Chci rodit císařským řezem

Terezo, tobe to tak mozna nepripada, ale opravdu se snazis me a ostatni presvedcit. Ale to je jedno, alespon uznavas, ze kazdy muze mit svuj nazor a svoje pocity. Takze z me strany je to OK:-)

Přece si pacient nebude říkat, jestli chce být operován nebo ne! Musí k tomu být vážný důvod zdravotní. O tom můžou rozhodovat doktoři a ne lidi, kteří se zdravotnictvím nemají nic společného. Pak se něco stane při SC a zase to bude na doktory, jakto, že nerodili normální cestou a nechali pacientku podstoupit větší riziko.

já mermomocí chtěla porod císařem,byla jsem starší matka 41 a děsně jsem se bála,že to nevydržím.Naštěstí primář byl tak hodnej,že mi to slíbil až v krajním případě ( už tehdy věděl,že porodím normálně )prostě hrál do autu a jsem mu za to dnes vděčná.Hodinu po porodu jsem si vychutnávala vše,co s dítkem souviselo.I koupat jsem ho mohla sama.Byl to můj nejkrásnější porod a to jsem myslela,že tu bolest nepřežiju.

Tak uznávám, že moje první věta v posledním článku se dá vyložit dvěma způsoby a je zavádějící (ale je to jen slovíčkaření). Chtěla jsem napsat, že teď sice máš jasno v tom, co přesně ustojíš, ale až budeš (jestli budeš) těhotná či rodící, vlivem hormonálních změn třeba své postoje změníš. Což neznamená, že je to špatně. Máš nárok na jakýkoli postoj a jakoukoli jeho změnu.

A já tě přece o ničem nepřesvědčuju. Nebo jsi někde v mém textu viděla byť jen jediné doporučení či návod? Pocity jsou takové jaké jsou, nikdo nemůže vidět druhému do hlavy a nikkdo nemůže tvrdit - já to vím líp než ty. Jen jsem se snažila rozkrýt důvody, které tě k tomu rozhodnutí vedly a uvést následky, které to může mít. Je to Tvoje rozhodnutí a stůj si za ním, protože v důsledku je možná pro dítě lepší matka pevně přesvědčená, že svému dítěti udělá císařem dobře, než matka vnitřně nejistá, která vlastně neví co chce.
To je obvyklé, že pokud spolu dva lidé při diskuzi nesouhlasí, obviní jeden druhého z touhy manipulovat. Zvlášť se to stává při i-diskuzích, protože na sebe nevidíme a nemůžeme číst mimoverbální reakce. No co naděláme.

Terezo
1) Ja nejsem tehotna, takze se mnou opravdu zadne hormony nemlati a uvazuju s cistou hlavou. I kdybych ale byla, nikdo nema pravo ze me delat nesvepravnou bytost a zpochybnovat moje rozhodnuti nebo presvedceni. To bys zrovna ty mela vedet nejlip a maminky v tom podporovat. A sama uznavas, ze si v tomhle trochu ve svem prispevku odporujes.
2) Dulu, ktera by se me takovym zpusobem jako ty celou dobu tehotenstvi snazila presvedcit, ze moje rozhodnuti je spatne a moje pocity jsou vlastne uplne irelevantni, protoze "priroda je mocna carodejka", bych si vubec nevybrala. Nic proti dulam ale vcelku nemam, myslim, ze je dobre, ze existuji.
3)SC na prani bude vzdy pozadovat jenom mensina maminek, tak nevidim duvod proc ho nepovolit. Samozrejme, ze budou muset byt podrobne poucene a jejich rozhodnuti by melo byt i stvrzene podpisem. Klidne bych treba zavedla 2-3 povinne konzultace s lekarem predem a specialni brozurku k prostudovani, kde budou vsechna pro i proti obou stran, aby mely vzdy cas na rozmyslenou a dostatek informaci.

