ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

mám to stejné jako ty,...Ty se holka hodně trápíš a víš co ti povím?,když by si mu zavolala,s kým vlastně chce být a jak říkáš,on by ti řek,že nemá čas se tím zabývat,tak já bych mu řekla,tak už mi nikdy nevolej,mezi námi je konec.Opravdu takhle bych to udělala já.Vem si,vlastně se trápíš tak i tak,přece jenom věřím,že pokud by mu na tobě vůbec nezáleželo,ukončil by to s tebou sám a už dávno.Takhle budeš vědět na čem jsi hned,protože,pokud miluje tebe,tak se bude bát,že tě ztrácí.Mě by to za tu pravdu stálo.

Doufala jsem, že jsi se...mám to stejné jako ty, představuji si, jak mě chce zpět, jaký vedeme rozhovor, jak se k sobě vrátíme... jenže taky vím, že když nad tím přemýšlím, nikdy se to nesplní...kdybych to nechávala být, neměla to v hlavě a žila dál, smířila se s tím, že je s ní a třeba začala randit, tak by se ozval, protože se tyhle věci stávají vždycky v době, kdy to člověk nejmín čeká,... jenže já v téhle fázi nejsem, na rande bych nešla a čekám na to, že si uvědomí, že mě vlastně chce...toho se ale nedočkám...

anonymka: Vím, že to myslíš dobře a děkuji Ti, ale tohle už se nespraví, i kdybych ho kontaktovala´, nic se na tom nezmění, řekne mi to samé, co mi řekl už dvakrát, že nemá čas se tím ted zabývat,..u mě už je jen ta možnost, že se rozejde jednou s ní a ozve se mně, i když to se nestane...kdyby se mnou chtěl být, tak je a nepřemýšlí nad tím, jestli jsem pro něj lepší já nebo ona, měl spoustu příležitostí vrátit se, ale neudělal to...myslím, že se ozve až ve chvíli, kdy já už budu jinde

no jo Kate, ty jsi...musím se Kate zastat, nemám pocit, že by clapy střídala jako ponožky, s partenerem na rozchodu dohodli, nikoho neodkopla a nevyměnila za jiného... to, že má kamaráda, který jí pomáhá to vše zvládát, je jen dobře a taky je dobře, že se v tom Kate neplácá a snaží se žít...
já se v tom plácám skoro 5 měsíců a rozhodně nemám pocit, že by to bylo nějaké plus, naopak mám pocit, že mi z toho jebne...

Samaro, žehličkou jsem se...Doufala jsem, že jsi se trefila .) Škoda každé rány, která padne vedle...
Oni jsou chlapi prostě zvláštní. Hrozně rychle mění názory a vlastně cokoliv, co řeknou myslí jinak, než jak to chápeme my. A myslím si, že ženská chlapa asi nikdy nedokáže pořádně pochopit, stejně jako on nikdy nebude úplně chápat ji. Jako bychom byli odlišné živočišné druhy...
Představovat si budoucnost bez někoho kdo sám byl tvoje budoucnost prostě nejde... Ale snad to přijde časem. Musíme doufat.
Já už teď nemívám pocit, že bych to nezvládala, ale spíš se často přistihnu, jak přemýšlím nad tím, co mu řeknu a co on mi odpoví a jak mě určitě bude chtít zpátky (jen si nejsem jistá tím, jestli bych já chtěla zpátky jeho, takže v těch představách někdy chci a někdy ne), jak se mi za všechno omluví. Prostě jakoby jen čekám, až se mi ozve nebo až se konečně uvidíme. Dala bych cokoliv, abych ho mohla vidět, ale nevím jak bych reagovala - buď bych bulela a nebo bych mu šla rozbít hlavu .) Takže toho musím sama sebe ušetřit a doufám, že mě přejdou i ty představy o jeho omluvách a vyznávání lásky ke mně. Ale už se vyloženě nehroutím. Občas, když brácha něco nevhodného prohodí, tak pak ještě brečím, ale přejde mě to rychleji než na začátku. Pamatuju si, že těsně před rozchodem a těsně po něm jsem brečela snad tři týdny v podstatě v kuse (a to nemyslím ani příliš obrazně) - sotva jsem mohla vůbec mluvit...

