červenání

Jo a ještě něco. Svůj příspěvek jsem psal 8.12.05 a o něco později na něj reagoval Pepa, že by to chtělo protlačit mě do televize, protože bychom měli po problému /rozčervenávám lidi/.
No a kandiduju za zelený do sněmovny /Karl. kraj/, tak jestli chcete a jestli se tam dostanu /no, je to takřka vyloučený/, tak svým červenáním vyřídím parlament a následně půl státu. Příšerně se budu červenat do nočního vysílání na ČT2. A budeme mít klid. Ne, fakt blbé jsou ty "zkoumavé" lidské pohledy /viz.nahoře Rumon/ a to sebepozorování. Kdyby tak šlo nemyslet v ten okamžik na to, na co chceme nemyslet. Prostě to ignorovat. Zajímavá mi připadá taková představa, že mě do nohy kouše psík a já ho prostě ignoruju, ať si kouše, mě to nevadí. Dokázat to převést do téhle situace. Pes a strach a červenání jsou jedno a to samé a jeho hryzání by mi bylo fuk. A taky pak ty výčitky po tom, co jsem se červenal a případné odsuzování se. Stejně je šílené, že nás tahle civilizace nutí k nějakému ideálnímu sebeobrazu a když mu nevyhovujeme, máme výčitky svědomí, strach a druzí se na nás dívají divně. Myslím, že na vině nejsme my červenající se, ale společnost, která se na to dívá někdy s podivem. Určitě tenhle strach z červenání má v sobě hrozně moc lidí, ale nějak je to nenapadá, nejsou na něj fixovaní, nevzpomenou si na něj, ale my jo, a proto někdy trpíme.

Tak jsem četl v jednom dámském časopise /který už nevím, jak se jmenoval/,
že je červenání možné řešit tak, že se člověk má snažit co nejvíc červenat. Prostě se ráno rozhodnout, že se budu celý den červenat a basta. Radila to sexuoložka MUDr.Fifková. Zkoušel jsem to a připadalo mi, že to trochu funguje. Když se člověk rozhodne, že se na to červenání bude těšit, tak se ho tolik nebojí. Za tu radu ovšem neručím. Vyzkoušel jsem to. Něco do sebe to má, ale zatím mě to nevyléčilo.

Zdar lidi, konečně grupa "normálních" :-)!
Problém s červenáním u mně začal někdy před 9 lety (v 18-ti letech), nevím jak ani proč! Každopadně mi to dost otravuje život a rád bych se toho zbavil.
Červenám dost často a při různých věcech, něco mi vadí víc něco míň a i intenzita rudnutí je jiná. Nevadí mi, když červenám při sportu a po horké sprše - to je podle mně dáno geneticky a typem kůže! Ale s čím mám psychický problém je rudnutí (nebo spíše flekatění) ve společnosti. Flekatění doslova, jelikož v těch situacích, ve kterých rudnu mi doslova a dopísmene vyskáčou rudé fleky a co bych za to dal, kdyby jen na tvářích: jsou všude na celé horní polovině těla - na rukách, na zádech, na hrudníku, na krku, na tvářích, na čele - hrozný!!
Vypozoroval jsem, že příčinou těch mých stavů úzkosti a strachu a následného červenání jsou "zkoumavé" lidské pohledy. Markantní je to v situacích, kdy je veškerá pozornost upřená na mně, a je jedno, jestli to jsou cizí lidé, znamí nebo rodina. Prostě si vsugeruju, že všichni co na mně koukají vědí o mém problému a říkají si: "Jo to je ten co se červená, tak schválně, jestli zase zčervená" no a to je konec.
Dost jsem o tom hledal na netu a zjistil jsem, že nejspíš trpím sociální fobiíí - Ereutofobie, což je strach z červenání.
Hledal jsem různý způsoby, jak se toho zbavit a asi mi nezbude než se s tím naučit žít!

To je přece roztomilé když se holky červenají, já už dlouho nepotkal žádnou takovou a naposled jsem to asi viděl v 7.třídě, to když nám v hodině biologie řekli jak se dělají děti...