To říkáš teď, vlivem těhotenských hormonů vidíš všechno jinak. Může to tak být, nemusí. Pokud to ustojíš, je to jen Tvé plus. Víš, ono je to všechno v hlavě. Pokud jsi přesvědčená, že Tvůj porod bude krvavá řezničina plná utrpení, s největší pravděpodobností by to taky tak bylo. Jestli to vidíš jako věc, co se dá zvládnout mezi odpoledním kafem a přípravou večeře, taky to tak s největší pravděpodobností bude. Psychika je v tomhle velmi mocná. Souhlasím s tím, že přirozený (tím méně třeba domácí) porod není pro každého. Někdo se prostě rád svěří do rukou lékařů. Jen by si neměl namlouvat, že jsou všemocní a měl by umět přijmout i jejich případnou chybu. Protože i doktoři jsou jen lidi, ne andělé.
Zda jsou PA a duly fanatičky přirozených porodů si netroufám soudit. Každá žena si může vybrat takovou PA (dulu), která jí bude vyhovovat. Pokud některá z kolegyň odmítne dělat doprovod matce k elektivnímu CS, má na to samozřejmě nárok, já to tak nevidím. Rodička je především rodička, ať už tlačící či řezaná. A potřebuje pomoci, utěšit a sdílet porodní trable.
A protože už jsem sem namlátila dost písmenek, shrnu to a už tu nebudu exhibovat :
Nesouhlasím s plošným zavedením CS na přání, souhlasím s tím, aby byl CS proveden ženám s neodbouratelným strachem z porodu (kdy už všechny předchozí pokusy o jeho zvládnutí selhaly). Nejsem pro lehkomyslné rozhodování o důležitých životních okamžicích a jsem pro to, aby lékaři poskytovali rodičkám podrobné a vyčerpávající informace o všem, co se jejich těla a jejich dítěte během porodu týká. A jsem pro to, aby bylo důkladně zvážené a promyšlené přání matky respektováno a nebyla snižována její schopnost samostatně rozhodnout o své budoucnosti. Vím, že si to trošku odporuje s první větou, ale je zřejmé, že kdo se dnes u nás pro císařský řez rozhodne, má dost možností, jak si ho zajistit.
Tím končím, mějte se všechny pěkně, mějte krásné a zdravé děti, ať už se narodí jakkoli a kdybyste chtěly k porodu dulu, víte kam se obrátit :-)))

Akorat vubec nechapu, proc bych mela byt SC na prani psychicky postizena? Kdyz jsem si ho sama naplanovala a vybrala a tesim se na nej? I kdyby totiz probehl s komplikacemi, tak je to hlavne moje rozhodnuti, za kterym si budu stat za vsech okolnosti a se kterym za vsech okolnosti budu spokojena. Neni to neco, co mi bylo nekym vnuceno nebo predepsano.

Terezo, je to skvele, ze existuje dneska uz profese duly, ktera muze mnohym maminkam pomoci. Obavam se ale, ze hodne dul a PA jsou skoro fanaticky presvedcene, ze prirozeny porod je to nejlepsi uplne pro kazdeho. A to muze mnoha lidem uskodit (tak jak treba popisovala Alena), protoze tak to proste neni. Kazdy clovek je jiny a ano opravdu si myslim, ze moje psychika i telo pracuje dost odlisne treba od tveho, protoze jsme geneticky odlisni jedinci vyrustajici v jinem prostredi s jinymi zkusenostmi. Takze to, co je u tebe "jemny" proces muze byt u me proste prachsprosta reznicina a hnus.

Tak o peníze mi opravdu jde až v poslední řadě :-))) chmm, úplně mě to rozesmálo, fakt. Tohle se nedá dělat pro peníze...navíc dula může být i u císaře, třeba se s maminkou může dohodnout na rozdělení peněz mezi sebe a lékaře... pro mě jako dulu je naprosto největší odměnou smět se účastnit narození dítěte. To je to, oč tu běží, ne peníze.
Pokud Tvůj lékař přistoupil na císaře bez odměny, proč ne, je vidět, že je to charakterní člověk. Nicméně to nemění nic na věci, že jsi se podle mě měla alespoň pokusit zbavit se svého strachu a ne před ním utéct do "bezpečné" náruče chirurga.
A samozřejmě je možné, že se porod z psychických důvodů úplně zastaví, takovou schopnost vykazují všichni savci. Proto tu opakovaně píšu, že jsem pro, aby ženy s nepřekonatelným psychickým blokem nikdo netrápil pokusy o přirozený porod, protože to může skončit fiaskem. Ale podtrhuji to nepřekonatelným - tj. všechny pokusy o jeho překonání selhaly.

