ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

No, dcera je dospělá, má svou rodinu, děti. Občas se s ním myslím vídá, ale nebavíme se spolu o tom, jen jsem si domyslela, že ho sama o sobě nevyhledává. Domnívám se, že ani vnuci k němu nemají extra vztah. Ale dcera se stýká s paní, kterou před pár roky opustil hodně podobně. Ale to vím z doslechu, když mi dcera jednou líčila, jak se ta paní naprosto složila, bylo to stejně nečekané a surové jako se mnou, mou následnicí a jak jsem se dozvěděla i mou předchůdkyní. My spolu byli nejdéle a jiné děti on nemá.Někdy mám dojem, že se ani jinak rozcházet neumí, uvažovala jsem i o tom, jestli mu to nedělá nějakým způsobem dobře, že z harmonického vztahu propukne pro partnerku peklo. Ale nevím. Tím, že jsem nebyla sama, že se to opakovalo, mám lepší pocit, že to nebylo jen ve mě, ta chyba.
Já se omlouvám, že tu takhle vytahuju staré věci, čerstvé trápení máte vy. Ale nějak mi to vytanulo, ty vzpomínky.Vzpomenu na jedno, vybaví se další. Bylo v tom tenkrát spousta nedovyřešeného ( u těch ostaních jistě taky) a to není dobře. Takhle s odstupem si ujasňuju některé věci, i když to asi ujasněné nikdy doopravdy nebude. A myslím, že si s tím on nikdy hlavu moc nelámal, jinak by to neopakoval (ne doslova, ale ten princip rozchodu). I když jsem předtím byla přesvědčená, že je citlivý, byl hodně charizmatický.
Jsem moc ráda, že vám to povídání tady pomáhá. Myslím že nikdo by neměl trpět víc, než je nutné a rozchod utrpení pro většinu lidí je.

Smutná, hezky se to...ženo, nechápu jednání Tvého ex, on Tě opustí a ještě se Ti snaží zničit život?! Jak jsi psala, odstřihnul peníze i na dceru a ještě měl snahu Tě o ní připravit? Já nepochopím, jak někdo může být tak podlý a zákeřný..mstít byses mu měla Ty, ale on k tomu neměl důvod, měl by si drbat hlavu za to, co Ti způsobil a ne Tě srážet ještě víc na kolena...takové lidi bych vystřelila na měsíc, způsobují druhým jen bolest....vídá se s ním Tvá dcera v současné době?

Shakiro, musím se přidat k Samaře a souhlasit s tím, že Ty a Žena jste tu opravdu hvězdy, dokážete to všechno podat tak hezky, citlivě a zároveň umíte nám ostatním otevřít oči a umíte pohladit na duši...
Také sem moc ráda chodím, cítím se tu dobře a vždy mě to trochu uklidní..přijdu si tu jako mezi dobrými přáteli a ta samota je zase o něco víc snesitelnější..vlastně můžu říct, že vás mám všechny ráda, jste mi blízké...

Dnes je opravdu zvláštní, smutný den, možná to je opravdu tím počasím...nebýt těch léků, tak to moc nezvládám..

Dámy, nenechte se prosím rušit, chci jen touto příležitostí pozdravit váženou slečnu Samaru. Já stále čekám a doufám, že se v brzké době naskytne příležitost, zajít spolu třeba na kafe a po celou tu dobu vzájemné konverzace, obdivovat nádheru jejích očíček. Také se blíží Vánoce a říkám si, člověk by neměl být sám. Své srdce a lásku bych měl nabídnout někomu, kdo si to zaslouží a nezneužije mé laskavosti. No a právě Samara, je pro mě symbolem dokonalosti a já stále více toužím jí poznat, spatřit, také jí držet za ruku. Bylo by pro mě ctí, žít a vědět, že mám své stálé místo v jejích myšlenkách. Snad nejsem příliš náročný a dotěrný?!

Glorie, Smutná, já jsem taky čítala do nekonečna sms, maily, prohlížela fotky a videa. A pak jsem se najednou toho všeho nabažila a dnes mám všechno schované, zakonzervované, a už se tam nedívám.
Jednou, až budu hodně stará, to ale určitě ještě otevřu a budu ráda vzpomínat.
Bohužel, všechny si musíme projít těmi stádii a málokdo z nás je tak schopný jako Samara, ta je velmi racionální a má dobré názory.
Jenomže - nemůžeme být všechny stejné.
Buďte rády, že jste zdravé, navíc dost mladé, máte rodiny - to je dobrý předpoklad pro to, že nakonec všechno šťastně překonáte.
Ale jinak - jsem ráda, že tu jste.

