červenání

To,že se červenáme je vlastnost našich až přecitlivělých duší.Rozhází nás ,když na nás někdo upne pohled a hned si myslíme,že na nás je něco neobvyklého (špatného).Jsme v očekávání negativních situací.Jsme zbytečně velkými estéty.Bojíme se vědomě někomu malinko ublížit.Ano chce to více sebevědomí,ale jak jej rychle nabýt.Vzpomínám si před léty,když jsem stavěl rodinný dům.Ve sklepě ,když na mě padla depka a věděl jsem,že mne nikdo nemůže slyšet,hodně,hodně hlasitě jsem křičel převážně sprostá slova.Naráz jsem ucítil úlevu,vymetenou hlavu,jakoby se mi otvíraly nové obzory.Cítil jsem se silnější.Možná to bylo jen z toho,že jsem se musel více nadechovat.

přesně tak je to prostě o tom aby si člověk trochu věřil a hlavně to sebevědomí to dělá, já mám taky takovej problém, ale už je to o dost lepší, stači si jen dodat vic seběvodomí a hlavně si věřit!!

Je mi 58 a červenám se stále.Je to dáno špatnou výchovou a zkušenostmi v dětství.Když jsem unaven, zčervenání si vyvolám pouhou negativní myšlenkou.Měl jsem i období,kdy jsem zapomněl,že se červenám,ale nějaká situace to opět nastartovala.Pomáhá kolektivní terapie stejně postižených jedinců.Nejsem si ale jist,zda-li se dá tohoto problému zcela zbavit

Aho,mám také tento problém.Hlavně zčervenám když je řeč o sexu v kolektivu a na moji osobu.Nevím co dělat aby jsem nebyla červená.

Tak právě jsem si objednala krém a olej Dianta, tak dám vědět jestli to pomohlo. Když se nad tím červenáním zamyslím, tak mi to je v celku jedno, ale občas je to před lidma u kterých mi to je trapným, jinak před kámošema mi to je fuk, ty mě znají a berou mě i jako rajče :o).

Zdravím, taky se mi to děje. A byla jsem uplně v pohodě, ale začalo mi to od té doby co jsem otěhotněla, nijak jsem to neřešila, říkala, jsem si návaly, normál. Ale teď je malýmu osm měsíců a mám to pořád, ale mám to občas i doma a mám to i na návštěvě u příbuzných, kde ale vůbec nejsem nervozní nechápu. Mám to taky když přejdu ze zimy do tepla, ale mám to třeba hodiny, což není normální, nevím myslim si, že uplně o psychice to u mě neni, příde mi spíš, že buď to mám nějak hormonálně rozhozený nebo fakt nevim. Protože i když červenám vůbec nemám třeba problém komunikovat, jen prostě najednou začnu cítit horkost a jsem jak rajče, někdy to ani nevím normálně se bavím a jsem prostě rudá jak blázen. Pak mám zase občas návaly zimy, fakt nevím asi je to u mě spíš na doktora. Pomohlo Vám někomu něco???

Taky pracuji denně mezi lidma. Pulka píše,že jich poznává denně několik a děje se mu to stále.A já zas můžu potvrdit,že se mi to děje taky pořád a to se náš pracovní kolektiv asi 40 lidí nemění. Takže se na to zvyknout asi nédá.

Jak tady mluvíte o tom že se s tím musím smířit a že mám chodit mezi lidi a nevyhýbat se situacím ve kterých se stydím tak to jsem celkem zvládnul protože před dvěma lety jsem si udělal kurz na maséra, teď dělám v hotelu a těm situacím se prostě nevyhnu, poznávám dvacet klientů denně se kterýma se poté musím stýkat, bavit se snima a navíc personál se obměňuje celkem rychle hlavně plavčice s kterýma koketuju, chodim na jídlo a tak.Pokud se červenám tak si s toho dělám srandu ale zlepšení?Řekl bych vůbec

Trochu si tu dnes večer googluju, možná jste toto už taky četli, ale tak se mi to líbí tak vám tady kopíruju příspěvek z jiné diskuse - autor: Trágedie v JZD :-D