TerezoK tak teď už je to jasný, chceš být dula a jako taková by si přišla o ty peníze, které některé rodičky dávají lékařům za cs, že jo?a navíc bylo by pro tebe i míň práce, tím i menší odměna. Jinak já svému doktorovi nic neplatila, pochopil moje důvody
vyprávěl mi,že ještě na praxi byl u porodu ženy, která měla skutečný strach z porodu a během něj se úplně ztratila kontrolu nad svým tělem, došlo na kleště, chtěli po ní jen, aby povolila svaly a jí to prostě nešlo, dítě oživovali a po 5 dnech zemřelo. Taky znám rizika cs a vagin.porodu a přemýšlela jsem o nich, než jsem si vybrala. Došla jsem k závěru, že i kdyby mě měly potkat všechna negativa cs, tak budu pořád spokojenější než s postiženým dítětem. A kdo znáš může říct, co všechno obnáší péče o dítě, které se při porodu přidusilo?

Kláro, to Tvé tvrzení o stejné míře rizik vychází z nějaké studie, kterou neznám, nebo z toho, co tu bylo napsáno? Pokud to máš podložené, ráda bych si tu studii taky pročetla. Neber to prosím tak, že Ti apriori nevěřím, jen mě to zajímá, třeba to moje postoje poopraví. A to, že argumenty vyvolávají protiargumenty je normální a je to základ každé diskuze. Pokud někde najdeš místo, kde píšu - dělejte to jako já, protože je to nejlepší - tak se omluvím. To opravdu nechci. Jen cítím, že hodně žen, které chtějí rodit vybraně císařem, to chtějí prostě proto, že se to dělá v USA a (domněle) to nebolí.
Pepino, nevím, zda je psychiatrická diagnóza k císaři postačující, nemám s tím žádnou zkušenost, psala jsem jen, že si myslím, že by to tak mělo být. O svých porodech jsem psala v souvislosti s "jemným citlivým procesem" a to proto, že vím, že pokud k porodu přistupuješ jako k tvůrčí práci, prostě to funguje. A nemyslím si, že naše těla jsou natolik odlišně naprogramovaná, že to funguje jen a výhradně u mně.
Víš, připravuji se na práci duly - proto ten můj osobní zájem. Dula doprovází matku při porodu, ať už je jakýkoli a poskytuje jí emocionální, psychickou a fyzickou podporu. Hodně mluvím s maminkami o jejich těhotenstvích a porodech, u pár už jsem asistovala. Žádná z 6 žen, které znám a která prodělala plánovaného císaře, by si ho napodruhé nezopakovala (narozdíl od "vaginálních rodiček"). Tři z nich mohou srovnávat, prodělaly oba způsoby porodu a dvě jednoznačně dávají přednost přirozenému, jedna váhá (její vaginální porod byl opravdu těžký a dlouhý, SC naopak zcela bez komplikací). Chápu, že tohle není seriózní průzkum, jen dávám k dobru své vlastní zkušenosti.
Pokud si poučeně zvolíš pro sebe selektivního císaře se znalostí všech důsledků, které by mohl mít (i když - kdo zná opravdu VŠECHNY? Zatím jsme se bavili pouze o zdravotních komplikacích, o psychice ne...) budu Tě u něj ráda držet za ruku a těšit se s Tebou na miminko, i když s Tvou volbou vnitřně nesouhlasím. Ale budu s Tebou ráda, protože pro mě jsi v první řadě žena, která se chystá stát matkou a jako taková zasluhuje laskavou péči a pozornost.
Ale dovolím si ještě jedno přirovnání, možná trošku nadsazené, ale budiž.
Představ si, že sedíš doma a dostaneš chuť na jablka. Žádná ale nemáš. Tak se zvedneš, oblékneš, vezmeš peníze a vyrazíš do nejbližší zeleniny koupit jablka. Vybereš si ta, která vypadají nejlíp, vrátíš se s nimi domů a spokojeně je schroupneš. Jsi spokojená, protože jablka jsou přesně taková, jaká jsi chtěla a navíc jsi udělala něco pro zdraví tím, žes zvedla zadek ze židle. Jasně, může se stát, že si přineseš jablka, co nebudou k jídlu. Může se stát, že tě cestou přejede auto nebo ti někdo ukradne peněženku. To je ovšem přijatelné riziko za kopu jablek, které sis SAMA vybrala, zaplatila, donesla domů, do kterých jsi musela investovat svou vlastní energii.
A pak je druhá možnost. Zvedneš telefon a zavoláš tým jablečných specialistů. Ti se v minutě dostaví v krásném nablýskaném autě se spoustou zvláštních přístrojů. Vyslechnou Tě, pečlivě si zapíšou Tvé požadavky na jablka a připojí tě na některý z těch záhadných přístrojů, aby zjistili, jak to s Tvou chutí na jablka doopravdy je. Zkoumají Tě, všechno to krásně pípá a svítí. Když jejich výzkum skončí, s velkým haló odjedou do té samé zeleniny, kam bys došla i pěšky, a přivezou jablka. Pomocí dalšího speciálního přístroje ti otevřou ústa a kousek jabka tam vloží. Všichni napjatě čekají, co ty na to. Žvýkáš. Můžeš zjistit, že ta jablka jsou přesně ta, na která jsi měla chuť. Pravděpodobnější ovšem je, že specialisté se díky "svým zkoumacím metodám" sekli a přinesli něco úplně jiného. Což ovšem nemění nic na věci, že Ti za své služby vystaví tučný účet. Nemusela jsi pro ta jablka nic udělat, byla jsi v relativním bezpečí doma (ale i tam se může cokoli přihodit, že?).
A teď rozvažuj, která Ti budou líp chutnat. Ta, o která jsi se sama zasloužila, nebo ta, co ti dovezli?
Nechci nikoho přesvědčovat, jen chci, abychom se všichni společně zamysleli nad způsoby, jakými své děti přivádíme na svět. Protože mi to přijde jako ta největší investice do budoucnosti nás všech.

