A další šarlatán. Neměli by se střílet na potkání?

to se doktorovi nedivím....Tak samozřejmě, že chřipka má příčinu - oslabení imunity, vyčerpání organismu, který podlehne chřipkovým virům. Lékař by měl umět vysvětlit, jak člověk může posílit imunitu a získat opět energii - odpočinkem, stravou, vitamíny. Též by měl umět vysvětlit, že na virovou infekci - nachlazení či chřipku - se namají v žádném případě brát antibiotika. Úkolem lékaře je též odlišit virovou chřipku od případné bakteriální infekce (pomocí CPR testu), na kterou se mohou ATB podávat. Také by měl umět člověku vysvětlit, že případná horečka není na škodu, ale pomáhá organismu bojovat s infekcí, takže pokud člověk nemá nemocné srdce či netrpí epilepsií, tak není nutno ihned horečku tlumit. Při vyšší horečce je možno použít i jiné prostředky na snížení teploty než hned léky (pokud je pacient nechce ihned užívat - na to má pacient právo).

Právě že je lékař, tak...čtu jak čtu, vidím, že ta slepice měla chřipku. Takže dg. jasná. Akorát nevím, proč šla prudit k lékaři, když stejně šla jen vysírat.

přístup h hysterické a pitomé slepici obsahuje dobře nabroušený nůž... Čili ta kvočna může být ráda, že pan doktor jednal jako člověk a ne jako humanista... Humanista by koukal, jak jí co nejrychleji zkrátit utrpení :-DDD

Právě že je lékař, tak měl paní jednoznačně určit a říci diagnozu. Vzhledem k omezeným projevům těla totiž příznaky jako chřipka může mít pěkná řádka bakterií a virů.
Bohužel arogantních doktůrků, kteří neumí nic jiného, než bez zájmu o další vzdělávání rozdávat antibiotika je všude dost. Proto jí měl vysvětlit, jakou má diagnozu a jak se léčit.Ne všichni jsou schopni sebediagnostiky a k lékaři jdeme, když je nám opravdu zle, s horečkou a zastřeným vědomím, takže v takové situaci potřebujeme citlivý a lidský přístup.

Vůbec se tomu nedivím....to se doktorovi nedivím. Blbka chce léčit příčinu chřipky. Ach jo...

Je docela husté, že pro...Vůbec se tomu nedivím. Když jsem odmítla symptomatickou léčbu chřipky a chtěla řešit příčinu nemoci a ne jí nechat řádit v těle a překrýt příznaky efedriny, tedy zfetováním a paralenem, který vypne obrané projevy těla a tak sníží horečku, tak se náš doktor choval jako arogantní idiot, začal na mě ječet, že nespolupracuju a že mi to zapíše do karty a pod. Asertivně jsem chtěla znát diagnozu, kterou mi určil a on mě vyhodil, že mi nic říkat nebude! Sestře řekl, Co to bylo za příšernou krá.vu, když jsem byla bez jakékoli léčby vyhozena z ordinace a byla ještě v čekárně, protože jsem sestře ještě musela říct o kartičku pojištovny, kterou mi nevrátil. Když jsem to viděla, tak k tomuhle felčarovi už nikdy nepůjdu.

Je docela husté, že pro lidi jsou šarlatáni dnes doktoři. Když vidím, kolik doktorů bylo v tech korupčních aférách a dostávali miliony, dovolené v Mexiku a tak za předepisování chemií lidem, kteří je vůbec nepotřebovali a jen jim tím ubližovali, tak se tomu vůbec nedivím. A ještě ty šmejdy z toho chtějí nechat vyplatit.

Upozorňuji veřejnost, ale...Věřím tomu. Děje se to zřejmě záměrně. Nepamatuji, že by před 30 lety měl někdo strach z očkování, a bylo tolik nežádoucích účinků.
Světem vládne lemplovstvi a jistý záměr...

