ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Je to pár dní přes dva...slibování a plánování - to oni umí dobře...já měla pomalu naplánovanou svatbu...pak přišla potetovaná, plešatá, vulgární existence v podobě jeho bývalé a bylo po lásce....
sama se sebou jsem žila dlouho, a je pravda, že jednu dobu mi to i vyhovovalo...jenže pak už to bylo dlouho, přišel on, začal lepší život a po roce jsem opět sama...jenže té samoty už bylo tolik, že to znovu nechci...
Samaro, pokud máš hodně přátel a ještě studuješ, pujde to lépe, společnost opravdu pomáhá, pokud nejsou všichni zamilovaní :-) učení Ti taky trochu zaměstná hlavu, máš teď příležitost opravdu se soustředit jen sebe,..já se na sebe nasoutředila už moc...změň třeba účes, barvu vlasů...mně to kdysi pomohlo..

pokud se rozhodneš s ním tedy mluvit, budeme Ti všichni držet palce, ať to zvládneš v klidu, pokud se Ti uleví, bude to fajn, ale jak píše Samara, taky mě po rozhovoru s mým ex napadaly myšlenky na to, co všechno jsem mu měla ještě říct a napadají mě do dnes...kdybych ho teď viděla, tak si asi rovnou hodím provaz...
přeji Ti, abys to ustála, bez slz a hysterie - já to nedokázala...

No Samaro, přesně jak...Je to pár dní přes dva měsíce... Mám to jak na houpačce. Dobré dny- špatné dny... Teď mám zase asi dny dobré, tak snad se to nezkazí...
Rozumím ti, že tvojí prioritou je rodina. Já jsem dřív nebyla moc rodinný typ - na kluky jsem kašlala, hodně jsem pila, měla miliony kamarádů a prostě užívala střední. Pak jsem potkala ex a všechno se změnilo. No a teď je ze mě přesně ta holka, kterým jsem se jako teenager smála - chci hodnýho chlapa, udělat státnice, usadit se, najít klidnou práci a mít děti... No a teď ze mě zbyla taky jen půlka. A já se tak těšila - pořád jsem si říkala už jen rok školy, pak se vezmeme, najdeme si konečně společné bydlení a vždycky, když jsem měla deprese a nadávala jsem, že se vídáme málo, tak ex říkal "prosím tě nebreč, každej den se nám ta společná budoucnost o krok přiblíží a pak už budem jenom spolu a koupíme si jackrussel teriéra". No a pak BUM a všechno je pryč...
Ale je pravda, že ve všech článcích vždycky píšou, že se člověk po rozchodu musí naučít žít sám se sebou. Naučit se být sám a umět se o sebe postarat a pak teprve může začít něco nového... Myslím, že mají pravdu, ale bude těžké se k tomu stavu dopracovat...

No Samaro, přesně jak...smutná, mluvíš mi z duše, přesně tohle chci i já, chlapa, co mě bude milovat, štastnou rodinu a život bez partnera si nedokážu představit, bez lásky to pro mě nemá cenu, je to pro mě priorita...taky všude slýchám, at si užívám, jenže já si před tím užívala 6 let a už mě to prostě nebaví, být zase sama je pro mě prostě hrůza, katastrofa...s těmi koníčky to taky není zrovna žhavé, protože v tomhle rozpoložení nemám ani na nic náladu a když mám, tak u toho dlouho nevydržím, takže nevím, na co jiného než na něj bych se měla soustředit...podle mě to není od psycholožky zrovna nějaká super rada...

Mám v sobě na něj...Je to normální. Ale spoň já to tak mám taky. A ne nadarmo se říká, že hranice mezi nenávistí a láskou je neuvěřitelně tenká...
Nejsem si jistá, jestli se ti uleví, když bývalého uvidíš. Pokud máš pocit, že ano tak do toho jdi, ale dobře si to před tím rozmysli. Já jsem si od rozchodu s bývalým psala dvakrát (podotýkám, že pouze psala) - oba dva rozhovory mě dostaly do kolen. A i když jsem mu říkala, co si o tom všem myslím, neulevilo se mi. Naopak, po skončení té konverzace mě stejně dál napadaly miliony věcí, které jsem mu měla říct, ale v tom rozrušení mi to nějak nedošlo...
Mně ex taky moc chybí a jsou chvíle, kdy mám pocit, že dál už to nejde, že bezněj pokračovat nemůžu a na jednu stranu bych dala cokoliv, abych ho mohla vidět, jenomže vím, že by mě to zase srazilo na kolena, tak se mu raději budu vyhýbat až do chvíle, než budu mít pocit, že už je mi to všechno tak nějak jedno.
Musíš sama vědět, jestli jsi psychicky dostatečně silná na to, aby ses po takovém rozhovoru nezhroutila...