Mela jsem rozpor s kolegou v praci a hned jsem byla ruda a nejhorsi je,ze se toho pak nemuzu vyhrabat a jak myslim,na to,ze jsem ruda,tak jsem nasrana a rudnu jeste vic.Ve skole pred tabuli byli skoro vsichni bledy,jen ja ruda jak rak...Nekdy nahle rudnu i bez nakeho zjevneho duvodu.Kolegyne se me zeptala,kdy jsem se s manzelem poprve milovala a ja hned ruda...(pritom je mi 28 let a bezne se o takovych vecech bavim)-nechapu to..Je to ale hruza(dokonce mam v praci na policce zrcatko,kde se kontroluji),je to na obtiz...

Zdravím a reaguji na DKNY, jestli zrudneš při komunikaci s lidma nebo o samotě ,je v podstatě jedno a to samé. Nelam si s tím hlavu a začni podnikat něco pro dosažení psychické rovnováhy.
mám stejný problém a nedávno jsem započal cvičit Tai-ji + meditace. Již po dvou týdnech jsem pocítil že se se mnou něco děje a můj psychický stav se malinko stabilizoval. Ono to asi bude otázka několika měsíců, než se dostaví nějaké výsledky, ale číňané jsou na tohle experti. Proto ti tohle doporučuji. Budeš-li pilně cvičit, dosáhneš vnitřního klidu. Pa

Ahoj, já mám trošku jiný problém, ale v podstatě stejný. Já jsem rudá, když mluvím před lidmi, seznamuji se s novými lidmi nebo mluvím o nějaké intimní věci. Na to jsem si už zvykla. Ale nedavno mě má kamarádka přistihla, když jsem z ničeho nic zčervenala...Bylo to proto, že jsem jen myslela na nějakou sexuální nebo milostnou scénu. Mě stačí jen na něco takového myslet a hned jsem rudá jako rak. Jsem už z toho zoufalá...

Tak jsem precetl vsechny prispevky a k tomu pricetl vlastni zkusenosti a dospel k logickymu zaveru. Proste to cervenani ktery je tady popisovany a kterym sam trpim je z 90% o psychice. Muzu uvest spoustu vlastnich prikladu i co se toho sportu tyce. Za prve bych chtel rict, ze trpim uplne stejnyma problemama jako vy. Jsem muz a to ze tady kdosi tvrdi ze je to vetinou jen divci problem je blbost. Proste mi chlapi jsme jesitni a proste sem akorat nenapiseme.
:) 1. Kdyz hraju floorball na treningu tak cervenej nejsem (drive jsem byval - proste jsem to jaksi prekonal), avsak jakmile hrajeme zapas, kde se na nas diva stovka lidi tak sem rudej jak rak a podavam horsi vykon.
Z toho vyplyva ze je to jen otazka psychiky
:) 2.Kolikrat se mi stane ze jsem schopnej precist referat pred celou tridou a jsem uplne v pohode a nekdy proste z niceho nic, kdyz se bavim se spoluzakem zacnu rudnout.
Je to proste podle jakysiho momentalniho stavu. Dalsi priklad: Jeden den se bavim s jednou holkou uplne v pohode ale dalsi den ji potkam ve meste, zrudnu a i kdyz uz se rozejdeme tak se z te "toho stavu" proste nemuzu dostat, protoze mesto je plny lidi a ja jen myslim na to jak se na me vsichni koukaji a v tu chvili bych nejradsi skocil do kasny se studenou vodou a vyparil se.
Je to asi fakt jen o tom jak na to kdo mysli a jak umi sam sebe ovladat. O stavu sebevedomi atd.. To znamena jedno - Je to psychickej problem a proto se s nim da neco delat! At uz to zkusite nejprve sami doma nejakou meditaci a ucenim sebeovladani nebo u psychologa. Ja treba muzu rict ze je mi 20 a kdyz srovnam svoje cervenani ted a tak pred 4 roky tak se znatelne zlepsilo. NEchodil jsem ani k psychiatrovi ani psychologovi. Proste se snazim jaksi tak sam dosahnout vnitrniho klidu a nadhledu a opravdu to pomaha. Jde to ale velmi pomalu.