Upozorňuji veřejnost, ale též své kolegy, že jsem jako studentka medicíny nezískala při studiu žádné vzdělání ohledně vakcinace. Neznala jsem metabolismus vakcín a přídatných látek v těle. Neznala jsem složení vakcín a vlastně jsem ještě před pár lety netušila, že vakcíny nějaké přídatné látky obsahují. (Např sloučeninu hliníku, který se používá ve vakcínách jako adjuvans nebo formaldehyd. Hliník je neurotoxický jed a jeho hodnoty ve vakcínách mnohonásobně převyšují povolené normy. Formaldehyd je toxická látka zakázaná v potravinářství.) Neznala jsem příbalové letáky ani upozornění výrobců na nich. Z vlastní zkušenosti a ze zkušeností rodičů z kontaktů s pediatry se domnívám, že ostatní lékaři jsou na tom podobně. Že ti, kteří si dříve nedostudovali výše uvedené, důvěřují vzdělávacímu systému, kterým prošli a trpí nevědomou, ale neomluvitelnou odbornou neznalostí. Zavzati do tlaku ekonomického systému, který v zájmu tržního mechanismu staví etiku na druhé místo, nemají asi ani čas a chuť studovat.
Protože jsem velmi zneklidněna stoupajícím výskytem reakcí na očkování a jejich zlehčování a popírání, jak ze strany obvodních pediatrů, tak i ze strany SÚKLu (v souvislosti s případem Zorky), rozhodla jsem se zveřejňovat mnou pozorované reakce na očkování na mých stránkách. MUDr. Judita Hofhanzlová

souhlasím, měli ... :-D

A v Africe si lidi propichujou nosy, tak bys tam taky potřeboval dát kruh.

jenom malá ukázka dogmatismu

"Jen velmi málo lidí ví, že červené barvivo E120 (carmine), používané například v ovocných nápojích nebo v jahodovém jogurtu, se ve skutečnosti vyrábí z rozdrcených červených brouků."

No a co? V Asii jedí brouky a hmyz zcela normálně, tak nevím. co tím chtěl autor říct.

O zdraví toho víme málo?
...Chtějí aby byl národ zdravý? Oni chtějí jen léčit...

O zdraví toho víme málo?

Proč lékaři konvenční medicíny zůstávají tak neznalí v základních otázkách o lidském zdraví nebo výživě? Je to proto, že na lékařských univerzitách se neučí o tom, jak si udržovat zdraví.

O zdraví toho víme málo? Lékaři i rodiče.

Národ nemůže být zdravý, pokud lidé praktikující medicínu sami o zdraví a výživě vědí jen málo!

Američané a s ní i celý západní svět jsou nevzdělaným národem, pokud jde o zdraví a výživu. A nemám tím na mysli jen mezery ve znalostech běžných spotřebitelů. Týká se to i lékařů a „expertů“ na zdraví, kteří mívají až překvapující mezery ve znalostech, jež mohou být označovány jako základní informace o zdraví národa.

Také rodičům chybí znalosti o výživě a péči o zdraví. Na této situaci se významně podílí i medicínské časopisy, zdravotnické autority i masmédia, které šíří zmatené informace o zdraví a výživě, jako by jejich úmyslem bylo zabránit lidem, aby se naučili vzít péči o zdraví do svých rukou prostřednictvím přírodních prostředků a způsobů léčby.

Zde následuje výčet šokujících příkladů o propastných mezerách ve znalostech mezi lékaři, rodiči a ostatními lidmi.

