Bezplatné psychologické poradny

Ahoj.chodim s priatelom vyse rok a pol.ron pracuje v jednej nemenovanej firme v ktorej je vacsi pocet zien ako chlapov.prcuje tam ako veduci.cize nieje nudza o skolenia.vikendy.trojdnovky a pod.raz ma podviedol na firemnej dovolenke v zahranici.asi po polroku chodenia s nim som sa ho stale pytala ako to prebieha na tych dovolenkach co robia a pod.stale bola odpoved ze hraju hry.sem tam party a inac nic.nikdy sa mi s tym nepriznal ze ma podviedol na dovolenke dokonca mi pisal a volal ako ma lubi a mu chybam, ale mne nieco stale nedalo a prisla som mu na heslo na mail.a vtedy to zacalo jedna fotka z akcie ako sa tam objima a tancuje so zenami so svojou nadriadenou a nie hocijaka fotka , kopec inych fotiek.maily tipu; ako nam bolo spolu uzasne a rad by som si to vsetko zopakoval s tebou este raz.olizal usko a porozhadzovane veci V kupelni ....vsetko som mu skopirovala a poslala na nadhernu dovolenku samozrejme opat pracovnu do zahranicia.......no samozrejme vsetko popieral zaprisahaval sa, plakal ako ma lubi a ze to vsetko bolo len v nasich zaciatkoch a ze nevedel co chce.ja som bola uplne mimo uz len po tycb precitanych vetach mi bolo na grc.vratil sa domov, nevychdzal z izby uplakany .uboleny sem tam napisal ako ma lubi a ze vsetko lutuje.a ja som mu odpustila.odpustila s tym ze ho lubim a ze sam mi prisahal ze nikdy viac ziadne akcie z firmy.ziadna dovolenka a ziadne nic.trvalo to asi mesiac bol klud.a teraz sa to zacalo opat.zlatik musim ist na 3 dni na skolenie.zlatik mame akciu na zapade cely den ale v noci sa vraciame.zlatik kolega ma narodky ostavame na firme uzatvorena spol.stale su len medzi 4 stenami.a teraz mam taky problem ze maju ist z firmy na chatovacku na 3 dni a zasa uzatvorena spolocnost.vravim mu ze aky je problem ma tam vziat ved aspon spoznam ludi s ktorymi pracujes ....odpoved znela ze ony ma tam nechcu lebo pozvali len jeho.....ja uz vazne neviem co mam robit.ci mam este bojovat.nikdy mu nezakazujem ist vonku s kamaratmi na pivo.posediet ked ja som v praci.ale tieto veci mi vafia strasne.kazdy tyzden nejake akcie a stale len z prace a uzTvorena spol.neviem co si mam myslieť. Posiela ma za psych.ze som sialena a pod. Veci....moze mi niekto poradit?

chci se zabít kvůli jedné dívce kterou moc miluji dělal jsem pro ní úplně všechno ale taky jsem moc žárlil když si psala s někým říkala mi že jsme jen kamarádi a nikdy víc nebudem jen já jsem jí vždy koupil nějakou věc ať už drahé obleceni nebo nějakou věc zadlužil jsem se dost sotva vyjdu z výplaty doma se jen s našima hádám prostě je to na nic takový život někdy mám silné deprese a chuť se zabít protože už nic neovládám zkoušel jsem si najít jinou holku ať už svobodnou nebo s dítětem ale nic myslím si že jsem dost ošklivý takže mě žádná nechce ve všem mám jen smůlu prostě jsem tady na světě úplně zbytečně chtěl bych pomoc protože už to nezvládám ,ve společnosti jsem tichý typ straním se lidí když chci oslovit nějakou dívku tak se jen stydím,to jde se mnou od základní školy všichni měli holky jen já nic myslím i o sobe že jsem slabý že na nic nemám teď jsem se odhodlal zkusit psychologa byl bych vděčný za pomoc

Co na tom chceš chápat? Ona je kravka a on je zbabělý vůl. Tečka.

