ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Petulatko, máš úplnou pravdu. Nestojí za to, k čemu je mi chlap, co mě nemá rád. K čemu by mi bylo s ním být, když mě nechce. Navíc se chci přestat obviňovat, z toho,že já jsem ta špatná, že si za to můžu sama. Protože to neni pravda, je to nevyzrálej mladej kluk, kterej neví co chce. Ale sám jednou pozná tu bolest zklamání, každý to prožije. A miško, kdyby se chtěl vrátit, ty bys ho vzala???? Šílíš??? Nech ho pěkně být a najdi si pořádnýho, hodnýho chlapa (jestli teda existuje:-))Ale věřím tomu, že takový jsou a čekaji na nás.Vím, že kdyby mi ted napsal, že mě chce zpět a litoval by, nevzala bych ho zpět,já ho miluji a hodně dlouho budu,položila bych za něj i vlastní život, vážím si ho, ale přišlo by to časem znovu.Jednou by to přišlo a rozešli jsme se. Nemělo by to cenu, protože člověk, který váhá v citech, nemiluje...neexistuje váhat. V lásce má člověk jasno, pokud je opravdová.Mimochodem, dnes jsem se totálně zhroutila ve škole a málem mě odvezla záchranka,vím že mě čeká dlouhá bolavá cesta, ale vím, že na konci ní čeká světlo a štěstí.Musím to protrpět a jednou snad budu šťastná. Taky mi došlo, že budu šťastná i když on bude štastný. Přeji mu vše nej a aby se nikdy netrápil, tak jako já:-) Je to zvláštní, nezlobím se, ale zamrzí že vás někdo prostě nemiluje, že se vám nevrací, to , co dáváte. Ale jak se říká, na každého jednou dojde...ale Petulátko to vystihla perfektně s tím citátem, já naprosto souhlasím.

Pro Radara:
Prosim Te hlavne nic nesekej. Stejne to nejde a vetsinou se tim jen bolest pridelava:-(

To Petulatko: NO, musím s tebou souhlasit, že hodně po rozchodu pomůže, podívat se na toho, kdo se s námi rozešel otevřenýma očima. Svého ex stále potkávám a furt to bolí, ale čím víc se na něj koukám, tím víc si říkám, jak je ubohej, jak mi lhal a jakej vlastně je parchant. Taky mu skoro nestojím za pozdrav, dělá na mě levárny a když bylo čerstvě po roczhodu, začal chodit s jednou holkou od nás s ulice. Nevydrželo mu to dlouho, ale já konečně viděla, co bych měla vedle sebe za parchanta, kdyby to neskončilo. I přes tohle všechno ho mám svým způsobem ráda, ale nemiluju ho a spíš je mi líto, že nejsme kamarádi, ale čím dál víc ho poznávám, když vedle něj nejsem, tak si myslím, že za chvilku nebudu litovat ani toho:-(

To petulátko:
-nechápu, nedává mi to smysl.
-Pokud máš jen silnější chvilku tak nejásej, pravé peklo se ještě může dostavit.

Ještě bych chtěla jednu věc podotknout..a tím reagovat na Radara..Je těžší odejít ze vztahu, kyž se oba milují, ale opravdu ten vztah za to stojí, když se v něm i bez něj všichni trápí? Nevím, mám teď jen silnou chvilku, tak se mi to mluví, ale myslím si, že na tom určitě něco je..

Ahoj, chtěla bych vám všem něco napsat. Byla jsem tu před týdnem a měla jsem den po rozchodu, byla jsem na dně, nechci se tvářit, že už jsem šťastná, to asi nejde, ale uvědomila jsem si jednu věc a byla bych ráda, kdyby vám pomohla. (Pro Mišku..byli jsme spolu dva a půl roku.) Před půl rokem první rozchod z jeho strany a před týdnem druhý. Oba naprosto nečekaně a bez vysvětlení a po telefonu. Cítila jsem se strašně zklamaná a neschopná, že mě tak skvělý člověk jako on nechce. Už jsem psala i to, že s ním pracuji. Je to o to těžší, ale jsem za to vděčná. Víte proč? Pořád je mi z toho smutno, ale vidím ho teď takového, jaký opravdu je. Sobecký, bezcitný člověk, kterému nestojím ani za pozdrav, když se potkáme. Udělal za mnou tlustou čáru a ode dne rozchodu pro něho neexistuju. Copak opravdu chcete zpět člověka, který vás opustil a je mu jedno, jak vám je?? Copak byste nechtěli mít vedle sebe někoho, kdo vás nenechává v nejistotě, kdo udělá vše proto, abyste se netrápili a nebude vás srážet ještě víc na zem? Podívejte se na ně reálně. Nehledejte to dobré a neomlouvejte jejich chyby, to jsme dělali po celou dobu vztahu!! Teď je čas se zamyslet nad tím, jestli VÁM stojí ten člověk za pozdrav, ne vy jemu!! Nezlobte se na mě, že to tak píšu, ale myslím to v dobrém. Někde jsem četla jedno přísloví, možná ho znáte: Člověk, pro kterého stojí za to plakat, vám nikdy nedá důvod uronit pro něj jedinou slzu! Takového já chci a přeju nám všem, abychom takové našli!