Protože to váš lékař neví, mohlo by vás to poškodit

• Většina lékařů nerozumí tomu, jaký je výživový rozdíl mezi ŽIVÝMI a MRTVÝMI potravinami. Často se domnívají, že tyto jsou z hlediska výživy identické!
• Většina konvenčních lékařů neví, že Americký národní institut pro zdraví (NIH) aktivně financoval a provozoval zločinné medicínské pokusy na vězních. (viz http://www.naturalnews.com/029920_U)
• Většina rodičů nemá ani ponětí o tom, že polotovary z masa (slanina, párky, šunka, atd.) bývají prosyceny nitridem sodným – zbarvující chemikálií, která vyvolává agresi a rakovinu slinivky nebo tlustého střeva.
• Většina lékařů neví nic o tom, že sezónní vakcíny proti chřipce nejsou ničím víc než šarlatánstvím a neposkytují žádnou reálnou ochranu proti chřipkám.
• Jen velmi málo rodičů zná rozdíl mezi slovy „přírodní“ a „organický“, která bývají uváděna na obalech potravin. Zpravidla jim tato označení splývají a tak nakupují ještě víc výrobků, označovaných za přírodní (přestože toto označení vlastně nic neznamená).
• Jen málo lékařů ví, že léky se statinem byly vyrobeny z látky lovastatin, která se přirozeně vyskytuje v červené fermentované rýži. Výrobci léků pouze uloupili tyto molekuly z přírody a pak si je patentovali. A pak svým vlivem prosadili, aby byl přírodní zdroj označen za „zfalšovaný“ doplněk stravy. A to i přesto, že přirozeně obsahuje lék, který z něj sami zcizili!
• Většina rodičů bývá dokonale zmatena označováním „kojenecká výživa“. Jsou až neskutečně nevědomí o tom, že některé s nejznámějších výrobků s takovým označením obsahují až 50% cukru.
• Prakticky nikdo kromě znalců přírodní léčby neví, že sójový protein se vyrábí extrakcí s využitím jedovaté a výbušné chemikálie hexanu.
• Jen velmi málo lidí ví, že červené barvivo E120 (carmine), používané například v ovocných nápojích nebo v jahodovém jogurtu, se ve skutečnosti vyrábí z rozdrcených červených brouků.
• Většina lékařů vůbec neví o tom, že účinné protirakovinné látky se nachází v celeru, grapefruitu, zelí nebo v kakau. Naopak jsou přesvědčení, že léčiva pochází pouze z laboratoří a nikoliv z potravin.
• Jen málo rodičů ví o tom, že zpracované mléko a jeho produkty podporují obezitu, srdeční nemoci nebo akné u jejich dospívajících dětí. Je překvapivé, že většina dospělých je už pomýlená natolik, že např. považují jogurt za zdravý, neboť obsahuje probiotické složky (nemluvě o homogenizovaných mléčných tucích).
• Většina lidí všeho věku se domnívá, že mražený jogurt je něco zdravého – přestože ve skutečnosti jde pouze o zmrzlinu smíchanou s probiotickým práškem.
• Většina lékařů si naprosto neuvědomuje nebezpečí konzumace aspartamu nebo glutamátu sodného a vůbec se nepokouší upozorňovat své pacienty na rizika, která z toho plynou.
• Většina lidí neví o tom, že pokud podepíší svůj souhlas jako dárce orgánů, pak jiní vydělávají doslova milióny dolarů na jejich orgánech, které mohou skončit třeba v těle zločince nebo vraha! A pokud budete naopak příjemcem orgánu, můžete dostat třeba i nemocný orgán od někoho s rakovinou.
• Domníváte se, že vaření v nádobí s nepřilnavým povrchem je bezpečné? Většina lidí neví vůbec nic o tom, že tyto povlaky se vyrábí z vysoce toxických chemikálií a při jejich ohřívání se uvolňuje tolik toxických plynů, že dokáží usmrtit třeba vašeho papouška. (Skutečně nejde o žádný mýtus.)
• Jen málo lékařů ví, že v lidském těle existuje ještě druhý mozek. Ten je umístěn v břichu a je tvořen složitou strukturou propojených neuronů, které tvoří skutečnou „inteligenci“, řídící vaše trávení a vaše reakce na jídlo. Byla o tom napsána i kniha s názvem The Second Brain, v níž je to vše podrobně vysvětleno.
• Běžný všeobecný lékař vám neřekne nic o zdravotních přínosech borůvek – nedozvíte se od něj ani to, že borůvky mohou u mnoha lidí nahradit léky se statinem! Naopak většina naturopatů zná tyto účinky a možná i vám předepíší tento druh léčby. . Většina lékařů zná skutečnou pravdu o toxicitě chemoterapie, ale pacientům nesdělují detaily, které znají. Ukazuje se, že až 91% všech onkologů by si pro sebe nikdy nezvolilo chemoterapii. A tento seznam by samozřejmě mohl pokračovat dál a ál. Existuje nekonečný počet příkladů až extrémních mezer ve vědomostech lékařů.