Ženo, opravdu Ti mockrát...Smutná, hezky se to poslouchá, ještě aby to tak byla pravda...
Byla jsem neskutečně slepá, naivní, hloupá a vystrašená a přes všechno, co ukazovalo opak jsem stále dlouho věřila jeho lžím než vlastním očím a tomu, co mi říkala logika. Jediné co mě omlouvá, že stejně byli překvapení i ostatní, bylo to opravdu jak Jekyll a Hyde. A náhle, bez varování, to taky udělalo svoje.
Ale něco pro pobavení, jako první mi trochu pootevřel oči člověk, kterého se většina lidí obává - sociální pracovnice.
V žalobě, kterou ex poslal k soudu jsem figurovala pouze jako "žalovaná" a dcera jako "nezletilá" a jak jsem psala, sama bych si před sebou po jejím přečtení nejraději uplivla. Poslední věta toho spisku byla "a na základě tohoto svěřuji nezletilou z rukou žalované do rukou sociální pracovnice". To bylo jak nůž, celá roztřesená jsem se vydala na příslušné místo zjistit, co to vlastně obnáší a kdy mi dceru (nic menšího jsem nečekala) odeberou. Před správnými dveřmi jsem sbírala odvahu, když se za nimi ozval huróńský smích. Zaklepala jsem a otevřela mi rozesmátá paní, za ní asi 5 stejně uchechtaných kolegyň. Když jsem řekla své jméno, rozesmála se paní ještě víc, ale vzápětí se začala omlouvat. Kolegyně se vytratily a ona mi přiznala, že před chvílí otevřela žalobu od mého ex, kterou iniciativně zaslal i jí. Neodolala a přečetla jí kolegyním, protože jak mi řekla, spisek většího blba tam ještě neměli. Ten smích co jsem slyšela patřil šroubovaným, rádoby intelektuálním větám pana žalobce. Má skvělá sociální pracovnice mi tenkrát jako první pootevřela oči. Byla úžasná, veselá a hlavně mi dodala trochu odvahy a pocitu, že chyba přece jen není ve mě, když jsem si po čase přečetla žalobu, co mi napřed málem způsobila infarkt, viděla jsem jí už jejíma očima a divila se, proč mě ty nabubřelé věty vlastně tak rozhodily. A to měl ten spisek několik stran!
Takže nakonec může být všechno jinak, než se ze začátku jeví, já se u úřadu, kam jsem šla jak na popravu, vracela s nadějí, že to není tak hrozné a že co mi nahánělo děs, je vlastně máslo na jiné hlavě než té mojí.
Glorie, ono to souvisí možná i s počasím, dneska je takový nostalgický den. Navíc ataky smutku nejsou neobvyklé. Bude fakt líp, tobě i Smutné a ostatním.

Glorie, máš pravdu, ty...Smutná, ta slepá naděje Tě bude živit ještě nějakou dobu, přijde mi to jako obrana proti bolesti, abys tolik netrpěla, dáváš si naděje, které nejsou...taky to tak mám, dávám si naději i po pěti měsících a kdybych mohla, taky mu napíšu...zrovna dnes mám jeden z těch horších dnů, kdy mi strašně chybí a nedokáži si představit, že bych někdy mohla být s někým jiným, než s ním..někdy mám pocit, že na něj snad budu čekat pořád...
je dobře, že nejsi sama, ono jde hlavně o ten pocit, že vyjdeš z pokoje a někoho tam máš...a pitomá nejsi, jsi zloměná a bolavá ale ne pitomá, pitomec je on

Glorie, máš pravdu, ty zprávy nudu muset vymazal..dnes jsem se na to už chystala, ale co myslíš, pak jsem si je ještě desetkrát přečetla a řekla si, nic se mazat nebude!..ach joooo!!:-( Jinak je super, že jsis pořídila morčáka, je to fajn, když máš alespoň doma i něco živého a nejsi tak úplně sama.. Tak jsem kdysi měla a byl to můj miláček:-)..Já se teď vrátila k našim, takže tak úplně sama nejsu, ale pořád jsem sama zavřená v pokoji, takže to vyjde úplně nastejno..Jsem pitomá strašně, ale momentálně mě zase živí ta slepá neděje a mám tak strašnou touhu ho vidět, že kdyby mi to nebylo trapný, tak hned datluju smsku..

chtěla jsem napsat s Shakirou:-)

Víš, já mám pocit, že...Ženo, opravdu Ti mockrát děkujeme za Tvůj příběh..Dává mi velkou naději a myslím, že ne jenom mně! Obdivuji Tě moc a opravdu smekám, čím jsis prošla. Můj příběh je oproti Tvému maličkost, ale i tak to strašně bolí..Věřím, že jednou bude líp..musí..Jste se Sharikou takové 2 hvězdy, ke kterým člověk vzhlíží a říká si, když jste to dokázaly Vy..my musíme také:-)

maš doma týdení dítě a...A bylo to jen 1.