Postupně si zvyšovat sebevědomí a trénovat. Trénovat, trénovat a trénovat. V žádném případě se nevyhýbej situacím, ve kterých se stydíš, spíš je vyhledávej, zachvílu si na ně zvykneš a nebudeš si u toho připadat vůbec divně, prostě to chce se otrkat, choď mezi lidi, postupně si dávej různé, třeba malé úkoly. Např. nejdřív oslovíš neznámého člověka, jenom kolik je hodin, pak to můžeš zkusit u kluka, který se ti líbí a pak můžeš přejít k tomu že s ním zavedeš delší rozhovor. Prostě po krůčcích postupovat, ze začátku to bude těžké, ale pak si budeš připadat docela normálně, chce to jenom zkušenosti. Pak si ještě můžeš přečíst knížku trápí vás nadměrný stud, aneb jak překonat sociální fobii (nebo jak se zbavit sociální fobie - z hlavy nevim), tam máš docela pěkně popsané co dělat. A jinak jestli tě to hodně trápí, tak navšit psychologa. Ale můj názor - kašli na to, je to roztomilý, každý jsme ňáký, hodně kluků na to letí... Ikdyž ze zkušenosti vím, jaké jsou s tím problémy...

Emma: Ta skepsa je vážně poslední věc, která ti může pomoct a jedna z prvních, která dokáže nastartovat náš "žhavící" systém! Každej jsme nějakej a každej se s tím snaží vyrovnat po svém, ale cesta je fakt jen jedna a spočívá v sebevědomí. Za těch pár let, co tím trpím (je mi 22, takže asi od 15) jsem už prostě přišla na to, že když se s tím člověk jaksi "smíří", tak má napůl vyhráno, protože když si na to zvykneš, najednou to začně přestávat. Jasně, nejde si říct: "teď jsem si zvykla", chce to čas (ano opět ta odrhovačka - chce to čas, ale bohužel je to pravda). Chodit mezi lidi, do společnosti, smát se, bavit se, ... to všechno hrozně dobře působí na psychiku, takže pokud to je u vás alespoň trochu možný, tak tak konejte. Pomáhá to! A jedním z důležitých léků je tato diskuse, díky i ji.

Dobrý den,prosím o radu,přijdu do společnosti a nebo do větší skupiny lidí,cítím teplo ve tvářích,zčervenám až je mi trapně.S přibívajícím věkěm bych řekl,stále časrěji.Trochu je to psichyckého rázu.Nevěděl by nekdo co na to?Děkuji..

Dobré ráno všem. Objevila jsem tuto diskuzi zcela náhodou a jsem za ni moc ráda. S červenáním a červenými fleky na krku při stresu nebo trémě mám problémy odjakživa. Teď kdy jsem nezaměstnaná a hledám práci se mi to navíc stalo problémem. Nedávno jsem se hlásila na pozici recepční, přišla jsem na pohovor a hrála pěkně červenou barvičkou - což nepůsobilo vůbec sebevědomě a reprezentativně. Také se mi už neozvali. Našla jsem si jeden takový fígl aspoň proti těm červeným flekům na krku - tričko s rolákem. Sice je to blbost, ale cítím se tam jistější, že se mi nikdo na ten krk nedívá a neříká si, tak to bude asi nějaká trémistka nebo ten kdo neví si může myslet, že jsem nějak nemocná :-(... Teď v poslední době mě to začíná hodně překážet a řešit to rolákem a schovávat se ...Všude je hromada diskuzí, ale jak se toho zbavit...

Promin Pulko.Napsala jsem to hnusně. No ale už mám dost toho názoru,aby jsme se s TÍM SMÍŘILI. To já neberu.Nikdy nebudeš nad věcí a spokojený s rudou hlavou. To, že s tím má co dělat psychyka víme všichni...Jsme mimoni???? :-)Nervózy :-)

Nechtěl jsem říct že když jsem si to přiznal tak jsem vyléčen ale to že přiznat si problém je nejtěžší a rozhodně vím že je to začátek dlouhé cesty.S tou operací jsem to asi napsal nesrozumitelně.Chtěl jsem tím říct že to každopádně nic neřeší

Tak to je něco.jsem nemocná a trpím ereutofobií.Narovinu.Červenám se,protože mám strach ze zčervenání. Je mi ale líp,když jsem objevila tuto stránku,už jsem si začínala myslet že jsem nějaky 'krypl' Já to chápu Pulko,jak to myslíš.Ale to,že si něco přiznáš neznamená,že máš vyhráno.A uznej,že rudá hlava je v této společnosti hendikep ostatním k smíchu.Takže až najdeš a absolvuješ tu operaci nebo to něco,díky čemu se nebudeš červenat..tak dej vědět SKOČÍM SI TAM TAKY. Tu psychyku si klidně vyřídím sama.

