alkoholismus

jojo, ten malej zavřenej hororovej detox je za jídelnou v prvním patře a zážitky z něj výrazně posilují motivaci abstinovat :)

Marek:navic ty dojmy hororu byly asi nasledky delirka,jinak tam samozdrejme samo o sobe nestrasi:)

Marek:priznam se ze si ty prvni dny moc nepamatuju,ale myslim ze to bylo az dole,ten malej detox kam se slo pres jidelnu (zavreny dvere a nedalo se chodit jinde po patre).Nekdo rikal detox i tomu kdyz lezel na hlavni budove a cekal nez pujde jinam na pavilon.TAk nevim jesti jsi ty navstivil tu diru.Ja jsem nechtel strasit,muj zamer bylo napsat,ze to tam bylo nakonec v pohode,to se mi nepovedlo?:)

Honzo, detox je sice horor, ale ne ve sklepení, je to v prvním patře - zas ty alkoholiky co už tam mají našláplo tolik nestraš :))

Ja bych o buzeraci nemluvil,jen se musis ridit urcitym radem,ale to je snad samozdrejmost.Jak ja tam nikdy nechtel a taky ze jsem nesel,radsi jsem se upijel dal az me tam jednou odvezli po delirku a rozvratu organismu.Je potreba se objednat predem a cekat na termin,ale tezsi pripady berou hned,tak jsem na detoxu podepsal 3 mesicni dobrovolnou lecbu (bylo mi to jedno hlavne at uz me nekam polozi a daj nejaky prasky po kterych mi bude lip) prvni tyden na kapackach ve sklepeni kterymu se tam rika detox.To byl horor.Potupny bylo kdyz tam prisel Nespor se studentama,stali kolem mne a delali si poznamky,ty holky byly v mem veku.Ven me mohlo vysvobodit sepsani zivotopisu ,teda do prvniho ven z detoxu.To jsem zvladl za 7 dni.Drzeli mne nad vodou prasky ktery mi davali prvnich 14 dni,nahrazuji alkohol a pomalu se vysazuji.Okamzite vysazeni alkoholu po vysokych davkach je prusvih-delirium,epil. zachvat..V lecbe jsem se vicemene oklepal tak za mesic,pak me to tam docela i bavilo po tech 2 tydnech jsem sel na pavilon kde se jede terapeuticky rezim.Ze zacatku jsem si rikal,ze zacnu pit jak se dostanu ven..po nejakym case,jsem zase planoval mit piti doma jen pro kriticke chvile..Az jsem uplne obratil.Po dvou mesicich jsem mohl jezdit na noc domu,nebot jsem pokrocil do nejvyssiho programu .Ze zacatku jsem radsi spal jeste tam,mel jsem strach abych to neznicil.Ale posledni 3 tydny jsem uz jezdil spat domu a tam jsem dozjizdel jako do prace od 8 do 16.Lecbu jsem dokoncil loni v kvetnu,pak mne ani nenapadlo ,ze bych se napil a cely to tak zahodil.Podle my zkusenosti jsou 3 mesice v bezpecnym prostredi(vam vuci alkoholu) akorat pro cistou mysl a pak uz clovek musi vydrzet abstinovat pokud chce!

Ahoj Lenko, souhlasím s tebou. Na léčení bych opravdu nešla, protože si myslím, že tak zle na tom ještě nejsem. Teď se mi daří již čtyři dny abstinovat, myslím, že u mne nejde o závislost, jen o chuť. Vidím, že se dokážu ovládnout. Abych řekla pravdu, nedovedu si představit, že bych si už nikdy nedala pivko nebo skleničku vína. Je fakt, že někdy mívám horší období, ale funguji normálně. Jen mne někdy štve, že když mám slabé období, piju už po ránu. Ale ještě nikdy jsem nezameškala práci. Myslím, že mám dost pevné vůle, abych se neupila. A o víkendu jsem nebyla v limbu, ale v sobotu a v neděli na internet nechodím, protože toho mám dost celý týden v práci. Lenko , držím ti palce, myslím, že to dokážeš a i já si věřím. Ahoj a ozvi se

..tak ono se asi do léčebny nechtělo nikomu z nás..a taky pochybuju, že se tam někomu líbilo a užíval si pobyt..ale je to tak silný nakopnutí k abstinenci bez kterýho "tak nějak přestat pít sám" spousta lidí nedokáže

Do léčebny můžete jít, zkusit sami sebe, jak dalece vám stojí za to abstinovat, žít.Je tam buzerace, ale určitě má smysl.Uděláte si v hlavě jasno, dozvíte se o své nemoci dost poznatků, a uvidíte lidi, co jsou na tom hůř, co vás může taky potkat.Jste svobodní lidé, můžete léčbu ukončit,odejít. Já sama jsem to tam nenáviděla, proklínala, ale vydržela,po 4 letech vím, že to má smysl,jsem jim vděčná. Alkoholik nemá léky na svou nemoc, neexistují,pevná vůle nestačí. Sám tohle nezvládne nikdo, chodím na AA, někomu ty anonymní alkoholici pomůžou i bez léčebny. Nepřeju nikomu zažít si to peklo s chlastem, co jsem si užila já.

