Bezplatné psychologické poradny

Dobrý večer, prosím Vás ...Kristen, tak si s přítelem o tom promluv, řekni mu, jak to teď prožíváš. Aby věděl, že ho neodmítáš, ale naopak potřebuješ pomoc. Vždyť tohle se může stát každýmu...

Dobrý večer, prosím Vás o radu... Před necelými 2 lety jsem porodila dcerku Císařským řezem... Ale jde o to že mám problém se sexem... Zhruba 4 měsíce po šesti nedělní to bylo v pořádku ale postupem času ta chuť na sex přešla a teď už Mi to nejde vůbec :(... Mám strach, že je to psychického původu a proto prosím o pomoc... Hlavně mám strach, že Mi zničí vztah s přítelem a nerada bych o něj přišla jen díky tomu, že tu chuť nemám.. :( DĚKUJI ZA KAŽDOU RADU CO MI DÁTE....

dobry den uz vyse roka mam problem s tocenim hlavy nevolnostou a trasenim ruk pride to nahle same odseba a je mi strasne na odpadnutie a vracanie zvysi sa mi tlak a busi mi srdce je mi uplne zle koli tomu som stratil aj priatelku a robotu a teraz neviem ako dalej nikdy som nic podobne nemal a uz mam strach aj s malych uzavretych miestnosti ludi kamaratou a vratenia sa do prace alebo najdenia si inej prace lebo sa bojim a mam strach a nevolnost len ked vyjdem z domu niekedy su dni kedy normalne navstivim blizkych a rodinu ale len v okoli domu kde byvam mam stach cestovat aj na male vzdialenosti co som predtym nikdy nemal mam strach z ludi kamaratou rodiny neviem ako a co dalej bol som asi pred rokom na vysetreni a povedali mi doktori ze mam vsetko v poriadku ze to bude asi vnutorna nervozita ale ja mam uz strach kamkolvek ist a navstivit osobne psychologa preto sa snazim najst cestu internetom lebo osobne stretnutie by som pravdepodobne nezvladol ale viem ze potrebujem pomoc a poradit a aj volake lieky na ukludnenie lebo takto sa zit a fungovat neda dakujem za pomoc radu

Kargere, ty debilé.........ty neumíš ani správně opsat jméno svých sousedů , pokaždý tam máš hrubku ty retarde.......proč se sereš do družstva, když seš takovej dement ? Máš vůbec základní školu ty debile? Tvůj harant to odsere.......těš se.

Mám pocit, že sem někdo,...Ahoj,

přestaň blbnout. Nemáš třeba babičku,která tě má ráda. Nikdo ti nestojí za to,aby jsi si bral život. Taky se nemůžu na rodiče spolehnout, ale mám hodnýho muže a deti. Tak se taky určite najde hodný přítel se kterými ti bude dobře. Držím palce

Dobrý den, hádám, že mám nějaká blok co se týče určité části komunikace.

Jedná se o ženy (je mi 18 let) klasicky nemám problém oslovit, seznámit se s holkou a mít s ní kvalitní dlouhodobý vztah, jenže teď jsem narazil na dívku, která mě naprosto ohromila (vzhledově není nějak výjemčná, je pěkná, nicméně trávil jsem čas s atraktivnějšími i méně atraktivními)

Každopádně, měl jsem vplánu s ní promluvit a hodně mě zaujala že oní hodně jsem mluvil a díval se na ní, protože se často potkáváme, nicméně, za tu dobu co jí registruju asi 3 měsíce, jsem vystřídal pár jinačích vztahů a když jsem se na to podíval, tak jakoby každý první krok jsem nedělal já, vždy se to shodou okolností vyřešilo jinak a když ho chci udělat asi mi nějak shází sebevědomí nebo si jsem nejistý, akorát vím že to nedokážu provést (kde nebyla možnost jiných okolnstí, tak jsem první krok udělal i u cizinek) ale u někoho koho potkávám často mám problém. Taky jsem neměl možnost ženského vzoru od děství, rodičům se nevyvedlo manželství a otec měl vícero přítelkyň a žádna PLNĚ nezastoupila roli matky.
Myslel jsem, že ten problém je pouze u ní,takže to bude třeba jen stud nicméně tu slečnu registruji asi 3/4 roku (letos maturuje) a mezitím jsem měl dalších pár vztahů.
A dnes jsem zjistil, že mám podobný problém u jedné velmi sympatické profesorky a co víc, při snaze docílit svého mám u obou stejný pocit i když samozřejmě mám u obou naprosto jinačí cíl, uvažoval jsem a mají podobné jenom to že jsou stejné barv y vlasy a obě dvě naprosto energické.

