ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Adélko, ty jsi už teď rozhodnutá, že s ním na tu akci půjdeš, takže ať ti kdo poradí cokoliv...
Běž, ale počítej s tím, že budeš muset všechno bolestné zase prožít od začátku.

Pro Ona :-)
Myslíš tedy, že i když mě dá najevo, že by rád semnou ještě šel na tu akci, mám mu to slušně odmítnout?
Vím, že se ozve, rekla jsem mu, at klidne jde s nekym jinym, ale kdyz me poprosi a bude chtit.....
Možná jsem také jiná, mám jiné hodnoty a on jako starší a chlap to vidí realneji nez já stále moc zamilovaná....
Chovala jsem se jak blazen nekdy, ano, ale uz mu nechci vic ublízit a kdyz nemuzeme byt partneri, moc mi zalezi alespon na kamaradstvi ...
Sama se o akci nezmíním, sama mu nebudu psat a vyhledávat ho.....
Na 99 % tusim, ze se ozve a bude se chtít sejit.... i kvuli te akci a nevim, jak jednat...
Diky holky, jdu ven provětrat si hlavu a budu zase večer :-))) Děkuji za kazdou radu !

Pro Radmilu
ASi jsem to nepochopila správně, nějaký muž si vytvořil závislost na Tobě? A ty ho máš ráda, moc ti pomohl, je hodny a všechno, ale nedokážeš si představit život s ním pro rozdílné hodnoty v životě?
Dovedeš si predstavit, že časem budete opravdoví kamaradi ?

Adélko, cesta k uzdravení je, ale bude bez tvého přítele. Pokud ho budeš vyhledávat, budeš sklouzávat zpět do své závislosti.
Dej si těch 50 dní a pak uvidíš.
Možná tě po 50 dnech už nebude vůbec zajímat.
Jirko, uvědom si, KDO ji získal zpět. Násilník a surovec. Cítíš tu nesmyslnost?

Adélo, já jsem si vytvořila závislost na muži, se kterým vím, že bych žít nedokázala. Udělám to jednoduše, zruším od příštího týdne veškerá spojení na něj, včetně internetu. A nebudu mít jak se s ním kontaktovat.
Je to jediné možné řešení, protože jsem z toho psychicky na dně, zoufalá a nechce se mi žít. Vadí mi jak se trápí, protože si od toho vztahu sliboval víc, ale bohužel nejde to, nejsme stejná krevní skupina. Zavím ženě, se kterou jim to bude pasovat, ale já to tedy k mé vlastní škodě,bohužel nebudu. Máme naprosto odlišný pohled na svět, i když mi v mnohé pomohl pochopit, nejsem schopná přijmout jeho pohled na, což je pro mne zásadní. Mimo toho, že jsem těhotná s jiným.
A stejně jako včera ve filmu Perl Harbor, čestné ženy žijí s otci svých dětí, i když milují někoho víc. Pokud se to potom vyvine jinak jsou možná šťastnější všichni, ale matce jde hlavně o dobro jejich dětí a já v tom nějsem jiná.

Já se ty akce umim vzdat, stydim se za to jaka sem se chovala, ale zas aby to on nebral jako nejakou moji urazenou reakci, posledni jeho reakce je, ze se rad domluvi, kdy se uvidime, ale ze ho "nesmim stihat", a ze to zalezi na me, jeslti prestanu ... vim, ze sem to prehnala, ja to sama vim, tak me neodsuzujte prosim ...
Já mu na to odepsa la, ze me to mrzi, co jsem delala a ze asi nema potrebu uz me videt kdyz si diktuje takove podminky , ze nechci byt nekdo, komu diktuje podminky, za jakych se muzem a nemuzem videt, ze jsem proste takova, jaaka jsem , ze to vim sama, jak sem to udelala spatne , ze proste nekdy dokazu byt i takhle spatna... ze budu rada, kdyz se nekdy jen tak ozve, jak se ma a co dela, ze za to budu nejvic rada a at si s casem na me nelame hlavu.... at si na tu akci najde nekoho fajn a at se mu to moc libi ...
totalne jsem zmagorila :-(((

Nevim, jak dal ... mam v sobe zmatek...

