásek je pořád až moc, ale holky( kluci samozřejmě taky), jste úplně skvělý, jak se s tím vyrovnáváte. A jeden spec. vzkaz pro MM-já to po dlouhém váhání taky zkusila napodruhé-po rozchodu, kvůli kterému jsem sem psala jsem byla dost zničená, ale nějak jsem to překonala. Pak jsme se k sobě vrátili, ale z mé strany už v tom byla strašná opatrnost, podezřívavost ( tehdy v tom byla jiná holka) a nedůvěra. Ale teď už jsme to překonali a myslím, že náš vztah funguje lépe než předtím. Dokonce se v únoru chceme brát, tak snad bude vše o.k. Zjistila jsem, že už mu můžu věřit, a že konečně ve svým věku dospěl. Všem vám přeju, ať je vám den ode dne líp a věřte, že ten váš na vás taky někde čeká.

http://cz.iq-test.eu/?d=2910

Martine, jestli jí miluješ, tak na křivdy zapomeň, drž jí za ruku, až půjde na potrat, a jakmile se rozvede, buď s ní. Ona sama je teď na samém dně a investovala do Tebe spoustu síly a energie. Nechat jí v tom koupat není láska. Litoval bys toho, až by se stáhla zřejmě už navždy.
Nepřípomínat se, Adame, je možná podobné, jestli to byla ona, po tomhle už se samozřejmě sama neozve, dala do toho už všechno a čeká reakci. Zjistila bych, jestli to udělala.
Rytíři, kde jste:)?...Stáhnout se, nebojovat, vzdávat, je to škoda. Jestli se těším na dobývání ve velkém stylu, doufám Diano, že se za týden za dva podělíš:).

ahoj,
jsem na tom podobně jako Aurelie. Žila. jsem s přítelem 7let a před 2měsíci jsme se rozešli. Jsem úplně na dně. Strašně se mi po něm stýská a miluju ho, ale muselo k tomu dojít, protože si prostě nezvolil mě, ale náš společně vybudovaný byt a jeho otrokářskou matku. Chtěla jsem, abychom se kvůli problémům s jeho rodinou odstěhovali do neutrálního kraje, ale odmítl (měli jsme byt hned vedle nich). Vlastně nikdy žádné kompromisy nedělal a i přesto se mi po něm strašně stýská. Plánovali jsme na příští rok dítě a svatbu a já myslela, že je to ten pravý chlap na celý život. Odstěhovala jsem se zpátky k rodičům. Ale 7let je 7let a já tu nikoho neznám, nemám práci, známé ani přátele. Před 7lety jsem kvůli němu opustila všechno a teď mě to potkalo znovu. Když jsem to opouštěla kvůli němu, tak mi to tolik nevadilo, jako když sama opouštím naše společné přátelé, kamarády, práci, známá místa a hlavně jsem přišla o mojí druhou polovičku. Nemám chuť žít ani si užívat, nebaví mě prostě vůbec nic...pořád na něj myslím, i když on sám se mi neozval. Prý mi to nechce dělat těžší...já nevím, ale pro mě je asi hroznější to, že si na mě ani nevzpomněl..nezavolal, nenapsal. Byla jsem připravená na rodinný život a už si neumím představit to, že bych s nějakým chlapem měla začínat znovu. Netěším se na nic.

Tak mi bývalá napsala, že se rozhodla jít na potrat, že to s ním prostě nechce mít, já se jí ptal, jestli je s ním spokojená, ona že ne, tak si sám sebe kladu otázku, proč se k němu hnala, proč to předtím udělala, proč se k němu nastěhovala a to dítě a proč si ho i vzala, když je nespokojená, já ji prostě nechápu, mi připadá, jak by to ani nebyla ona, proč se tak změnila. Ona se chce ted vrátit, ale já nevím, jestli se s tím někdy dokážu vyrovnat, jestli jí budu milovat tak jak dřív, mám v hlavě zmatek jak blázen, zítra si spolu jdeme sednout, uvidím ji po 3 měsících, tak jsem zvědavý co to semnou udělá. Už mi dokonce řekla, proč mi nechtěla dát ty fotky, ona nechtěla abych je ukázal své nové přítelkyni, kterou nemám. Adame s tou písničkou bud je to šílená náhoda, nebo to je možná ona, ale raději bych se nepřípominal, ona se ozve sama. Zatím papa všem.

Leno tvůj příspěvek jsem nepochopila,ty máš nového přítele a nejsi s ním spokojená?Nebo jak to myslíš?