Snažím se přijít na nějaký postup, jak se dopracovat k tomu problému/ bloku abych ho mohl nějak transformovat v akci!

Budu vděčný za každou radu, odkaz na nějakou literaturu, nebo cokoliv co by mě nasměrovalo dál!

Děkuji :)

Mám chuť se zabít už mám naplánováno i jak ale zajímalo by mě jestli se dá ještě vyhrabat nějaká motivace která by to zabrdila? Už mi nic nepomáhá, rodina, přítele nic...

A co jako řešíš?

Mám pocit, že sem někdo, kdo tu doma není vítaný. Někdo, kdo tu je navíc. Proč mi doma pořád předhazují homosexualitu? Nemůžu za to, odmala si přeji být kluk. Ale předtím sem byla jen dítě, které se hledá. Teď je to prý nemoc. Připadám si spoutaně, že mě omotal dokola okolo ostnatý drát a při každé depresi mě pobodává přímo pod kůži... V břiše takové křeče, že nedokážu ani z postele vstát ... Sny takové ze kterých se budím a je člověk tak šíleně moc vystrašený, že nedokáže další den normálně fungovat.
Cítím se tak osaměle, když přijdu za mamkou jenom tak, protože potřebuju cítit, že mě někdo má rád a tu vyjímečnost pro jednoho člověka.. tak po mě vyjekne se slovy ''Co potřebuješ?'' nebo ''Co je?'' jakoby mi nejraději říkala ''Nesahej na mě, nejsi ten člověk, kterého chci.. si někdo jiný a Tebe znát nechci.'' Mám zvíře, želvu ... Je pro mě tak vyjímečná, že se s ní pořád mazlím, pořád si hrajeme, a mamka se divý proč... když je to zvíře. Jizvy, které mám uvnitř ty nikdo neuvidí, ta bolest kterou nesu v sobě ta nikdy nevymizí.. Mám za sebou pokus o sebevraždu, občas přemýšlím, že by to bylo lepší.. Protože už vážně nevím co dělat.
Pomoc

Dobrý večer chtěla bych...Zřejmě reaguji již pozdě. Ale jen přidám náhled na situaci. Chápu tyto rozpolcené pocity. Je ale nutné, si uvědomit, co je prioritou. V dnešní době je to také vzdělání. Je důležité nějaké nabýt. Nějakou školu dokončit. Ať už zaměřenou jakkoli. V období dospívání je normální, že naše preference se točí kolem sociálních vztahů a přátelé jsou pro nás velice důležití. Je ale možné tuto situaci řešit i bez jejich momentální účasti. Zajít za výchovným poradcem školy. Říct jí o svých problémech. On/ona bue vědět jak tuto situaci řešit. Je možné vše vyřešit, ač se to nezdá. Pokud by odpor byl vážně nepřekonatelný, možná je i cesta dálkového studia, či individálního plánu, alespoň na to, aby jste dohnala zameškané. V nejhorším se dá teké opakovat ročník. Možná kolektiv v nižším ročníku bude lepší. Můžete se skamarádit se správnými lidmi, když budete chtít, na základě upřímného zájmu, buď o to, co dělají, nebo o společné témata, či zámy. Ať se daří! [email protected]