Dobrý den jmenuji se Katka a mám závažný problém.Bydlela jsem s ex přítelem a se svou dcerou.Začmu od začátku.Partner je ještě stále ženatý a když jsme se seznámily,tak byl .Má dospělý,ale dcerya s manželkou mu to neklapalo.Dokonce spala s jeho nejlepším kamarádem v obýváku a on to slyšel v ložnhici,kde spal.Nic neudělal a ona si drze šla k němu ještě lehnout.Pak se osprchovala ráno a když jí to řekl i příteli jeho,tak tvrdily,že se mu něczdálo a že byly opilý.To už jsme byly spolu a já mu s tou situací pomáhala.Pak ho vydírala tím,že to stočí pod kamion a bojocvala za toho kamaráda,že ho musí zkousnout a dopodrobna mu řekla jak se milovali.To už v tu dobu se mi zdálo přitažený za vlasy jeho chování.Rozhodl se zcela sám od ní odejít.Odsětoval se a bydlely jsme spolu.Měly se brát a čekala jsem miminko,které jsme plánovali.Ona začala dělat vše proto,aby se vrátil nmazpět,dokonce použila děti a začaly ho psychycky vydírat.Z ničeho nic se vrátil jeden večer dřív z práce a řekl,že se musí odstěhovat a musí to ukončit.Neměla jsem v tom šoku něco řešit a dorazil mě ještě telefon od ní:Jsi zbalenej,dělej zbal se,mám tam přijet,já tam přijedu.Bylo to v pátek .V sobotu jsme si volaly a prosil mě ,at ho nechám ukidnit.Řekla jsem jo.Ještě mi říkal že si v pondělí muselk vzít volno a přepsal vše na děti že musel-barák a obě auta,ještě mi říkal,jak mě miluje a i kdyby mu vzala telefon,že si od někoho z práce půjčí a zavolá.Po týdnu žádná sms,jen začaly hnusný e-maily a sms,at si to nechám,vzít at nejsem statečná a hrdá,že zůstanu sama,že se ke mně ani dítěti hlásit nebude atd.Nakonec jsem tam jela s kamarádkou a mají postavený barák z špatného materiálu,takže jde skoro vše slyšet.Milovali se a ona otevřela jen okno v koupelně kdo je a řekla,že s ním mluvit nebudu.ZAvřela podruhé otevřela on byl za ní,viděla jsem stín a at už neotravuji a nejezdim tam,z toho šoku a nervu jsem potratila,po třech měsících drze napsal o volal,že se chce vidět a prosil za odpuštění,tak jsem se s ním viděla a stále celý týden prosil,že se chce vrátit ,tak jsem polevila a řekla ano druhý den napsal,že nedokáže odejít a že to necháme tak.Nevím,zda to psal on nebo ona.Je mi tojedno a po týdnu volala mi ona a psala dvě sms,at mě nechají konečně být.To je prostě hrozný a nepochopitelný chování.Nějak se s tím nemůžu smířit,kdyby mi řekl nemiluji tě nechci tě,ale to ne stáel tvrdí,že mě miluje a že mě nechal těhotnou-plánovaly jsme to a hnusně tak psal,to přece takové chovámí není normální,co myslíte?Prosím poradte mi to pochopit!Děkuji

Dobrý den, mám dotaz...Nejspíš to vypadá na psychosomatické potíže a panickou úzkostnou poruchu chtělo by to se poradit s lékařem než se tato nemoc prohloubí.

Dobrý den, mám dotaz ohledně mého zdraví. Před čtyřmi měsící se mi objevila nevolnost až pocit na omdlení. Neustále jsem se klepala a střídaly se pocity horka a zimy. Tento stav trval několik hodin až mi museli přivolat záchranku. Záchranáří mi změřili tlak, který jsem měla celkem vysoký, normálně ho mívám spíše nízký. Řekli mi, že to nejspíš budou nervy, jelikož jsem měla před maturitou, ale ať si raději zajdu k lékaři. Druhý den jsem tedy šla ke své lékařce která mi odebrala krev a moč a později diagnostikovala zánět močového měchýře. Tak jsem tedy užívala antibiotika a pila urologický čaj. Ještě pár dní jsem měla takové nevolnosti, většinou když bylo venku dusno, ale pak se to uklidnilo. Po čtyřech měsicích, tedy před týdnem, se mi tento stav objevil znovu. Klepání, vysoký tlak, zrychlený tep, pocit na omdlení…Opět mi byl objeven zánět "močáku". Opět užívám antibiotika a "urolák". Antiiotika mám na deset dní a užívám je už týden, už pár dní jsem si připadala uplně v pořádku, tak jsem se rozhodla že se pujdu s kamarádkou projít na čerstvý vzduch, byla jsme venku necelou hodinu a opět se dostavili nevolnosti. Jakmile jsme přišla domu, nevolnosti přestali. Má matka trpěla na časté záněty, ale takové nevolnosti k tomu neměla. Mám strach jestli tyto nevolnosti nejsou způsobeny něčím uplně jiným. Už mě i napadlo, jestli tyhle stavy nejsou spíše psychický problém… Protože mimo to neustále myslím na to oc by mi všechno mohlo ještě být a mám o sebe přehnaný strach, když jsem byla na té zmíněné procházce, neustále jsem myslela na to, že bych tu mohla omdlít a kamarádka by nevěděla co dělat a tak dále. Teď když nad tím přemýšlím, připadám si jako hypochondr nebo tak něco A k otmu musím ještě dodat, že jsem do této příhody patřila mezi lidi, kteří si nemoc nepřipouští a s nemocí uplně normálně fungují, nikdy mě jen tak nic nepoložilo, to už muselo být A ani jsem nebývala tak často nemocná, maximálně v zimě nějaká chřipka. To, že je to psychický problém mě napadlo také díky tomu, že na sobě poslední rok pozotuji zvláštní změny chování. Například se bojím někde chodit sama (i ve dne), hned mě napadá jak by mě někdo mohl přepadnout, když to přeženu… Nebo například, když si jdeme s kamarádkami sednout ke sklence vína (což už teď bývá velmi minimálně), tak hned myslím na to jak mi bude špatně po alkoholu místo toho aabych se bavila… NIKDY jsem taková nebyla, vubec nechápu tyhle změny. Proto prosím o radu, zkušenosti nebo názor… děkuji

