ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Glorie, to je mi moc líto, že se v tom pořád tak plácáš, vím, že si říkáš, že už je to delší dobu, ale setrvej..prostě si ho strašně milovala a ten čas a vzpomínky nejdou odpárat po 2 měsících. To je naprosto přirozená reakce. Jsi hodně citlivá dušička, tak to trvá déle, než třeba ostatním..A jinak děkuji, jak jsi psala, že rok smutku oproti celýmu životu je nic..to mě hodně podpořilo..A my ten rok zdoláme..bude to sice krůček po krůčku, ale bude. Věř v to, to Tě požene maličko dopředu. Děkuj za to, že máš alespoň tu práci, já v té době byla bez práce a to bylo mnohem horší. Téměř 20 hodin denně se moje hlava neustále zaobírala ním a ty čtyři, co jsem sekaně spala, tak se mi zase o něm zdálo. Bylo to jak propast, do které jsem spadla a už nebylo možný se dostat ven..ale vydrápala jsem se a byla jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla, i když ne na dlouho:-( Znám ty stavy, je to šílenost a ani největší svini bych to nepřála..ale na druhou stranu si řekneš, můžu být ještě hůř..vždycky může. A věř tomu, že až se jednou budeš smát a budeš naprosto šťastná a zamilovaná (i když si to teď vůbec neumíš představit a hlavně ani nechceš), tak on může být zase úplně na dně. Věřím na Boží mlýny..a ty vážně melou. Taky jsem totálně mimo, co mi odešel i ten ždibíček naděje, to bylo to jediný, co jsem do té doby ještě měla..teď už nemám nic, jen znám krutou pravdu. A je to jako řez ostrou kudlou:-(

moc krásně napsané, velmi idylické, citlivé

Samaro, Glorie, nechtějte mazat svoje vzpomínky!
Vzpomínky máme jako důkaz toho, že jsme zažily něco krásného, něco hlubokého, že jsme ŽILY, že jsme zaujaly muže a hlavně - že zaujal on nás.
Vzpomínky vyblednou samy od sebe, a i když to zatím bolí, aspoň trochu se radujte z toho, že jste schopné tak velkého citu.
Myslím, že rozchod se vzdáleně podobá těžké nemoci - obojí musíte nejprve přijmout, a teprve pak můžete bojovat.

Dane, ta tvoje Běla je tedy asi mrška, ona si to začínala myslím kde ským u Vás v práci.
Tu hodila očkem, po šéfovi,tu nenápadně vytáhla sukýnku před vrátným nebo se vilně podívala na stárnoucího kolegu a všichni z toho byli nemocní, nebo se pletu?

Jo to jsou ženský, jak někoho nesvádějí mají pocit, že marní čas. No....ne zas všechny....ale většina

Jo a jen tak mimochodem, neznáte někdo film "Věčný svit neposkvrněné mysli"? Já jsem na to dneska koukala. Je to takové drama o tom, jak jedna společnost přišla na to, jak člověku vymazat z paměti vzpomínky na nějakého člověka... Je to docela zajímavé a docela mě mrzí, že to v reálném světě nejde, protože jinak už bych stála ve frontě na smazání .)

taky bych řekla :-) člověk...Jak píšeš o tom videu - já jsem si před pár dny z ničeho nic vzpomněla na video ze slavnostní přísahy, kterou ex skládal, když nastuopil do armády. Na tom videu jsme byli my dva, jak se držíme za ruce, povídáme si a jen se na sebe zamilovaně díváme. Když jsme si to video pouštěli s jeho rodinou, všichni se rozplývali nad tím, jak nám to sluší a jak je to krásné a roztomilé atd... Ta vzpomínka mě odrovnala na celý den. Už jsem držela v ruce telefon a hodlala zavolat jeho sestře, ať z toho videa tuhle scénu smaže. Jen pro ten pocit, že to video už není. Nevím, jestli by se mi ulevilo, ale v tu chvíli jsem měla pocit, že by se mělo zničit úplně všechno na světě, co nás dva nějak spojuje (nehledě na to, jestli je to ode mě x kilometrů daleko). Nakonec jsem si nějak rozmyslela a nevolala jí, protože ze sebe před ní nechci dělat zoufalou trosku, nemluvě o tom, že by to určitě hned řekla i bývalému... Občas mám pocit, že musím být vážně divná, když mě napadají takové věci. To video už přece stejně nikdy neuvidím, ale prostě jsem chtěla (a vlastně pořád asi chci), aby zmizelo. Aby nikde nezůstalo nic, co by nás nějak spojovalo...
Myslím, že to přebolí, ale ještě je brzo. Navíc ty sice píše, že máš od rozchodu 4 a půl měsíce, ale pokud si dobře pamatuju, psala jsi tu, že po dvou měsících odrozchodu jsi od něj dostala naději na návrat. To znamená, že sis ten rozchod prožila jakoby ještě jednou a tím pádem máš od rozchodu spíše 2 a půl měsíce. (Alespoň myslím, že jsi to psala ty. Jestli se pletu, tak se omlouvám :))

