ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Mám teď zase vystaráno na nějakej čas. Bych se picnul. No je to zkouška mých nervů

Ahoj Pavli, mám se malinko líp,už to nebolí tolik,ale pořád se mi stýská po Pavlínce, ale po Té hodné, né po Té tak strašně studené. Vím, že jsem to hodně pohnojil. Dobře mi tak. Chci už zůstat sám. Nechci, aby mi někdo tak strašně ublížil jako Ty. Už jsem Ti napůl odpustil. Za čas odpustím úplně. Ahoj Pavlínko a už mi opravdu nepiš ani nevolej. Točíš mi totiž nožem v ráně. Ps: Nebudu Ti přát k narozkám ani k svátku. Omlouvám se za to.

Horim nedockavosti.

To: All. Takže, milí spolutrpitelé 12tého jsem měl ten sen. viz. výše a dneska ráno telefonát od Pavly. Nekoukal jsem na číslo, prostě to zvedl a řekl prosim. Ve sluchátku se ozvalo medovým hlasem..ahoooj jak se máš, už je Ti líp?.. Bylo to, jako by mi někdo vrazil do ucha jehlu a pořadně s ní zatočil. Odpověděl jsem, že nic moc a ona že už je mi přeci určitě líp, jako by mě o tom chtěla přesvědčit. Tak jsem Jí odpověděl úplně studeně a bez emocí..máš pravdu už je mi líp.. Noooo vidíš to jsem ráda.. Myslel jsem, že vyletím z kůže. Pak mi smutně sdělila, že mi bohužel žádný štěňátko nedá, protože náše fenka není březí. Prej to byla falešná březost. Pak už jsem jenom odpovídal ano ne. Přestalo Jí to bavit, tak se se mnou slušně rozloučila. Já pak 10 minut koukal jako opařenej krokodýl, kterej si nechal dát piercing pod pravý oko. Najednou to bylo všechno zpátky, byl jsem zrovna na školení 350km od domova. Ze školení nevim skoro nic. Musel jsem Jí napsat toto.

RADKA-děkuji za povzbuzení,jen se mnou je to komplikovanější,máme s manželem finanční závazky a nechceme jeden druhýho potopit,takže kdoví jak to ještě mezi náma dopadne,o jiném vztahu jsem nikdy nepřemýšlela ani nechtěla,v době krize jsem poznala právě tuto velkou lásku,takže padla do toho ani nevím jak,dost jsem se tomu vztahu bránila,ale on mně pořád uháněl až jsem nakonec podlehla a prožila to krásné co mám teď ve vzpomínkách,od něj jsem fakt zradu nečekala,nikdy jsem tak nikomu nevěřila jako jemu,dal mi opravdu moc hezké tři roky života a tak jak jsem byla šťastná,takovou sílou jsem teď nešťastná:-(ale kdyby jenom tohle,ale sypou se na mně i jiné věci,takže jakoby naschvál:-(můžu ti říct,že život sama si umím představit a říká to hodně žen,že třeba po rozvodu cítili hroznou úlevu,klid a svobodu,prostě žádný stres,jediná nevýhoda jsou ty finance.Taky jsem toho hodně přečetla a je to opravdu tak,člověk musí tím vším projít,aby se dostal z toho ven,někomu to trvá krátce někomu déle a říkají,že minimum je tak rok a půl na vyléčení z rozchodu,takže nikam nespěchám,až to přebolí,tak to přebolí,jednou to prostě odeznít musí,ale šrám tam už zůstane

A víš co ještě Péťo? Dnes mi kámoška napsala v mailu, že mi závidí, jak jsem zaneprázdněná, když jsem jí popisovala, co jsem všechno dnes dělala a že by si taky chtěla dělat co chce - tak to je výhoda toho, když je člověk úplně sám - má to i své klady... tak si z toho, co žiješ teď vem to nejlepší, co můžeš, protože až zase sama nebudeš, tak už si nebudeš zas moct dělat, co chceš...

