Co je blíže - měsíc nebo slunce - když pomyšlení na obě trvá stejně krátký čas....?

Nemůžu zpochybňovat, co píšeš, protože to ani nejde.
Ale když zemřu, co se stane s mým vědomím? Slunce už pro mě nebude? Asi ne..
Nicméně pro ostatní tu zůstane.
Nějaký smysl to ale má, že jsme zrovna teď tady vyjádřením bytí v našich tělech s naším vědomím a rozumem a vším, co k tomu patří. Nebo nemá?

Klem.,
jeste se vratim k tomu co rikas o Slunci, ktere dava zivot. Ja to nevyvracim, pokud ten zivot redukujeme na hodne uzkou zkusenostni rovinu.
Pokud ale chceme byt objektivni co nejvice, pak musim po prozkoumani zkonstatovat, ze kdyby tu nebylo vedomi, nebylo by tu ani Slunce ani onen Zivot. Vedomi je totiz zakladni podminka aby pozorovani jak Slunce, nebo cehokoli jineho mohlo nastat. Kdyz uz tady je vedomi, vznikne i cely vesmir se svymi tisici kouzly{: Na tom podklade pak jednotliva kouzla bereme jako pricinu tech druhych a podobne, zatimco si pritom neuvedomujeme, co je skutecne prvotnim zridlem vseho.

To, co tady rikam, neni pohadka, nebo neco, co se da jen tak zpochybnit. Pokud ale tohle bude pochopeno, pak se cely svet prevrati tzv. vzhuru nohama, az nato, ze ta bila mista na mape naseho systemu poznavani naprosto zmizi. I spolu s nim.

Klem., ja vim, co tim minis, nerikam, ze bych tady byla jako tato osoba bez ni, ale na tom vubec nezalezi a tam jsem vubec nemiril svymi puvodnimi prispevky.

Ra
Lidsky vzato, jiste matka dava zivot, takreceno, ale objektivne je matka jenom biologickym nosicem, ktery donosi a porodi nove telo. Je nesmyslem myslet, ze matka vi, jak nastava zivot a take je nesmyslem, kdyz nekdo rekne, ze ma matka je sam zivot, protoze je pouze to same co jeji plod, ktery donosila, sama ze sebe muze dat jen to co je ona. Matka je nastrojem zivota, ale sam zivot je pro tyto nastroje neznamym pojmem. Zivot /o sobe/ je mozno zaznamenat az pote, co nastalo zrozeni - az pak muze byt uvedomeni toho, ze jsme tady. pak, kdyz moje matka prisla na svet tim samym zpusobem aniz vedela jak, je jen tim samym vyjadrenim zivota jako je ten muj. v cem je rozdil? Mozna si mne nepochopil, ze ja nepopiram jeji materstvi, ani jeji lasku a city ke mne, ale tehdy - coz bylo uz hodne davno, jsem ji chtel jen cosi vysvetlit. A vubec jsem ji to nerikal tak, aby ji to ranilo. No ale to nebylo ucelem prispevku, slouzilo to jen jako priklad toho, ze lide ziji ve svem svete predstav aniz vedi, ze sami jsou jen predstavou a proto zadna jejich dalsi predstava nemuze prekrocit jejich vlastni stin.

Take, ty nazory, zalozene na predstavach o svete sugerovanymi vrozenymi tendencemi a sklony a tlaky prostoru jsou naprosto vadne a proto nemohou slouzit jako zpusob jak zjistit objektivni stav veci. Nikdy.

Nuze, abych ti zodpovedel posledni otazku, je nutno abys vedel ze uz i jeji polozeni je z meho pohledu nesmyslem. Mozna to vyvola mensi chaos, pocitam s tim, ovsem.

1.nemam nutkani myslet o sobe.
2.na urovni odkud se ptas se nevyclenuji z davu a jsem stejnym vyjadrenim byti jako ty, nebo kdokoli dalsi.
3.nezda se, ze by kdokoli mel trvalou identitu, protoze za co se clovek poklada je jen vyslednice relativnich zkusenosti a obzvlaste, stale se to meni.
4.nepokladam ani pojem Identita za spravny, protoze se zda vice nez jiste, ze neni niceho, co by mohlo byt s necim ztotozneno, nebo identifikovano. Obecne plati, ze Ja vznika, kdyz se prekryji dve specificke myslenky z kterych jednou je volni energie vule k ziti a druhou zivotni sila...
Do toho se priplete treti cinitel jimz je vedomi, ktery prijde v tu chvili, kdyz to prekrizeni nastane, jako kdyz se v mistnosti rozsviti pote, co byl stisknut spinac.

