Bezdetne zeny nad 30 let

Mě je 25.let a děti teda rozhodně nidky neplánuji. Partner je starší o deset let a sice by děti chtěl, ale u mě bohužel má smůlu.

Raději budu děvka,než...Když má tento názor.

už to zase začíná,někdo se chce zase hádat,tak já jdu zase raději pracovat.

Co, nebo kdo je vůbec děvka? Žena, která se chová jak se běžně chovají muži? A proto je děvka???? Jen slepice tohle může napsat!

Raději budu děvka,než bezdětná...

Samozřejmě, že je...Napíši jednou větou:Není umění žít sama pro sebe,to dokáže každý,ale mít dítě,vychovat je,postarat se o ně.Ještě že nás není tolik,kdo smýšlí podobně jako vy.Asi jste neměla moc hezké dětství,právě proto se chováte tak,jak se rodiče chovali k vám.

Samozřejmě, že je...Mám takovou rodinu v okolí, první dcera lehce inteligenčně pod průměrem, druhý syn intelekt v pořádku, ale hrozné výchovné problémy, včetně diagnosťáku a s odstupem x let si pořídili třetí dítě, jako řešení sociální situace a to poslední je postižené úplně.

Myslím,že život bez dětí...Samozřejmě, že je mateřství volba každého a nikdy bych si tu nedovolila kohokoliv kritizovat.
Ale vypadá to, že bohužel děti nechtějí právě inteligentní a schopné ženy, takže mateřství zbyde na ty, které v podstatě žijí celý život ze sociálních dávek.
A je tohle pro budoucnost dobře??

Mě je 35, jsem bezdětná,...Myslím,že život bez dětí je skvělejší než s nimi,taky po nich netoužím,potřebuji práci,chci dřít až do smrti,to je pro mne uspokojení.Mateřství zastanou jiné.

http://nechceme-mat-deti.webuje.sk/

Bobino, ty mi fakt mluvis z duse.kdyztak napis na mail.

Já dětství moc šťastné neměla, navíc trpím depresemi a myslím si, že být matkou bych psychicky nezvládla. Není to jediný důvod, ale podstatný. A řeči typu "děti potřebují hlavně lásku" mi připadají jako fráze. Samozřejmě že ji potřebují, ale když rodiče nemají tolik peněz, aby je byli schopni slušně uživit (teď nemyslím nutně kupování značkového oblečení), tak by je radši mít neměli.

Ahoj holky, je mi 33 a jsem zatím bez partnera a bezdětná, doufám,že děti mít budu, a pokud ne, tak je jich tolik opuštěných, které potřebují lásku, že si s tím hlavu opravdu nedělám. A také bych prosila více tolerance bez odsuzování, lepší když má žena v této otázce jasno-děti nechci, než aby je později někde odložila nebo vychovávala bez lásky a zájmu.

42-máš naprostou pravdu, dnešní doba je tak šílená, že je jeden rád, že vůbec žije a jakž takž stíhá, co se od něj očekává.Je to obrovský nápor na nervy.Ty máš alespoň zdravý selský rozum, vyřešilas to skvěle.Já nikoho nesoudím, když nechce dítě, jeho věc, ono to na stáří vyjde nastejno.Člověk je po té dřině, než vychová děti a dožije se důchodu, tak opotřebovaný, že je rád, že má klid a děti mají své starosti.Já už bych být znovu mladá ani nechtěla, mít muže a děti je jen pro silné nátury, já už bych do toho znovu nešla.Žila bych si taky svůj život v klidu a pokoji, než se honit a stejně to nikdo neocení.

Omlouvám se za tu délku příspěvku, ale odbýt stručnou větou problémy, o kterých tady čtu, jsem nechtěla.
A taky to nešlo odeslat celý.

...Manžel napřed šílel, co mě to napadlo, ale když o víkendu přijížděl a viděl,jak se máme...dokonce jsem byla naladěná i na sex, což mi předtím jaksi nešlo, tak se uklidnil:-) Kdyby na mě tehdy někdo poslal sociálku, v jakých že to podmínkách s dítětem žiju, nevím nevím. Doba je fakt praštěná. Hlavně, že nerváky, které musí podstupovat většina dnešních matek, jsou OK. Tehdy mě zamrzelo, že jsem neměla odvahu mít dítě dřív. Dalšího dítěte už jsme se, bohužel, nedočkali a tak mám než toho kluka, kterého chci vychovat tak, aby nežil jako blbec.

..Nejlíp mi v životě bylo, když mi ruply nervy, sbalila jsem syna (tehdy miminko) a odstěhovala se s ním na chalupu do podmínek sice primitivních, ale do KLIDU! Na pravidelné návštěvy v poradně, které nás jenom nervovaly,(hodinový činčání řvoucího mimina do kočárku, "procházka" řvoucím městem,plkání s ostatníma maminama o ničem, aby nakonec paní doktorka konstatovala, že hezky roste) jsem se samozřejmě vykašlala, žila jsem tam s ním jak za krále Klacka,v tichu a daleko od všeho, najednou spal skoro celou noc, já taky, kojila jsem, takže žádný otravný chystání flaštiček nebylo, koupala jsem ho jednou za týden ve starým prádelním hrnci, skoro celý den spokojeně broukal v koši na dvoře a já měla tolik času, mohla jsem si číst a malovat, televizi jsme tam tehdy neměli..

.. A to dilema - dítě nebo "vlastní život" je akorát výplodem člověka nedůstojné a pokořující hysterie požadavků dneška: Musíte stihnout všechno! Vzdělání, kariéru, ideální vztah, ideální bydlení, samozřejmě cestování, koníčky, hlavně být furt "v obraze a in", mít na všechno zralý názor, zadarmo to nebude, takže na to potřebujete dost prachů, abyste je měli, musíte být zapřažení v tom pitomým kolotoči, no a do toho v pohodičce porodíte a budete vychovávat pohodové dětičky, né?

.. Cha, kdo je tak odolný, aby se tím nenechal alespoň částečně či dočasně zblbnout? Bobino, máš sakra pravdu v tom, že diktát společnosti není nic, než novodobé otroctví a hluboké temno. To, že je někdo ženská, ještě neznamená, že má povinnost mít děti. Kdo je nechce, ať je nemá. Ale ten, kdo je chce, za to dnes platí krví a potem a tím nemám na mysli zrovna porod, ale všechno, co je s rodičovstvím dnes spojeno..

... Která žena je dnes tak psych. a fyz. v pohodě, že má naprosto bezproblémové těhotenství a porod? Všemožné komplikace jsou tak rozšířené, že už dávno jsou pokládány za normu a onen "moderním" způsobem života vynucený dozor nad těhotenstvím a porodem (nad přírodou) je u mnohých žen právě spouštěčem psych. diskomfortu a potažmo potíží, které by se jinak třeba nedostavily. Ale jak už jinak, když, pravda, žijeme v moderní společnosti a dýcháme a žereme samé jedy a škodlivý záření apod. a ze všech stran se na člověka valí masáž o tom, co všechno by měl v životě stihnout..