Petře, autogenní trénink je supr - dnes jsem si ho odpoledne pouštěla a slyšela jsem pár minut začátku, konec a asi 2 místa mezi tím, když mě vzbudilo vlastní zachrápání :D - je skvělý. Cítila jsem se pak docela plná elánu.
Péťo, píšeš, že nemáš dořešené manželství... Tak si ho koukej dořešit. To je základ. Jinak já jsem před posledním manželem byla 2x rozvedená, měla jsem 2 malé děti - každé s jiným, protože ten první byl "magor", s kterým jsem otěhotněla hned napoprvé a který se chytil hned po svatbě, do které nás dotlačili jeho rodiče party a začal fetovat a po pár letech spáchal sebevraždu... a co myslíš? Šla jsem si rozšířit možnost postupu v práci a nastoupila do půlročního kurzu na zvýšení kvalifikace a tam - jako ve škole se potkala s posledním ex-manželem. Byla to taková ta krásná školní láska - 4 měsíce jsme kolem sebe chodili, oba se červenali, oba byli šíleně zamilovaní - ostatní na to už nemohli koukat, jak jsme oba ostýchaví, že nás nahnali na výlet, kde nás strčili nakonec do jednoho pokoje a už to bylo... Bylo to fakt moc hezké a až si všechno vyřešíš, uvidíš, že to taky ještě poznáš. Podívej se kolem jenom tady - vem si, že sem chodí dva skvělí kluci, do kterých se zamiluje každá holka, která je blíž pozná a bude ta šťastná - tak víš kolik takových po tom světě chodí? Nejsou tu jen ti špatní nebo ti, co se zrovna k tobě nehodí. Jen mít oči otevřené a nechtít to za každou cenu hned. A hlavně vypustit z hlavy sebelítost a smutky. Víš, že ten pravý se zamiluje do tvého úsměvu, ne do slz...Dnes jsem byla o vycházku v knihovně a objevila zajímavou knížku: 100 zlatých pravidel pro spokojený život - je to dost zajímavý - zkuste na to juknout. Jo a před časem jsem četla knížku jak se vyrovnat s rozchodem - má to přesný pravidla, čím vším si člověk musí projít, aby si uzdravil zlomené srdce - je to jako se zlomeninou ruky - dokud si vším neprojdeš, tak se neudravíš. Je tam všechno - smutek, vztek, bolest, lítost... pěkně krok za krokem. Tak taky doporučuju.

To: Reverend. Ahoj. No já...To chápu a přeju ti sny o úplně něčem jiném...

To: Reverend. Ahoj. No já ani nevim jestli u nás taková ulice existuje, ani to nebudu zjišťovat. Chci na ten blbej sen zapomenout. Doufám, že byl poslední.

MARTINE-je to fakt hrozný rozchod,když to nečekáš,není ani náznak a ještě ti řekne,že on se se mnou nechtěl rozejít,pořád mně chtěl a měl rád a neví co se stalo,takže fakt rána blesku do srdce,jsou fakt lepší hádky,ochladnutí,než prostě žádná změna a pak úder:-(Já ze začátku nemohla nikam po rozchodu,být mezi lidma mi nedělalo dobře,strašně se mi po něm stýskalo a chtělo se mi pořád brečet,takže jsem musela být sama,trvalo měsíce než jsem začala mít zase ráda společnost a to jen díky tomu,že jsme zase začali spolu mluvit,prostě mi to pomohlo.No taky jsem si zkrátila život a ještě pořád se mi střídá depka s obdobím klidu,prostě chybí mi pořád:-(Takže nejvíc mi pomáhalo takhle psát,čas utíkal a já se mohla dělit o bolest s lidma co tohle prožívali taky a teď je to ještě lepší-jste tady vy a jste fakt moc fajn:-)
RADKO-já už nikoho nepotkám,mám malé dítě a nedořešené manželství,zkusila jsem to a dopadlo to tak jak to dopadlo,zřejmě vždy miluji víc já,takže už to zkoušet nebudu,tohle byl člověk se kterým jsem prožila velkou lásku a vše co k ní patří,moc jsem mu věřila i ve společnou budoucnost,takže zřejmě mám už dožito:-)Ty jsi moc silná žena a já věřím,že za tím tvým trápením už bude konečně to pravé štěstí a klid

RADKO, když je mi nejhůř(...Dělám to také tak celý život - pořád se snažím, aby na mně nikdo nepoznal, když se něčím trápím - někdy už ani sama nepoznám, že se vlastně něčím trápím, jak dokážu obalamutit občas i sama sebe :D. No, dobrá, trošku přeháním. Ale dělám většinou práce s lidma a tam na mně nikdy nikdo nepoznal čím zrovna procházím. Když přede mnou hodně lidí brečelo a chrlili ze sebe všechna ta svá trápení, občas jsem někomu řekla něco ze svého života a byli dost v šoku, že se na ně dokážu usmívat a leckomu to pomohlo. Bylo hezké vidět, že se pak dokázali sebrat a něco se svým životem udělat k lepšímu... Někdy to bylo tak těžké, že jsem si zalezla na čtvrt hodiny na záchod, vybrečela se a pak zase s úsměvem vylezla a pokračovala dál... za typy na navigaci děkuju - snad se pro nějakou rozhodnu - dám pak vědět :)
Péťo nesmutni a usměj se na svět - uvidíš, že potkáš nějakého supr chlapa - kdysi mi kolegyně říkala, že na mě čeká ta postel plná růží a já jí nevěřila, říkala jsem si a všem kolem, že už nechci žádného chlapa v životě ani vidět - a přišlo to - přijde to i u tebe, jen tomu musíš začít zase věřit a bude o hodně lepší neboj. Držte se tu všichni. Je mi tu s váma moc fajn...:)