Musim najit nejakeho dobrého odborníka, o zadnem nevim, potrebuji ho jako sul..... pohoda a rovnovaha, to je to co mi hodne chybi, dokonce premyslim, ze necham i skoly, nezvladam psychicky..... hrozne se trapim, nejvic za to, co jsem udelala, prosila jsem o lasku, i kdyz jsem vedela, ze on ted nechce vazny vztah...... ja ho chtela a totalne sem to znicila na vzdy i az on bude chtit ....
Mrzi me to, vim, ze neni jediny chlap na svete, určite neni dokonaly, ale bylo mi s nim fajn...
Vzdy jsem mela tendenci k vetsi zavislosti, ale co jsem predvedla jemu... stydim se za to, CHCI SE DAT DO POHODY, MUSIM !!!
Už dlouho jsem psychicky nevyrovnana, dopustila jsem si to sama a on me pri tom vsem zazil....
I kdyz mu ted zmizim ze sveta, na dlouhou dobu, rok či dva.... uz mi to nikdy nezapomene a bude se bat asi ze budu opet stejna ???
A ja mu rikala, ze se zlepsim, at mi da sanci, ale neco uvnitr me tlačilo a chovala sem se hur a hur...
Uz nema ani smysl mu rikat, ze vim, jak sem byla nesnesitelna a ze se zlepsim, neveri mi nic :-(((
Kdyby se nahodou ozval na tu spol. akci, je to za dva tydny, sli byste ... jako kamaradi? Jak se k nemu chovat?
Sanci na společny vztah uz mi asi nikdy neda.... i kdyz bych moc chtela !

Je s ním, ale volá a píše že se na mě těší. To že jí on získal zpátky jsem asi překousl. I tak je mi dobře když volá nebo je se mnou. Ale prostě mi je z toho všeho smutno. A to nevím co všechno ještě přijde za stavy. Teď si ale po měsíci a 3 dnech opravdu myslím že to zvládnu. Časem

Jirko, drž se, začal jsi dobře.
Jen si potřebuješ uvědomit, že to, co jsi prožil, byl pro tebe začátek vztahu, se všemi krásami a pod., pro ni to bylo řešení bývalého vztahu, který vyústil směrem, pro který nechápu, jak se k němu může vrátit. Jestli mu odpustila, že ji bije, odpustí mu všechno. Zřejmě je na něm závislá.
A tebe je pro ni škoda, ženských je víc než polovina lidstva, až se tohle zahojí, najdeš lepší. Vím, že to zní planě, ale bude to tak.

Adélko, pokud nenavštívíš odborníka, budeš se s tím muset poprat sama, ale pár ní to bude těžké. Musíš nejdřív najít sama sebe. Dobrá metoda je taky, že pokud přijde v životě jiný "průšvih", člověk se odpoutá od toho původního.
V každém případě, nevím, co jsi všechno v tom vztahu provedla, ale rovnováha a pohoda musí vycházet přímo z člověka, aby o tom druhého (= přítele) přesvědčil, z tebe zatím nevychází, ale jsi hodně mladá a nakonec zvítězíš.
Na tvém místě bych si opravdu dala závazek, jak ti tady radili, 50 dní se nevidět, třeba od 15.9.
Pak bych se zavřela na pár dní doma a brečela bych, dokud to půjde. Slzy hodně odplaví, najednou zjistíš, že tě plakat už nebaví a potřebuješ změnu. Jestli máš peníze, vyměň celý šatník, jestli ne, kup si aspoň něco na sebe.
A pak si naplánuj třeba diskotéku s holkama, nebo výlet na Kokořín, co já vím...
To už přijde samo, uvidíš. Jen nesmíš ta stádia přeskakovat.

Cítím se nějak divně. Volá mi, píšeme si. Zvládám to ale je mi smutno.

A on mi dal i sanci, abych takova nebyla... ale ja se k nemu privazala vic a vic ... nejvic :-(

Ano, je mi neco pres dvacet a moje prvni laska to neni...
Ano, ukazala jsem mu naprosto nezdravou zavislost a vim, ze potrebuji pomoct...
Chjo, nevim, co ted delat, me na nem moc zalezelo, ale ukazala sem mu nepravy opak...

Uz se me asi bude navzdy bat, po tom, co jsem mu tak dlouho predvadela....
Uz nepomůze asi ani to, kdyz mu ted zmizim na dlouhou dobu z oči, uplne pryč... bude se bat ze budu zase "zavislou" .......
:-(((

Adélko, bylo ti už aspoň dvacet?
Je to tvoje první láska?

Pročetla jsem vaše příběhy, tohle téma mě zajímá.
Všichni a všechny jsme se někdy rozešli nebo byli někým opuštěni, ale různě to snášíme.
Toto jsou moje postřehy:
Lana píše moc hezky i moudře, ale dá se říct, že celkem měla kliku, protože je nyní šťastná v jiném vztahu a svůj minulý vztah si v sobě ukončila ještě za jeho trvání, pravděpodobně ji muž tak zklamal, že nebylo těžké ho opustit.
Vy ostatní se dosud zamilovaní zmítáte v pochybnostech a nejistotách, snad jen kromě Jirky, který paradoxně zjištěním, že jeho přítelkyně se vrátí k manželovi, získal pevnou půdu pod nohama, Jako by předtím nevěděl, s čím vlastně bojovat, tak touhle nepříjemnou jistotou se zklidnil a rozhodl si vychutnant to, co ještě vychutnat lze.
Jirko, tohle není žena pro život, je dobrá jen na flirt. To, že si tak rozumíte, u vás zajišťuje po celých sedm měsíců chemie.
Lenka - zamilovaná víc než její přítel, on je schopen nabídnout přítelství, ona ho nemůže z pochopitelných důvodů přijmout, dala mu víc než je on schopen pochopit a může ji vyléčit jedině čas. Má hlubší povahu než její přítel, on se pravděpodobně cítí trošku přitlačen ke zdi, proto ze vztahu couvá.
Adélka - tady cítím nezdravou závislost a pomoc psychologa by byla na místě, není to nic špatného, prostě to někdy někdo potřebuje, já jsem jí taky nepohrdla, když mi bylo ouvej.
Pište všichni dál, sdělená bolest je poloviční bolest.

