Bezplatné psychologické poradny

Vždyť spekulat,už svým chováním,blafaky ,vytváří, vede ,toho komu chce vlastně pomocí do obezřetnosti,ostražitosti.Jak muže takový spekulant vůbec nekomu pomoci.

Spekulat,muže pochopit ,porozumět, zase jenom spekulantů.

Ricky,ty bys měl nejspíš pochopit,že důležite není to co chceš ty, ale co chce ten dotyčný.Ty spekulujes co je dobře a co není pro někoho druhého,skrze sebe.Poznam odborníky co také takto spekuluji a dovedu si představit co životu zmařili.Prestan spekulovat a jdi pořádného dělat.

Dobrý den/večer, chtěl bych se zeptat, jak řešit situaci, kdy je dívka panna / kluk panic ve věku kolem 20-ti let. Spousta lidí říká, že je to super, že je ten člověk "normální" a zodpovědný. To je sice fajn (přestože zodpovednost bych vynechal), ale co by na to řekl Freud ? Nemá takový člověk zkusit nezavazny sex na 1 noc, než naivně čekat na "toho pravého". Nedochází u takového člověka k depresím, pocitu méněcenosti či neschopnosti ? Sám radím na jedné z poraden a tamnější rady mi spíše přijdou jako sbírka klišé. S pozdravem Ricky.

Tohle jsem si taky myslela a...Měsíc smutnit je úplně normální, vyzuř se vybreč se , možná to bude ještě nějaký měsíc trvat, ale je to normální. Zkus si najít aspoň jednu věc,kterou jsi dělal rád a té se věnuj.

Dobrý den je mi 18 let už...A proč jsi přemýšlel o rozchodu...můžeme to probrat, je normální že ti vadí jestli neni s jinym možná si připadáš jako blbec ale to je jen zdání, on je taky rozdíl kdybys jí dal kopačky ty. Neboj řikej si brzy potkám úžasnou holku kterou si zasloužim a uvidíš že jo, tak to chodí potkáväme ty jaké si myslíme že si zasloužíme.

Dobrý den je mi 18 let už...Tohle jsem si taky myslela a dnes se divim jak jsem s tou osobou vůbec mohla chodit. Nesmutni to je normální. Zbytečný? Kvůli jedný holce to určitě ne. Nepíšeš proč jste se rozešli...neboj jakmile se zase zamiluješ bude hej :-) zkus být v pohodě a měj se rád jen tak si přitáhneš do života tu se kterou budeš šťastný. Vim že se lehko radí ale věř.

Dobrý den je mi 18 let už je to měsíc co jsem se rozešel s mou první láskou respektive ona se mnou.Nedokážu se s tím vyrovnat mam strašné nálady,pocity úzkosti snad i deprese.Poznal jsem spoustu divek ale tahle me ucarovala svym vzhledem chovanim vsim miloval jsem ji strasne moc snad bych pro ni i umrel.dulezite je asi rici ze ji bylo pouhych 15let ale chovala se vyspele i tak vypadala.Mnohokrat jsme se neshodli obcas jsem premyslel o rozchodu ale nedokazal jsem byt s ni ale uz vubec bez ni.Rozesli jsme se kvuli blbosti jak mi rekla ze se mnou nechce byt jako by se mi zhroutil cely zivot nejedl jsem nespal brecel.Nejhorsi pro me byla ta predstava jak rychle se z toho dostala jak je v klidu jenom predstava ze je s nekym jinym je hrozna.po 2tydnech uz se vse uklidnovalo ale t ed to na me zase prislo zda se mi o ni nemam kvuli tomu chut do ničeho.Vím že bych od 15lete holky nemohl nic cekat proste me to vzalo vic nez ostatni myslim si ze jsem k nicemu citim se zbytečný pochybuju o tom zda jsem normalni byl bych rad za nejakou radu,protoze jsem skutecne zoufaly dekuji.

Dobrý den chtěla jsem vás...obávám se,že takového sis už vzala,že on se jistě nezměnil.Těžko to změníš,v to nevěřím.Blbé e,že máš malého synka a tam nikoho neznáš,s kým bys mohla chodit na procházku s kočárkem.Chce to čas,jistě někoho najdeš,pokud to není malinkatá vesnička,kde by nebyli mladí ve tvém věku.

Dobrý den chtěla jsem vás...Tak mu řekněte jak se cítíte.