Ahoj, mám opačný problém...Hm, zajímalo by mne, jaké vlastnosti jsi nemohla překousnout:)

RADKO, když je mi nejhůř( a to tak 3 x do týdne,ale snažím se aspoň tady být pozitivně naladěn a brečet potajmu:D), říkám si , že si nezaslouží, abych se kvůli ní trápil, už tak jsem si zkrátil život aspoň o pět let a šedin ve vousech je plno a to jsem na to docela mladý.
No koukám, že neštěstí nechodí po horách,ale k Tobě, věřím, že už sis to vybrala:)
Kdysi jsem chtěl koupit navigaci...garmin je asi nejrozšířenější , ale i becker má kladná hodnocení:)

PETRO myslím, že to byl...ale něco muselo být v nepořádku. Promluvil jsi si s ní o tom, co jí vadilo nebo proč se s Tebou rozešla ? Třeba je tam nedorozumění, i to se může stát. Chyba bývá na obou stranách.

PETRO myslím, že to byl Plzák , kdo říkal, že nejhorší rozchod je ten z čista jasna, kdy opuštěný nemá ani páru, že se něco chystá. Mně na ten smutek pomáhá sport v jakékoliv podobě a společnost, třeba i anonymní, zjistil jsem, že su rád všude,kde je plno lidí(nemyslím swingers párty).
Hele lechtání v břiše mě nikdy nelechtalo, možná v podbřišku...:)
Jo u nás to za tu dobu bylo taky bez hádek, o to to bolí víc:(

PETŘE , kdesi radili, že po rozchodu by člověk neměl minimálně 5 měsíců navazovat nový vztah,je zde vysoká pravděpodobnost, že nevyjde a jen ublížíš....takže , když tady těch pět měsíců budu psát, vůbec mi to divné nepříjde, nakonec mě to těší a sdílená bolest je poloviční. Navíc kamarádi už o tom nechcou vůbec slyšet, bo sytý hladovému nevěří.A na ty sny bych zas tak nereflektoval....mně se zdá od dětství , že mě honí medvědi, do Tater jezdím často, musel bych se zbláznit(je fakt, že přemýšlím o mezinárodním zbrojáku:DD)

Ahoj, mám opačný problém jak slečna co založila tuto dizkusi - rozešla jsem se s přítelem po 2 letech a 2 mesících. On mě stále miluje, já jeho bohužel ne...má některé vlastnosti, které nemohu překousnout, ikdyž jsme to zkoušeli...štve mě, že se teď musí cítit hrozně, musí na mě pořád myslet a tak...mrzí mě že je smutnej, ale co nadělám nooo.... asi časem d bude OK..

RADKO-jinak Radko to znám,tak úžasný vztah jsem měla s ním a smáli jsme se pořád na něčem jako dva blázni,opravdu celé tři roky jsme byli jako dva blázni,žádné hádky,šťastný,veselý,vášnivý,takže když jsem pak přišla na to,že mně podvádí nemohla jsem tomu uvěřit,bylo to jako by mi blesk udeřil do srdce a on nedokázal nic říct a tvrdil mi,že nic se mnou neskončil a nechtěl

RADKO-tak mně do Prahy autem taky nikdo nedostane,mám řidičák dva roky,a můj orientační smysl je takový ten,že koukám na mapu obráceně:-)

REVEREND-tak ten Péťův sen asi znamenal,že se tam spolu vy dva sejdete:-)
PÉŤO-může pracovat podvědomí nebo je to náznak něčeho na co přijdeš až když se to stane,jak vždycky já,pak mi dojde proč se mi to zdálo,stejně jako ty opakované sny s nevěrou,byli tak živé až to bolelo a pak to bolelo doopravdy:-(možná se ti Pavla ozve a bude něco po tobě chtít,tak se nenech zlomit kdyby se to opravdu stalo.
RADKO-když se zdá o mrtvým a před něčím varuje,tak jsem taky slyšela,že něco na tom je,já právě po tom co se mi stalo a že se mi o tom fakt opakovaně zdálo začínám na sny věřit,ale musí to být takové ty živé sny,žádné slátaniny