Dobry den,jsem dva měsíce...Drahá Michaelo,
tyto stavy také znám. Je možné, že máte poporodní depresi - nebo postnatální psychozu. To přejde, jen je nutné, nebýt v tom sama a nenechat se unášet niternými stavy. Pokud můžete vyhledejte odbornou pomoc v podobě psychologického, či psychoterapeutického poradenství. Pokud vám v tom brání cokoliv, nezůstávejte se svými problémy sama. Svěřte se kamárdce, rodině atd. Tyto stavy mysli přejdou, jen je důležité pochopit nereálnost těchto myšlenek. Zaměřte se na to dobré, co v životě máte. Opakujte si to pořád dokola, vše dobré co se vám v životě stalo a co aktuálně je. Vaše mimnko vás potřebuje jako nikdo jiný na světe. Je závislé jen na vás. A to co mu zprostředkujete a poskytnete v prvních měsících a letech života bude silně formovat jeho osobnost a to jak bude zvládat budoucí život. Pokud budete cítit, že potřebujete další oporu. Napiště na [email protected]

Dobrý den, je mi skoro 30...Drahá slečno,
smrt příjde, až bude čas. Teď na ni ale nemyslete, není to žádné východisko z problémů..naopak, když si život vezmeme, má to svoje neblahé důsledky v dalších životech. Vše po čem toužíte je možné! Jen je třeba jít krůček po krůčku. Nedá se to zvládnout ze dne na den. Nejprve začněte tím, že si najdete nějaké přátele a to tím způsobem, že budete hledat společné zájmy. To znamená, zkuste zajít do nějakého dětského centra. Napište na internet - hledám kamarádku (ve své lokalitě) vyjměnujte vaše zájmy a to, že máte dítě. Atd. Dále si vyberte studijní obor, který byste chtěla dálkově studovat. Podejte přihlášku a začněte, jste chytrá, studium vás bude naplňovat a zvládnete to. Dluhy - nevím v jakém stavu jsou - nevadí, kdy je splatíte. Důležité pro to, aby se vám v životě dařilo dobře! - je začít je splácet po malých splátkách - skutečně tolik kolik můžete tak, abyste mohla vést spokojený život. Vše funguje jako bumerang. Uděláte-li krok dobrým směrem, budete sklízet ovoce po cestě. To znamená - vše je možné - jen je potřeba - kroky dělat. Začít, klidně pomalu, nevzdát se a všímat si změn k lepšímu. Pokud budete potřebovat dále pomoci, kontaktujte mě na: [email protected]

Vážení klienti

Pre každého navrhovaného kúpu vozidla pre prácu, vybaviť svoj ??domov na výlet alebo dlhov, atď .... môžeme byť konfrontovaní s nedostatkom hotovosti. Pôžičkové umožňuje domácnostiam týchto projektov prostredníctvom pôžičiek úver PFA služby.
Urob si svoj ??úverové pôžičky od Franve s kreditnou / PFA: [email protected]

Dobrý den, jsem už v důchodu a teprve teď se můj život tak nějak ustálil. Jinak to byl očistec. Musela jsem toho překonat hodně,život bez rodičů,manželství s notorikem. Když jsem to nějak přestála mi zavraždili dítě....Jelikož jsem měla ještě další děti,nemohla jsem to skončit.Když jste na dně zkoušíte všechno. Hodně mi pomohla skupinová terapie. I dnes je to zadarmo. Seznámíte se tam s lidmi,kteří mají podobný osud a možná si najdete i přátele.V dnešní uspěchané době,kdy vládnou jen peníze a arogance moci si myslím,že postupně se tam vystřídáme všichni.