Já jsem si myslel snad odjakživa že červenání je nějaké prokletí nebo co ale postupem času a hlavně čím více jsem se o tom dozvěděl, zjistil jsem že to mám kvůli vytěsňování vzpomínek kvůli kterým jsem jako dítě trpěl proto že jsem se za ně obviňoval a teď si zbytečně myslím že nestojím za nic, ale s červenáním je to jako ve fyzice- akce a reakce,akce která to podnítila je malé sebevědomí kvůli ne zrovna příjemnému dětství a následnému utvrzování v tom že si za to můžu sám, reakce- vnější znaky jako čevenání,vnitřní neklid a strach.Půjdu rozhodně k psychologovi protože už vím že když se zbavím červenání (třeba nějakou operací nebo čímkoliv) tak se tím nevyřeší moje problémy ale když vyřeším problém tak se zbavím i všech ostatních symptomů a to je to čeho chci dosáhnout aby můj život konečně našel směr a smysl. Tak tohle asi doporučuji všem kteří mají problémy.Psychologové jsou tu pro nás a věřte mi že se vám nebudou smát protože se o tom učí i v knihách ať už je to sociální fóbie nebo ereutofóbie (strach z červenání), vidíte pro strach z červenání už máme taky název a myslím si že když to má svůj vlastní název tak už to nemůže být jenom nějaká prkotina ale jednoznačná psychická nemoc.Takže mě poslouchejte každý který má tyto symptomy ať se vykašle na strach že to je kravina ale začne jednat,jinak se to odrazí ve vašem životě a nemyslím že zrovna v dobrém!!

to mě nenapadlo...Co když to chlapům připadá sexi??? co vy na to,??I když,mě připadá sexi tvářenka a né být rudá a to bonusově s ušima,krkem i dekoltem :-) Mě se třeba stane,že se předemnou nějaky týpek začervená a je nervozní...usměji se a lichotí mi to.Ale moc dobře vím,jak se cítí tak radši mizím.V takové chvíli chce být každý schováný doma v peřině...SÁM V teleshopingu jsem vyděla nějaky make-up. Bylo to jak barva.Ta paní se tam pak odličovala a všede po tváři měla rudé fleky. Za 1200 to se dá.Nemáte někdo zkušenost? Kdyby to schovalo všechno tohle trápení bylo by to nˇunˇo

Ja mám taky krásnýho přítele s ním se taky nečervenám.Když jsme meli prvni rande,nastoupila jsem k nemu do auta a horel mi oblicej,tak jsem koukala porad z okenka nez jsem trochu nevychladla,ale bylo to pekne trapny..musel me stejne videt..druhy rande uz jsem nechavala na tu vecerni hodinu,aby byla tma(koukam,ze jsme vsichni stejny:)) a taky jsme si zvyknula.Pilulky zatim nic,rikala ze to bude trvat nekolik tydnu nez zaberou.Ty pak pisni jak pomaha ten krem jo?

Jo Verunko,zní to krásně..láska práce peníze.Já třeba přítele mám,krásného chlapa s ním se mi tady to červenání už neděje.A ted se přiznám,víte proč? Když jsme měli nějaké to rande,tak jsme chodili ven večer,hlavně někam do zimy abych neuhořela a hlavně jsem se musela sama posilnit nějakym 'drinkem' A já si na něho prostě zvykla,jsem zábavná i bez alkoholu a nechápu,že to nechápu.Když jsem s těma lidma,které mam ráda..jsem taková komicky drzounká a všichni to na mě milují. Ale jak překonávat ty prvotní asi 2 minuty??? Já mám sebevědomí,to jo ale jen,když jsem sama...:-)A ta práce...jakou si představuješ práci,kde si dobře vyděláš,u které můžeš byt rudá, a nebudeš k smíchu? Vím,že to zní hrozně.Ale zrovna mi přišel ten krém RUBORIL a píšou tu,že omezuje překrvování.Tak se mastím a..uvidím. ALE DEVČATA,NECHCI TÍMTO ŘÍCT,ŽE MÁTE ZAČÍT CHLASTAT!!!nebo nedej Bůh něco horšího,když si budete hledat chlapa.I když přiznávám,že ty trapné situace vždycky po nějakém voblbováku volají. PETRO,co ty tvoje pilule????

ahoj, zajímavý přispěvky, taky sem přemýšlela o tom psychologii, ale prášky se mi brát nechce no ale kdyby pomohlia:)
Verčo, to věřim že láska pomůže, ale jak se mám seznámit když při pouhým pohledu kluka, který se mi líbí, zčervenám. To tě asi žádnej kluk neosloví když tě uvidí:(, Ted mě čeká matura tak sem na to zvědavá, budu rudá permanentně