Absolventi lékařských fakult by za péči o zdraví obdrželi nedostatečnou

Proč ale lékaři konvenční medicíny zůstávají tak neznalí v základních otázkách o lidském zdraví nebo výživě? Je to proto, že na lékařských univerzitách se neučí o tom, jak si udržovat zdraví. Výuka je zaměřena pouze na choroby, chirurgii nebo farmakologii. Studenti nedostávají k dispozici žádné materiály o výživě, prevenci nemocí nebo o psychosomatické medicíně. Proto bývají absolventi lékařských fakult nutričně negramotní a schází jim i ty nejzákladnější vědomosti o zdraví.

Zároveň je jim ale namlouváno, že se naučili vše o zdraví a lidském těle a oni tak trpí tou nejnebezpečnější kombinací pomýlenosti: samolibostí, že vědí všechno, kombinovanou s negramotností v oblasti péče o zdraví. A to je jedním z důvodů, proč je západní systém zdravotní péče tak naprosto selhávající: lidé, u kterých se předpokládá, že mají nejvíce znalostí o zdraví, o něm ve skutečnosti skoro nic neví. Realita je taková, že byli na lékařské univerzitě v podstatě „de-edukování“, takže když ji opouští, vědí toho o zdraví méně, než když své studium začali.

Nejsem sám, kdo si to myslí.

Některé obavy tohoto druhu projevují i jiní lékaři, kteří jsou otřeseni arogancí a negramotností v otázkách zdraví, která panuje mezi jejich kolegy. Jako příklad mohu třeba uvést komentář, publikovaný ve 14. čísle časopisu the Journal of the American Medical Association, ve kterém se Dr. Pronovost, profesor anesteziologie a kritické medicíny z the Johns Hopkins University School of Medicine, zmiňuje o tom, jak v současnosti arogance lékařů způsobuje ročně úmrtí desítek tisíc pacientů napříč celou Amerikou. Lékaři, kteří absolvovali po klasické medicíně nadstavbová studia holistické medicíny, kde se naučili principy zdravé výživy, často popisují své studium konvenční medicíny jako naprosto nedostačující. jedním z nich je například i Dr Andrew Weil, který nazývá své kolegy z řad konvenční medicíny za „negramotné v otázkách výživy.“

A má naprostou pravdu.

Naprostá většina konvenčních lékařů je opravdu v této oblasti negramotná. A stejně je na tom i většina rodičů. A pokud si přejeme změnu zdravotní péče, je potřeba tuto situaci změnit. Znalosti o výživě by měly být základem výuky už na lékařských univerzitách a nikoliv až ve volitelném nadstavbovém studiu. Národ nemůže být zdravý, pokud lidé praktikující medicínu sami o zdraví a výživě vědí jen málo!

Když vidím na synovi,...??? a na co si stěžujete? Vychovala jste sebestředného chytráka, tak se nedivte.
Teda ty příspěvky na těchto tématech jsou jako přes kopírák. Čím to bude?

Hnízdil je borec

Buď se chcete léčit, anebo uzdravit. Je to vaše volba

„Tělo nemá jinou možnost, než nás napomenout bolestí,“ říká MUDr. Jan Hnízdil. „Pokud si jen vezmete prášek a informaci nepochopíte, pouze vypnete varovný signál."

