Arachnofobie

mám hrůzu z velkých a tlustých pavouků.Když jdu spát,kontroluji celou místnost,jinak bych neusnula. U přítele jsem postupně našla obrovské pavouky,kteří lezli po zemi.V krátké době 4 kusy.Myslela jsem,že už tam jiný nebude. Nad ránem mě něco lehtalo na paži a lezl mi tam po paži stejný kusanec. Málem jsem se počurala hrůzou.Velice ráda bych se fobie zbavila,protože mě to ničí.Kontroluji parapety,všechno vystříkávám a doma mám stále několik biolitů. Tak to je můj jediný strach.

Pavouk je krásný , neublíží - nech brouka žít!

Dneska to překročilo...Budeš muset spát, se zavřenou pusou.
Ráno uvidíš.
Dobrou noc :)

Dneska to překročilo všechny hranice...Lezim v posteli s mobilem všude tma a najednou přede mnou pavouk a já hrozně zajecela a všichni spali.Nesnasim je!!Co když se probudim a budu je mít všude

si nepobavila. Ač se...já,pokud bych našla v bitě,tak nezabíjím,dám do sklenice a vyhodím z okna.Nikdo však není odporný,pokud je zabíjí,to totiž dělá většina.Pavouků se vůbec nebojím a musí to být hrozné pro toho,kdo se jich moc bojí,protože na ně narazit mohou vlastně všude.

si nepobavila. Ač se...Neurážej a radši si něco přečti o arachnofobii. Já se na rozdíl od tebe pavouků NEBOJÍM. Fobie je fobie, a to nemá s báním nic společného. Jestli umíš číst, tak jsem psala, že se mi chtělo zvracet, což nebyl pouhý slovní obrat. Dej mi na sebe číslo, příště tě zavolám na odchyt.

Ahoj Karis, tvůj...si nepobavila. Ač se pavouků děsně bojím, vždy je odchytím do sklenice a vynesu ven.

Proč mám brát živému tvoru život, když mě ani neohrozil a nic mi neudělal. Jsi odporná.

Šíleně se bojím pavouků...Ahoj Karis, tvůj příspěvek mě děsně rozesmál. Jako bych viděla sebe. Nemusím tudíž dlouze popisovat moje stavy. S tím pavoukem na zdi mám podobný zážitek, teda ono jich bylo víc, ale nedávno to byl zážitek nad všechny zážitky. Přijdu v noci domů, do ložnice, a v přítmí na bílé zdi vidím cosi obrovského, roztřepeného. Polilo mě horko a modlila se, ať to není to, co si myslím. Rozsvítila jsem a můj krevní tlak 100% skočil výš než ten tvůj. Skoro jsem měla zástavu srdce. Nevěřila jsem, že v ČR může žít tak obrovský pavouk - tenhle sežral snad všechny steroidy světa (v průměru cca 8 - 10 cm). Došla jsem pro postřik (pro běžné malé tvorečky smrtící). Pavouk na zdi stále vyčkával. Já ne. Tlaková vlna spreje ovšem shodila milého pavouka na zem a ten stále živý zalezl pod MOJI postel. 3 dny jsem spala v obýváku, než jsem se odvážila jít do ložnice. Doufala jsem, že při sobotním úklidu ho najdu mrtvého, což se taky stalo, jen doufám, že to byl on. Pokud jsem nyní někoho pobavila, tak věřte, že mně se v tu chvíli chtělo hrozně zvracet, což až tak legrační není.

Šíleně se bojím pavouků , ani nevím kdy to začalo . Nepamatuji si totiž jestli jsem se jich bála už jako malá nebo až od puberty . Je mi úplně ukradený jestli je malý , střední či velký , prostě je to pavouk a ja jsem hned na omdlení . Nejvíc trpím v noci , kdy jsem v pokoji sama , všichni spí a neměl by mi kdo ,,pomoct" kdyby se nějaký ten ohavec objevil . Pokaždé když vstoupím do místnosti musím rožnout a prohlídnout očima všechny stěny , rohy , poličky atd atd až potom se uklidním . Je to už nějakou dobu , kdy jsem přišla v noci domů , rozsvítila a na zdi si to štrádoval onen pavouk . Při světle se zastavil na místě . V té chvíli by jste mi naměřili TK 200/100 minimálně . Tehdy ve svých 21letech jsem několikrát vykročila k ložnici rodičů s hrůzou v očích a se snahou vzbudit je , pokaždé jsem se otočila a řekla si ,že nejsem srab a vrátila jsem se . Pořád tam byl . Alespoň tři hodiny jsem seděla na podlaze s upřeným pohledem na pavouka ,který se ani nepohl .Hypnotizovala jsem ho a snažila se přesvědčit , že ho zvládnu zabít . Ani náhodou. Spása byl otec , který se vzbudil a šel se podívat proč v tolik hodin ještě svítím . A už teď vím , že po vzpomínce při psaní této rádoby pohádky , se do rána moc neprospím . Hodně se mi stává , že se za tento ,,strach" před svými blízkými dokonce stydím , prostě jsem srab ....