No Samaro, přesně jak píšeš..i já to tak vnímám..mně když se kámoška zmíní, co dělala se svou láskou o víkendu, tak se taky držím, jak můžu..:-(..říkám si, proč nemůžu i já?? A ty jsi Samaro jak dlouho sama od rozchodu, jestli se můžu zeptat?..vím, že jsi psala, že to není tak úplně čerstvé, ale nevím tu dobu..Psycholožka mi řekla, ať se začnu věnovat sama sobě, že teď mám příležitost urovnat si, co vlastně chci, pracovat na sobě, věnovat se koníčkům..atd. Já vím, co chci..hodnýho chlapa, kterej mě bude milovat a šťastnou rodinu, za kterou bych dala cokoli..řekla mi, že se na partnera moc fixuji a nedovedu si představit být sama a to je prej velká chyba..Ale pro mě ta druhá půlka je strašně moc, já jsem bez ní opravdu jen poloviční člověk..Tak nevím, co je na tom k nepochopení..Prej se mám teď bavit a užívat života, kamarádů a na chlapy se mám vykašlat..to je rada, že?!..copak to jde?..Jak se můžu bavit a být šťastná, když chci úplně něco jiného!

Mám v sobě na něj strašnou zlobu..tím, jak mě strašně zklamal a přitom ho pořád strašně miluji..tak je toto normální??..No jinak s práškama ještě počkávám, říkám si, že bych to chtěla jen když bude fakt až nejhůř, ale v podstatě nevím, na co čekám, protože strašně už je..a to dlouhodobě..:-( Něco si o tom přečtu..vypadá to dobře, podle toho, co říkáš, přesně na moje stavy..

No, já bych věci i oželela, ale dělám to pro to, že ho chci ještě vidět..ale hned vysvětlím proč..chtěla bych mu ještě něco říct..a to, jak mě hrozně zklamal..vím, že už mu to bude sice jedno, ale myslím si, že se mi uleví, když mu to řeknu do očí..Můj problém totiž je, že on se se mnou pohádal..já čekala týden a když jsem mu psala..tak to tak nějak nenápadně ukončil, že to tak nechtěl, ale bude to lepší pro nás..Takže prakticky jsem s tím vůbec nepočítala..přijde mi to strašně zbabělý na to, že je skoro třicetiletej chlap a s tím se nedokážu smířit..jak se zachoval! Mám potřebu mu to říct do očí..Vím, že to bude strašný, ale toto mě zase ubíjí, nic jsem mu k tomu ani neřekla, jen po sms..přijdu si jak spráskanej pes a on je teď na koni!..

Smutná - naprosto souhlasím. Taky mám pocit, že od rozchodu vidím zamilované páry pořád a všude. Na zastávce, v tramvaji, ve škole, v obchodě, v hospodě... Prostě úplně všude. A ještě nesnáším chvíle, kdy se některá z mých známých zmíní o svém příteli. Třeba minule jsem se bavila s jednou kamarádkou, která má teď nějaké problémy s rodiči. Ve chvíli, kdy vyslovila větu "Jsem strašně ráda, že mě přítel podržel" ve mě úplně zatrnulo a měla jsem co dělat, aby mi nevyhrkly slzy...
A také přeju Kate hodně síly a šťastný konec. Za tu dobu, co chodím na tuhle diskusi, jsem tu ještě neviděla ani jeden happy end :-/

A úplně mě ubíjí okolí,...se zamilovanými páry to mám stejně, závidím jim...nemůžu se koukat ani na romantické filmy, takže když kouknu na tv, jedině na horor, nebo na kriminálku...
koupila jsem si dnes ještě třezalkový čaj, ten má taky pomáhat na depky...

Jak to tady sleduji z...smutná - obdivuji Tvou odvahu napsat mu o věci, já to nedokázala, když nechtěl vrátit ty klíče a tvrdil, že se nerozcházíme, tak jsem si u něj taky pár věcí ještě nechala a zůstaly tam, protože u něj za dva týdny bydlela jiná a já bych ten pohled nepřežila...radši jsem se těch věcí vzdala...
bylo by blbé, kdybys pro ty své věci někoho poslala? sourozence nebo kamaráda? pokud byses necítila na to, si je vyzvednout sama...
jinak vím, že tyhle stavy jednou přejdou, už jsem si těžkým rozchodem po čtyřletém vztahu prošla, ale v tu dobu mi bylo 21let, takže jsem neházela flintu do žita a věděla jsem že někoho potkám...jenže mi to nakonec trvalo až do 27 let, než jsem se znovu zamilovala...vztahy nějaké byly, ale chvilkové a o ničem...až přišel on a já mu propadla...on je ten nejlepší chlap, jakého jsem kdy potkala a myslím, že už to tak zustane...
antidepresiva zkusit můžeš, já beru Cipralex, můžeš si o něm na netu něco přečíst, mělo by mi to pomoci překonat ty stavy, kdy mi život přijde na nic, když mám pocit, že mě v životě nic nečeká, ale trvá to, než zaberou...obvodák by Ti určitě něco napsal,...pak mám ještě Rivotril, ale ten mám brát pul tablety jen při mých panických záchvatech, takže v akutních případech, je to návykové, takže opravdu jen vyjímečně...