Umět se rozejít, pokud láska vyprchá, není charakterová vada

no jo Kate, ty jsi...Nic o mě nevíš,chlapy opravdu nestřídam,ani tenhle kamarád neni žádná moje nová láska,jak jsem psala.Já se jen nebránim tomu znovu začít žít,došla sem do fáze že vím že se k sobě už nevrátíme,že to nejde,tak se snažim jít dál a to že se objevil někdo s kym je mi fajn(ale neni to novej vztah) tak to je snad dobře ne?Hloubka citu se neměří tím jak dlouho po tom člověku truchlím,ale to ty asi nevíš.Já toho mého ex stále miluji a jsou dny brečím jak želva,protože mi chybí,ale rozhodně se nezavřu doma a nebudu čekat na zázrak jako to děláš asi ty.Já žiju dál...už jen kvůli svému dítěti chci být v pohodě a ne ubrečená a zahořklá mamina. Glorii moc dobře rozumim,cítila jsem to naprosto stejně,jen možná mam o něco víc pevné vůle jít dál a k tomu mi pomáhá hodně mé okolí. Prosím aby ses do mě nenavážel/a když mě neznáš a nic o mém životě nevíš,já to také nedělám.

no jo Kate, ty jsi "klasika". Uplynou tři týdny a už máš nového chlapa, nevím co tady skuhráš, když jsi schopná se takhle rychle oklepat, ty se vůbec nemůžeš rovnat glorii apod., to jsou holky, který jsou schopný opravdovýho citu, ale ty jsi jen přelétavka, co mění chlapy jak ponožky

naštvaný byl, řekl o něm,...Já jsem si ještě před 3 týdny taky nedovedla představit že bych mohla být s někym jinym,aby se mě někdo jiný dotýkal,políbil mě atd.Stále sem měla myšlnky jen na něho,žádný jiný chlap pro mě neexistoval. Ale jde to..toho dotyčného znam už několik měsíců a byli sme vždy jen kamarádi,ikdyž z jeho strany tam bylo prý něco víc už tehdy. No a v mém nejhorším a nejsmutnějším období byl tenhle "kamarád" v pravý čas na pravém místě.Nebylo to žádné nadbíhání,naopak se mi snažil radit z chapského pohledu jak se mám chovat,co dělat a nedělat aby byla šance se k bejvalýmu ještě vrátit. No a tím jak sme spolu začli trávit víc času tak se z toho "něco" začíná vyvíjet.Ale jasně že když mi pak přijde sms od bejvalýho tak mam srdce až v krku,ale už se netrápím...a to je důležité. Přála bych to i vám všem,protože to trápení je strašně ubíjející:-( Ono někdy stačí jen ten pocit že o vás někdo stojí a hned je trochu líp,takže pokud možno choďte ven s kamarádkama,do kina,nevyhýbejte s společnosti.Pokud budete zavřené doma,tak se budete jen utápět ve svém žalu. Věřte mi je to tak.Ale popravdě nevím co budu cítit př.týden až se sejdeme,strašně se toho bojím.

Glorie, jasně, že ses...My se k sobě už asi nevrátíme,bohužel oba tušíme,že by to už neklapalo,z jeho strany neni možná změna,žádný kompromis a já se bojim,že by to bylo jen trápení pro oba.Píeme si občas sms,bez výčitek,prostě jen jak se máme a že se tedy sejdeme ž bude čas(to je to co on neměll nikdy)a že vše v klidu pořeíme nebo spíš dořešíme. Ale jak už sem psala,objevil se někdo,kdo si na mě ten čas našel,s kým je mi hezky,i když je to zatim v začátku,nechci nic plánovat..uvidí se co bude dál,ale i kdyby nic,tak mi to aspon pomáhá zmenšit ten stesk a tu bolest. Zatim se to nedá nazvat nová láska,to ne,ale je mi s ním fajn a to je důležitý.
Držte se holky...a kluci

Samaro, žehličkou jsem se...Já už jsem ti svůj názor na to napsala.Opravdu bych byla ráznější a budto tě chce,nebo nechce a pak ten vztah opravdu nemá cenu.Vem si,potom se může lehce stát,že bude chtít tebe,ale bude stále utíkat za jinou a to by se ti líbilo? Určitě ne.Holky,já vím,že jste zamilované až po uši,dobře vím,o čem píšete,ale i vy musíte být rozumnější,i na Vás čeká někdo,kdo Vás bude milovat,bude pro rodinu a nebude se tahat s někým jiným.

Přesně tak - prase aby se v...Samaro, žehličkou jsem se netrefila, bohužel, akorát jsem si jí rozbila :-)
jinak jsem to měla stejné jako ty, já nebyla ta, co plánoval budoucnost, začal s tím on, jména pro děti jsme měli taky...dokonce jsem si jednu chvíli myslela, že jsem těhotná a byl to on, kdo byl zklamaný, že nejsem...
nevím, kam se ta jeho láska ztratila tak najednou... a jako ty s ním do budoucna stále počítám, nedokáži si to bez něj představit, stále plánuji, stále čekám a doufám... někdy mám pocit, že to nezvládnu,..bez něj je můj život takový prázdný..
moje babička říká, že pokud spolu máme být, tak budeme, osud to zařídí... kéž by to tak bylo...