chodil som s priateľkou skoro 12 rokov,odkopla ma a dala prednosť svojmu šéfovi ktorý má dieťa s inou a opustil ju kôli mojej byvalej, neviem sa s toho dostať je to už skoro 2 roky a ja neviem ako to mam predychať, som s toho nadne

Byla jsem 3 měsíce na lečení v psychiatrické lečebně. Hrozně mi to tam pomohlo.. Paní psychiatrička mi radila, nevracet se do školy ,ale já ji neposlechla a chtěla jsem to zkusit. Mamka by mě už nepochopila:((( po tom co sem si vydupala školu a ted tam nechci chodit.. Vubec sem do toho kolektivu nezapadam. Jsem taková černá myš. Sedím tu a nikdo si mě nevšímá a ja vubec nevím co mam dělat. Snažím se onemocnět abych sem nemusela... Netuším jak mam mamce říct,že začínám mít zase deprese a chci si něco udělat... ://

Dobrý den,už delší dobu na sobě zpozoruji podivuhodné věci. Napadlo mě že mi poradíte. Dokáže mě vyvést z míry maličkost jenomže když jsem nervozní jsem schopná bušit halvou o stěnu rozházet si apod.. To by byla jedna věc ta druhá je, že když jdu po ulici lidém se vyhýbám obloukem doslova nenávidím lidi když klem někoho projdu zadržuji dech a ani nevím proč, když mám jít do města na nákup s kamarádkou v pohodě ale když mám jít sama snažím se jakkoliv vymluvit nebo když jsem v obchodě s mamkou a ona vybírá zeleninu a řekne mi ať se du podívat po obchodě ani se nehnu... mám prostě neskutečný stres a netuším proč. jsem schopná řvát 10 minut po kamarádce jen proto, že mi odpověděla "Nevím". A ještě mám radost z toho když se s někým biju nebo ubližuji sobě nebo biju kamarádku třeba jí praštím protože mi udělala rýhu prupiskou v sešitě. Prosím poraďte čím to je a co mám dělat. Děkuji.

Může to být pouze dočasný útlum, nevím, co je to "poslední dobou". Pokud by to již trvalo nějaký ten měsíc, tak by to stálo za návštěvu u odborníka. Depresi není radno podceňovat.

Dobrý den. potřebuji poradit co mám dělat dál. Poslední dobou se mi vůbec nechce mluvit. Nevím už o čem mluvit ani s nejlepšími přáteli. připadám si zbytečná a postradatelná. Nechce se mi chodit na večírky, ani seznamovat s ostatními lidmi. Co mám dělat ???

Ahoj Saskio,
já mám uplně to samé, pořád lítám na wc, ale já i doma, chodím tak 20krát denně a strašně mě to obtěžuje. Na psychiatrii se léčím z jiných důvodů, ale tohle tam už také řešíme. a asi jsi už byla na urologii, vid? Můžu se zeptat, jaká všechny vyšetření ti dělali? Já se také na urologii chystám, protože to nechci házet jen na psychiku, když ještě nemám ostatní vyšetření.

Dobry den.potrebujem pomocc.Mam problem ze ked niekam idem von Stale potrebujem ist na wc.Stale ked som vonka skoro kazdu polhodinku musim ist cikat...Neviem co sa to deje...Doktori mi odporuju psychologa lebo ze som vraj v poriadku ze to musim mat zo psychikov nieco.

Dobrý den.Potřebovala bych poradit..v červenci jsem se rozešla po hrozném stavu,kdy mě partner věčně kritizovat a ke konci mi i vyhrožoval a já se ho bála a teď bydlím s nemocným synem sama.V posledních pár měsících,když usne a ja jsem sama mívám úzkostné stavy,kdy mi buší hrozně srdce,je mi na omdlení,cítím tlak na hrudi a špatně se mi dýchá..pak mi vlezou do hlavy myšlenky,co když se mi něco stane a syn zůstane doma sám,co pak bude dělat,aby se mu nicnestalo..i když vím,že se mi nic nestane..a když je syn u otce a já jdu po práci večer domů,tak i když vím,že je byt zamčený a je to absolutní hloupost aby tam někdo byl,tak byt prohledávám s nožem v ruce..a pak mám zase ten úzkostný stav..mám to jen večer,když jsem sama..jakmile tam někdo je nebo je den..tak tohle nemám..čím to může být..jinak jsem pořád veselá...občas mám ten stav i když čtu nějaký článek,že se ubližuje dětem..nevím jak se toho zbavit..a co to je.

