ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Musím říct, že je to...No já už to vubec ale vube nezvládam

Manžel se zamiloval do...Musím říct, že je to docela síla..zamilovat se do kamarádky vaši dcery... a dcera tohle brala v pohodě?
Tvé děti nevědí, co prožíváš? Protože pak nechápu, proč by Tě trápily tím, jak má Tvůj bývalý manžel skvěle....

Co jančíš!!!

7let je dlouhá doba, nějak...Manžel se zamiloval do kamarádky naší dcery, vzal si ji, mají chlapečka...
Já nikoho jiného než svého manžela nechci, neumím si představit milovat jiného muže.
Dnes je mi obzvláště smutno, celý den pláču. Tak moc bych chtěla být s ním! Anebo být už mrtvá, protože on se ke mně už nevrátí, děti mi pořád vyprávějí, jak je ve své nové rodině šťastný a spokojený. Jsem zoufalá...

A Anonymko a co ta tvoje mlátička?

Aha, tak Anonymka má dítě - vím, že to tu někdo zmínil a myslela jsem, že Smutná.
Taky mě zajímají podrobnosti o případu smutné Myšky.
Já vím, že pro vás všechny je každá rada drahá, já jsem se ze stejné situace škrábala poctivě rok a půl, a celou tu dobu mi bylo tak mizerně, že se to ani vypsat nedá, pro mě to byl konec světa.
Teď to už nebolí, ale veselo mi není, a možná už nikdy nebude, ale celkem to jde.
Takže jestli máte pocit, že pomůže prášek na spaní, vezměte si ho, jestli pomůže plakat, plačte. Musí se to odžít, jinak to nejde.
Myslím, že jste všechny krásné holky a že jen potřebujete čas k duševnímu zregenerování.

Ahoj já se s toho roschodu nemohu vspamatovat a špatně spím.

Se mnu se manžel rozešel...7let je dlouhá doba, nějak si nedokáži představit, že bych měla tak dlouho trpět...proč se s Tebou manžel rozešel? nikdo jiný za tu dobu nebyl?

oprava: Na jednu stranu můžeš být ráda, že nevíš, kdo ta jeho je...

Jestli spinkáš Glorie, tak...Smutná, děkuji Ti za pochopení a za podporu, lékům na spaní se také snažím vyhýbat, ale někdy to opravdu nejde, když celou noc budím úzkostí..dnes jsem jak spráskaný pes...ono je těžké věnovat se nějakému koníčku, když člověk na nic nemá náladu, nic mu nechce, jsem vůči všemu tak nějak imunní, nic mě nebaví...
chodím ráda do lesa na houby, tak jsem se dneska dokopala jít, ale pak jsem to stejně vzdala a šla domů, protože mi to najednou přišlo stašně nudné...mám období, kdy se nedokážu pro nic nadchnout...
Na jednu stranu můžeš být ráda, že nevím, kdo ta jeho je a pokud jí skutečně má...ono je to někdy lepší...já měla bohužel tu smůlu a tu jeho hydru poznala osoboně, i když sjem o to ani trochu nestála, znala jsem jí z vyprávění a to mi stačilo...ona je zlo samo, tak podlého a zlého člověka jsem nikdy nepoznala, a krásy taky moc nepobrala, a myslí si, jaká není hvězda..k ostatním se chová, jak k odpadu...nevím, čím ho získala a strašně mě to štve...a jejího otce jsme jednou potkali na jedné akci, přišel k nám a mému příteli nadával do kreténů a mě do kurev , to už také vypovídá o inteligenci jejich rodiny a hlavně nechápu mého ex, že se do takové rodiny chce znovu vrátit...
s tím emailem nevím, jestli to je úplně nejlepší, chápu, že se potřebuješ z toho vypovídat, ale on by Ti neodepsal, když už mu chceš něco říct, bylo by to lepší do očí, jinak si myslím, že by to nemělo žádný účinek a Ty bys na tom byla stále stejně a možná by sis i vyčítala, že jsi mu vůbec napsala...bylo by to jak mluvit do zdi, on by to nekomentoval...jenže zase jako ho přimět, abyste se setkali...
ale pokud cítíš, že by Ti pomohl alespoň ten email, tak to udělej...udělej cokoliv, co si myslíš, že bude lepší pro Tebe samotnou..