Dobrý den chtěla jsem vás poprosit o případnou radu. nevím komu bych se mohla svěřit tak jsem zvolila tuto sránku. mám přítele s kterým nejsem ani 2 roky a máme 3 ěsíčního syna můj přítel stále chce být pryč jen aby nebyl s námi bud se s rodinou nebo s kamarády v hospodě. odstěhovala jsem se za ním a nemám tu nikoho rodina je daleko nechodím moc ven jen sama na procházku s malým. ,ývám často divný pocit špatnou náladu a přítel mi stále vyčítá že chci aby byl s náma že jsem na něj nepříjemná i když se mu snažím vysvětlit že nám chybí a chci aby byl s náma častěji než jen 2 hodiny večer a jde spát. myslela jsem si že má někoho jiného. nevím co mám dělat aby se to zlepšilo jaký přistup mám k němu mít?? chtěla bych se změnit já a dokázat vysvětlit že příčinou mých nálad je to že přítel dává přednost kamarádům a hospodě před vlastní rodinou prosím o pomoc :( a děkuji

se o sebe rodiče nepostarají,pak bych já neodešla,měla by výčitky,je to naše povinost se o rodiče postarat.Jiné,pokud jsou na tom zdravotně dobře,pak bych také odešla.

Dobrý den
Chci se zeptat na...Ryii, potřebuješ svolení, abys odtamtud utekla? Tak tady je. Utíkej, dokud máš ještě zbytky zdravého rozumu. Všude jinde ti bude lépe.
Hodně síly a více štěstí na hodné lidi kolem sebe...?

poradit,protože úplně nevím,co ti vlastně vadí nejvíc.Záleží,jak na tom rodiče jsou zdravotně,zda se dokáží o sebe postarat,pokud ty tam nebudeš.Využívají tě,protože tam s nimi bydlíš,ale zase dělat úplně všechno? Pokud víš,že to bez tebe zvládnou,pak bych se osamostatnila-sama u nich spokojená nejsi,ale pokud bych věděla,že to beze mě nepůjde,pak bych odejít nedokázala.Také trpíš sebepoškozováním,tak to především řeš.Život není peříčko,nejsi sama,ono je dnes všude něco.