Dobrý den, je mi skoro 30 let a mám pocit jako by mi život proklouzal mezi prsty. Na základní škole jsem se velmi dobře učila, měla jsem samé výborné. Po ZŠ jsem chtěla jít na ekonomku nebo na zdravotní školu. Ale moje babička s mají matkou mi tvrdili že nejsem dostatečné chytrá abychom takovou školu zvládla a že žena musí umět spíš nějaké řemeslo, které by se jí hodilo do života. A tak jsem se vyučila v kuchařku. Po vyučení jsem opět zkusila se přihlásit na ekonomické lyceum. A při zkouškách jsem prošla. Ale nenastoupila jsem do školy. Jelikož má rodina potřebovala finančně výpomoc. A tak jsem šla pracovat. Ale ne jako kuchařka ale jako operátor výroby. Ale bohužel jsem se také hodně kvůli své rodině zadlužila. A i když mi má rodina slíbila že budou vše splácet. Nespláceli a mě zůstaly na krku exekuce. Vím byla to moje hloupost, ale chtěla jsem pomoc. Pak jsem porodila dítě, Přestěhovali jsem se do jiného kraje, kde nemám ani přátele. Jsem neustále zavřená doma s dítětem. Ze školy mám pocit jsem vše pomalu zapomněla. Neumím ani žádný jazyk. I když jsem se ve škole učila anglický, sotva si z toho teď něco pamatují. Mým snem bylo vždy v životě něčeho dosáhnou, chtěla jsem procestovat celý svět. Ale místo toho nejsem nic. Nedokážu si ani najít zaměstnání po mateřské. A ani už doma mě nic nebaví a ani můj život. Přítel si našel hned práci, nové přátele a neustále někam chodí mezi lidi. Ale já jsem jenom pořád zavřená. Už nevím jak dál. Připadám si jako hloupá a neschopná žena. A to se odráží i na mé psychice jsem neustále protivná i když nechci a přibírám i na váze. A přestala jsem dokonce o sebe pečovat. Chtěla bych toho v životě ještě tolik dokázat, procestovat celý svět a sebevzdělávat se ale nevím jestli to ještě je možné. Jestli to ještě dokážu. A ani nevím jak začít. Také bych chtěla splatit dluhy ale nevím jak, mám pocit že ani do smrti nesplatím. Mám pocit že už můj život nemá smysl. Jistě mám syna a přítele. Snažím se být dobrou matku a své dítě moc miluje. Ale i tak už nevím jak dál a jestli má smysl s takovým životem bojovat. Nejraději bych ho ukončila.

Dobry den,jsem dva měsíce po porodu a posledni mesic mam hrozne stavy :( porad myslim na smrt a jak neuvidim sve dite a milovane.ani na to nechci myslet nikdy predtim jsem na to nemyslela a ani nechci.Ničí mi to život nechci uz ani jist a blbe se mi spi poradte prosim jsem uz zoufala.

chci se zabít kvůli jedné...Kamile, ani nevím jak jsem narazila na tento příspěvek, ale chci ti sdělit, že to, co popisuješ jsem zažila v životě mnohokrát, než jsem si uvědomila svoji pravou hodnotu. Ty jsi vzácný, citlivý člověk, se srdcem na dlani. Škoda jen,že to nabízíš lidem, kteří si to nezaslouží a neváží si toho, ani tebe. Určitě bych ti doporučila vyhledat v místě bydliště opravdu dobrého psychoterapeuta, případně docházet na nějaké sezení. Dívek ještě potkáš v životě mnoho, ale počkej si na tu pravou. Věřím, že to zvládneš, modlím se za tebe..

Dobrý den,
je mi 23 let a
mám k Vám dotaz a velikou prosbu. Už je to tři roky, co jsem se rozešla se svým bývalým klukem, Pavlem (28let) s nímž jsem chodila 4 roky.
Parádně nám to klapalo, milovala jsem ho opravdu hrozně moc a nedokázala jsem si představit, že bychom se rozešli. Pavel bydel se svým otcem (maminka od nich odešla) ve dvoupatrovým domě, v prvním patře s nimi ještě bydleli babička s dědou, Pavel a jeho táta nahoře. Tři roky jsem k nim jezdila jen na prázdiny (tehdy jsem ještě studovala nástavbu) a na víkendy. Pavel mi věnoval spoustu jeho času. Učil se se mnou do školy, když jsem něčemu nerozuměla. Ve volném čase se věnoval chovu zvířat, s čímž jsem mu pomáhala.
Když jsem se po maturitě nastěhovala k nim domů, jeho otec si dva dni na to přivedl novou ženu, Slovenu, se kterou jsem si absolutně nerozuměla. Snažila jsem se s ní vycházet, ale později, po roce společného bydlení jsem došla k názoru, že se "prostě nesrovnáme". Dělala mi naschvály a čím dál častěji jsme se hádaly.
Jiná možnost bydlení, odstěhování se nebyla možná, jelikož si Pavel před tím vybudoval u domu z původních chlívků novou odchovnu na jeho zvířata (hady), do té stavby vložil spoustu peněz a nechtělo se mu všechno opustit. Na víc chov hadů se mu stále rozšiřoval a začínalo se mu opravdu dařit i v prodejích mláďat apod.
Tenkrát jsem byla na něj naštvaná, připadalo mi, že mu to přijde lhostejné, že se s jeho "novou maminkou" neshodneme a že se stále hádáme... A tak jsem ho, v klamných domněnkách, že mu na mě nezáleží a že jsem mu úplně lhostejná, podvedla. Na víc s klukem, kterého znal a kterého neměl vůbec rád.