Kdyz to prevedem do paraboly, pak si svetlo zacne myslit, ze je ona mistnost... a tady je vznik cloveka a jeho nutkave myslenky identifikovat se s necim.

Proto: svetlo v mistnosti neni mistnost a lidska totoznost neni ve zrozenem byti.

Ra : Tvé myšlenky jsou zajímavé, jen v některých souvislostech nedávají význam.

Co je blíže - slunce či luna?
Slunce tě za dne hřeje svým svitem,
luna však odraz slunce je.
Slunce je s tebou, ve dne i v noci,
někdy tě hřeje, někdy hladí.
Co je blíž

Co je blíže - měsíc nebo slunce - když pomyšlení na obě trvá stejně krátký čas....?
Možná jsi vtipný a možná že ani ne.

Možná tu, která ti byla blíže než slunce a měsíc, jsi hodně ranil, když ses jí ptal, jakým způsobem to udělala, že Ti dala život, tedy jak působila na plod který nosila aby se ujal, rostl, vyvíjel a pod. Uvažuješ-li pouze rozumem a nezapojíš tam cit, srdce, lásku budeš se ptát právě tímhle způsobem. Sám říkáš, že jen život sám plodí život, ze sebe. Tvá matka není sám život? Který plodil ze sebe? Cítil jsi v tu chvíli svých otázek trošku lásky, úcty a pokory k ní než pouhé rozumování?

Píšeš:

to Anna: měsíc nebo slunce?

To snad ne,další guru...

a byl by zde Nevritti, nebýt jeho matky?

ahoj, já bych si netroufla tvrdit, že nikdo nic neví, Nivritti, možná jen, že jsi dosud nenašel někoho, kdo uvažuje jako ty.
Měsíc je tajuplnější a mystičtější. Za svitu luny jsou prožitky docela jiné než za slunečného, parného, letního dne... :-)
I když, kdo dává život, byl by život bez slunce?

Granvine,
bude to jistym posunem... hledal jsem i stale hledam zpusoby jak v projevenu nastavit zrcadlo k neprojevu aby to i projevu bylo jasne. alespon castecne. je to sakra prace.
clovek se pak stahuje zpet, nebot vidi straslivou podminenost a betonovou pevnost lidskych nazoru vyplyvajicich z neznamych vrozenych dispozic - o kterych sice nikdo nic nevi, ale nebrani mu to myslet si, ze jeho nazor je zvolen svobodne. zatimco je mu naprosto vnucen a proc ma takovy nazor neni nikdo schopen vysvetlit.

moje matka mi jednou davno cosi vycetla a se slovy /...ja jsem ti dala zivot.../ coz byla slova materskeho pudu v emotivnim afektu. pak jsem se tedy zeptal, jakym zpusobem to udelala. tedy jak pusobila na plod ktery nosila aby se ujal, rostl, vyvijel a pod.
ale myslela ze zertuji, ackoli ja to myslel vazne. chtel jsem obratit jeji pozornost jinam, ale nepochopila. kdyz to tedy nekdo nevi, pak nemuze rikat, ze dava zivot. ne, nikdo nedava zivot, jen zivot sam plodi zivot, ze sebe. nam jest prijit na to, v jakem pomeru stojime k tomu zivotu a jestli se jedna zrozeneho tvora. nebo o neco, co ho je schopno poznat, jaksi z dalky...

a lide maji takoveto nazory. je jich spousta. proto mysli ze jsou svobodni a moudri...

A čo je dôležitejšie? Slnko alebo mesiac ?
- Mesiac. Slnko svieti len cez deň a vtedy je aj tak svetlo....

A co je blíže?Slunce,které je sice tak vzdálené,ale pohladí tě svými hřejivými paprsky nebo člověk,který dýchá stejný vzduch,ale je ti
tak ,,vzdálený'' a cizí?

Kdo ví, ten ví, a kdo neví ať je potichu a sleduje.
Proč nadáváte do magorů, když nevíte o co jde?

Nivrittinaatha
Pěkně napsáno:) Škoda, že to tu zatím nebylo rozvedeno, ale co není může být:)
Je zvláštní, jak je těžké to vysvětlit někomu, kdo neví o co jde...

nikdo nevlastni energii.

Zbytečně ztrácíte energii.

Nivrittinaatha,
co je to vzdialenost? Vo vecnosti...
Suhlasim s tebou:)

To je možné pak položit také otázku: co je blíž? Slunce, Měsíc nebo vedlejší galaxie?

Ještě rychlejší než myšlenka je kyselý mlíko. Já jsem ho vypil dva litry a posral jsem se dřív než jsem myslel.

Měřit délkou myšlenky, to mě posouvá mimo čas a prostor. Kořeny existence jsou mimo logické uvažování - dobrý základ pro básnické zpracování :))