Čau Di, ježíííš ja jsem truhlík, ten vzkaz byl pro Tebe a ne pro Gábi, odhadla jsi to přesně. :). Z nového přítele se vyklubal pěknej ořech, tak nevím. Jsem tam kde jsem byla, ale napíšu někdy jindy, neí čas. Tak se mějte holky a kluci

Milá Vaneso, Karin a Di mají úplnou, smutnou pravdu. Fakt nemá smysl se vnucovat, neb s tím vůbec nic nenaděláš. Opravdu je důležité ex nekontaktovat, na nic se neptat, prostě city stranou, je to strašně těžké. U mě tohle přišlo až po 5 ti měsících, než jsem pochopila že ho nezajímá ani jak mi je. Hrozný po 11 letech, navíc když máme spolu děcko, ale je to prostě TAK. Já udělala jednoduchou věc. Vypla jsem mobil a basta.Tak mě to ani neláká mu napsat a za každý den co to vydržím se odměním. :D zítra si jdu koupit nějaký hadřík :o))))))))

Priznam se, ze i ja jsem opustila muze, ktery me velice miloval, abych se k nemu po velmi velmi dlouhe dobe vratila zpatky. Jestli chcete vedet, proc, nevim. Nejsme stejni, jako tehdy, mame svoje zivoty a o minulosti vubec nemluvime. Na rozdil od tehdy uz neresim ani budoucnost. Obavam se, ze ani on ne. Dozivame neco, co jsme si meli odzit tenkrat a podvedome se bojime, kdy to zase skonci. Ale ja jsem si opravdu nemohla pomoct, nikdy jsem na nej nezapomela.

Ahoj Martine, koukám, jak tvůj příběh vzal nečekaný obrat. To už se stačila vdát, otěhotnět a teď tě kontaktuje? Říkám si, co poradit. CO vlastně můžeš dělat? Asi by si především měla vyřešit svoje problémy a pak teprv uvidíte. Nejspíš budeš muset vyčkat. Přeju ti, ať to dopadne co nejlíp, aby ses s tím mohl vyrovnat.

Adame, to je zajímavé s tou písničkou. Taky mi to přijde jako velká náhoda, ale na druhou stranu, stejná otázka, co můžeš s tím teď dělat? Asi nic moc.

Je zajímavé tady číst, jak po roce, nebo nějaké době, se najednou bývalí partneři začínají hlásit a uvědomují si, že nemuseli s rozchodem udělat dobře. U mě to zatím nehrozí, vzhledem k chladu bývalého ke mě a nadšení k jeho svobodnému životu. Pracuju usilovně na tom, abych si tak nepřipouštěla, že se celý můj život změnil a zvykla si být sama. Jistým způsobem si sice taky přeju, aby se vrátil tak, jak jsem ho znala dřív, ale když si představím, že by to chtěl po nějaké delší době, tak mi z toho dobře není. Pa ty lidi míchají našimi životy zase, najednou si vzpomenou a otevírají skoro uzavřené rány. Ať nám to všem dopadne opravdu co nejlíp, i když přesně nevím, co si pod tím představit.

Děkuju Dianě a Karin, asi máte pravdu. Ale jak správně Diana píše, budu si na to muset přijít. Když Karin říkáš, že jistota, i když to nedopadne, je lepší, tak snad ano...ale já si to prostě nedokážu představit, jestli bych to zvládla. Asi bych musela nebo budu muset nějak se s tím vypořádat, ale zatím mi to tedy vůbec nejde. BTW Martine, Petře, Adame - držím Vám palce. Možná kdybych začala hrát nedostupnou, tak se situace taky změní. Jenže já si myslím, že to člověk musí tak cítit, to se nedá hrát.

Di, díky za milá slova (kdesi na začátku týdne), byl jsem služebně mimo a nemohl jsem psát. To, jak jsi psala, že čím hůř se k němu chováš, tím milejší je - to je ta správná cesta. Funguje to směrem k mužům, funguje to směrem k ženám. Čím je ten druhý nedostupnější, tím je atraktivnější. Moje hlava to nebere, ale život tak funguje. Takže gratulace, už máš to nejhorší za sebou, teď bude zas jen líp. Tvůj bývalý si vlasy ještě moc nerve, ale dej mu ještě tak týden, maximálně dva ;)