Já jsem myslel že taková...Z velké lásky k nenávisti?,ne,nikdy jsem k němu nenávist necítila,to byl pouze můj problém,on mi od samého začátku nic nesliboval,ba naopak mi říkal,že se nesmím nikdy zamilovat.Prostě ten pro mě krásný rok jsem já pro něho byla pouze hračkou.Měla jsem to brát jinak,rozumíš mi?,ale to já nikdy nedokázala.Ted už je to jedno.Ale,když někoho miluješ,tak nemůžeš zároven nenávidět,aspon já ne.

Se mnu se manžel rozešel před sedmi lety a stále s tím nejsem vyrovnaná. Ano, už to tak šíleně nebolí, jsou i chvíle, kdy si na něho nevzpomenu, ale zase jsou chvíle, kdy mám chuť zoufale plakat. Hrozně se mi po něm stýská, moc jsem ho milovala a budu milovat už navždy. Strašně jsem se těšila, až děti vyrostou, jak se budeme mít, kolik času si budeme věnovat, chodit na výlety, cestovat ... Teď chodím sama na procházky a nemám si s kým promluvit, když je mi smutno, nemám se komu svěřit, nikdo mě nepohladí, nevezme za ruku, nikomu na mě nezáleží, nikdo mě nemá rád. Kolikrát si říkám, jestli má takový život ještě nějaký smysl? Ráno se mi nechce ani vylézt z postele, když si představím zase celý den bez něj.

Anonymko promiň, ale pokud...Já jsem myslel že taková opravdová a bezbřehá láska už vymřela pro mně zcela určitě taky mám takovou bohužel zkušenost to postupně přejde v nenávist taky bezbřehou

holka zlatá,to bys koukala,co já vyváděla za hlouposti,to by si neudělala ani ty,tak moc jsem byla zamilovaná,ale měla jsem velké štěstí,že on byl tak velkorysý,že mi to jako odpustil,kdyby ne,všechno by se provalilo.Ale tak,abych brala prášky,to by mě opravdu ani nenapadlo,já musela fungovat,mám syna.Píšeš si tady s kamarádkou,já jsem do Vás zasahovat nechtěla,jen,jak jsi psala o práškách,tak před tím jsem tě chtěla varovat.Jen ti přeju,aby tě to co nejspíš přešlo a nedělala jsi žádné hlouposti.Holky,mějte se.

taky bych ho brala, i přes...Jestli spinkáš Glorie, tak doufám, že se Ti o něm alespoň nezdá. Je to strašný, ještě když víš, o koho kráčí a jaká je..to já ani nevím, jen si můžu v duchu představovat. Moc mě mrzí, že Ti dnes je mizerně..a co ty prášky, je to teprve něco přes týden, že?..třeba to už za chvíli začně působit a těm extrémních stavům se vyhneš, moc bych Ti to přála. Dnes se mi o něm taky zdálo, ale nebylo to nic šílenýho, kde bych se budila se slzama. Já zase pořád přemýšlím nad myšlenkou, jestli mu nemám napsat třeba mail a vypsat se, ale zase si říkám, že bych se asi pěkně ztrapnila..jeho už to stejně nezajímá. Má mě na háku:-(

vůbec tě neznám a nechci...Anonymko promiň, ale pokud jsi takový stavy nezažila, tak to ani nikdy nepochopíš. To není, že by nebyl den, to totiž není ani minuta. A o práškách na spaní bych mohla vyprávět. Když mi bylo opravdu extra nesnesitelně, tak jsem to taky tak řešila, prostě to chceš zaspat, je to jediná možnost úniku. Takže ne, že bych v tom chtěla Glorii podporovat, to rozhodně ne, ale naprosto ji chápu. Já dokonce takto prospala i Silvestra, abych nemusela nic slavit a myslet, kde se asi zrovna baví. Kdo nezažil nepochopí, takže rady jako najdi si místo toho nějakej koníček atd., je jako říkat někomu se zlomenou nohou, ať to rozchodí. Jen čas to spraví a pak se sama začneš vracet ke koníčkům a zálibám, ale v této fázi to prostě nejde, víš. Můžu Ti jen pogratulovat, že jsi na tom byla tak, jak píšeš a tady ty extrémy si neprožila, holt každý to má opravdu jinak. Vím, že to myslíš dobře, ale bohužel to tak nejde..