MUDR. JAN HNÍZDIL má klasické medicínské vzdělání, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem.
Věnuje se psychosomatice a celostní medicíně, na něž se moderní chemická a symptomatická medicína dívá s určitým despektem, ale zejména pro svoji kritiku „obchodníků se zdravím“.
Jeho snahou je totiž uzdravovat: „Jenže v tomhle systému je doktor placený za to, že lidi léčí, ne za to, že jim radí, co mají dělat, aby se uzdravili. Každý uzdravený člověk znamená ekonomickou ztrátu.“
Knižní výběr z článků a úvah Jana Hnízdila Mým marodům aneb Jak vyrobit pacienta vyšel v Nakladatelství Lidové noviny.
V současné době se věnujete celostní, komplexní medicíně a psychosomatice. Co to vlastně znamená?
Dá se to popsat na mém profesním putování a tápání. Po studiu jsem nabitý informacemi nastoupil na rehabilitační kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici. Časem jsem si všiml, že ke mně přicházejí lidé s různými tělesnými obtížemi, bolestmi hlavy, zad, kloubů. Já jsem je neustále odesílal na různá vyšetření, ordinoval jim léky, fyzikální léčbu, indikoval je k operacím… Oni se neustále léčili, ale jaksi neuzdravovali.
Všiml jsem si, že ti samí pacienti, kteří se léčí u mě, se léčí i na ortopedii, na neurologii, na interně… A léčí se, léčí, ale stále jsou nemocní.
Vrtalo mi hlavou, kde dělám chybu. Byl jsem z toho tak otrávený, že jsem chtěl skončit s medicínou. Pak jsem se potkal s doktorem Šavlíkem z psychosomatické poradny polikliniky na Karlově náměstí. Do té doby jsem o psychosomatice vůbec neslyšel. Tak jsem se ho zeptal, co to vlastně dělá.
A on mi odpověděl: „Milý kolego, zatímco v ostatních ordinacích léčí choroby, já radím lidem, co mohou udělat pro to, aby se uzdravili.“ Neznám výstižnější definici psychosomatiky.
Co tedy můžeme udělat pro to, abychom se uzdravili?
Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jak a v jakých podmínkách žije, o tom, že ve svém životě někde dělá chybu. Abychom jeho stonání porozuměli, musíme se seznámit s jeho životním příběhem.
Poznat, jaké má radosti, starosti, rodinný život, vztahy, způsoby odpočinku. Posoudit tedy nejen fyzickou, objektivní stránku, ale také stránku psychickou a sociální, musíme znát všechny souvislosti. Teprve potom pochopíme, proč právě on, právě teď a právě tímto způsobem onemocněl.
Od toho se pak odvíjí i způsob léčby. Doslova platí, že jak člověk žije, tak také stůně. Pokud nezmění způsob svého chování a života, nemá šanci se uzdravit. Na tom je postavená komplexní medicína. Psychosomatika tuto problematiku dost zužuje. Je totiž založená jen na posuzování vztahů tělesna a duševna, ale to si myslím, že nestačí. Zdravotní problémy je potřeba nahlížet celostně, komplexně, ve všech životních souvislostech.
Je komplexní přístup vhodný pro všechna onemocnění?
Pro všechny nemoci, pro každého člověka, pro každou situaci. Vůbec nejdůležitější je v první linii. Měli být v něm být vyškoleni hlavně praktičtí lékaři, protože stojí nejblíže pacientovu životnímu prostoru. Když k nim člověk přijde s problémem, tak by okamžitě měli vědět… Bez dlouhého zkoumání by měli být schopni identifikovat skutečnou příčinu jeho obtíží.
Pokud by to takhle fungovalo, byli by schopni zachytit stonání v první fázi, včas a efektivně, pouhou konzultací, poradit člověku, jak změnit chování, aby se uzdravil. Podchytit problém ještě dřív, než se z něj vyvine vážná nemoc. Tím by odpadlo obrovské množství pacientů, kteří úplně zbytečně zaplavují velké nemocnice a specializovaná pracoviště. Většina z nich by se tam totiž vůbec dostat nemusela.
Možná by byl ideální model rodinného lékaře, který zná rodinu, souvislosti…
Rodinný nebo osobní praktický doktor je základem kvalitní medicíny. S ním medicína stojí a padá, ne s megaspecializo¬vanými centry s nejluxusnější technikou. Psychosomatika není nic nového. Je to návrat k původnímu, k rodinným doktorům, kteří fungovali celostně, používali selský rozum. Nám technika ten selský rozum zatemnila. Myslíme si, že s ní všechno zvládneme. To je velký omyl.
V knize uvádíte konkrétní případy ze své praxe. Často se opakuje situace, kdy lidé trvají na svých zvycích a způsobu života, přestože jim škodí. A to i v situaci, kdy si tento fakt uvědomí.
Ke mně přicházejí pacienti, kteří žijí v extrémně nezdravých vztazích; ale my žijeme i v nezdravé společnosti. V knize zmiňuji studii, kterou publikovala ekonomka z Cambridge LUISA CORRADO.
Zjišťovala, v kterých zemích EU jsou lidé nejzdravější a nejspokojenější, a co o tom rozhoduje. Ekonomové očekávali, že to jsou lidé v zemích jižní Evropy, kde je prosperující ekonomika, svítí tam sluníčko… Byli překvapeni zjištěním, že je tomu naopak. Nejzdravější a nejspokojenější lidé žijí v Dánsku, Finsku, Švédsku… Ukázalo se, že pro spokojenost a zdraví je rozhodující důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Nikoli jen ekonomická prosperita a růst HDP, ale také nemateriální kvality.