Samaro, taky bych čekala od...Přesně tak - prase aby se v nich vyznalo .) Těžko říct, proč se chovají jako kreténi. Přitom po nich nechceme nic víc, než upřímnost... Ale to by byla asi nekonečná debata, protože chlapská blbost nezná mezí .) (tímto se omlouvá mužské části tohoto fóra, neberte si to nijak osobně, prosím)...
A žes po svém prvním ex hodila žehličku se vůbec nedivím. Trefila ses aspoň? .) Já jsem tomu svému pár facek vrazila hned ve dveřích. Problém je akorát v tom, že jeho to nebolelo. Prostě nemám tolik síly .)
Já bych se možná vydržela scházet s někým delší dobu bez lásky, ale nikdy bych neřekla "miluju tě" a nic bych neslibovala. Myslím, že bych mu dokázala na rovinu říct, že k němu nic necítím a je to pro mě jen povyražení... A hlavně bych s ním neplánovala budoucnost, protože to je to, co člověka po rozchodu ničí nejvíc. To vědomí, že ať už jsem si budoucnost představovala jakkoliv, ex v ní vždycky byl(a nebyla jsem to kupodivu já, kdo s tím plánovánim začal; to on neustále opakoval že si mě vezme a budeme mít psala a pak dítě a že už teď chce, aby to byl kluk, dokonce jsme měli i vybraný jméno... Ujetý, co?). A vlastně ještě teď v mé budoucnosti tak nějak je. Ještě pořád jsem ho nedokázala vyhnat z hlavy...

Glorie, ti bráchové nám...Samaro, taky bych čekala od bráchy nějakou podporu, nebo že se mě zastane, třeba mu do očí řekne alespoň, že je blbec,..ale ono nic...prostě pohoda a ještě spráší mě..
nevím, co na toho Tvého říct, v nich aby se prase vyznalo...přeci se člověk nedokáže tak dlouho přetvařovat...no řekni, ty bys byla dva roky s někým, koho bys nemilovala? plánovala s ním budoucnost? Podle mě kecá...třeba Ti to říkal proto, aby jsi měla důvod ho nenávidět,...mně muj první přítel po čtyřletém vztahu tvrdil, když se se mnou rozcházel, že potkal krásnou, štíhlou blondýnku, kterou miluje a že ke mně už nic necítí...no čuměla jsem, ve vzteku jsem po něm hodila žehličku na vlasy a pak se zhroutila...později mi přiznal, že mi to řekl, protože mi to chtěl usnadnit a chtěl, abych ho nenáviděla a tím se lépe vyrovanala s rozchodem...mně to nepomohlo, ale on je s tou blondýnou teď ženatý a mají dítě :-) takže možná i to byl důvod, proč Ti to ten Tvuj říkal...
já tedy osobně bych s někým, koho bych nemilovala, tak dlouho nebyla...když cítím, že to není ono, není to láska, tak s tím dotyčným neplánuji budoucnost, nic mu neslibuji, a na rovinu mu řeknu, že ho nemiluji, když se zeptá... zvláštní, že to těm chlapů většinou nevadí, spíš zvýší svoje úsilí...
a ta touha po odplatě je asi normální, když jsem zjistila, že je s ní, tak bych se na něj vrhla a vyškrábala mu oči, kdyby stál vedle mě...ale tenhle stav mi trval chvilku, většinou jsem si představovala, že dám pěstí jí, zabila bych jí, kdybych se nebála, že mě zavřou :-))

Glorie, ti bráchové nám umí pěkně zavařit... Můj bratr taky vždycky něco vypustí z pusy a vůbec si neuvědomuje, že mi tím rozhodně nepomáhá... Místo toho, aby mě podpořil, domu klidně přitáhne bývalého tričko a ještě se tomu směje. Asi si to prostě neuvědomuje.
Třeba opravdu brzo někoho potkáš a bude líp. Nemusíš s ním nic mít, ale když uvidíš zájem, zvedne ti to sebevědomí a taky náladu. To pro začátek stačí .) A to, že už konečně odpovídáš na zprávy je rozhodně posun k lepšímu...
A ten pocit, že mě ex vlastně ani nikdy nemiloval, ten mám úplně stejný... Kdyby to krachovalo už nějak dřív, chápala bych to. Ale ono nekrachovalo. Ex mi na to řekl, že sám neví, jak to, že se to zlomilo tak rychle. Že prý jeden víkend mě měl rád a ten další už mu to připadalo jen jako setrvačnost. No, rozumíš tomu? Já jsem to doteď nepochopila. Takže mám pocit, že z jeho strany to láska nebyla, jenomže na druhou stranu se mnou vydržel dva roky (bez hádek a problémů) a při rozchodu tvrdil, že se mnou byl šťastný. K tomu ale zároveň tvrdil, že neví, co znamená milovat a když jsem ho požádala, aby našel aspoň jednu jedinou mojí dobrou vlastnost (po všech těch urážejících věcech, co jsme si řekli), tak mlčel... Takže nevím, co si o tom myslet a do hlavy mu bohužel nevidím... Každopádně mám v sobě pořád takovou touhu po odplatě. Mám chuť se mu pomstít. Jakkoliv. A i to je důvod proč ho teď ještě nemůžu vidět, slyšet nebo připustit jakýkoliv kontakt...