Jenže jsem měla výčitky svědomí a tak jsem se domluvila s kamarádkou, že se odstěhujeme společně do jednoho bytu (pár km od bydliště Pavla). Když se Pavel dozvěděl, že se chci stěhovat, snažil se jak mohl, abych zůstala. Prosil mě, omlouval se... dokonce i navrhl, že se tedy odstěhujeme do bytu spolu, já a on a že bude za zvířaty, těch pár km dojíždět.

Jenže jsem tvrdohlavej bejk a jednoho dne jsem se sbalila a odešla od něj. A na víc, v hloupé hrdosti, se mu přiznala k tomu, že jsem ho podvedla a s kým.
Byla to osudová chyba. Hrozně ho to naštvalo a řekl, že už mě nikdy nechce vidět. A protože věděl, že jsem ho podvedla s Romem, kterého dobře znal a který neměl nikde dobrou pověst, řekl mi, že být mnou, dojde se nechat vyšetřit "na pohlavní choroby".

Tehdy mi došlo, co jsem udělala. Došlo mi, že ho stále HROZNĚ MOC miluju a že on je ten, s kým chci být, s kým chci žít a ke komu se chci vracet. Že přes ty naše hádky, které byly zbytečné, je jen jeho náruč tou, která mě dokáže nejlépe utišit... Stále jsem mu psala a volala, nebo jen na něj myslela a v noci nemohla spát, nebo se budila pláčem. Po té jsem vyzkoušela i všechny možné věci, jak na něj zapomenout (vymazat číslo z tel., naše společná fota sklidit někam hluboko, zabavit se- pořídila jsem si tehdy psa, čímž jsem si splnila sen od dětství, začala se všemu co mě kdy bavilo věnovat na plno a dokonce jsem se i snažila najít nové vztahy, většinou to však bylo jen na pár nocí.

Nyní mám nový vztah, jsem s ním již půl roku, je o 16 let starší než já, rozumíme si. Ale stejně, několikrát týdně se mi zdají živé sny, že se k sobě s Pavlem vrátíme a že si vše vyřikáme, že mi odpustil. Nejhorší je, že těsně po probuzení jsem šťastná, že jsme se dali znovu dohromady, ale když se probudím úplně, mám celý den zkažený. (A to na něj třeba den před tím ani nemyslím). Plánujeme si nové věci s novým přítelem... Stejně nezabírá nic.

Poradíte mi, prosím, jak z toho ven??
Děkuji moc krát.
Tereza

Zdravím je mi 17 a v poslednim měsíc se mi začali zdát šílené sny maji ale společnou jednu věc vždy musim rozhodnout a něčím životě a poté mám nějakou část těla pořezanou. Díky těmto snům začínám mít obrovské bolesti hlavy jsem nevyspala, nezvladam se soustředit na svou tvorbu, bojím se pomalu usnout prosím o radu. Děkuji

Ahoj, poslední dobou je toho na mě asi moc. Stranim se lidi ani nevím proč. Asi mám problém zapadnout do kolektivu a nezamerovat se jen na jednu osobu, když se pak baví i s ostatními, tak mám pocit, že nejsem důležitá. Před rokem jsem nastoupila na střední a nevím jak mezi ty lidi zapadnout, stejně je to i v týmu. Když se snažím s někým bavit tak mluvím kraviny, jen aby nenastalo ticho. Nerada do té školy chodím, mám z toho inevolnosti. Jak mám zapadnout do kolektivu a mít více kamarádů? Díky za odpověď