To Janca:
(Dodatek)ještě porád o tom přemýšlím, takže:
Je rozhodně jednoduché někoho useknout, když víme že on usekává nebo už dávno usekl nás!
Pakliže nás kontaktuje dál ale jenom proto aby se popásal na naší bolesti pak brzy procitneme a je třeba jednat!! Sekat a sekat!!
Horší je to ale v případech kdy se oba navzájem milují a nemůžou k sobě.
Vzájemně se usekávají a znovu kontaktují a nejde to a nejde zapomenout!!

Ano Janco láska bolí nech ji bolet nevyhánéj ji ze svého srdce nech ji bolet jak nejvíce to jde a vér ze ta bolest zacne pomalu den ode dne se stávat mensí a mensí nezmizí za den za dva ale zmizí to mi vér jednoho dne az kolem tebe bude behat ratolest a rikat ti mama az te muz ráno políbí nez pújde do práce bolest bude ta tam jen obcas vzpomenes si jaká byla ale jen s lehkym úsmevem ne se zakrivenou tvárí preji ti aby ta bolest odeznela jako me dnes jsem stastná.

To Janca:
No, to nezní moc pozitivně! Já vidím řešitelnost tvého stavu asi tak jako tu svou. Janco, já zažívám toto (rozchod s milovanou osobou) už popáté v životě a nejsem si jistý co je lepší, jestli usekávání, nebo kontaktování se. Víš ono to přijde asi nastejno. Useknutí Tě bolí a nutí přemýšlet (neusekla jsem to brzo, co když..., udělala jsem pro to všechno? co dělá? jak se má?) a opakovaný kontakt Tě zase naopak drásá.V tom si prostě nevybereš. Nevím, nejsem si jistý co je lepší. Každý tady ale doporučuje useknutí. Já toto ale považuju za "babské" rady, u kterých nevím jak si je brát k srdci, jak je brát vážně.Dobře se to radí těmto "tvrďákům". Lidové léčitelství nemusí být vždy stoprocentní.Prostě co se má stát se stane. Dobře se partner usekává, pokud o nás nemá zájem, nebo jeho řeč a řeč činů je jasná. Pak to jde, prostě useknu a hotovo, protože nemá cenu se vnucovat. Jenže co v těch případech když se ti dva opravdu milují?
1. se mnou teď nekomunikuje od neděle, taky mně usekává.Urazila se, žárlí a chce to přemoci. Jenže nejdýl to vydržela vždy tak 1-2 týdny a znovu mně kontaktuje. Ze slov nebo psaní je jasný, že se taky trápí a nemůže to vydržet.Chtěla by to vrátit nekdy do června 2006 kdy začaly naše problémy ale nejde to. Ledové sprchy nezažívám, zažívám jen drásající kontaktáž a nové usekávání (usekávání z rozumu). K tomu ta moje 2. to je taky komplikace,nemůžu ji jen tak nechat, nevím jak to všechno dopadne a vždy když jsem useknut, tak je mi sní dobře a jsem za ni rád.Ona to ovšem začíná prožívat a brát vážně a já ji nechci zranit. Schání si pro sebe a pro děti byt a neustále mluví o rozvodu a dělení mejetku s manž.
Každý krátký useknutí od 1. mně víc a víc vhání do náruče 2. a víc a víc k ní zavazuje. Pak se 1. znovu ozve a máme čilý sms kontakt tak jako na začátku vztahu, dokud 1. nezačne žárlit na 2. a usekávat mně a to se neustále opakuje a zhoršuje.
Jeden můj bývalý spolupracovník stále litoval proč u lidí není období říje jako u zvířat. Vždycky toto nadnášel s tím že by to mnohé trápení mezi lidmi vyřešilo. Připadalo mi to tehdy jako dobrý vtip a smál jsem se tomu. Pak jsem odešel pracovat jinam a potkali jsme se cca po roce. Ptal jsem se co je nového a řekl mi, že je čerstvě rozvedený! Tehdy jsem pochopil, že nevtipkoval. Měl problém, který vyústil v jeho rozvod.
Přeji brzské zlepšení a to buď ve Tvém vztahu, nebo ve smyslu zapomnění a ulevení srdci (useknutí které se povede).

