Arachnofobie

Tak jsem konečně sehnal komiksy "PAVOUK NEPHILA" a "GALAXIA". Kdo trpí arachnofobií, můžu jen plně doporučit.

Ahoj. Také jsem o tomhle přemýšlel, proč je tato fobie rozšířená prakticky výhradně u žen a týká se zrovna pavouků, těch u nás neškodných a užitečných tvorů, a ne třeba vos, u kterých je nebezpečí bodnutí žihadlem. Podle mě tohle není strach, ale psychická blokace. Měl jsem v práci kolegyni, která nevstoupila do kanceláře, když tam viděla i jen malého pavouka. Dokud jsem ho nevyhodil ven, nevstoupila tam. Pavouk se nemá zabíjet. Pokud ho nechcete chytat do ruky, nejjednodušší je použít prázdnou pootevřenou krabičku od sirek. Snadno ho tam zašoupnete a pustíte venku. Stejně tak včelu či vosu.Tu fobii znám, mám totiž podobný problém. Takhle mě děsí pohled na vyvrácené kořeny stromů. Nevím proč, mám to odmala. Pokud jdu do lesa a uvidím vyvrácený strom s kořeny, jak trčí do vzduchu, naskočí mi okamžitě husí kůže a od místa si držím několikametrový odstup. Vůbec si neumím představit, že bych se těch kořenů dotkl rukou. I když jedu třeba vlakem a vidím vyvrácené kořeny v lese, hned husí kůže a zimnice po celém těle.I když tohle nemá logiku, stejně jako ta arachnofobie, je to tak. Vysvětlit to lze těmi minulými životy. Je totiž docela možné, že existují. Že po smrti projdeme jakousi proměnou a pak znovu vstoupíme do pozemského života jako malé dítě. A tak pořád dokola. Tak bych věřil tomu, že ženy, které trpí arachnofobií v minulém životě zemřely na otravu po kousnutí jedovatého pavouka kdesi v Africe. Tento zážitek se jim přenesl do současného života a proto teď trpí tou fobií. Třeba se u muže tento zážitek vymaže a tedy tuto blokaci nemají.Já jsem byl asi v minulém životě lesníkem. Když odřezáváte pilou vyvrácený strom od kořenů, může se bal s kořeny zvrátit zpět a rozdrtit vás. Podpírá ho totiž právě ten strom. Třeba jsem si nedal pozor a skončil takovou smrtí, rozmačkán kořeny při odřezávání stromu. Ze současného života nemám žádný zážitek, který by tohle vyvolal. Trpím touto fobií úplně odmalička. Minulý život je jediným logickým vysvětlením.Pokud se chcete problému zbavit, mohl by pomoci psycholog, ale rozhodně nemáte žádnou záruku, že se toho zbavíte. A pokud znáte někoho, kdo něčím takovým trpí, tak ho rozhodně neděste, tohle totiž není strach, ale psychická blokace, mohli byste u něj vyvolat naprosto nečekané reakce, které souvisí možná až s pudem sebezáchovy, ten člověk by se mohl snadno zranit. Žádný pokus o domácí léčení této fobie nepovede k úspěchu. Přeji krásný den.

Ahoj, cetli jste nekdy o profetu Edgar Cayce? On a ruzni psychici maji ten nazor, ze strachy i panicke poruchy zazivame jelikoz mame neco v pameti z minuleho zivota. Ruzni psychotherapisti muzou ty problemy vylecit, ale trva to dost dlouhou dobu. Ale urciti psychici, healeri to muzou vylecit v jedne schuzce. Snazte se nejakeho takoveho najit, to bych ja doporucovala. Mimo to nikdy jsem neslysela o spatnych pavoucich v Cesku. Ja myslim, ze jsou nadherne stvoreni, jen se podivejte v zahrade na jejich pavucinku, jaky to zazrak. A doma ze pry jdou po mouchach a ruznych broucku, takze jsou na pomoc. Ale v B.C. se najdou i takove co kdyz stipnou treba do kotniku, tak to otekne. Takze dobre dat pozor na tyto. No je to pravda, ale vice strasit nechci a to je vse. Healing DNA je take dobre, jelikoz v bunkach mame plno historie z predku. Ahoj