No těžko pousoudit, jak jsi na tom, zda dokážeš přestat sama. Já sám mám s alkoholem problémy a po pravdě řečeno by se mi do léčebny taky vůbec nechtělo. To by byl až ten poslední krok, ale dokážu si představit, že bych tam šel, pokud by už nebyla jiná možnost. Tak se zatím pokouším nějak přestat sám, (ve spolupráci s odborníky v Praze na Ondřejově). Držím palce.

Moje matka je také alkoholička.Kvartální.Bylo to s ní hrozný,válela se někde ve křoví,nacházely jsme jí se sestrou pomlácenou,bez bot...Pak jsme jí daly do léčebny,protože si sama sobě byla nebezpečná...Odešla odtamtud jako svéprávný člověk..po 3 týdnech.Pak měla pár recidiv a pak prostě přestala pít a hotovo.Ze dne na den.Abstinuje už přes rok,je spokojená a tvrdí mi,že většina žen se kterýma tam byla,tak se těšily na to až vyjdou ven a dají si to svoje...oblíbené víno nebo neco jiného..Že je tam taková hrozná buzerace.Takže proto taky já nechci na léčení-mimo jiné.Máma mi tvrdí,že já to taky dokážu,přestat pít sama a nemusím se někde nechat buzerovat.Co si o tom myslíte????

Zdravím vás:-) Nějak jsem se rozepsala, po tak dlouhé době bez internetu, i když na dovolené ten čas utekl jako nic.
U nás opět hlásím klid. Když matce můj muž řekl, že sociálka chce souhlas s nahlížením do zdravotní dokumentace a zprávu o průběhu léčby z léčebny, a že tam má zajít, ať se domluví na dalším postupu, tak tam raději vůbec nešla. Je teď zavřená v nějakém odvykacím centru, prý tam bude půl roku, nemá tam mobil, nedala drobkovi na sebe adresu, takže zažíváme období klidu.
Ale drobeček nám jde do puberty, tak nás zase nenechá nudit. A jeho zdravotní stav už vůbec ne. Bohužel, patrně důsledky pití matky v těhotenství, to už nám nikdo nevyvrátí. Ale jsme optimisti, že to všechno dobře dopadne, děláme co je v našich silách.
Přeji hodně sil i vám a jen dobré zprávy.
r.

ano, věř tomu, že jestli žena pije, je jí dítě odebráno a stará se o něj někdo jiný, nebo je umístěno do dětského domova.

Je to asi nepředstavitelné, v jakém pekle to dítě bylo, že jej sociálka ze hodiny na hodinu mámě odebrala, pro toho, kdo to nezažil. Drobek zkrátka nemůže být u mámy. Kdyby to jen trochu šlo, byl by u ní. Ale nejde to.Protože máma pila a pije, je její ditě z toho jediného důvodu natrvalo svěřeno do péče svého táy a mne. je to pro něj rozhodně lepší než v děckém domově. Že to není jednoduché pro nikoho asi nemá cenu psát. Z minuty na minutu se mi změnil život, všechny plány, všechny představy. co jsem měla dělat? říct, že cizí dítě doma nechci, ať jde do děcáku? S tím bych žít nemohla. Mému muži by jej samotnému nesvěřili (z mnoha důvodů), u sociálky a soudu hrál největší roli fakt, že jsme vytvořili harmonický pár a domov, a to je vhodné zázemí pro dítě.
Naši kamarádi si dítě adoptovali. Podstoupili všechna vyšetření, po nějaké době na ně na sociálce zamávali fotkou mimina a zeptali se: chcete ho? Rozhodněte se, teď hned.
Když to vyprávěli, tak mi došlo, že mě se vlastně nikdo neptal. A tak jsem to ve srandě vyslovila, a drobek hned udiveně: to bys ale přece nemohla říct, ŽE MĚ NECHCEŠ!?!
Ne, nemohla bych to říct. Protože když už se o něj máma nemohla postarat, tak já spolu s jeho tátou se o něj postarat můžu.
r.

ale co tak čtu diskusi dál, co tak čas dovolí, vlastně se shodneme. Na druhou stranu si myslím, že je velký rozdíl mezi mužem alkoholikem a ženou.
Žena také spíš žije pro rodinu, upozaďuje svoje zájmy a koníčky v prospěch ostatních. Její náplní jsou životy druhých. Muž si prosadí svoje zájmy, dokáže být zdravě sobecky svůj.
Také ohl. podpory rodiny: žena je v naší kultuře vychovávána odlišně, bere na sebe zodpovědnost, závazek, amatérky se pokouším vystihnout ten pocit, že žena alkoholika jej "adoptuje" jako svoje nezodpovědný dítě, o který se musí postarat. Je zvyklá trpět a nemuset být tak nějak v pohodě. Pro ženu opustit "nemocného" muže je nesnesitelně těžší.
Jak píše myslím Nešpor, muži si alkoholičky instinktivně neberou. Nějak vycítí, že je něco špatně. I můj muž to potvrzoval, že od začátku věděl, že je to všechno špatně, a to byla na samém počátku své kariéry.
Také zkusím amatérsky popsat svůj pocit: je-li alkoholikem muž, bývá silnější vazba mezi ním a matkou (maminky chlapeček), už jen proto, že matka miluje bez přívlastků, zkrátka miluje své dítě. Žena (tatínkova holčička) je ze strany svého otce milována "za podmínek" - jsi moje dítě a chováš se podle mých představ, máš moji přízeň, ne-li, nechoď mi na oči. Musí být omnohem silnější osobností, aby obstála, protože je posuzována a souzena.
Vím, že se snažím trochu neuměle vystihnout svoje myšlenky, ale zajímal by mě názor ostatních. r.

