Bezplatné psychologické poradny

Zdravím
chtěla jsem se...smutné a zajímalo by mě samotnou,kde se v něm stala ta změna.První co mě napadlo,tak snad to,jestli vůbec dítě chtěl,protože sama píšeš,že se takhle začal chovat,až když jsi otěhotněla.Já jsem si těhotenství hodně užívala a to i s manželem,těšila jsem se já,těšil se i on a v té době mě hodně rozmazloval,protože jsem poprvé potratila.Šla jsem i s ním na ultrazvuk,čekal v čekárně a pak jsem mu řekla,že už vím,co to bude.On,že stejně ví,že to bude kluk,dlouho jsem ho napínala a pak mu to řekla.Krásné období,ale dnes už můžu také jenom vzpomínat,všechno je totiž nakonec jinak.Většinou já říkám,že nikdo se moc nemění,takového jsme si už vzali,tak nevím.Nic ti nemůžu poradit,jen si nemyslím,že narození dítěte se změní.Na druhou stranu,nejsi první ani poslední,to hezké tě ještě čeká.

Zdravím
chtěla jsem se zeptat zda jste se někdy ocitli v takové situaci jako já. Jsem s přítelem osm let,bydlíme spolu v podstatě od začátku, již dva a půl roku jsme se snažili o miminko,teď když se nám to konečně podařilo, partner od té doby tráví veškerý čas v hospodě, začali jsme se k vůli tomu často hádat až je to vyhrocené tak že se v podstatě měsíc a půl nebavíme vůbec,vrací se domů pozdě večer a ani se už nepozdravíme. Vyzkoušela jsem už snad všechno, po dobrém, po zlém, ale marně. I kompromis jsem zkusila,ať si zajde jednou v týdnu a jednou o víkendu,dostala jsem odpověď že nemám co poroučet. Vůbec ho nepoznávám, byl vždy pozorný, inteligentní a všímaví, ale od té doby co jsem v jiném stavu je z něj úplně někdo jiný. Mám už zabaleno pár věcí a sháním si pomalu něco k bydlení, ale s ním to ani nehne. Ani se nezeptá když přijdu od gynekologa zda je vše v pořádku a ni ještě neviděl ani snímek z ultrazvuku, jako když by mu přeskočilo a stal se zněho někdo jiný. Už nevím kudy,jsem na dně, byla to láska na celý život a každý nám vždy náš dokonalý vztah záviděl a říkal že nikdy nikoho neviděl v tak dokonalém a harmonickém vztahu

Zdravím,
Nevím co mám...chlapa,který by odešel ze dne na den bych nestála.Je docela možné,že za pár let ti to udělá znovu.Asi mezi vámi velká láska nebyla,když jeden druhému jste byli nevěrní.

Zdravím,
Nevím co mám dělat.Mám přítele a jsem s ním už 4 roky.Máme toho za sebou hodně.Nějaké ty hádky,menší i větší.Byli v tom i jiné slečny a z mé strany i jiní muži.Ale vždy jsme to ustáli a už tak rok a púl bylo vše v pořádku.Pak jednou o víkendu odjel na fotbal do Prahy.Když se druhý den vrátil oznámil mi, že se tam něco stalo a že semnou nemůže být, jelikož té slečně z fotbalu nemůže ublížit a že jí má rád.Zničilo mě to.Ze dne na den mě poslal do háje.A to mě ještě než odjel řekl, že mě miluje a vše bylo v pořádku.Byl s ní asi 2 měsíce.Samozřejmě sme byli furt v kontaktu.Psal mi že mu chybím ale že ji opustit prostě nechce.Nebyla jsem schopná jít s nikým na rande ani s někým udržovat kontakt.Byla jsem opravdu na dně.Pak se s ní rozešel a vrátil se ke mě.Uběhl asi půl rok a teď plánujeme společné bydlení.Ale asi měsíc se mě opakovaně zdají sny typu že mě opustil kvůli jiné.Nějak jsem ty sny neřešila.Ale teĎ se zdají častěji a budím se s brekem.A asi poslední tři dny mám k příteli takový odpor.Vím že ho miluju a že s ním chci být.To vím jistě.Nevím ale co dělat s tím pocitem, že mě třeba ublíží nebo že má někoho jiného.KDyž jsem s ním, není mi do řeči jsem smutná ale jemu nevím jak to vysvětlit jelikož by ho to akorát naštvalo že mu zase nevěřím a při tom se tak snaží.Celý dny na to myslím , jsem protivná na okolí a nedokážu se ničemu zasmát.Jen kvůli tomuhle pocitu.Prosím,opravdu někoho prosím, jestli ste to někdy zažili poraďte mi co mám dělat.Opravdu o něj nechci přijít.Předem moc děkuju.