Mam strasnou hruzu z pavouku. Pokazde, kdyz nejakeho uvidim, cela se rozklepu, zpotim, toci se mi hlava, busi srdce. Jako mala jsem se jich nebala, zacalo to tak v sesti letech. Hodne jsem o tom precetla. Je to strach z neceho, co je nehmatatelne (jako napr. samota) a ten strach se pak zformuje do neceho urciteho (pavouci, mysi, hadi). Psychika cloveka se tak vlastne brani a to velmi ucinne (pavoukovi se lze vyhnout, zabit ho, poprosit nekoho aby ho zabil). Existuji pry nejake kurzy, kde vas teto fobie z pavouku zbavi. Ovsem ten puvodni strach pretrvava a transformuje se zase do jineho objektu. Prestanete se tedy bat pavouku a zacnete se bat much nebo nedej boze vysek, vytahu apod. Jedine reseni je odstranit ten puvodni strach. V tom urcite pomuze terapie, at uz regresni nebo normalni. Ja jsem mela s touhle fobii zajimavou zkusenost. Jak uz jsem psala, od svych sesti let se strasne bojim pavouku. Pred par lety jsem potkala sveho tehdy uzasneho pritele, meli jsme spolu krasny vztah, zili spolu. V tu dobu jsem ke svemu uzasu zjistila, ze vidim po stene lezt pavouka a je mi to uplne jedno. Zadne fyzicke projevy jako buseni srdce, zadny strach. Sice bych ho nikdy nevzala do ruky, ale byl mi proste ukradenej. A tak to slo do te doby, nez nas vztah zacal skripat. V tu ranu se zase objevila ta strasna fobie, ktera trva dodnes. Ja uz ale vim jak na ni:-)) Budu si muset holt pockat, az zase budu mit krasny vztah, pak uz mi vsichni pavouci sveta budou ukradeni.

Jsem velmi ráda,že jsem tohle téma našla tady,protože jak už jsem tu od Vás vícero četla,tato fobie je spíše posměchem u těch druhých a kdo ji nemá,tak prostě NECHÁPE!!!! Sama tím trpím tak moc,že se nedotknu ani obrázku,na kterým je ten "hnusák" namalovanej nebo dokonce vyfocenej. Všechny,co tím trpíte,moc moc chápu a sama bych potřebovala velkej zázrak!!! Jdu příští týden na kineziologii,tak snad mi pomůžou.Dobrá je prý REGRESNÍ TERAPIE,tou ale v současné době nemohu projít,protože beru antidepresiva. Jde prostě o to,zjistit směrem do minulosti,co v nás tuto fobii vyvolalo,projít si tím zážitkem a pomáhá to. Pište,pokud k tomu máte víc zkušeností,ráda je s Vámi budu sdílet,protože tahle fobie je fakt něco strašného,že z ní mám větší hrůzu než se smrti...

Ahoj holky mam úplně stejný problém,když jsem byla malá kluci hi po mě házeli.Po pár letech jsem nastoupila do práce,a lezl tam po zdi takovej hnusnej,já začala řvát a omdlela jsem.Dnes už vím,že to neni o sebekontrole,ale je to tipický panický strach,který může skončit něčim děsným.Ve chvíli,kdy vítím nebezpečí tohohle zvířete logicky mám strach,ale ve chvíli,kdy mě s tím někdo straší jsem schopna asi všeho na svou ochranu.Studovala jsem lidskou psycholigii na toto téma.Je to mozková blokace(jakýmsi způsobem),a to v případě strachu nejde vůbec odbourat a když se cítíte v nebezpečí-může dojít k hysterickýmu zkratu s následkem těžkého ublížení na zdraví,svém i cizím.Proto radím pokud víte o někom kdo tímhle trpí,neděste ho.Já tím trpím od dětství a je to něco hroznýho.Dejte na mou radu.Pa

Mila Evco, to, ze je to maly nevinny tvorecek vime vsechny, ale clovek se silnou arachnofobii nemuze jen tak prijit a vzit ho do ruky. Pry pomuze psycholog, jeste jsem u nej nebyla, ale vyhledove budu muset, protoze taky vzdycky vyvadim jak silena.