Asi nemusím komentovat situaci u nás. Na mnoho lidí doléhá společenská atmosféra, stresuje je to… Začnou stonat, tzv. somatizovat svoji životní situaci. Přicházejí do ordinací, stěžují si na tělesné potíže a chtějí po nás, abychom je léčili. Ale tady je potřeba léčit společenské podmínky, ve kterých žijí a jež jsou hlavní příčinou jejich problému. Proto jsem začal psát o tom, jak chování našich politiků souvisí se stonáním občanů v naší zemi. O tom, že mnozí z politiků jsou nebezpeční psychopati, vytvářející nebezpečný a nezdravý společenský systém.
Tak to by bylo snazší léčit konkrétního člověka, než celou společnost…
Léčit společnost je možné jedině od konkrétního člověka. Od politiků nečekám vůbec nic. Žádné reformy neprosadí. Šance na uzdravení je jedině zdola. Od pacientů často slýchávám „Ano, pane doktore, máte pravdu, mám to ze stresu, náporu práce, špatných vztahů, jedno vedle druhého…“ U nás dostane nabídku – chcete se uzdravit, ale pak je to o vaší aktivní spolupráci a snaze chybu odstranit. Pokud z jakéhokoli důvodu odmítne, tak se nabízí druhá cesta, tedy léčení, užívání léků proti… – proti bolesti hlavy, proti úzkosti, proti depresi, proti překyselení žaludku… To je ale jen odsouvání problému. To není řešení příčiny. Všeho do času, ono se to pak někde objeví.
Je každého volba, jak se rozhodne. Nechat se léčit a manipulovat je pohodlnější. Je to ale cesta do pekel. Kdo chce být zdravý, musí se starat nejen o sebe, ale také o společenské podmínky, v nichž žije. Vytvářet občanskou společnost. To je práce na plný úvazek.
Co člověka může přesvědčit, nakopnout ke změně?
Léta jsem pracoval na klinice na Karlově náměstí. Většina pacientů tam přicházela se zakázkou. „Pane doktore, vrže mi v koleni, píchněte tam injekci, ať se to promaže. Pak mám zablokovaná záda, to mi je odblokujte. Podívejte se na tlaky a tuky a nějak ty tekutiny léky dorovnejte.“ Připadal jsem si jako v autoservisu.
Pacient jako by do něj přijel, tělo tam odložil a čekal – a doktore, ukaž se. Když pak ještě někde něco vrzalo, klapalo, tak co to bylo za doktora, to jedu do lepšího servisu, jedu na Homolku, tam mají lepší mašiny a dražší léky.
To je úplně naivní představa, že takhle může člověk pečovat o svoje zdraví. Jediný, komu tenhle způsob svědčí a hodně na něm vydělává, je medicínsko-farmaceutický komplex.
Teď už tedy nepracujete “v autoservisu“?
Já jsem z toho systému vystoupil. Lépe řečeno „byl jsem vystoupen“. Ve chvíli, kdy jsem si začal s pacienty povídat o životě, ukázalo se, že je to ve velké nemocnici nemožné. Pacienti se sice začali uzdravovat, ale já jsem přestal vykazovat body. Moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno.
Pochopení jsem našel v Centru komplexní péče, kde se snažíme nabízet jiný pohled na nemoci a jiný způsob péče. Pacienti už k nám také přicházejí s jinou zakázkou. Ne „pane doktore, odblokujte mě,“ ale „pane doktore, já mám problém a nevím si s ním rady, přišel jsem se poradit, jak se ho mám zbavit, co mám dělat, kde dělám chybu“. To už je otázka dialogu a spolupráce. Člověka to úžasně naplňuje a přináší to výsledky. Jsem rád, že mne z toho velkého zdravotnického servisu vyrazili. Už bych se tam nikdy nechtěl vrátit.
Kolik lidí už cíleně vyhledává tento druh péče? A je vůbec kde ho hledat?
Je to běh na dlouhou trať. Ještě když jsem pracoval na klinice, snažili jsme se tento model prosadit v rámci oficiální medicíny. Posílali návrhy na ministerstvo, lékařskou komoru, odborným společnostem, zdravotním pojišťovnám. Dost dlouho nám trvalo, než jsme pochopili, že je to ztráta času. Ten systém je tak obludný, byrokratický a prohnilý, že většinu energie spotřebovává jen na udržování sebe samotného. Není mu pomoci.
Ministryně zdravotnictví z let 2004–2005, MILADA EMMEROVÁ, nám odepsala, že je jí komplexní medicína velmi blízká, že ji bude ze všech sil podporovat. Jen musíme počkat, než vyřeší finanční krizi.
Té prosté ženě nedošlo, že krize je tady právě proto, jak se medicína v praxi dělá. Proto, že obrovská spousta vyšetření a léků je úplně zbytečná. Proto, že chybí komplexní pohled na pacienta. Proto, že vědecká medicína je tzv. objektivistická. Vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu. A že my ji dokážeme špičkovou technikou objektivně odhalit a následně odstranit intervencí zvenčí, tedy léky, operací, fyzikální léčbou. To je zásadní omyl.
Objektivita nestačí?
Potvrdila to velká studie publikovaná v British Medical Journal. Ve Velké Británii si všimli toho, čeho jsem si já kdysi všiml ve své ordinaci – totiž že obrovská spousta pacientů se neustále vrací, neustále se léčí, ale neuzdravuje se.
Shromáždili d