Anonymko,a co kdyz' ma Viktoria sveho muze stale rada,napadlo te i tato moznost ?Navic,dite potrebuje kompletni rodinu a to si spravna mama musi uvedomovat jako prioritu...Navic,dalsi decko na ceste znamena nutnost dusevniho klidu jeho matky.A ten s rozvodem,hadanim se o majetek,o peci o dite,urcite v pripadnem rozvodovem rizeni nenastane...
Viktoria by mela vedet,ze pohrozit rozvodem je "vsechno nebo nic" ,proste vabank.A doufat,ze i on ji ma rad a pochopi,co nedelat,nema-li vse zkoncit tim nejhorsim - rozvodem...

Viktoria...Co poradit,ted',kdy situace dosla takto daleko?Nekteri chlapi jsou prisni,ale spravedlivi a jejich predstavy mohou byt vice-mene unosne.Vas manzel je ale despota,neochotny nahlizet do jinych a resit jejich problemy.Sobeckost takovych lidi uz' stala za mnoha rozpadlymi vztahy i rodinami.Zadna universalni poucka nebo rada asi neexistuje.Vas manzel by mel byt ohleduplny,pokud neni,pak bude muset pochopit,ze o vas prijde.Mozna spoleha na to,ze to se nemuze stat,protoze veri,ze bud' ho mate tolik rada,ze od nej snesete vsetko,nebo veri,ze pote,co jste spojily sve majetky,jste se staly "neoddelitelni"...
Osobne vidim 2 moznosti:bud'to bud'te poslusna zena,respektujte jeho pozadavky a tak se snaz'te predchazet konfliktum,nebo (pokud vam uz pomali dochazeji sily) se od nej odstehujte zpet k vasim rodicum.Alespon demonstrativne - aspon' uvidite,jak moc o vas stoji,a pokud vas ma rad,prijde vas odprosit.Pokud ne,budete mit istotu,ze pro nej nejste Nr.1,ze laska mozno byla,no uz' neni a to je na rozvod.Nikdo by nechtel mit za manzela (manzelku) necitliveho despotickeho sobce.Ale mozno ho zmeni,kym pochopi,ze vas ztraca...Jinu moznost,nez' (obrazne receno!) "prilozit mu nuz na krk" nevidim.
Jeste neco:pokud vas manzel nedejbuh rad pije,tak to celou situaci muze velmi komplikovat.Ale verim,ze s podporou vasich rodicu,pokud u nich budete hledat (docasny) azyl,ziskate prostor i cas k jednani.Vas muz' musi pochopit,ze svet sa netoci kolem neho,ze i jini lide maji nejen sve povinnosti,ale aj sva prava...
Drzim palce Viktoria;bud'te silna...

u rodičů a tak se bez něho obejdeš,já bych ho vyhnala,nemyslím si,že se změní,ba naopak se to bude jenom stupnovat.Raději bych byla svobodnou matkou,než žít s takovým člověkem.Nejsi na něm závislá,což je dobře,pak ty ten krok můžeš udělat.

u rodičů a tak se bez něho obejdeš,já bych ho vyhnala,nemyslím si,že se změní,ba naopak se to bude jenom stupnovat.Raději bych byla svobodnou matkou,než žít s takovým člověkem.Nejsi na něm závislá,což je dobře,pak ty ten krok můžeš udělat.