Není zamilovaná do fotek .)...taky bych řekla :-) člověk v tom alespoň není sám...
ty fotky byl šok, to máš pravdu, takže jsem si zase pobrečela...najendou bylo všechno ještě tisíckrát horší, měla jsem chut se za ním rozeběhnout a obejmout ho, zvlášt když mezi fotkami byla i krátká videonahrávka, na které se směje a nco povídá...miluju ho tak strašně moc, že bych byla schopná upsat duši ďáblu,... kdyby ten náš vztah měl alespoň jednu vadu..ale neměl,...on sám byl bez vady, nic mě na něm nevadilo, ničím mě neštval, byl to takový ten muž, co ti podrží při oblékání kabát, nestyděl se všem v okolí vyprávět, jak je zamilovaný, chlubil se se mnou :-) byl citlivý a zároveň měl autoritu... kdyby v tom vztahu sakra něco skřípalo, tak to zvládám líp...
ještě sedím v práci, tak se mi občas podaří udržet myšlenky,..nechtělo se mi domu...
Samaro, chápu Tvoji reakci na bratrovy řeči, já taky vždycky šílím, když o něm něco dozvím, aniž bych po tom sama pátrala...jedna dobrá duše mi dokonce poslala jeho fotku, kde je s tou svojí plešatou nádherou...hrozně mě to potěšilo...
přebolí to někdy? občas si myslím, že to není možné, i po čtyřech a půl měsících se cítím jak vyždímaná houba, kroutí se mi vnitřnosti a srdce mi buší jak kdybych běžela závod...chce se mi mlátit hlavou o zeď...

glorie, ty jsi zamilovaná do...Není zamilovaná do fotek .) Naopak, ty fotky jí jednoduše připomínají reálně prožité chvíle (které Glorie považuje za šťastné) a reálného člověka, který jí chybí... Do fotek se lidi zamilovávají jenom platonicky (herci, zpěváci apod.), ale neteskníme po nich, nechybí nám v běžném životě...
Glorie, mám to stejně. Někdy na ex nepomyslím skoro celý den, protože mám moc práce a jindy se utápím v sebelítosti od rána až do večera.
A to s těmi fotkami - člověka to rozhodí asi proto, že je to jakýsi šok. Prostě v tu chvíli nečekáš, že zrovna objevíš vzpomínku na něj. Mě zase brácha v sobotu odrovnal, nějakou hláškou o mém bývalém. Taky jsem to v tu chvíli nečekala a hodně mě to rozhodilo... Kdybych to od něj ale očekávala, připravila bych si doma odpověď a byla by to jen nepříjemná konverzace a ne konverzace, u které se člověk hroutí... Stejně tak si myslím, že kdyby ti teď někdo řekl: "Zítra se podívej na fotky tvého bývalého", prostě byses na to připravila a nezaskočilo by tě to tolik...
Prostě teď musíme nějak vydržet a být trpělivé. A myslím, že je hodně dobře, že si tu o tom píšem a vyměňujeme názory s různými lidmi, protože je to taková malá terapie .)

glorie, ty jsi zamilovaná do fotek, to máš potom těžký a já bych se ti nelíbil?

http://profil.lide.cz/118411/profil/

Dostaví se, ale musíš sama...byla jsem vždycky pesimista, ale snažím se. zkouším zaměstnávat si hlavu něčím jiným, někdy to jde, jindy můžu dělat co chci a stejně myslím jen na něj...dnes jsem náhodou narazila na jeho fotky (a to jsem myslela, že jsem všechno zlikvidovala) a jsem zase v prčicích... přemýšlím, jako kdybych byla stále s ním...pak si uvědomím, že nejsem a můžu se věšet... když mám depku, tak raději s nikým nemluvím, nemám v zájmu někomu kazit náladu....jediné, v co věřím, je, že za dva roky takovou bolest cítit nebudu a těším se na to, až konečně přijde úleva a ty úzkosti zmizí...

snad máš pravdu,...už aby...Dostaví se, ale musíš sama pro to něco udělat.. dokud budeš přemýšlet poraženecky a depresivně tak taková i budeš.

Jen tak mimochodem, tuto...snad máš pravdu,...už aby se to zlepšení dostavilo i u mě...

Jen tak mimochodem, tuto diskuzi už nějakou dobu čtu.. přečetla jsem ji komplet a vzalo to pěkných pár týdnů. Poplakat si je celkem pochopitelné, ale pozor ať to netrvá moc dlouho. Moc se mi líbily některé příběhy v minulosti, třeba Diana byla taková moje ikona, vzala to za správný konec :-)

Ale nechci vás tu nijak poučovat.. každopádně se to časem zlepší. Já mám rok a něco po rozchodu s dlouholetým partnerem a věřte mi, převládají už spíš ty lepší dny. Prostě jeden den se to zlomí, zničeho nic a je to jen lepší. Takže je na co se těšit i když po rozchodu to tak vždycky nevypadá :-)

Samaro, já už jsem o tom...15.10.2012 21:13 - Lex

Já tě v tvém rozhodnutí taky podporuji. Nikdy se nedá jednoznačně říct co chyba je a co chyba není. Nejlepší je prostě udělat to, co je v tu chvíli správné ať si pod tím člověk představí cokoli. Držím ti palce!