Láska je jak růže, rozkvete do krásy, její vůně nás fascinuje, toužíme se jí dotýkat. Jenže růže není věčná, po čase uvadne a zbyde nám už jen vzpomínka.
A proto, já už nekupuji předražené růže a raději jsem si pořídil umělou. Sice nevoní, není tak krásná a na dotek není tak hebká. Ale co je podstatné, je věčná a nemusím tudíž ustavičně plakat nad ztrátou něčeho. :-))

Glorie, kdysi jsem četla...Kéž bys měla pravdu a já na to přišla co nejdříve, aby se mi konečně ulevilo...ale bojím se toho, že dokud nepotkám někoho, kdo mi přijde lepší než on, tak ty špatné věci neuvidím a pořád ho budu mít za ideála...
a s tím kohoutkem...máš pravdu, láska nezmizí jen tak najednou, nepřetrhne se ze dne na den...proto si začínám myslet, že mě nemohl nikdy milovat, když mě tak rychle dokázal ze svého života odstřihnout...zeptal se mě, jestli si ho vezmu a za dva měsíce byl s ní... zřejmě to byla z jeho strany nějaká hra, přetvářka, možná měl dlouhou chvíli a potřeboval se zabavit...pokud to tak bylo, je to od něj kruté..

Glorie, nevadí, netrap se...naštvaný byl, řekl o něm, že je idiot, i když je to jeho kamarád, ale bolí mě slyšet "nevrátí se k tobě, smiř se s tím". V Samařině věku jsem si po rozchodu také občas povyrazila, pomohlo to, to ano, ale teď už na to nemám...už nechodím tolik do společnosti, ono ani není s kým a nedokáži si představit, že by se mě dotýkal někdo jiný než on... vlastně se mi do společnosti moc nechce, ale je to lepší v tom, že občas s někým komunikuji, před měsícem jsem nereagovala na telefonáty ani sms, neměla jsem chut s nikým mluvit...
ale největší oporou a přítelem mi je tahle diskuze...holky, nevím, co bych bez vás dělala

kéž by ta bolest už...Glorie, kdysi jsem četla jednu moudrost - že city a láska nejsou voda, co teče z vodovodního kohoutku a nedají se odstavit na přání. Je to tak a když někdo tvrdí, že si takhle umí poručit, tak lže, nebo je čestná vyjímka. A taky je pravda jedna věc, která tě teprve nejspíš čeká. Toho s kým žijeme a koho milujeme máme často zkresleného bezprostřední blízkostí. Teprve s odstupem (i časovým) ho vidíme reálněji a často objevíme věci, které viděli třeba ostatní, ale nám kvůli tomu, že jsme odstup neměli, unikly. Nakonec můžeš ke svému údivu zjistit, že ten ideál vlastně tak dokonalý nebyl a divit se, kam jsi vlastně dala oči. Nebo ten rozdíl ani nemusí být tak viditelný, ale zjištění, že On za velké truchlení vlastně nestál stejně často přijde i tak.
Pravidlo to není, ale často se to stává.

kéž by ta bolest už...Glorie, nevadí, netrap se tím, však se to časem všechno spraví.
A brácha možná bouchnul, protože je naštvanej na toho tvého a odneslas to ty.
Uvidíš, dáš se brzy dohromady, a třeba zkusíš něco podobného jako Samara, jen co někam vyrazíš mězi lidi. Ona rozbolavělá ženská je často snadná kořist a i kdyby tě to mělo jen na chvíli odvrátit od těch problémů, mělo by to smysl.
Myslím, že nejhorší by bylo uzavřít se, přestat komunikovat a věnovat se trápení. Ale to ti už určitě nehrozí.

Glorie, jasně, že ses...kéž by ta bolest už otupěla...
před chvílí jsem mluvila s bratrem a zeptala se na mého ex... vyjel na mě, at se na něj vykašlu, k čemu mi prý bude, jestli zjistím, že už s ní není...at se prý smířím s tím, že už se ke mně nevrátí...tak mě to ranilo, ukáplo pár slz... a ponaučení? žádné...stále čekám, že se vrátí, uplně jsem to, co mi brácha řekl, vytěsnila...