https://www.youtube.com/watch?v=NzvySzw_-O0

Ahoj, cetli jste nekdy o...Tak se s tím pavoučkem zkamaraď a už přestane ten strach ze samoty, ani nebudeš potřebovat přítele :D :D :D

Ahoj lidičky, hele a už jste někdy přemýšleli o tom, jak jsou ty pavučiny tak důmyslný vynález? Jak je to propletené tak krásně pevně, že se na tom ten tvor udrží? Jak se to postupně zvětšuje... no prostě nádherně až matematicky vypočítaný geometrický obrazec s tolika rovnými čarami... je to úžasné! Dokonce i horolezci se tím inspirují a přeplétají velké propasti lany spletenými do pavučinovitých tvarů, aby se na tom mohli udržet. Schválně si jednu zkuste uplést z lanek nebo provazů doma. Třeba vám to pomůže ten strach zahnat. Prostě nemyslet na to nebezpečí, ale jenom si tak jako pohrát s provázky a uvidíte, jak přijdete na jinší myšlenky... třeba moje sestra se takhle z jedné ošklivé arachnofobie přes tenhle postup ... no ne úplně vyléčila, ale prostě si tu fobii zmírnila. Dřív se nemohla udržet na nohou a teď, když se o to začla maličko víc zajímat, tak sice je nemá ráda, vyhazuje pavučiny oknem a do koše apod., ale už ji to tolik neomezuje a tak nějak se smířila. Hmmm... Ale co já bych tady psal, mě pavouci úplně fascinují, jsou to nádherní tvorové, to bych asi neměl psát do fóra s arachnofobií, že?

Předem zdravím všechny...Buďte v klidu, průměrný člověk sní za život ve spánku 70 kusů hmyzu a 10 pavouků :)

Bojím se jich od mala.Museli se mnou rodiče v dětském věku v noci na záchod,byli tam ti velcí.A žiji nakonec v domě obklopeném zídkami.Když zde přišel v srpnu poprvé první,obr,nevěřila jsem svým očím.Nejsou to sekáči ti černí,velicí,rychlí běhající většinou po zemi,ale pokoutníci domácí./Sekáč je ten slaboučký venkovní/Stěhují se na podzim do tepla.Každý podzim od začátku srpna až do vánoc po 15 let jsem vynesla nebo zabila/bohužel/1-3 denně + jsem dělala tak dva podzimní nástřiky chemií za obklady a do přilehlých prostor.Ty největší to jsou matky dožívající se až 9 let.Bohužel mají strach ze zabití,ale člověk s arachnofobií přes svou lítost nemůže s nimi soužít.Celou dobu ucpávám po domě škvírky a nic.Až jsem našla postraně schodu z půdy škvíru, kterou zřejmě slézali a teď už je tři roky celkem pokoj.Nejčastější doba kdy se nějaký z nich objevil byla kolem půl 11 večer.Na jaře někudy vymizí aniž by se ukázali a objeví se opět kolem 5 srpna.

Já mám stejný problém.Pavouků se bojím strašně.Když nějakého vydím,tak mi hned naskočí husí kůže.Postupem času se m se naučila ovládat.Dříve sem nemohla pavouka ani vidět hned jsem se začala klepat,brečet,nemohla jsem dýchat a ani se hnout.Bylo to strašné.Teď už je to lepší,ale pokud se jedná o to když je pavouk přímo na mě,tak takovýto záchvat mám stále.Jednou jsem ho dostala,když jsem kojila svýho malýho.Nejhorčí je že nemůžu ani mluvit,takže člověk kterej ho chce ze mě sundat ho musí najít sám.Asi sem se v tu chvíly bála víc o malýho než o sebe.A kolik mi je?21let a tuto fóbii mám ood nějakých 16 let.

