ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Shakiro, myslím, že za dva roky na tom budu stejně, stále budu myslet na něj...také bych ho vzala zpět, i přes to, že bych riskovala, že by se vídal s jinou, stačilo by mi, kdyby se vracel domů ke mně... i když bych se trápila, bylo by to lepší, než být bez něj a třeba by mě to časem pestalo bavit a já ho opustila sama, bez té bolesti ze ztráty milovaného člověka...
taky si myslím, že Samara je z nás na tom nejlépe, dokážeš to vnímat více rozumem než srdcem a to je dobře, my to máme naopak, vnímáme to jen city a nedokážeme pochopit, proč se tohle všechno děje...holka, závidím Ti Tvou hrdost, já žádnou nemám, nikdy jsem neměla ani moc sebevědomí, ve škole jsem byla šedá myš, co se cítila lépe v rohu a bála jsem se jít i do obchodu, abych tam náhodou někoho nepotkala, měla jsem zafixováno, že na mě všichni vidí, jak jsem neschopná....naštěstí se to lepší s věkem, takové mindráky už nemám, ale stačí trocha a už si nevěřím...jako jsem to popsala s tím sexem se svým ex, najednou si vsugeruji, že jsem břídil a pak jak to dopadá...
jinak si také myslím, že vyloženě někoho hledat a lovit, nemá cenu, protože člověk pak nikoho stejně nenajde, nejlepší je, když to přijde nečekaně samo ve chvíli, kdy se člověk smíří s tím, že je sám a sám zustane...
ale i tak stále čekám na to, že až se smířím s tím, že on se už nikdy nevrátí, tak se najednou ozve...

A co se týče Myšky, myslím že problém je v tom, že ona si nevěří a nemá ráda sama sebe. V tom by jí měl pomoci psycholog. Přesvědčit ji o tom, že není kus hadru, ale inteligentní pěkná ženská... Ono to seběvědomí je na člověku docela vidět, ať chceme nebo ne a hlavně když je člověk nespokojený sám se sebou, nemůže být spokojen s ničím... Taky pomalu sbírám ty kousky sebevědomí, které mi ještě zbyly a snažím se je poskládat zpátky.

Nikdy nema clovek rikat partnerovi ze se chce rozejit pokud to tak opravdu neciti. A hlavne by to meli citit oba dva kdyz uz spolu nechteji doopravdy byt. Myslim si ze vse je hlavne o komunikaci,nekdy se nemluvi totiz o obycejnych vecech co cloveka trapi a pak se to za par let treba nahromadi tak ze uz vlastne ani neni o cem mluvit a vznikaji hadky vycitky atd...Ja milovala hodne a cekala 6 let stale na nejake sliby a na konec jsem zjistila ze zbytecne.Zjistila jsem totiz ze ani za sest let sveho partnera neznam tak jak jsem si myslela. Ono totiz nestaci rikat jen miluji te ale taky to dokazat treba jen v malych obycejnych vecech. Nakonec jsem zustala s dcerou sama,nemuzu rict ze je mi dobre,ale aspon uz necekam na to co nikdy neprijde. Verim tomu ze na kazdeho z nas v zivote nekde nekdo ceka,ale kdy a kde to je ve hvezdach. A taky nema cenu rychle rychle nekoho hledat jen pro to aby clovek nebyl sam a nebo rychle hledat na seznamkach a myslet si ze tam se najde ten pravy.Vsechno musi prijit samo a nenasilne a myslim ze to prijde ve chvili kdy se clovek smiri s tim ze holt ted zustane sam.Ale vsechno zle je k necemu dobre,aspon ja si to myslim,jen lituji tech ztracenych 6 ti let kdy clovek veril necemu co se vlastne nakonec zhroutilo jako domecek z karet a ze dne na den se mu zmenil zivot. Lehce se o vsem pise a hure se to proziva,ale cas je nejlepsi lekar....aspon se to rika

Samaro, já od začátku...Jsem ráda, že si myslíš, že se z toho brzy dostanu. Děkuju... To vážně potěší .)
Já bych byla ochotná tolerovat nějakou jednorázovou nevěru typu "opil jsem se a prostě jsem to zvoral", ale musel by přijít a sypat si popel na hlavu a hlavně se omluvit. Nic dlouhodobějšího bych tolerovat nedokázala. Dokonce bych nesnesla ani být něčí milenkou a vědět, že na něj doma čeká manželka/přítelkyně. Prostě bych měla pocit,že jsem druhořadá, bezvýznamná a to by mě ničilo.
Vždycky jsem bývala docela hrdý člověk a můj ex mi na mou hrdost sáhl, nechal mě se před ním plazit a škemrat. Dost mě to asi poznamenalo a teď už aspoň vím, že takhle se už nkdy před nikým ponížit nechci. Škemrání je zbytečně pokořující, ponižující a hlavně k ničemu nevede. Tak snad si aspoň z toho vezmu ponaučení...