PS: Denne chlastat abych nebyl cervenej je opravdu asi to nejhorsi reseni jaky je (uz nevim kdo to psal)
"Sebeovladani je vudcim elementem sebeduvery a sebeduvera je vudcim elementem odvahy"
To rekl nejakej antickej filozof :)

Tak jsem precetl vsechny prispevky a k tomu pricetl vlastni zkusenosti a dospel k logickymu zaveru. Proste to cervenani ktery je tady popisovany a kterym sam trpim je z 90% o psychice. Muzu uvest spoustu vlastnich prikladu i co se toho sportu tyce. Za prve bych chtel rict, ze trpim uplne stejnyma problemama jako vy. Jsem muz a to ze tady kdosi tvrdi ze je to vetinou jen divci problem je blbost. Proste mi chlapi jsme jesitni a proste sem akorat nenapiseme.
:) 1. Kdyz hraju floorball na treningu tak cervenej nejsem (drive jsem byval - proste jsem to jaksi prekonal), avsak jakmile hrajeme zapas, kde se na nas diva stovka lidi tak sem rudej jak rak a podavam horsi vykon.
Z toho vyplyva ze je to jen otazka psychiky
:) 2.Kolikrat se mi stane ze jsem schopnej precist referat pred celou tridou a jsem uplne v pohode a nekdy proste z niceho nic, kdyz se bavim se spoluzakem zacnu rudnout.
Je to proste podle jakysiho momentalniho stavu. Dalsi priklad: Jeden den se bavim s jednou holkou uplne v pohode ale dalsi den ji potkam ve meste, zrudnu a i kdyz uz se rozejdeme tak se z te "toho stavu" proste nemuzu dostat, protoze mesto je plny lidi a ja jen myslim na to jak se na me vsichni koukaji a v tu chvili bych nejradsi skocil do kasny se studenou vodou a vyparil se.
Je to asi fakt jen o tom jak na to kdo mysli a jak umi sam sebe ovladat. O stavu sebevedomi atd.. To znamena jedno - Je to psychickej problem a proto se s nim da neco delat! At uz to zkusite nejprve sami doma nejakou meditaci a ucenim sebeovladani nebo u psychologa. Ja treba muzu rict ze je mi 20 a kdyz srovnam svoje cervenani ted a tak pred 4 roky tak se znatelne zlepsilo. NEchodil jsem ani k psychiatrovi ani psychologovi. Proste se snazim jaksi tak sam dosahnout vnitrniho klidu a nadhledu a opravdu to pomaha. Jde to ale velmi pomalu.

PS: Denne chlastat abych nebyl cervenej je opravdu asi to nejhorsi reseni jaky je (uz nevim kdo to psal)
"Sebeovladani je vudcim elementem sebeduvery a sebeduvera je vudcim elementem odvahy"
To rekl nejakej antickej filozof :)

Taky jsem mel ten problem, hodne dlouho jsem nevedel co s tim delat, neznal jsem ani pricinu, prichazelo to samo od sebe, vzdy v pritomnosti lidi znamych i neznamych. Před dvěmi lety jsem začal studovat cinskou medicinu. Zde jsem se dozvedel o uzasnych preparatech, ktere vas tohoto problemu zbavi. Je jasné, že pravidelné cvičení a sebekontrola, ovladnutí správné techniky dýchání pomáhá, ale je to cesta zdlouhavá a pro lidi namáhavá. V konečném důsledku tohoto cvičení dosáhneme duševní a fyzické rovnováhy a to je přesně to, čeho dosáhneme i používáním oněch preparátů. Nemohu tu dělat reklamu, máte-li tedy zájem o radu, napište mi. Váš maryan"centrum.cz