Glorie, Smutná: Tím...Samaro, já mám ty jeho zprávy uložené dlouho a už se mnou moc nedělají, ono v nich ani není nic zvláštního, nečtu je často, spíš je mám jako důkaz toho, že opravdu existoval, že byl v mém životě...vlastně ještě stále jeho klíče, nechápu, proč je nechtěl vrátit, když jsem mu je dávala a i ten pocit, že by měl můj ex klíče od mého bytu, kde bych už žila s někým jiným, by mi nebyl příjemný..a zámek si určitě nevyměnil. Vlastně by se toho dalo využít, mohla bych u něj pořádat party, takže děvčata - zvu vás na mejdan :-D
jinak si říkám to samé, co ty, můžu být ráda za to, co mám, spousta lidí je na tom hůře, jsou nemocní, nemají co jíst, nemají kde bydlet a já tady fnukám kvůli jednomu prolhanému chlapovi...
ale jak psala žena, málokdo ztrátu milovaného člověka dokáže ustát

)¨-:Já byla jen v pizzerii.A po hospodách vubec nechodím)-: ani náhodu ne!

Glorie je v tom háček ta...maš doma týdení dítě a chodíš s mužem po hospodách? Co si to za matku?

Glorie, Smutná: Tím...Nám delší časový odstup než ty. Ono to člověka poznamená, změní, to je pravda. Ale i tak - ta změna nemusí být zápor, už jsem to psala. To, co jsi cítia s tím chlapcem po obrně, je první krok, cíleně si uvědomit, že na tom vlastně nejsi až tak špatně. I když ty negativní pocity trvají - zatím.
A taky sem ráda chodím. Jste sympatické. A je dobře si připomenout sám sebe v době, kdy mu nebylo nejlíp. Aby člověk nebral tak vážně některé současné trable. Sice už je to pryč, ale pořád ještě vnímám tehdejší pocity jako to nejhorší utrpení, co jsem prožila. Nemyslím to konkrétní trápení /i když mě to sejmulo/, ale duševní utrpení, jako takové. Protože je neustálé a zdánlivě nekonečné, dlouhodobé, silné, temné, člověka vysaje do dna, bere bu sílu a vygumuje radost. Tomu, že zmizí člověk nevěří, protože mizí tak nenápadně, že to vlastně ani není zpočátku znát. Ne nadarmo se říká, že nejvíc nás dokážou poranit ti nejbližší.

Moc mě mrzí, že jsem...To potěší, děkujeme .)
Docela hezky jsme se tu sešly, že? Jsem ráda, že jsem objevila tuhle diskuzi (i když to nebylo zrovna za okolností, které by byly příjemné), je mi tu s vámi dobře a moc ráda sem chodím .)

Glorie, Smutná: Tím čtením starých zpráv budete akorát trápit samy sebe. Já sbírala odvahu k jejich smazání docela dlouho a i když mě to někdy trochu zamrzí a mám chuť si je přečíst, celkově s i myslím, že to byl dobrý nápad .)

Žena: Ty pocity, které jsi před tím popisovala (já jsem nad věcí, jsem hrdá racionální ženská) a to následné zklamání z vlastního selhání a absolutního nezvládnutí situace mi trochu připomíná mě. S tím rozdílem, že já jsem se za to ještě nepřestala stydět. A nevím, jestli přestanu, protože někdy si připadám vážně ubohá, protože o proti tomu tvému je můj rozchod prkotina. A můžu zajít ještě dál. V létě jsem dělala na poště dručovatelku a nesla jsem invalidní důchod klukovi, který prodělal (pravděpodobně) obrnu, bylo mu 25, takový mladý pěkný kluk, ale měl zničený celý život - pokroucené končetiny tak, že nemohl ani chodit, skoro se nedokázal podepsat, nemohl skoro ani mluvit. A já tam stála, koukala na něj a říkala jsem si: Sakra holka, co je to s tebou. Měla bys děkovat za to, jak žiješ. Ne se jenom litovat...
A stejně jsem s tou sebelítostí nedokázala přestat. A ještě teď se přistihnu, že se zas jenom lituju místo toho, abych byla "ta nad věcí", kterou jsem vždycky byla (nebo jsem si myslela, že jsem).

Shakiro, my Tě máme taky...Glorie je v tom háček ta nána je naše sousetka a mám o manžela strach aby ho nesvedla proto že nosí hluboké vístřihy to je ten problém a máme 1týdení dceru.

Moc mě mrzí, že jsem...Shakiro, my Tě máme taky rádi :-)

Víš, já mám pocit, že...ženo, při čtení Tvého příběhu mnou zmítaly každou chvilku jiné emoce...promiň mi ten výraz, ale ten Tvůj ex je hovado. Občas mi přišlo, že mu ruplo v bedně, občas to jeho chování bylo až úchylné, když Ti chodil po bytě ve Tvé nepřítomnosti, hrabal ve věcech, pak ty telefonáty...brr..nevím proč, ale úplně jsem si vybavila při představě jeho postavy chlápka ze Studny (30případů majora Zemana) :-) i když to spolu vůbec nesouvisí, mám z toho husí kůži...nevím, co bych dělala na Tvém místě..prošla sis peklem a jak jsem psala, moje problémy jsou oproti tomu nic..,
Shakira má pravdu v tom, že nám ten Tvůj příběh může pomoci..pokud Ty jsi zvládla tohle, my přeci musíme zvládnout to svoje trápení..

No vidíš shakiro, psaly...Ahoj ženo to si piš že se toho manžel všimnul.