prosím poradte mi.. asi pred 2 mesici jsem se rozesla s pritele.. byli jsme spolu 8 mesicu. byl to hezkyvztah,ale ke konci se to zacalo nejak trhat.. tak jsem se to rozhodla ukoncit.. nicmene,s byvalym pritelem si píšs,ale vzdy navrhnu at jdeme ven,nebo at se sejdeme já.. tedka v pondeli jsme meli jit ven,ale ja to nakonec odřekla.. a on mi dneska napsal,ze měl pro ke kytku a chtel me pozvat na večeři.. tedka nevim co s tím..
nechci se vnucovat..ale taky nechci čekat dalsi tyden nez mi napíše.. mam noveho kamarada.. s kterym jsem byla 2 x venku a je super.. no..ale mame jit tedka v sobotu zase ven a bojim se,ze se uz neco mezi nama stane,ale ja POŘÁD ČEKÁM NA TO,AŽ MI NAPÍŠE TEN BYVALY..jsem asi blba? kdyz ho to nenapdane me napsat a pozvat někam znova ? dělám chybu,že čekám ?? nejraději bych ho kopla do hlavy a řekla : snaž se o mě sakra,nebo bude po všem.. DĚKUJI ZA NAZORY :-*

Glorie-já jsem na tom...Kate,to mi povídej, já už takhle truchlím 4 měsíce a pořád tak nějak počítám s tím, že se vrátí, i když to už není možné, má jiný vztah, i když se se mnou nerozešel...stále mám jeho klíče od bytu, které nechtěl vrátit a můj župan zřejmě nosí ona...
přála bych Ti, aby to vyšlo alespoň Tobě, aby se to mezi vámi vyřešilo a my si tady mohli přečíst alespoň jeden happyend...

A úplně mě ubíjí okolí, když třeba po cestě do práce nebo z práce vidím zamilované páry, jak se doprovázejí, objímají a jak jsou šťastní..tak se mi chce volat pomooc, já chci taky..Nejhorší je, když je člověk šťastnej a zamilovanej, tak se tímto vůbec nezaobírá a připadne mu to naprosto normální a když to nemá, tak je to úplně do očí bijící a hrozně po tom touží..teda já určitě!

Jak to tady sleduji z povzdálí, tak tu přibávají nové smutné dušičky:-(..Já jsem se včera odhodlala, že mu napíšu o zbytek věcí, které u něj mám a že se pro ně stavím..nevím, jestli to byl úplně dobrej nápad..příští týden tam mám jít, ale říkám si, že nevím, co se ve mně stane, až ho znovu po měsíci uvidím..Už jen to, že mi odepsal, tak mi srdíčko začlo neuvěřitelně pracovat..a bylo mi úplně úzko!Tak teď tak přemýšlím, co mám dělat..jít tam, či ne..co myslíte?
A jinak Glorie, tyhle stavy ještě nějakou dobu potrvají..jen pak se ta perioda lepších dnů bude prodlužovat a ty špatné odcházet..ale to neznamená, když je Ti třeba 4 dny dobře, tak pak může úplně z ničeho nic přijít hrozná depka..Každý si to musí odžít..Já mám momentálně pocit, že ani nějaký lepší dny moc nezaznamenávám, u mě převládají spíš ty hnusné, černé, stýskací a depresivní:-(( Asi bych se měla pozeptat taky na AD..třeba by se mi trochu ulevilo..

Ano, je to pravdivé,...Shakiro zeptám se kolik ti je? Nemusíš odpovídat jestli nechceš...cítím z tebe takovou beznaděj jakoby sis myslela že ti ujíždí vlak,ale o věku to nikdy neni,neboj,já už taky nejsem nejmladší a vim že zamilovat se člověk může kdykoliv,důležité je najít toho "pravého" a je jedno jestli jee nám 20 nebo 50...láska kvete v každém věku a já věřim a doufam v to že na nás na všecky někde čeká láska...

doufám, že ty dobré dny...Glorie-já jsem na tom stejně,otevřu skříň a řikam si ,sakra tohle tričko sem si kupovala kvůli němu a začnu to tričko až jakoby nenávidět. Nebo nemůžu koukat na film na který sme koukali spolu. Nechcee se mi hodit do pračky povlčení ve kterém ještě před pár dny spal,protože ho v něm cítím. Sem blázen,rozum ví,že bych tohle dělat neměla,ale dělám to. Včera mi napsal a mě bušilo srdce jak o závod.Každou chvíli přemýšlím co asi dělá...kdyby se dalo tohle truchlení přeskočit a život by šel dál...

Ať Tě to ani nenapadne!...doufám, že ty dobré dny brzy zase přijdou...koukám, že se nám ty nálady střídají skoro stejně..
už mě unavuje žít život, jako kdybych byla stále s ním..i když si kupuji něco na sebe, tak si vybírám to, co by se na mě líbilo jemu, přemýšlím o tom, co mu uvařím, co mu budu vyprávět...přijdu si jak magor, vím, že on už tu pro mě není a přesto se s tím odmítám smířit, nedokážu to přijmout a přitom chci, vím moc dobře, že je konec

To jsem psal já...pro Glorii :-))

Ať Tě to ani nenapadne! Vzpomeň si na dny, kdy Ti bylo celkem dobře, zase se vrátí a bude jich čím dál víc. Také mám dnes stýskací :(