Martne, to je hardcore. Co bys s tím tak chtěl dělat? Tvůj příběh má některé rysy toho mého, jako rychlá svatba a těhotenství s tím rozdílem, že ona mě nezavolala. Aspoň ne tak rychle. Ale k tomu se za chvíli dostanu. Moje rada-nech jí v tom vykoupat. Až si vyřeší, zda se rozvede (a skutečně se rozvede), čímž naznačí, že jeho nechce a tedy je šance, že bude chtít tebe a pak spolu vyřešíte vztah k tomu nenarozenému. Rozhodně ne v opačném pořadí.
A co se stalo tenhle týden mě? Jedu včera večer autem, naladěnu oblíbenou stanici, kde hráli dle smsek na přání. Když tu slyším: A méme tu píšničku pro Adama od ABC - "Oslovení, jak mi říkala, jen ona", prosím odpusť mi, jak jsem ti moc ublížila, chtěla bych to vrátit zpátky... A pak moje oblíbená písnička. Přitom ona je na druhé straně zeměkoule. Bylo to od ní nebo nebylo? Co myslíte? Tolik náhod najednou je na mě přece jen moc. Pořád mi to leží v hlavě.

ahoj všichni,před rokem se manželka odstěhovala k rodičům,teď požádala o rozvod,pořád jsem doufal že to můžeme dát dohromady,celý rok jsem neměl ženskou,byl jsem věrný atd.Píšu jí že jí mám rád,že jí miluju ale ona nic.Máme jedno dítě.Nechápu jí je tak ke mě studená,nebere na nic zřetel,jak jí mám přesvědčit,udělám cokoliv.Díky za odpoveď.

Po dešlí době se zas podělím o svůj problém. Včera mi bývalá napsala, jak se mám a jestli už mám novou přítelkyni a jestli jsem se už vyrovnal s rozchodem. Docela jsem se naštval, jsem si myslel, že si ze mě utahuje. Za 20 minut, mi přišla druhá smska, at prosím odepíšu. Dnes mi napsala, že jestli ji pořád miluju, já ji napsal, že pořád ano, zeptal jsem se taky a řekla,že ano a že lituje dne kdy ho potkala, po několika dalších smskách se zeptala, jestli bych ji vzal zpátky, já napsal, že ano. Ona na to dobře, jen že si vyřeší nějaké problémy, napsal jsem jí že chci vědět, co to jsou za problémy, ona že mi to řekne, až to vyřeší. Já ji zavolal a zeptal se co to je, nechtěla mi to říct, tak jsem se zeptal, jestli je těhotná, ani nevím proč mě to napadlo. Řekla že ano a začala brečet, já to položil. Ten její to naní musel poznat, že mi volala a po hodině jsem měl příjemný telefonát, kde on po mě řval jestli mi taky řekla, že už je jeho žena, takže je i vdaná. Docela scifi, ted nevím co s ní mám dělat? Ví někdo nějakou rozumnou radu?

Ahoj Vaneso, to je otázka, jestli je lepší nejistota, nebo jistota, že už nemá zájem. Mě se týká ta jistota nezájmu a v určitým směru mi to přijde jako lepší. Člověk po chvíli pochopí, že nemá cenu se snažit a doprošovat a má před sebou úkol vyrovnat se s jasnou věcí. Takhle nevíš, tápeš a třeba se nakonec stejně budeš muset vyrovnat s nezájmem. Nezávidím ti. Jestli si myslíš, že ti to za to stojí, tak ještě vydrž se stavu, v jakém jsi. Věřím ale, že to není ideální, když se k tobě chová jako ke své jistotě.

Milá Vaneso, jsem taky 4 měsíce po rozchodu, ale narozdíl od tebe jsem dokázala čekat a doufat jen 3 a to v tom nebyla nevěra, ani jsme už spolu po rozchodu sex neměli. Nebudu ti to vymlouvat, protože já taky svoje okolí neposlechla. Je to marný, stejně toho nenecháš a budeš se pořád trápit, dokud ti nedojde trpělivost jako mně. Odpověz si na jednu otázku: proč by se proboha rozhodoval pro návrat? Má tě, kdykoliv se mu za chce, ví, že tu pro něj vždycky jsi (pokud on chce), pokud nechce, tak tě nevidí, proč taky, když jste se rozešli, sex má, všechno má!!! Tak proč by to dělal? V tomhle ti nikdo neporadí, protože si nedáš říct, přeju ti, abys prohlídla dostatečně brzo, než tě to psychicky rozloží. Můj příběh (pokud máš čas, je to dlouhý), je tu podrobně popsán a budiž ti inspirací.