Nic nového. Pořád se...Samaro, já od začátku tuším, že ty se z toho dostaneš nejdřív ze všech, máš dobré a zdravé názory a nenávist tě brzy přejde.
Jen co potkáš někoho nového.
Já jsem na tom po pár měsících rozchodu byla tak, že bych byla schopná mu tolerovat další ženskou - ale jsem teď ráda, že k tomu nedošlo.
Fakt, nejlepší lékař je čas, jen nevím, když myslím na Myšku, jestli je to vážně pravidlo.
Dobrou noc.

Samaro, máš stopro...Nic nového. Pořád se plácám někde mezi láskou a nenávistí a dobrými a špatnými dny... Prostě klasika .)
Přemýšlela jsem o tom, že ex odblokuju na Facebooku, ale pak jsem si uvědomila, že bych to udělala jen proto, abych mohla čekat na to až mi napíše a pak ho obviňovat z toho, že to neudělal... Takže jsem se rozhodla se od něj držet ještě pořád dál dokud nebudu absolutně v pohodě. Jinak bych ubližovala jen sama sobě...

vím, jak Ti je...a hlavně...Taky si neustále v hlavě přehrávám, co bych mu chtěla říct a taky pořád čekám, jestli se náhodou neozve. Rozdíl je akorát v tom, že já (ačkoli ho pořád ještě miluju) bych ho už asi nedokázala vzít zpátky. Za prvé mu nevěřím už ani slovo a za druhé se mi hnusí představa, že by se mě dotknul těma prackama, kterýma sahal na tu svojí novou... Nemohla bych mu ani potřást rukou, natož abych mu dala pusu (nemluvě o sexu)...
Někdy si říkám, že musím být v jádru asi vážně zlý člověk, protože takovou nenávist jako k bývalému jsem ještě k nikomu necítila...

Falešná naděje je mnohem...Samaro, máš stopro pravdu.
Mě udržoval ten můj ještě půl roku v naději a topila jsem se o sto šest.
A jak jsi na tom teď ty?

Glorie, já vím, jak tehdy i pro mě bylo důležité aspoň psát, jinak bych snad explodovala. Ten můj se choval naprosto stejně jako tvůj a jako přítel Smutné.
Takové to jednání na rovinu, to je asi sci-fi. Musím ale přiznat, že ani mně se nikdy nechtělo říkat mužům, že už o ně nemám zájem, taky jsem je nechávala v nejistotě, jako že jim to musí dojít.
Takže jsem se tomu až tak nedivila, když jsem si to pak zakusila na vlastní kůži.
A abyste věděly, i já bych ho ještě dnes,
po dvou letech (dnes je to přesně dva roky, kdy jsem ho viděla naposled), taky vzala zpět.
Jenomže to je taky sci-fi.

Opustíli chlap, alespoň...Falešná naděje je mnohem horší, než nepříjemná pravda. Když tě někdo odkopne a ty víš, že je absolutní konec, jsi na dně, ale můžeš se od něj časem odrazit. Když dostaneš falešnou naději, tak se prostě jen topíš a nevíš, jak z toho ven...
Myslím, že naše apelování na pravdomluvnost má své opodstatnění.

Opustíli chlap, alespoň...k čemu je naděje, kterou nemyslí vážně? k čemu ty lži? Doufat v něco, co nemá ten druhý vůbec v úmyslu jen prodlužuje utrpení a uzdravení z rozchodu...

Zdravím všechny...vím, jak Ti je...a hlavně vím, jaké je to čekání na to, až se ozve, jak každý den odpočítáváš minuty a přehráváš si v hlavě, co mu řekneš a chceš to mít už za sebou...ale on se neozývá, takže s napětím čekáš dál..vím, jak je to vyčerpávající...co ho znovu kontaktovat? nemyslím vnucovat se, ale chceš přeci svoje věci a on Ti je zapírat nemůže...

Opustíli chlap, alespoň tímto svým chováním dává ženě určitou naději v kterou může věřit.
Naopak žena co opustí, ta pohřbí okamžitě jak naději, tak muže samotného!
Takže, kdo je na tom lépe?

Zdravím všechny...Smutná, jsem ráda, že jsi se ozvala...
jsou to zbabělci, proto ty věci řeší sliby a následuje mlčení, myslí si, že nás to zřejmě přejde, když budou dělat mrtvého brouka...jenže oni nevědí, že se chytáme každého slibu, každého slova...a oni si myslí, že když plácnou něco, co nám na chvíli zavře pusu, tak bude klid...a my zatím čekáme na to, co slíbili...a oni? jim to žíly netrhá... také nechápu tohle nerovné chování,... myslím, že žena je v mnoha případech víc chlap, než chlap samotný...od nich to je samá výmluva, vyhýbání...
nevím, jak Ti pomoci...pokud mu to opravdu potřebuješ říct, tak mu zavolej a řekni mu to do telefonu, když se vymlouvá ze schůzky, jenže je taky risk, že to nezvedne a bude to pro Tebe ještě horší,..zase si myslím, že na druhou stranu je dobré, že ta touha mu to vytmavit, je menší..