Dobrý deň
Sme manželmi 3a pol roka a máme 2,5 ročnú dcérku. Problémy prevládajú od jej narodenia. Spočiatku tým, že mi vôbec s malou nepomáhal, neprebaľoval, nekúpal, nešiel k lekárovi ale to som ako tak chápala, staval nám dom, ale keď vyrukoval s tým, že nech sa starám ja a moja rodina, lebo nepomáhame s domom (ok, až tak naši na stavbu nechodili ale tam boli aj zdravotné problémy, no moja rodina nám dala 20.000 eur tak snáď keď už môj manžel nepracoval, lebo vraj nemohol, lebo staval dom tak aspoň mohol čušať a byť aspoň trochu vďačný)tak to bol vrchol.....len vďaka mojej ústupčivosti a odpusteniu za také správanie sme sa pomerili a ako tak začali fungovať cca od 1 roku dcérky...v čase narodenia dcérky sa liečil na depresiu a podporovala som ho a pomáhala mu ako som mohla....v poslednej dobe, už sa blíži čas sťahovať sa do nového(máme ho bez pôžičky za peniaze našich, jeho mamy a jeho čo zarobil v zahraničí pred svadbou) tak stále ma len uráža, že som špina, piča odporná lenivá, ktorá nevie variť, maximálne ma raz mesačne za niečo pochváli aj to povie že je to priemerné a ak sa zlepším pochváli ma ale inak nie je za čo...som na materskej a očakáva každý deň navarené, čo aj má, lebo je to pre mnňa samozrejmé, ale ak sa zvýši z predošlého dňa začne sa hnevať, že prečo varím na dva dni...bývame u našich a je teda aj jasné, že mi s malou a prípadne s čím potrebujem pomôžu, keďže študujem pomedzi materskú vysokú školu a popri materskej denne učím angličtinu u našich doma aby som si privyrobila na školu, aby sme peniaze z manželovej výplaty dali do stavby...momentálne som tehotná v 10.týždni a kvôli nevoľnostiam ešte neučím a ak sa zlepšia mienim s tým pokračovať...manžel ma nazýva lenivou lebo denne nie som na stavbe a neupratujem tam, ale postupne, raz za týždeň a teraz keď som v prvom trimestri odmietam tam ísť a liezť na rebrík či stoličku a čistiť lustre...keď som ho požiadala aby to urobil vysmial ma že je to moja práca...ak poviem že mi je nevoľno či mám závrate tiež ma vysmeje že som neschopná a stále ma porovnáva s jeho matkou, ktorá vychovala 3 synov a stíhala gazdovstvo, denne navariť mäso a vypekať...podotýkam, že nám nechýba jedlo, stále je čo jesť v chladničke...dokonca manžel za celé manželstvo ani raz nevaril, nepral, nežehlil, neupratoval a ešte ani jedlo si sám z hrnca nenaberie, musím to robiť ja, vraj to je tiež moja práca, aj keď ide na nočnú, som to ja, kto mu musí niečo vymyslieť jesť a pripraviť to a ani prstom nehne....som lenivá vraj aj preto, lebo by si ma vážil, ak by som aspoň 8 hodín denne niečo robila....celé dni je on v práci či na stavbe, naši, u ktorých bývame sú 50-roční ľudia, čo pracujú...neviem či si myslí, že to víly v noci nakúpia a navaria nám, operú a požehlia?....mám toho naozaj po krk...neviem ako ďalej...nežijeme v špine nie sme ani sociálny prípad, od dcérku aj o neho je postarané, nie sú špinaví ani hladní,,....pri poslednej hádke, som mu povedal, že to preto som tak rapídne schudla, lebo sa trápim...ešte aj tu na mňa nakričal moju lenivosť, lebo vraj som preto chudá, lebo som lenivá dodržiavať životosprávu...problémom sú aj peniaze...školu študujem externe a platím si ju z toho, čo zarobím za doučovanie angličtiny....muž zarába 800 mesačne a ja mám s rodičovským príspevkom a prídavkami cca 220 eur...muž mi dáva cca 170-190 eur...nesťažujem si, energie u našich neplatíme, zaplatím mobil a internet a zvyšok mám na stravu a kozmetiku plus oblečenie a aj na darčeky na narodeniny či na sviatky, nikdy viac nepýtam...no v máji sa má narodiť naše druhé bábo a ja budem 3 mesiace bez 200 eur tak som mu hovorila, že mi bude dávať asi stovku viac...vybehol na mňa, nech sa starám sama a nech učím, lebo on mi viac nedá...a dnes, keď išiel do práce som ho poprosila aby mi vybral peniaze, čo mi mesačne dáva a odmietol, vraj urobíme experiment a mám to všetko utiahnuť z 220eur, pričom už treba nakupovať na vianoce atď...povedela som mu, že fajn, ale bude jesť suché rožky s maslom povedal že nech sa opovážim, denne bude navarené a kvalitne a všetko musím zvládnuť, vraj necelých 400eur mesačne na všetko mám až až a že premýšľa, že mi to opäť o niekoľko desiatok eur skresá...opakujem, ja nepýtam viac ako dostávam nikdy a čokoľvek si povie má....30eurové vitamíny? nabehnem do lekárne a musia byť....poraďte, poradňu odmieta a deptá ma psychicky, za všetko si vraj môžem sama svojim správaním a keby som bola k nemu dobrá a počúvala by som ho vo všetkom čo povie, mala by som sa lepšie...stále som len doma s malou, nikam nechodím, kamarátky nemám, nepodvádzam ho, spravím, čo mu na očiach vidím no pre neho to je stále zle a málo