Ahoj Tony, díky za tvůj příspěvek, moc i mě pomohl. V jednom bodě s Tebou ale nesouhlasím. 28.6. jsi napsal, že alkoholikem se člověk stává, protože nedostal pomoc včas. To je ale, s prominutím, blbost. Okolí dřív než alkoholik si všimne, že nastává problém, a snaží se ze všech sil na to upozornit. A co se dozví: alkoholik nemá problém, ten druhý má problém. Ještě jsem neslyšela o tom, že by si alkoholik řekl: no, v rodině to klape, v práci taky, přátelé taky dobrý, ale asi nějak víc piju, to budu alkoholik, to se půjdu léčit. A nebo že by takhle vstřícně reagoval na výtku partnera "zdá se mi, že nějak víc piješ" třeba větou "Jo? tak já se jdu raději léčit...".
r.

Ahoj, našla jsem tvůj vzkaz až teď, byli jsme na dovolené.
Těžko se popisuje stav, který nastal po takových letech alkoholismu v okolí a rodině.
Po více než 20 letech alkoholismu je to jiný člověk. Mozek je alkoholem a práškama tak poškozený, že je to jen žena, co dokáže hodiny sedět, kouřit a koukat na jedno místo, má prudké výkyvy nálad, záchvaty hysterické a delíria, nikdy člověk neví, v jakém stavu zrovna bude, až se s ní potká (uslyší) a jestli ten stav, je-li snesitelný, vydrží aspoň několik minut.
Projev písemný i slovní je velmi omezený na pár frází, který jí zůstaly v hlavě z věčného opakování "důvodů", proč, jinak plný citového vydírání a manipulace. Rozhovor je defacto nemožný. Dezorientace v čase a prostoru.
Celé okolí je totálně vyčerpané všemi možnými pokusy dostat jí do léčebny a něco dělat. Protože se odkryly všechny lži, kterými maskovala svůj skutečný život, všichni se cítí neuvěřitelně podvedení. Opět se potvrzuje, že se nedá věřit ničemu, co řekne. Opětovná zklamání ze všech pokusů o léčbu - a z brzké recidívy.
Opravdu těžko se to popisuje. I její 12.letý dítě popisuje kontakt s matkou "no byla střízlivá, ale ona už je taková divná jako úplně". Je to nevratný stav, hlavně s tím poškozením mozku. Tak to vnímáme my.
Ona si ale myslí, že je v pohodě. A to je ten kámen úrazu. Z její strany není sebereflexe jejího chování. Ona je nejlepší, je nejkrásnější a všechno ví nejlíp. Sebestřednost, neschopnost náhledu na vlatní jednání, neotřesitelné ego, to je to, proč nemůže napravit svoje "chyby". Ona je z nás všech ve svých očích vlastně bezchybná.
r.

Ubožáku, co jsi napsal anonymně slovo "kunda", snad se Ti ulevilo, zahojil jsis nějaký komplex,lituji Tě,hrdino!

kunda

No, holky, ja uz abstinuji druhym rokem, ale kdybych tu neco psal, tak bych musel vsechno zase nejak od zacatku vysvetlovat a nakonec to tu vzdycky nejaky kreten rozvrati. Jsem clenem uzavrene diskusni skupiny a tam do nas nikdo nerype a nevandruje. Muzete se pridat, myslim, ze je vitan kazdy, kdo je slusny clovek -navod jak na to uz tu nekolikrat byl napsan.
Abstinenci zdar!!!!!!!

Libo, u chlapů se pití nepřiznává a hlavně o tom nemluví!! Proto jsem vděčná Tonymu, který se přidal do debaty a myslím, že jeho pohled na pití byl přínosem pro všechny, kteří tuto debatu četli.

To,že jsi závislá poznáš takhle: míváš okna,po flámu, depky, náladová,protivná sama sobě.zkus měsác vůbec nepít, když ti alkohol bude chybět,je to tu,taky třeba když se napiješ, nemůžeš přestat, a piješ do mrtva,ale znám holku, co pravidelně pila 2 piva denně, smála se mě, když jsem jí řekla, že je taky závislá, nyní už to přiznala, dávku alkoholu zvyšuje, ale bez těch2 piv je nemožná, vzteklá, zuří,to je ono.Jestli u sebe něco tušíš, skonči s pitím co nejdřív,Alkohol je silný nepřítel, dostane každýho,určitě, a nepřeji Ti zažít to peklo.