Když vidím na synovi,...Bohužel to je nalejvarna dnešní doby, kde mladým cpou do hlavy, že po absolvování školy vědí vše... Nemají soudnost, ani chování...nedokázali nic, a myslí že jsou nejchytřejší. Přitom bez internetu, Facebooku jsou neschopní, a b reálném životě by neprizili...

Když vidím na synovi, který nyní dodělává druhou atestaci,takže by už něco o zdraví mohl vědět, co dokáže lidem radit, tak se děsím.Hlavně že je odborník a specialista. O výživě se učili někdy ve druhém semestru asi dvě hodiny, o pohybu a jeho vlivu na zdraví neví vůbec nic, a dovolil si říci i své babičce, aby se cpala psychofarmaky po dědově smrti, tedy když spíš potřebovala aby jí vzal na chvíli k sobě do Prahy, aby přišla na jiné myšlenky.
Tátovi chtěl vnutit prášky na cholesterol a mně na vysoký tlak a odvodnění, když mám celý život nízký tlak a i když se snažím piju dost málo, takže jsem spíš trvale dehydrovaná.
Naštěstí máme v Havl Brodě příčetného doktora, který nám řekl, že je to nesmysl, a že hodina procházky denně vyřeší všechny naše potíže bez léku. Syn se s ním hádal na svatbě dcery a nakonec utekl jak malej kluk, když už neměl argumenty. Byl vždy hodně snaživý, výborně se učil a udělal si dva tituly, ale spíš měl zůstat v akademickém světě a nepokoušet se léčit lidi.Sama jsem velice překvapená, jak se studiem změnil, všude by všem chtěl radit, i když o tom nic neví a je arogantní. Dcera žije v Německu a její muž je výživový specialista, který se stará o herce, politiky a další bohaté a slavné. V Německu musí mít výsledky a být dobrý, jinak by mu to nefungovalo. Je něco jako u nás ten Ing. Havlíček. A syn se s ním taky pokoušel hádat o výživě a takových věcech a když mu Otto nabídl, ať si k němu sedne, že mu vysvětlí základy výživy a tak, tak mu řekl, že na takovéhle nevědecké kecy není vůbec zvědavý a prásknul dveřma a odjel. A pak mi volal, že ho Otto urazil a že už nikdy nepřijede, když u nás Otto bude a ať ho vyhodíme. A tohle si dovolí říci, když Otto akceptoval podmínku mé dcery, že chce mít svatbu u nás. Doufám, že časem dostane rozum a manžel mně uklidňuje, ať si počkám na vnoučky a že to klukovi musí dojít, jak se chová.

blábolení, co tu...Nerozcilujte se.jste cvicene opice. To co musí zvládat běžní lidé každý den,by jste ani nepochopili, natož dokázali.