Ahoj Andy, máš pravdu....Když vidim co si našel, tak je mi ho líto a nejvíc v tom směru, že když byl se mnou chodil za ní a teď je to naopak, jako mi řekl, že já byla jediná koho miloval a že to s nikym už nebude takový....proto se taky asi ke své nové slečně chová takhle....(přijde mi, že na ní akorát nadává...) Ale vybral si život, který by se mnou asi neměl, zahrabanej, když to tak řeknu. Já už brečela tak dlouho, že už nemam ani sílu!!!! No on se se mnou teď moc nebaví, takže to vyhledávání nebude tak horký :-)No zase jsem asi špatná já!!!! Musíme se opravdu sebrat, jít dál a možná se jednou konečně přijde někdo, kdo si nás bude vážit....Určitě jsme, tak toho musíme využít....Jinak mě řek, že už mi taky nemiluje, ale že se možná ještě ke mě vrátí....

text

Ahoj holky. Nějakou takovouhle stránku jsem potřebovala najít. Prožívám teď úplně stejný problém a občas si už připadám jako blázen. Můj největší problém je ten, že jsem vdaná a asi před rokem jsem poznala jednoho muže. Můj manžel měl na mě málo času a naše komunikace doma zamrzla. Najednou tu byl on! V tu dobu procházel dost těžkzm obdobim a tak jsme si začali psát. Z počátku to bylo jen na přátelské úrovni. Najednou tu byl někdo, kdo uměl naslouchat. Měla jsem se komu svěřovat, komu přát dobré ráno a taky dobrou noc. Bylo mi vedle něj takový to příjemný teplo. Pak se stalo to, co se asi stát muselo a já se bláznivě zamilovala. Něco podobnýho jsem v životě nezažila. Padly všechny zábrany a stud. Byla jsem jako vyměměná. Byl přímej a férovej. Nic mi nesliboval. Věděl, že ho miluju. On byl sám a já byla šťastná, že ho mám. Trávila jsem s nim dost času. Dovolil mi milovat ho. Najednou se začal měnit. Po čase z něj vylezlo, že poznal jednu ženu a zamiloval se. Nemohla jsem mu nic vyčítat. Nikdy mi přece nic nesliboval a já to věděla. Bylo fér, že mi to řekl. Já jsem teď absolutně nemožná. Je to čerství a strašně to bolí. Najednou jsem zůstala sama. Nemám komu přát dobrou noc a ani dobré ráno. Nemám komu napsat, když je mi smutno nebo když jsem nemocná. Uvědomila jsem si, jak strašnmý je slovo "nikdy". Moje manželství jde pomalu do kytek. On byl jedinej chlap, kterýho jsem kdy doopravdy milovala a milovat budu. Říká se, že ta pravá láska přichází jen jednou za život a já mám pocit, že mi právě protekla mezi prsty. Stále na něj myslim. Naprosto všechno mi ho připomíná. Počasí, písničky, slova, to co dělám.... snažim se na to nemyslet, ale nejde to. Taky jsem se na něj snažila naštvat, ale copak to jde, když ho miluju? Několikrát za den to na mě z ničeho nic padne a chce se mi strašně brečet. Jsem zoufalá a netušim co si mám počít. Připadá mi, že teď už nemám pro co žít. Utápim se v tom. Proč sakra láska tolik bolí???