Zdravím všechny utrápené..Glorie, to víš, že to tu denně kontroluji..koukám, jak se to tu rozmnožuje, což není vůbec pozitivní..ale na druhou stranu každý přispěje svou troškou do mlýna , což je moc fajn a každá rada dobrá. Já jsem ani nic nepsala, neměla jsem zrovna super dny..Víš, štve mě, že se vůbec neozval. Ale nejhorší na tom všem je, že jak plyne den za dnem, tak už má touha vyčítat mu něco je slabší a slabší..Říkám si, že už na tom stejně nic nezměním, a že bych se v jeho očích akorát tak ztrapnila. Možná právě na toto čeká a to je taky důvod, proč mi ani nenapsal skrz ty věci, když to slíbil..říká si, snad ju to časem přejde a pak třeba už k žádnýmu setkání ani nedojde. Nejhorší je, že to v sobě vážně nemám vyřešený a strašně mě to trápí..myslím na to pořád..jak kdybych měla před sebou nějakej důležitej úkol a tlačil mě čas. Vlastně jsem dopadla úplně přesně jak Ty, když mě naposled odvezl domů, řekl, že si zavoláme a pak už se neozval..až na ty smsky, co jsem mu psala. Nechápu, jak někdo může věci řešit takovým způsobem..je mi z toho vážně do breku:-((

Ano, máte obě naprostou...děkuji :-)
snad jednou ty špatné věci uvidím...ještě stále bych ho brala zpět, okamžitě...

neříkám, že nám to v posteli neklapalo, líbilo se mi plánovat, co spolu budeme vyvádět, co bychom chtěli zkusit, atd., když mi řekl, že mu tohle a tamto líbí.. vím, že jsem ho přitahovala, že jsem se mu líbila, na začátku mi řekl, že od první chvíle věděl, že to bude tak úžasný...ano bylo, do doby, než se objevila na scéně ona, než s ní začal komunikovat, než nám začala ničit vztah...pak to šlo z kopce, nedokázala jsem se pořádně uvolnit a pokaždé když přišlo na věc, byla jsem nervozní z toho, že něco dělám špatně a pořád jsem přemýšlela, jestli se mu to líbí a co ona asi dělala líp...musel na mě to napětí vidět, musel to cítit, pak už jsme právě nemluvili vůbec....takže se nedivím, že nakonec utekl stejně za ní...
jinak on byl takový muj ideál..ve všem, cítila jsem, že je to on, ten, se kterým bych dokázala strávit zbytek života...opravdu jsme měli ideální, krásný vztah, do doby, než se objevila ona...její nový objev jí kopnul do zadku, tak šla zpátky po mém ex...vyváděla opravdu šílenosti, byl to horor,...proto nechápu, že se k takovému člověku mohl vrátit..
a Shakiro, jsem ráda, že je Ti mé fňukání sympatické:-) už se totiž někdy cítím blbě, jak o tom musím stále dokola mluvit..stále to řešit..
a ta otevřená vrátka...to je něco, co mě hrozně vytáčí...když ví, že se mnou být nechce, proč to prostě neřekne? i když se člověk na rovinu zeptá...

V počátku vztahu, první...Ano, máte obě naprostou pravdu!!
Ale co se srdíčkem?
To se nedá ošálit. A dokud bije jen pro toho jednoho... Já vím, že by ho Glorie měla sama odkopnout, ale chápu ji, proč to zatím nedokáže, k tomu člově musí dojít sám. Když to píše někdo druhý a ona cítí něco jiného, zní to hrozně tvrdě.
Glorie ještě nevidí ty chyby, které ten její má. Ona je ještě v zajetí kladných emocí.

Souhlasím s anonymkou, zkus...V počátku vztahu, první roky, to musí klapat ve všem. Musíš mít pocit, že se blížíš ideálu, myslím pocitově, ne reálně. On život je tak jako tak těžký a na nějaké triky nebývá síla. To, že vše nakonec může dopadnout jinak, je něco jiného

Mám v rodině třicetiletého kluka, vím jak uvažuje. A když shrnu svůj život a to, jak uvažuje on, musím říct, že chlapi jsou pořád stejní. Oni vlastně nikdy neříkají jasné ne. naopak, nechávají si otevřená vrátka

holky, jste moc hodné,...Holka zlatá,rozumím ti,ale poradit víc nedokážu.Já bych se na takového vyprdla,i když by to moc bolelo.