taky bych ho brala, i přes...vůbec tě neznám a nechci ti psát nějaké rady,také nevím,kolik ti je let,ale trápíš se opravdu hodně.Já jsem byla také mimo,nebyl den,kdy bych si na něho nevzpoměla a milionkrát jsem mu chtěla zavolat,že jsem to tak vlastně nechtěla,ale jedno ti napíšu,nikdy bych si nevzala nějaké prášky,abych to zaspala,to ti stejně nepomůže.Jistě máš kamarádku,koníček,je potřeba stále něco dělat a uvidíš,bude to lepší,budeš v myšlenkách aspon na chvíli někde jinde.

Glorie, mám to jako Ty....taky bych ho brala, i přes to riziko, že bych znovu trpěla...nedokážu na něj přestat myslet...dnes je mi tak mizerně, až je mi z toho zle, nedokážu ani nic sníst, chce se mi vzlykavě brečet, ale dusím to v sobě..
pořád se nedokážu smířit s tím, že je s ní..zrovna s ní...nikdo jí nemá rád, ale on ano...kdyby byla kráva ale krásná, tak budiž...ale ona není ani hezká, ani oblíbená, ani chytrá, každou jinou bych dokázala pochopit, nejsem typ, co pomlouvá druhé, ale jí nesnáším,...sám říká, že s ní nedokáže normálně existovat, do budoucna s ní být nechce, ale je s ní teď...do háje...a na mě se vykašlal...
přesně jako ty, si říkám, co bych udělala jinak, kdybych to mohla vrátit,...
taky si myslím, že člověku pomáhá o tom tady mluvit...někde se z toho vypovídat musíme a je jasné, že o tom ted potřebujeme mluvit často,..ale časem se k tomu budeme vracet stále méně až přijde chvíle, kdy o tom nebudeme muset mluvit vůbec... kdybych to nenapsala alespon tady, tak mi jebne..
asi si vezmu prášek a pujdu to zaspat, nemám na nic náladu, nedokážu se na nic soustředit...

anonymko, já si sice Tvůj...Souhlasím,nejhorší je to opravdu dusit v sobě,ale zase,pokud o tom budeš pořád jen psát,tak tím si také moc nepomůžeš,tím víc budeš v myšlenkách s ním.Chce to práci,cokoli,co ti aspon na chvíli pomůže na něj nemyslet.Já to měla horší,nikomu jsem se svěřit nemohla,byla jsem na to úplně sama.Tehdy jsem ani na nějaké diskuze nechodila,no nepříjemné to bylo a to hodně,i já se z toho dlouho vzpamatovávala a řeknu Vám jedno,pokud ted bych o tom měla psát a všechno od začátku do konce,tak zase bych smutnila a to už nechci,lepší je si to ani nepřipomínat.U Vás je to asi čerstvé,chvíli potrvá,než se s tím vyrovnáte,ale přijde čas,kdy to uvidíte jinýma očima,to mi věřte.

Holky,všechny z Vás to...anonymko, já si sice Tvůj příběh nepamatuji, ale každýmu nepomůže vypovídat se, sbalit všechny věci od něj a začít znovu. Bohužel, každý to má jinak..i když bych si to moc přála, kdyby to šlo tak hrozně jednoduše, ale nejde..tady opravdu pomůže jen ten čas. Ale právě tento čas se ti jeví jako nekonečný, protože jen vzpomínáš, trápíš se, nic se Ti nedaří a vše vidíš jen černě..Nic Tě nežene dopředu. Náhodou to psaní mně pomáhá a dost, je to fakt jak terapie, vidíš, že v tom nejsi sám..a hlavně píšeš v rozpoložením, ve kterém se právě nacházíš..Každý je jinak emočně nastaven. Někdo spíš o tom raději namluví a dusí to v sobě..a to si myslím, že je mnohem horší, být na to úplně sám, to je potom to trápení mnohem delší..