Ahoj holky. Nějakou takovouhle stránku jsem potřebovala najít. Prožívám teď úplně stejný problém a občas si už připadám jako blázen. Můj největší problém je ten, že jsem vdaná a asi před rokem jsem poznala jednoho muže. Můj manžel měl na mě málo času a naše komunikace doma zamrzla. Najednou tu byl on! V tu dobu procházel dost těžkzm obdobim a tak jsme si začali psát. Z počátku to bylo jen na přátelské úrovni. Najednou tu byl někdo, kdo uměl naslouchat. Měla jsem se komu svěřovat, komu přát dobré ráno a taky dobrou noc. Bylo mi vedle něj takový to příjemný teplo. Pak se stalo to, co se asi stát muselo a já se bláznivě zamilovala. Něco podobnýho jsem v životě nezažila. Padly všechny zábrany a stud. Byla jsem jako vyměměná. Byl přímej a férovej. Nic mi nesliboval. Věděl, že ho miluju. On byl sám a já byla šťastná, že ho mám. Trávila jsem s nim dost času. Dovolil mi milovat ho. Najednou se začal měnit. Po čase z něj vylezlo, že poznal jednu ženu a zamiloval se. Nemohla jsem mu nic vyčítat. Nikdy mi přece nic nesliboval a já to věděla. Bylo fér, že mi to řekl. Já jsem teď absolutně nemožná. Je to čerství a strašně to bolí. Najednou jsem zůstala sama. Nemám komu přát dobrou noc a ani dobré ráno. Nemám komu napsat, když je mi smutno nebo když jsem nemocná. Uvědomila jsem si, jak strašnmý je slovo "nikdy". Moje manželství jde pomalu do kytek. On byl jedinej chlap, kterýho jsem kdy doopravdy milovala a milovat budu. Říká se, že ta pravá láska přichází jen jednou za život a já mám pocit, že mi právě protekla mezi prsty. Stále na něj myslim. Naprosto všechno mi ho připomíná. Počasí, písničky, slova, to co dělám.... snažim se na to nemyslet, ale nejde to. Taky jsem se na něj snažila naštvat, ale copak to jde, když ho miluju? Několikrát za den to na mě z ničeho nic padne a chce se mi strašně brečet. Jsem zoufalá a netušim co si mám počít. Připadá mi, že teď už nemám pro co žít. Utápim se v tom. Proč sakra láska tolik bolí???

Ahoj nevim co mám dělat,chtěl bych chodit s jednou holkou ale nevím jak jí to říct jsem stoho smutnej(HODNĚ).moc vás prosím poraďte prosím

Ahoj nevim co mám dělat,chtěl bych chodit s jednou holkou ale nevím jak jí to říct jsem stoho smutnej(HODNĚ).moc vás prosím poraďte prosím

Ahoj nevim co mám dělat,chtěl bych chodit s jednou holkou ale nevím jak jí to říct jsem stoho smutnej(HODNĚ).moc vás prosím poraďte prosím

Ahoj miško, děkuji ti za povzbuzení. Dnes se to konečně vysvětlilo....ozval se po takový době, protože prý přemýšlel. A prý už ke mě necítí, to co ze začátku. Že mě bere spíš jen jako kamarádku. Přišlo mi to moc líto, protože já ho opravdu s celého srdce miluji a je hrozné, když druhý necítí totéž. Já počítala, že je konec, ale hrozně mě to zabolelo. Pořád tedka brečím a je mi hodně zle. Nevím jak dál a co budu dělat s tou maturitou.....ale najednou v tom sebeutápění mi došlo, že život jde dál. Miluji ho a dlouho budu, občas si ale pobrečím a zavzpomínám. Ale nesmím se takhle trápit a na někoho se upínat. Musím začít mít ráda sama sebe, takovou jaká jsem. A myslím, že by to měla udělat každá z nás. Není chyba v nás, ale v nich...neváží si toho co mají a jednou budou hořce litovat, protože když vidim ty všechny fúrie, co v dnešní době lítají světem, směju se a jsem ráda sama za sebe. Už jsem tuhle bolest jednou zažila, dokonce to došlo i tak, že jsem se musela jít léčit, což bylo stejně k ničemu. Ale je důležité něco dělat-mít se rád a netruchlit. Snadno se to řekne, já taky furt řvu, ale snažím se to zvládnout. A ty miško, pokud mohu poradit, nevyhledávej ho. Tím se ta bolest prodlužuje, znám to z předchozí zkušenosti. Vím, že ho člověk touží vidět, aspoň chvilinku jedním očkem, ale pak to bolí ještě víc. A nebuď smutná, musíme se sebrat a jít dál, taky Ti přeji všechno nejlepší, já už mam tolik negativních zkušeností, že by ses zbláznila, kdybys o nich věděla :-). Tak hlavu vzůru, jsme přeci krásný a milý holky, ne?