ahojky lidi.při pročítání všech tady těch příspěvků mám pocit že se snad červená každy druhy člověk.Nechápu jak je teda možný ,že já nikoho takovýho neznám :)).Mam uplne stejnej problém,akorát že nevím důvod ..dřív sem se červenala když jsem měla mluvit nahlas před lidmi ,pak když jsem zalhala nebo se spletla nebo tak jenze ted se to trosku zmenilo... neco vypravet pred lidmi uz mi nedela absolutni problem,ted se hodne cervenam pred jednim clovekem-neni to nikdo blizkej ,v podstate s nim vzdycky prohodim jen par slov , nelibi se mi ,nikdy mi nic neudelal,nic proti nemu nemam...vypada to ale fakt divne:(. Docela me stve ,ze hodne lidi ma cervenani spojeno s tim ,ze k tomu dotycnemu citite naklonost ,ze se vam libi ...ale je to blbost protoze kdyby to tak bylo - miluju fakt asi polovinu lidi co sem za svuj zivot potkala :)drzim vam palce!!!!!!!!!!!

Zdravíčko všem nakoukl jsem zde od PP.A jako kluk mohu říci, že červenání je přinejmenším milé pokud se vám nestává i to, že ze sebe nemůžede vysoukat smysluplnou větu. Vetšině lidí to přijde docela sexy tak jako pihy. Takže na to zkuste koukat z té lepší stránky vždy jsou zajímavější lidi, které něco odlišuje.A pokud si vás děvčata dobírá nějaký arogantní trouba. Řekněte si buď má mizerné sebevědomí nebo má na mě chuť. Takže jste vlastně ve výhodě pokud to vezměte z nadhledu a nakopak si takového troubu mužete vychutnat vy stačí se chovat krapet asertivně třeba mu říci "To máš, ale smůlu, že nikdy nezjistíš kde všude se červenám" ;)Držte se a raději se červenejte vždyť to neumí kde kdo ;)

Jo a ještě něco, jesli se Vaškovi daří, aby červenaly ostatní, pak je třeba ho protlačit do televize. Za půl roku máme po problému. Každému řešení zdar.

Vašku, to jsi na tom relativně dobře, když vás v práci červená víc. U nás jsem jediný a to je teda výhra. Miluju jejich posměch. Ale všechno je to o vnitřním klidu. Myslím, že se dá naučit se ovládat (ale je to makačka). Na internetu jsem našel autogenní trénink a při jeho zvládnutí se prý dají ovládat funce orgánů. Představ si, že zakážeš srdci, aby ti pralo pod velkým tlakem krev do hlavy. Jenom mám obavu, jestli to člověk zvládne bezpečně bez odborníka. Pro začátek se učím zvládat dech. A pozor, v čekárně u lékaře jsem relaxoval a snažil se dechem dostat do absolutního klidu. Nejen, že jsem nezrudnul, když tam přišla fakt hezká ženská, ale potom na finančáku jsem bez zábran vtipkoval s úřednicema v kanclu (byl jsem tam jako dlužník). Bohužel druhý den jsem byl zase zpátky, ale to je asi mou slabou vůlí. Myslím, že to chce cvičit a cvičit. !!!! A na závěr chci poprosit, už si neztěžujte. Raději pište i sebemenší a zdánlivě nevýznamné zkušenosti se zvládnutím toho hnusu. DÍKY VŠEM!!!!

Mně se kromě červenání dělají z rozčilení příšerný fleky na krku, a to vypadá hůř...