Myslím, že když mi bylo kolem 15 let měla jsem strach největší. Nikdy bych ale pavouka nezabila. Vždy jsem se rychle odklidila co najdál, spát jsem šla do vedlejší místnosti,atd..asi znáte. Když jsme se přestěhovali do rodinného domku bylo to šílené. V téhle době se domů stahovali ti velcí, chlupatí, rychle lezou. Byla jsem tak hysterická, že i místo televize jsem pořád sledovala koberec. A bylo jedno jestli se nějaký objevil jednou za týden či za celou zimu. Potom se stalo, že se domů začali stěhovat sekáči. Protože já pavouka zabít nedokážu a manželovi pořád nechci říkat, naučila sem se je nabrat do skleničky a vyhodit ven. Přesně minulou sobotu jsem bez větších problémů chytila pavouka - velkého hnědého, který se mi procházel po zemi v ložnici. Vím, že sem jen podotkla: "No, to si děláš p...l" a už mazala pro sklenici a za chvilku byl venku. Asi je to forma terapie, moc mi to pomohlo. Když se někde něco hýbne, tak hned nevyvádím. Docela si dokážu představit tu formu terapie, kdy nakonec člověk nějakého vezme do ruky. Nebo je to věkem? Je mi 30 let, tak třeba jsem se nějak zklidnila.

Ahojky,

je to.....tyjo máám úplně stejnej problém jednou jsem šla jen tak po chodbě..a tam šílene velkem ten sklepí pavouk...obrovskej...jsou tam dveře do sklepa..no a já jsem začala šílene pištět a rozbrečela jsem se úplně do panickýho záchvatu..tatka s makou na mě začali řvát co bláznim..že je to jenom malej apvouk..já na to koukala..a oni na mě řvali po chvíli ho teda zabili ..a já jsem nemohla kolem ani projít..a to ještě k tomu..na záchdoě..jiich bylo tak dvacet malých i velkých sekáčů...no fuj..a já jsem to smíst nemohla že by mě spadli tgřeba na hlavu..asi tisíkrát jsm to říkala mamce at je smete..ale to ne nema čas..tak jsem asi 3 týdnu se každej den dkdyž jsem byla n a záchodě dívala jenom na strop jestli náhodou nepadá..nakonec se jednou mamka už dožrala když jsem jí to opět připomněla že je smetla mám pokoj..a opo tom histerickym záchavu..mi tatka řekl ž ejsem si to vymyslela..a prostě..mě tam vykládali..no bojim se jich pořád ..ale ..už takhle nebrečim..snažim se je zabíjet..sama.

Holky...já se jich bojím taky...a jak....

Ahoj no ja mam z pavouku take panickou hruzu. Vim, ze ty v nasich zemepisnych sirkach mi nijak neublizi, takze bych to nenazyvala "strachem" z pavouku. Ja nemam strach,ze mne kousnou ci tak, ale pro mne jsou tak skaredi, ze na ne pohled proste nesnesu. Dokazu botou zabit malinkeho pavouka, ale nesnasim ani sekace. Zrovna vcera jsem mela hystericky zachvat, protoze se mi v pokoji objevil vcelku velky tmavy, tlusty, chlupaty pavouk. Ziju v anglii a mam jen jeden pokoj s koupelnou, tudiz ani nemam kam utect. Nejsem schopna se k pavoukovi ani priblizit natoz ho zabit. Moji sousede jsou na dovolene, musela jsem zavolat priteli a chudak cestoval 15 min autem v pul jedenacte v noci, aby mi zabil pavouka. Sedela jsem na posteli, brecela, klepala se no proste jak mala holka (a to je mi pres 30). Rozhodla jsem se s tim neco udelat, protoze takhle se zit neda. Co az budu mit deti a poleze nekde pavouk? Jednou jsem male rozbila pocitac, kdyz jsem se ritila z postele protoze po stene lezl pavouk... Zkousel jsem hledat na webu, ale videt jen obrazek pavouka a naskakuje mi husina, citim simrani po tele, jako by po mne ten pavouk lezl. Ja jsem rozhodne zrala na psychologa, protoze provozovat to cviceni o kterem jsem na webu cetla mi rozhodne nestaci. Je mi tech chudaku lito, urcite maji vetsi strach nez ja. Ale rozhodne si mnohonasobne pohladim lva nebo tygra nez abych sahla na pavouka...

V dětství mi pavouci...já jsem kluk a z pavouků mám taky hrůzu a prostě se vždy úplně potím a musím sevřít svaly na těle, abych se nebál! To není normální, že?