Ahoj Andy, tohle dobře znám.....co se se mnou rozešel přítel, nejedla jsem vůbec až to skončilo tak, že jsem zhubla 10 kilo, což při mojí předchozí váze bylo docela dost. Já to zase léčila tím, že jsem pořád někam chodila,pila, přihlásila jsem se na angličtinu a taky jsem se to nemohla ani učit, takže jsem vyhodila spoustu peněz....musela jsem si pořád s někým povídat až mi přišlo, že to dospělo do fáze, že to začalo mé okolí otravovat (ani se jim nedivim). Přijde mi zvláštní, že by nějaký vztah skončil bez vysvětlení, já osobně bych po něm asi pátrala, každý si zaslouží aby věděl co se stalo....Já jsem na tom už trochu líp, ale pořád to moc bolí, hlavně protože se vídáme, pracovně a taky musim říct občas soukromě, a to mi bolí nejvíc, jenže jsem šťastná, že ho můžu vidět, i když má teď někoho jiného (to byl jeden důvod proč se se mnou zřejmě rozešel...) Seber poslední síly a zkus jít dál....čas je to nejlepší ale i času se musí alespoň trošku pomoc...člověk si to musí srovnat sám a jenom sám si musí pomoc.asi se mi to teď mluví,ale tohle si prožije asi každý a kdo ne je šťastný člověk....I já mam před sebou ještě dlouhou cestu a Tobě přeju hodně štěstí

Ahoj, mám podobný problém. Vím jak je to těžké a nemůžu se z toho dobře vyhrabat...potkala jsem kluka, u kterýho jsem si po tolika zklamáních myslela, že je opravdu ten pravý. Vyléčil mě ze starých ran a já znovu začala mít pocit, že žiju. Teď ho ale pomalu ztrácím, protože ten co mě vysvobodil ze zklamání a bolesti mi jí začíná způsobovat. Poslední dobou se mi neozývá, navíc mu nemůžu zavolat, protože mu ukradli telefon a u počítače ted nebývá. Láme mi to srdce a hrozně to bolí. Nevím co se děje, ale asi se to už ani nedozvím. Dělá prostě mrtvého brouka a působí mi tím bolest. Nechápu proč, protože nedavno bylo vše v pohodě, ale mam strach, že už se vysvětlení nikdy nedočkám.Tak přesně vím, jaké jsou to pocity....ale myslím si, že tuhle bolest už tentokrát nepřežiju. Hrozně to bolí, nemůžu nic dělat, nikam nechodím, navíc se mi blíží matura a nejsem schopná se cokoliv naučit. Mam pocit, že můj život už definitivně skončil a nemam sílu ani chuť žít.Vypadam jako doživotní troska, nemůžu spát, jíst a už skoro ani chodit. Jsem na dně. A bohužel neznám recept jak se toho zbavit....nevím co dělat a myslím, že jediná má naděje je čas. Navíc ted nemam ani žádné přátele, kamarádky mě celkem dost zradily a kluci by mě chtěli akorát tak do postele. Nemam se komu svěřit, a moc mě to trápí. Asi jsem se na něj moc upnula a nedokážu žít bez něj. Už si nevím rady, pořád jen brečím nebo nehybně ležím na posteli. Život se mi hroutí a já nevím jak dál.

Souhlasím s tebou Petře. Je fakt, že každý vztah nás o něco obohatí, ať už je špatný nebo strašně krásný. Na ty krásné ještě rádi vzpomínáme a můžeme být rádi, že nám to dalo další lekci do života a hlavně do dalšího vztahu. Je fakt,že tohle uvědomnění přijde až postupem času. Zezačátku je to čerstvá rána a nevěříme ničemu a jen truchlíme. Ale pak, když se já osobně podívám o pár měsíců nazpět, tak si řeknu, bože, takovejch ještě bude(snad:-)) a v duchu poděkuju za to, že jsem tohle s tímhle mohla prožít, ale život jde dál a nemá cenu ho ztrácet s člověkem,který o to vůbec nestojí. Ubírá nám to čas, život a i možnosti potkat někoho nového.
Takhle to vypadá, že už je OK, ale taky nejsem, jen si pomalilinku začínám uvědomovat, že to skončilo, že už ho nemám a musím jít dál, protože tohle nikam nevede. Když ho vidím ,je mi hůř, ale snažím se to překosnout a jít dál a být ráda, za to, co jsem měla, ale hlavně za to, co mám ted:)