To Jir'ina:moz'na by pomohlo,kdyby jsi se odstehovala od rodicu pryc.Je dokazane,ze pobyt ve stresujicim prostredi dusevnimu zdravi jednotlivce neprospiva.Do takoveho bytu se urcite nechces' vracet ani ty,ani tvoje matka,rekl bych.Nicmene obe mate pravo despotickeho manzela/otce opustit - matka by mohla pozadat o rozvod,ale tobe se staci zabalit a "rodic'ove c'au". Verim,ze by ti pak hodne odlehlo,ziskala by jsi predevsim klid.Tedy,to jen za predpokladu,pokud by jedny starosti nevystridaly jine,napr.problemy kolem sousedskych vztahu,nebo s neprijemnym panem domacim apod.
Popisujes dale neochotu obouch tvych rodicu venovat se ti co nejvic a co nejlepe,chapu urcitou miru absence citu pri vychove ve vztahu rodice-dite.Mozna vis,proc' se o tom zminujes' - ano,nejaka moznost rozvijejici se Poruchy osobnosti tu z vypsanych duvodu existuje,vse souvisi se vsim...K pripadne diagnoze by se musel vyjadrit Psycholog,po nejakych sezenich by mohl navrhnout konkretni formu terapie,se zamerenim na zlepseni sebeovladani a sebekontroly.Pro pripad,ze o sobe pochybujes a chtela by sis sama overit,zda se te nektera z PO ze skupiny diagnoz F60 primo netyka,precti si definici napr.o Histrionske PO,ze stranky
ografologii.blogspot.com/2007/12/hysterie-v-psmu.html
a podle vypsanych symptomu sama posud',zda k teto PO neinklinujes' (pripadne,zda ji uz' treba nemas v sobe "rozjetou").
Jsou i dalsi mozne Poruchy osobnosti F60 i jejich pripadne mozne prekryvani,tzv.komorbidita.Vycet vsech emocnich poruch pak najdes' na teto strance:
cs.medixa.org/nemoci/psychicke-nemoci
Celkove tedy soudim,ze by jsi se asi mela zamerit na "postaveni se na vlastni nohy".Pokud na to mas',neco si vybudovat a trvale udrzet,zadnych PO bych se neobaval.V novem prostredi se zklidnis',cehoz' si tvuj partner urcite vsimne a uklidni se.. :-) V jinem pripade bys asi mela opravdu uvazovat o navsteve Psychologa (Psychoterapeuta) a o svem problemu a moznem reseni si promluvit s nim...
Drzim palce,at' je dobre.
PS:a pritel je tolerantni,chapajici a sam na tebe "nevyjizdi"?Dokaze se on sam podivat do sebe,necha se upozornit na to,kdyz' neco spatneho udela on..?