Rika se ze pavoucek znamena stesti...ale 6 denne, to by bylo snad toho stesti az moc. Takze doporucuju sitku do okna a nezapomenout, ze je to malinkej tvorecek kterej nam rozhodne nema zamer ublizit, kdyby mohl tak by se nam urcite sam vyhnul. Ja jsem strach prekonala tim, ze jsem si jednoho vzala do ruky. Je to jenom o sebeovladani a zvladnuti sve vlastni panicke reakce. Kdyz se uklidnite a intenzivne myslite na to, ze vam nic neudela, jelikoz je asi tisickrat mensi nez vy a ma z Vas pravdepodobne mnohem vetsi strach nez mate vy z nej, tak se to hned lip zvladne. Pavoucek ma jedinou smulu, ze je zrovna neprilis pohledny...jakpak ale asi vypadame my ocima jinych zivocisnych druhu?

Ahoj holky, tak ja mam uplne stejny problem. Nastesti ted bydlim v Praze, takze tady s pavoukama do kontaktu moc neprijdu. Horsi je to, kdyz jedu nekam na chalupu. Obvzlast u mych prarodicu se jim dari - hlavne tem obrovskym cernym. Brrrrr. Vzdycky, kdyz tam prijedu, tak najdriv u kazde mistnosti rozrazim dvere, prohlednu si okoli, jestli neni v blizkosti nejaky pavouk, pak vejdu do mistnosti, prohlidnu si ji, jdu do dalsi, rozrazim dvere... A takhle to projdu cely, nez se citim v bezpeci. Rodina si ze me dela srandu, ale ja bych neprezila, kdyby na me nejaky pavouk skocil. Uz se mi to parkrat stalo a pak jsem hodinu hystericky brecela. Asi to neni normalni, ale co s tim delat opravdu nevim... Ale treba tady spolecne na neco prijdeme. Pa Lucka

Ahoj Jitko,úplě Tě chápu,máme stejný problém.Mám z pavouků přímo panickou hrůzu.Pokud ho někde vidím,jak leze,dokážu se už ovládat-někoho zavolám a ten ho vyhodí.Ale běda,jak mě najednou překvapí-spustí se přede mě nebo najednou rychle odněkud vyběhne.Úplně se rozklepu a jsem doslova v panice. Také jich "potkávám" poměrně dost. Ostatní je tolik nevidí,protože se jich zkrátka nebojí a tak je nevyhledávají.Ale já každou místnost doslova zrentgenuju,abych s nimi náhodou nepřišla do kontaktu. Co s tím budeme dělat? Zuzana

Ahoj Sáro! Zapomnela jsem podotknout,že ty pavouky vidám doma.Bydlím v domě se zahradou a bohužel se nedá zabránit tomu,aby nelezli oknem dovnitř. Samozřejmě venku je nevyhledávám.Mám namysli pouze situace kdy jsem s nimi v těsnem kontaktu aniž bych to mohla jakkoli ovlivnit.

Když jich potkáš denně min. 6, tak není to tím, že je očima sama vyhledáváš? Já pavouky vůbec nemiluju, už jsem odmítla chodit pro brambory do sklepa od té doby, co mi jeden černý masňák vlezl do rukávu. Asi by mě kleplo, kdyby po mě nějaký lezl, ale pavouky denně nepotkávám. Tak se zkus soustředit na jiné věci, když jdeš po venku, tak se dívej na příjemnější věci, třeba sleduj kolemjdoucí muže a na pavouky určitě zapomeneš.

To bude dobrý!

V dětství mi pavouci nevadili,ale ted z nich mám panickou hrůzu!Každý den jich potkám minimálně šest,což je na mně až až...Nějak mi to přerostlo přes hlavu,kolikrát z toho nemůžu spát,v lepším případě se rozklepu a rozbrečím.Od svého okolí se setkávám s velkým nepochopením.Proto hledám touto formou jakýkoli typ nejlépe odborné pomoci.Jedno vím jistě,sama na to nestačím... Předem děkuji za jakoukoli odpověd,která by mi alespon trochu pomohla!