A Lexi, ještě jedna rada, možná prosba:

Až budeš znova navazovat kontakty s opačným pohlavím a věř, že až se posuneš, získáš sebevědomí, budeš vědět tak to bude hektické :-D nezanevři na ženy, jen proto, že víš jaké jsou, buď čestný, měř všem stejným metrem a jednoho dne až ti rozzáří život nová partnerka, buď ji věrný, nikdy jí nepodveď, chovej se k ní čestně a zodpovědně. Nikdy jí však nedej najevo že jsi z ní v prdeli, že si s tebou může dělat co chce. Naopak, měj vždy permantně "zbaleno" a při první sviňárně buď připraven ji "vyslat", bydlení, auto majetek, musí být vždy napsaný na tebe, buď velkorysý, ale nikdy ne věcech kde o něco jde! Zůstaň takový jaký jsi, krom jedné věci - tvá budoucí partnerka musí vědět, že váš vztah může skončit jen z jediného důvodu a to je nevěra, sviňárny a neúcta a pomluvy Z JEJÍ STRANY. Pokud ty budeš čestný a ona bude tohle vědět je to jediná cesta ke společnému štěstí. Hodně síly!

Lex:

Nepřechval mě zase - NIKDO není neomylný, každopádně díky moc.
Hlavně nezapomeň, že to nejsi ty, kdo hází dceru přes palubu jak zde kdosi psal. Přes palubu hodil dceru bohužel někdo jiný... skutečně nemá cenu být naivní, jak jsi napsal ty... "jako bys mě znal" - jak bych neznal :-), resp. dokonale znám tvoji situaci, prožilo jí miliony chlapů jako ty, jako já... důležitá zkušenost. Přesně jak píšeš, teď je čas abys byl trošku v povzdálí, příjde čas a třeba to bude dobré a tvá dcera jednoho dne pochopí situaci...
Ty ale teď musíš začít pracovat na sobě - bude to pot a krev, ale ty něco dokážeš - cokoliv, z čeho budeš mít radost, co tě posune dál. Já se začal věnovat sportu, a umění + práci, navíc jsem si koupil motorku a začal se věnovat sobě, všem doporučuji to samé. Jinak ti povím, ještě jednu věc - a to jak to bude s tebou tvojí ex... :-) Cca za 2 - 4 roky, kdy sice budeš žít s vědomím co se stalo, ale budeš se už na to dívat bez extrémních emocí, znova začneš pravidelně vídat tvoji dceru... současný přítel tvojí ex už nebude dokonalý táta - dost možná tvá dcera už bude na druhé koleji, protože tvá ex s ním bude mít další dítě, nebo NAOPAK A TO JE NEJPRAVDĚPODOBNĚJŠÍ - tvá ex s ním pěkně vyjebe jako s tebou :-) joj, měl bys vidět zoufalý výraz současného přítele mojí ex když se setkáme, jako by říkal: "pomoz, poraď", jenže já ač ho mám (už) velmi rád, mu nemůžu dávat žádné rady, občas naznačuje, abych mu poradil jak ji zvládnout - jenže to já nemůžu udělat:
1. jsem jí před lety nezvládal já sám :-)
2. křekhý vztah (status quo) který se svou ex mám si tímhle nechci zničit, ač by to vlastně bylo fuk.
Takže ho jen lituju. Tím ti chci říct, že nevíš jak vše dopadne a co je na tebe nachystáno. Budeš-li připraven a budeš-li silný je to nekdy celkem legrace jak si s námi osud zahrává, takže nevěš hlavu, makej, měj trošku nadhled a ta radost co příjde bude fakt stát za to...!

zase se mi o něm dnes zdálo...
mám pocit, že se s tím nikdy nesmířím,..bylo to tak krásné, dokonalé a je to pryč...tak moc chybí...
včera jsem koukala na jeden novější český film...a pár scén bylo natáčeno u něho před barákem...byly vidět jeho okna...lavička, na které jsme spolu seděli... nemůžu uvěřit tomu, že je to pryč...stále čekám, kdy se mi uleví a ono nic, je to čtyři a půl měsíce a mě to přijde jako včera, kdy jsme byli spolu a smáli se...

Lex: No, vypadá to, že jsi...nevím, jestli to někdy pochopí...možná by potřebovali od někoho dostat stejnou lekci, možná pak by si něco uvědomili, i když o tom moc přesvědčená nejsem...muj ex jednou prošel rozchodem, po kterém přemýšlel, že skončí se životem,...a nijak ho to nepoznamenalo, stále se chová jako děcko, co nedokáže říct nic na rovinu...člověk někdy jenom valí oči, co za nesmysly si dovolí použít jako výmluvu...
myslím, že se nikdy nezačnou chovat dospěle a zodpovědně

Glorie, posilam Ti polibek...to děkuji :-)

Glorie, rádo se stalo. No...nevím, myslím, že poznávat můžeš člověka celý život...a stejně máš někdy pocit, že ho i po několika letech neznáš vlastně vůbec...