Dobrý den,
je mi 19 let a...Zvláštní,že si své chování,ton hlasu neuvědomuješ,s tím ti asi nikdo moc neporadí,už jsi prostě taková.Na druhou stranu ti to vadí a ráda bys to změnila,pak je to o pouhém uvědomování se.Chceš to změnit a pokud se začneš ovládat,pak to bude trošku o přetvářce.Někdo je víc impulzivní,někdo naopak klidný,s tím nic neuděláš.I já sama snadno a rychle vybuchnu,ale vždycky k tomu mám důvod,i když také vím,že to někdy přeháním.Měnit se ale nechci,jsem to já vyjímečná a originál.Nějaký důvod k tomu máš jistě i ty.

Dobrý den,
je mi 19 let a mám přítele 8 měsíců a po nějakém čase našeho vztahu se začalo cosi projevovat na povrch. Bohužel, ten problém je u mě. S přítelem máme perfektní vztah, v životě jsem neměla nádhernější a to i přesto, že jsme byli dříve dlouholetými přáteli. Abych šla k věci, mým problémem je to, že když se mi něco nelíbí nebo s něčím nesouhlasím, dám to pořádně najevo a vůbec si neuvědomuji jak. Přítel mi můj stav popisoval a několikrát už mi řekl, že se mu to nelíbí a varoval mě, že jestli to bude takhle dále pokračovat, nevydrží nám to, což nechceme ani jeden. Moc mě to mrzí a nevím, jak tento problém řešit. Můj stav vypadá tak, že změním tón hlasu na nějaký nepříjemný a tím ho vytočím a pak se hádáme. Nikdy se nepohádáme jinak. Moc nás to trápí a obzvlášť mě, protože je to má chyba. Hlavně by též zajímalo, proč se tak chovám? Já si vůbec neuvědomuji, že změním tón nebo že jsem protivná. Oba si myslíme, že to mám z rodinného prostředí. Je to pro mě velmi těžké to psát, ale u nás doma je to velmi špatné. Můj otec je alkoholik a důchodce, před dvěma lety mi umřel brácha a moje máma musí chodit do dvou prací, aby nás uživila a splácí dluhy po bratrovi. Každý den se u nás řve a nejhorší a nejkonfliktnější člověk je táta. Od mala jsem každým dnem brečela. Táta dokáže hodně psychicky ubližovat a vytočit. Vždy,když se vrátím ze školy domů, otevřu dveře od bytu, tak moje nálada klesne na bod mrazu a chci pryč. Nedá se tohle už změnit. Bydlíme v bytě a je tu pořád řev, nebo můj táta pořád nadává, i když je sám a já potřebuji mít klid, jelikož chodím na gymnázium a musím se hodně učit, každý den. Nikdy nemůžu. Cítím na sobě, že se na mně vše podepisuje. Mám starší rodiče, žádné jiné příbuzné a doma se necítím jako doma a necítím, že bych nějakou rodina vůbec měla. Jediný, kdo je občas normální je máma, ale už je trošku též taková mimo, pořád je v práci, ale po smrti bráchy (bylo mu 33) pořád brečí, zapomíná na spoustu věcí a chodí jako tělo bez duše. Nikdy jsem nezažila, že bychom někde spolu jako rodina byla, že bychom spolu někdy obědvali, že by nebyl den bez hádek a řvaní, že by se mě někdo zeptal, jaký jsem měla den, nic takového, nebo že by se mě někdo zeptal slušně, že něco potřebuje abych udělala. Já bych ale teď ráda zapracovala na sobě, abych se k příteli nechovala zle. Příklad včerejší hádky. Byli jsme jednou u přítele doma v jeho pokoji a byli jsme asi hluční a jeho táta byl vedle v obýváku a když jsem odcházela, tak mi jen odsekl pozdrav a šel za přítelem a pěkně mu vynadal za náš hluk a přítel musel něco dělat. Přede mnou na přítele řval. Bylo mi to moc líto. No a včera jsem si večer chtěla u nich vyčistit zuby asi v 11 hodin večer a zeptala jsme se ho, zda můžu použít elektrický kartáček nebo normální abych někoho nevzbudila a aby se náhodou něco nestalo jeho tátovi. A řekla jsem to asi tím zlým tónem, jak říká přítel a hádka byla na světě. Vím, že on za tátu nemůže, ale já jsem to myslela v dobrém, nechtěla jsem ho naštvat. Můžete mi poradit, aby se to už víckrát neopakovalo a abych mluvila normálně a neměnila tón hlasu? Děkuji předem za odpověď