V prvé řadě je třeba...Právě, že jako problém to vidí. Jen tam má jít a brečí, je jí zle. Ale mluvit o tom nechce.

Dobrý den, mám takový...V prvé řadě je třeba promluvit si s ní.
Řešení bez její snahy není. Nemůžeš ji donutit řešit něco, co jako problém třeba ani nevidí.
Nemůžeš se jí normálně zeptat? Domluvit se s ní?

Dobrý den, mám takový problém s mou sestrou, je jí 17 let a nastoupila 1. rokem na učňák, obor: kuchař-číšník .. do teď bylo vše v pořádku, ale změnili ji praxi a v tu ránu tam nechce chodit, pořád je jí špatně atd., myslím si že má nějaké psychické problémy. Byla bych velmi ráda za nějaké řešení, nebo radu. Předem děkuji :)

to nemáš lehký ...
vše je " pouze " o lidech ...
přála bych ti najít doktora
který by ti terapií pomohl ...
já děti nemám tak to nemohu posoudit...
ale to hlavná sis už vyřešila
když jsi šla na zákrok ....
teď už bude líp ....
zkus Riaps musíš .. se tam objednat ... jsou tam odborníci a profíci ...
moji kamarádce tam dost pomohly....
držím palce

Dobrý den, mám psychický problém... půl roku po porodu dcery jsem nechtěně otěhotněla, měla jsem zpočátku rozporuplné pocity, strach i radost v jednom, bohužel mi hned začali strašné nevolnosti, kdy jsem jen zvracela, takže jsem si jako matka připadala absolutně neschopná proto, že kvuli dalšímu dítěti zanedbávám své první... do toho mi to začlo šrotovat v hlavě, já si začala vybavovat svůj porod, kdy jsem absolutně ztratila důvěru k lékařům a byla svědkem toho, jak jsou neochotní a místo zdraví rodiček a jejich miminek jim bylo přednější si ulehčovat svou práci...A já si začala propadat depresi a vsugerovala si, že kdyby se cokoli dělo, tak zemřu chybou lékařů a budu pro ně pouhé číslo a své děti a přítele tu nechám na pospas osudu, moje dcera je pro mě vším a nezaslouží si, abych ji náhodou opustila kvuli dalšímu potomkovi.... jen jsem brečela, zvracela a byla totálně zoufalá a bezradná, sdělila jsem to své gynekožce, která se mi jen vysmála a řekla, že to zvládnu, kdybych chtěla, ale s podtonem "jaký sis to udělala, takový to máš"... moji depresi nebrala absolutně vážně a já neměla sílu vyhledat odbornou pomoc psychologa... začla jsem se nenávidět, že jsem vůbec něco takového dopustila a šla na potrat, nelituju toho, vím, že bych to těhotenství psychicky neunesla a trpěla by celý rodina... lituji toho, že jsem něčeho takového dopustila a musela se v takové situaci vůbec vyskytnout... zároveň ale miluji děti, chtěla vždy děti narozené brzo po sobě.. ale můj mozek mi to nedovolil... Chci v budoucnu ještě miminko, ale bojím se, že už toho nikdy nebudu schopná, zasloužím si vůbec ještě další takovou šanci, když jsem už jeden život zavrhla ? A za další můj strach z toho, že při porodu umřu stále trvá... to je to, co mě děsí nejvíc, že to nepřekonám, nikdomu mi jistotu na život nedá, toho jsem si vědoma, ale já nevěřím lékařům, že kdyby se něco přihodilo, tak se o to postarají, berou to jak monotonní práci někde u pasu a když někdo dělá něco dlouho, hrozí zranění z nepozornosti, víte, co tím myslím...... Vím, že mi napíšete, ať se obrátím na psychologa, ale nevím, jestli někdu najdu odvahu tam zajít... Neexistuje zatím něco, co bych mohla udělat sama pro sebe, nějaký první krok, od kterého se odrazit a časem tu odvahu najít ?

mam problemy s dcerou udala dluhy ktere sineplati stale nam lze a je pod vlivem sveho pritele takze se s ni neda domluvit snažila jsem se tomu celit ale v posledni době nemužu spat mam hrozne sny budim se s křikem nebo začnu brečet a nemužu přestat klepou se mi ruce vše mě hrozně vyvadi zmiry nevim jak si mam pomoct jestli mam navštivit psychologa prosim o radu