Ahoj, děkuji ti, i kdyz bych mu hrozne chtela napsat, treba jen kamaradsky.......
PROSTE VIM, ZE JSEM TO POKAZILA MOC !!!
Citila jsem jak mu na me moc zalezi, nerekl by "jen tak" ze semnou chce byt navazno....
Ale pak to šlo špatným směrem, oba jsme udelali chyby a ja ho tim svym prosenim a sliby od sebe odehnala uplne, navzdy a jak driv rekl, ze se vrati, az bude chtit dat vse, tak ted uz ma asi jen strach ...chovala jsem se jak blazen, vim to a byla sem cim dal horsi..... moc mi na nem zalezelo...
Vzhledem k tomu,ze ho znam, vim, ze se mi ozve kvuli nekolika vecem a jedna z nich,ze ma ode me darek a meli jsme jit na tu akci společne, sice jsem mu napsala, at si najde nekoho jineho, ze me mrzi, co jsem dokazala udelat a jak sem byla protivna, otrvna, ale tusim ze se ozve a bude chtit jit semnou....

Moje otazka zni, co mu na to napsat, rict... pekne a slusne mu rict, ze ho mam moc rada, ze mi na nem zalezelo, ze si uvedomuji, jak sem se chovala... ale ze bude ted lepsi se nevidet vubec, ani na té akci.... nebo s nim jit, kdyz me pozada a bude chtit a pak počkat jestli se ozve ....
Moje touha ho videt je velika, tak nevim, jestli se s nim vidat malokrat, ale videt ho, jako kamaradka.... nebo zkusit zmizet na dlouhou dobu a třeba by se jeho city mohly vratit ???
Každopádně vyčkat, co ON a ja nic .... ale to uz jsem mela udelat davno, moc si to ted vycitam...
Dekuji a krasnou sobotu :-)

Tak peripetie...zášť ne zášď co jsem to vyplodila!!

Tak peripetie pokračuje.Napsala jsem mu o zbylé veci ve velice slušném tonu, on nic.Načež jsem mu poslala sms ve znění, že i přátelé se k sobě chovají jinak, že k němu necítím žádnou zášď at se má pěkne.Od té doby/ to bylo včera-v pátek odpoledne / mám 3 sms /a: nic Ti nemuzu vytknout, jen chcižít chvíli sám, povíme si to v nedeli na bruslích.b: doufám, že jsem nepřišel i o Tvé přátelství, chci se zase s Tebou smát...!! c: můžu Tě pozvat v nedeli na obed?Děkuji/.Já se vnitřně rozhodla, že je KONEC vztahu.Miluji ho, ale již mu nedůvěřuji.Bohužel.Takže zítra půjdu na ty brusle , odsouhlasím přátelství a pak se doma vyřvu a od pondělí směřuji jinam.Jsem pevně odhodlaná.Už nebrečím!

Adelko, jestli Ti muzu poradit, v této fázi, a, vyházej okamžitě vše, co Ti ho připomíná-nebo to odnes ihned do sklepa, b, dej si lhutu treba 50 dní a skrtej si čárky nebo tak něco a řekni si , že po tuto lhutu se mu neozves a pak smíš, c, v tech dnech si najdi jeden nový koníček-sport a začni se mu venovat, d-vymaz jeho tel, icq,email VSE bez pardonu / pamatuj bude li chtít ozve se ON/, je na 80% možné, ze za tech 50 dní ho nebudeš chtít Ty!VYDRZ TO

Nevim, proč to neslo z jeho strany jinak,nemiluje me dostatečne a má pouze rád... nebo vazne potrebuje tolik volnosti,kterou já mu brala....

Ale vím, ze jsem totalne zesilela a i chlap, který by chtel tutove vztah by s takovou nevydrzel, vím to, zvorala jsem to a nedivím se, ze me odkopl totalne... Byla jsem takova dlouho a hlavne cim dal vic...

Muze jednou prominout,zapomenout, zacit znovu po tomhle vsem ?