Pro Danny:
Danny,jestli se sem vratis' ;mas ode mne odpoved' na tvuj prispevek pod tim tvym:vrat' se o 2 stranky zpet,nejak se to zde "zakecalo"..

No,pokud to někomu pomůže ty tvé rady.Hlavně kdyby šlo pomoct svým nejbližším,vid? Tam už je to jiné.

Vsem ne.Jen tem,kdo o to stoji.A u koho usoudim,ze mu (ji) pomoct dokazu.
Pervitinovym narkomanum a jinym dusevnim troskam s prazdnou dusi pak pomoct neumim;tito ale o nic takoveho ani nezadaji...

Chapu,jak to myslis.Ani jeden...A ty jsi tady od toho,abys všem poradil,ty jsi snad lékař? Je to pouze diskuze,kterou nikdo nemůže brát vážně a napsat svůj názor přece může úplně každý.Můžeš mít zkušenost,rozhled,ale neznamená,že jenom tvůj názor je ten správný.Jinak,návštěvu psychologa nevyčuluješ,ale píšeš,že je to až na posledním místě.Ale to už může být pozdě,pokud už ted ta holka uvažuje o tom,že chce,aby jí někdo zabil.Tam už je psycholog na místě.

Chapu,jak to myslis.Ani jeden z nas nezna moznou diagnozu te divky.Ale je treba rozlisovat mezi Poruchami osobnosti a nizkym sebevedomim.Doba je takova,ze mladi jsou bud'to extremne bezcitni,nebo zas (mozna diky takovym) extremne citlivi.Neni kazdemu dano mit siroka ramena a razit si s nimi cestu zivotem.Ale kazdy -zdravy- clovek se o to muze (ner'ku-li musi) snazit.
Nerad jsem po tobe vyjel,ale to neni vlakno,aby jsi neznehodnocovala moje snahy byt tu pro tyto slabsi jedince.Vidis',ze navstevu Psychologa nevylucuji,ale to je predposledni reseni.Tim poslednim jsou dle meho nazoru AD-cka,ale tim opet nerikam,ze nejsou vhodna pro nikoho,svoji ulohu urcite maji a plni ji;jenze /jak vis' z jinych diskusi/ pro nektere Psychology je jejich nasazeni nejsnazsi volbou...

Vypovídání také určitě pomůže,ale pokud někdo napíše,že tady nechce být,aby ho někdo zabil,tak se obávám,že mu žádná diskuze nepomůže.Mám kámošku s mániodepresí,která mi říkala,že pokud by byla ve stavu,že tady být nechce a šáhne si na život,pak okamžitě do léčebny.To už je vážný stav.Tady to lidem pomůže,pokud mají úzkosti,deprese atd.,ale nesmí to u nich zajít daleko.

Anonymko,byt to podle tebe,muze pani doktorka psychologicka vlakna rovnou zrusit a vyvesit:"Pokud mate kdokoliv jakykoliv psychicky problem,vyhledejte nejbliz'siho Psychiatra!"
O tom to ale neni,neni jen Porucha osobnosti,jako napr.Hysterie,deprese ci Paranoia.A proto jsem zde,kritikum a bezcitum navzdory;abych -v urcitych pripadech- poradil i jinou alternativu,nez' "dojdi si k Psychiatrovi",nebo dokonce "tak se zabij,kdyz' to tak chces' "(viz.Steve a podobne bezcitne luzy).
Tot' z me strany vse!

Mladi totiz svoje...Jirko promiň ale ty máš co nejméně druhým nadávat. Sám jsi pako jak vyšitý společně s tím kopírákem se chytněte za ruce a skočte pod vlak!