Tak se taky červenám a hrozně, fakt strašně a přitom ještě před rokem nic. To mi jeden známý, který má knihkupectví vyprávěl, jak jim lidi kradou knihy. No a mě nenapadlo nic jinýho než dostat strach, že se budu červenat. A taky jsem se červenal, bojoval jsem s tím statečně. V jednu chvíli jsem už měl dojem, že každou chvíli z toho asi upadnu do bezvědomí, hrůůůza.A když jsem to pak vyprávěl v práci, tak mi jeden kolega řekl, že když se budu červenat, tak si nikdy nenajdu holku a bylo to.Od té doby se červenám pořád častěji a častěji a bezdůvodněji /ze začátku to bylo jen při nakupování rohlíků, když jsem hlásil, že jich mám v sáčku deset/. A ke všemu ještě traumatizuju kolegy v práci,protože když přijdu do jídelny tak třetina z nich zrudne /následují naše kradmé pohledy, kdo už jo a kdo ještě ne/ a je takové podivné ticho a když jdu k okýnku pro jídlo tak se mi z toho skoro podlamují nohy, jsem spocenej, kuchař je červenej, no prostě masakr. A to ještě že nevidím jak se červenám, když stojím vedle nějaké pěkné slečny. Hlavně se nevzdat a bojovat nebo spíš nějak zapomenout, nemyslet na to. Zkusím ty vitamíny.

Milá Jarko,prosím o kontakt na odborníka z Brna, který by pomohl proti červenání.Moc díky Renata

S červenáním mám problémy stejně jako vy ostatní. A opravdu, nic příjemného to není. Ze začátku jsem se poznámkám typu: "proč se červenáš..." dokázal zasmát a různě vtipně odpovídat, ale postupem času jsem tuto "schopnost" stratila.Nejhorší je to ve škole. Můžu umět všechno, ale jakmile se začnu červenat, je mi vedro, začnu se potit, koktat, a přečíst referát nebo odpovídat na otázky je pro mě problém. Pak podle toho vypadají i známky.Chodím k psycholožce, ale příliš velké výsledky to nemá. Ale nějaké ano, konečně jsem se po 17letech seznámila s klukem a v pátek jdeme spolu do kina. :-)

Ahojky,tak jsem si pročetl celou diskuzi a koukám,že tento problém mají především dívky..Tak teda já jsem chlap a červenám se co si pamatuju už od základní školy,jednou jsme měli za domácí úkol do ČJ napsat slohovou práci o někom ze třídy a jeden spolužák psal o mě a jak na potvoru tuto slohovou práci četl před celou třídou a mimo jiné tam napsal ..."...a rád se červená"... To bylo něco strašnýho,korunu tomu nasadil učitel,když začal rozebírat,že se přece rád určitě nečervenám,já samozřejmě rudej jak rak,celá třída oči na mě,prostě trapas... Myslel jsem,že to časem zmizí ale i ve svých 28 letech se vesele červenám dál:(Taky kůli tomu mám problém se seznamováním,nedokážu si představit,že bych nějakou dívku oslovil,protože bych hned zrudnul a tím,že bych se na to rudnutí soustředil bych asi působil jako blbec...Tak kdyby se našla dívka se stejným problémem,před kterou bych se za to nemusel stydět,která by mě na to neupozorňovala,tak napiš,mě je 28 let a jsem z JM,spíše domácí typ:hans76"centrum.czS tím srazem to je fajn nápad,ale asi těžko zorganizovatelnej,podle četnosti příspěvků zde.

Ahojky :) chtela bych rict, ze ti co rikaji at se nasemu "cervenani" smejeme, se asi nikdy necervenali ... je to vazne strasnej pocit.. nejhorsi je kdyz mam mluvit nekde pred vic lidma nebo delat neco pred vic lidma.. proste kdyz vim, ze se na me nekdo diva, je to hrozny, vzdycky uplne zcervenam, poleje me strasny horko a nevim jak z toho ven. Ale nejen to, staci kdyz se se mnou nekdo zacne treba o me bavit a sem cervena taky... ale co s tim??? Nekdy ani nevim proc se cervenam :/ a souhlasim s temi co rikaji ze je to jeste horsi pokud se nekdo zepta "proc jsi cervena?" takovy lidi bych nejradsi zabila, nebo jim jednu vrazila... no jo, oni takovej problem jako my nemaji :/ Ted sem se rozhodla jit k psycholozce, protoze se toho potrebuji zbavit, takze doufam, ze mi pomuze... pokud mi chcete nekdo napsat, poradit, tak muzete ;)jo a jestli bude nekdy nejakej sraz cervenacu tak dejte vedet ;) jdu do toho ;) pa