Dobrý den
Chci se zeptat na názor nebo něco... Co by mohlo pozměnit můj pohled? Nevím... Jen... Když jsem byla malá, často jsme se s rodičy stěhovaly... Ať to bylo kvůli lidem, nebo kvůli matčinemu zdraví, či je proto, že se jim tam nelíbilo. Matka má chronickyy únavový syndrom, chlamídie, vyoperované ploténky, a malé zhoubné nádory. Nejsme zrvona nejbohatší a tak otec je velmi často v práci. Bydlely jsme často na vesnicích, protože rodiče jsou antisociální, takže jsem se po čase naučila být samostatná. Od mala jsem se starala o rodiče a ještě víc, když od nás odešel můj bratr, protože nechtěl dělat ty věci. Jako je sekat dřevo, starat se o zvířata, dělat kafe, dělat celkově to, co přikázaly rodiče. Před posledním stěhováním, jsem s cítila už hodně osaměla a tak jsem chtěůa zažít lásku... Bohužel byla to jen lež, nic jsem o tom nevěděla a naletěla... Skončila jsem v jedné najaté garáži, kde si ze mě parta kluků udělala sexoualní hračku. Nikomu jsem to neřekla, ani rodičům. Mají svých problému dost a tak jsem jim nechtěla nic přidělávat. Vždy jsem to dělala takhle. Od te doby, jsem silně nedůvěřivá a tím trpěly i kluci, jež htěli mít se mnou vztah, většinou jsem je odháněla a nebo jsem je prostě odmítla, protože jsem se bála věřit... Taky s otcem nemámdobrý vztah od doby, kdy se opil a přišel domů dříve než mamka, tehdy byly něco slavit. Bylo mi 12 a já ležela v posteli rdičů. Díky opilosti si mě otec spletl v posteli s mamkou... Nějak... JE už neberu jako rodiče. Prostě připadám si jako někdo kdo se o ně musí starat. Jenže... Díky tomu všemu jsem sama, je to nejspíše moje chyba, vím to. Ale přes to všechno se usmívám, moje problémy nikdy nedávám najevo, ostatní se mi svěřují, aniž by je o to požádala. Vidím svět takový jaký je, bez růžovým brejliček o které jsem dávno přišla. Jenže teď... Už nevím co dělat. Bude mi 20 a pořád bydlím s rodičema... Pořád dělám to co mi řeknou... Bydlíme ve vesnici, kde není ani obhod a město je vzdálené 27km. Jenže nelíbí se mi to, jak je pořám musím poslouchat. Připadám si jako pejsek. Jak vždy rozkážou že chtějí něco sladkého, ať to upeču, že tam něco slyší, běž tam, tam je nepořádek, uklliď to. Ty někam jdeš? Je uklizeno? Je navařeno? Kam jdeš? S kým ta budeš? Dej mi na nich číslo. Buď v tolik a tolik doma. Pokud neuposlehnu příjdu o věci, které mě spojují s okolním světem a já si nepřipadám tak sama. Tedy o internet, ntb, hudba... Jakékoliv moderní vymoženosti. Chtěla jsem dál pokračovat ve školách ale bohužel, musela jsme jít pracovat. Otec díky věčné práci si ničí tělo a on sám je teď na dlouhodobé nemocenské. Tak jsem ukončila školu a šla pracovat, abych jim pomohla. Musím jim přispívat 6 000... Beru to, jako bych byla v podnájmu, nejspíše by byl drahží a tak jsem to přijala... Co jiného mi taky zbývá. Jenže postupně, to už nezvládám. Domov... Nevím co to slovo znamená... Pokud to je místo, kde se cítíme v bezpečí a dobře, tak ho nemám. Nevím co je miovat, co je věřit... Vím jaký je svět, vím jak je krutý... A tak jsem vždy chtěla pomoct ostatním se usmívat, proto se vždy směju a usmívám, i když si ostatní myslí, že jsem nejspíše zhulená. Ale oni se smějou taky, svěří se mi z problémy a já jim na to dám lepší pohled. Je špatné chtít, aby ostatní byly šťastní? Je špatné, chtít svůj život? Jestli ne, proč tedy mi rodiče, babička a ostatní říkají, že jsem sobecká, když se chci odstěhovat... Skončila jsem v práci, protože se chci stěhovat, alespoň k babičce do Ostravy, kde to sice zničí mé zdraví, které na tom není dobře ale já musím být zdrava, protože dojíždění z vesnice mi komplikuje si najít lepší práci, než za 8 000 měsíčně. Nová práce se hledá ale těžko. Otec mi dal ultimátum. Týden abych si našla další práci. Nechce moje vysvětlení. Ať jim řeknu cokoliv, nikdy to neberou a nebraly z mého pohledu, vídí jen svýma očima. Je opravdu špatné se odstěhvat? Vždy jsem tam byla a dělala to, protože to jsou rodiče, daly mi život... I když stojí za pěkný kulový. Vždy to může být přeci horší ne? čČasto se ptám proč? Proč žiju? Proč si mě udělaly, když jsou ze mě nešťastní, když jim pořád něco vadí, když jsem tak neposlušná, když si ničeho nevažím... Nevím co dělat. Hledám si práci, snažím se nemyslet na klec ve které žiju, na to, že nejspíše nikdy nepoznám "milovat" na to, co se děje okolo mě, na faleš všech lidí... Už nevím... Co dělat? A... Ano... nejspíše bych měla zajít k psychiatrovy, jelikož jsem se dneska opět pořezala a hlouběji než kdy dřív, když mě otec chtěl zmlátit, jak to dělával, když jsem byla malá a já neposlechla, když jsem slyšela hádku rodičů a já nemohla nic dlat, protože to bylo kvůli mě... Protože na vše kašlu, na vše mám čas... A tak prosím... Stačí mi jen názor... Co mám dělat?

Máš jen chuť nebo jsi to...Už jsem to i zkoušela, vlastně jsem kvůli tomu byla půl roku na psychiatrii

Lákají mě nože. Mám...Máš jen chuť nebo jsi to už zkoušela?

Lákají mě nože. Mám pořád chuť se řezat.

tak by to být nemělo,každý chlap by se měl umět ovládat.

Byl jsem svědkem příhody, kdy se chlap při chůzi s ženou (asi manželkou nebo partnerkou) ohlédl za pěknou ženskou tak důkladně, že přitom šlápl do psího hovna.