Zalez do diry, uchyle!

A ty se, anonyme, jdi lecit, protoze jsi chudak, co si svoje frustrace leci na internetu, protoze jinak mu nikdo pozornost nevenuje.

jdi už s těmi Tvými žvásty do hajzlu!

klarko špatně jsi to přijala musím se zastat terezy a sy skvěla ale ted si strelila vadle

to Klara: Ano, souhlasim s tebou na plne care.

Terezo, promin, ale to, ze tvoje prodelane vaginalni porody byly fajn, vubec o nicem nesvedci. Podle nejnovejsi studii z Anglie, ma az jedna z deseti rodicek po vaginalnim porodu post-traumatickou poruchu, ktera ma vliv, jak na jeji vztah k diteti, tak na cely jejich zivot.
Diky za tvou osvetovou snahu, mozna nekomu pomuze, ale ja uz se o tohle tema zajimam skoro dva roky a cetla jsem spoustu argumentu z obou stran. Dovol tedy, abych se povazovala za informovanou.
Psychoterapii podstupovat nechci a nebudu, protoze bohuzel ti nic nezarucuje, ale hlavne se fakt nepovazuju za dusevne nemocnou jenom proto, ze nechci hodiny a hodiny dobrovolne trpet a jeste s nejistym vysledkem. At si vetsinova spolecnost ci jakekoli radoby odborne spolecnost (ktere prosazuji stejne vzdycky jenom to, co se jim hodi do kramu) tvrdi cokoli. Navic, ta tvoje psychiatricka indikace k SC se stejne ve vetsine porodnic ani neuznava, takze je lepsi si sehnat indikaci vic. Nejlip takovych, kde ti pripadne hrozi invalidni duchod. Ja se teda radsi asi spolehnu na penize, protoze tem v tomhle smeru duveruju trochu vic nez tomu, jak se zrovna porodnik vyspal.
Kazdy clovek je totiz v prvni rade clovek a tim padem by se vsem melo merit stejnym metrem, jak muzum tak zenam. Proc muzum davaji vzdy u vseho analgezii a zeny nechavaji uplne zbytecne trpet, kdyz v dnesni dobe to jde i jinak?

Teda ne stejná rizika, ale stejné množství rizik.

Terezo, já už mám odrodíno. Špatně jsi to pochopila, rizika jsou stejná v Čechách i USA. Zkrátka plánovaný císař v epidurálu u zdravé matky vykazuje stejná rizika (při souhrnném započítání rizik pro matku i dítě), jako spont. porod.

Ano, říkáš ať si každý rodí jak chce, ale nezapomeneš hučet do toho, kdo si to představuje jinak než ty. Toto už není podání informace, ale přesvědčování, odrazování, zastrašování. S podáním informace už moc společného nemá.

Terezo jakou mas ale víru jsi skvěly človek a maš co lidem ríct měli by tě víc poslouchat