Chci umřít a nedaří se mi to

Chápu žě se to její jako...A ted vidím,že i nějáká ta písmenka mi tu utekla...jsem já to nešika:))

Místo smrti si zopákni...Chápu žě se to její jako rozmar, když 12 leté ditě píše o takových věcech takovýmto spůsobem.Není-liž pravda.
Ovšem myslím že, tvé hodnocení je príliž hanlivé a podcenujež situaci.I takový malí a nevinný defekt, může v pozdějším věku vyustit ve vážnější problem!
A i kdyby tomu tak nebylo, každý má právo si postěžovat, tak proč né zrivna tak jak to tu udělala tato 12 slečna.At už s jakým ko-li záměrem!
P.s Omlouvám se svůj nedostatečný pravopis.Nepatrím bohužel k těm gramaticky zdatným :))

Neumírejte,je přece...Pak ti mohu pouze pogratulovat, že máš někoho kdo to s tebou zdílí a pomahá ti.Všichni to štěstí nemáme.Když i rodina odmíta věřit ve vážnost stavu kterým jejich blýzký trpí, často je odchod ze světa jediná jistota ve kterou takový člověk je schopen věřit.
P.s Omlouvám se za pravopis :))

Neumírejte,je přece krásně na světě,já mám taky taky psychickéa jiné problémy,ale nevzdám to a i když je mně hrozně,tak si řeknu a just né.Nikomu cestu doma uvolňovat nebudu.Manžela mám ráda a i on mně a snaží se mně pomoci.
Tak se prosím držte,však smrt si vás najde až bude čas,veřte tomu.

Chtěla bych žít a bojím se života.
Chtěla bych umřít a bojím se smrti.

ano já.taky bych chtěla...Juli, neboj jednou budeš dospělá a zařídíš si život podle toho, jak budeš chtít. Ještě toho zažiješ plno hezkého a jednou třeba budeš svým rodičům rozumět.

Místo smrti si zopákni český jazyk a potom by těměli vaši víc zaměstnávat. Máš čas na kraviny.Potřebovala bys pořádně na prdel.

Ahoj,
mám to podobně,...ano já.taky bych chtěla umřít.na světě mě nic nebaví,pořád na mě doma řvou.vždicky když se semnou ségra hádá a vona si začíná tak vždicky dostanu vynadáno já a ne vona.jí je 21 let,a mě je 12 let.ale chci zemřít,někdy si chci i podříznout žíly,ale nedokážu to,bojím se že to bude bolet.nevím co mám dělat.

... deprese je můj nejbližší partner, je mi fakt věrná a je se mnou vždy a všude.. někdy se lehce usmívám, jsem docela dobrá herečka, ale většinou jsem smutná, nešťastná, zničená a nevěřím v žádnou budoucnost, jen čekám. nedokážu nic změnit,,,, snaha byla, výsledek se nedostavil. nemám sílu a i když se snažím aspon něco udělat, nemám tolik síly, aby to "něco" bylo natolik silné, aby byla vidět změna. je to jen ztráta energie a po těch všech pokusech už vím,že úplně zbytečná.

Chápu tě mám to také :(

Nevideli jste vcera vecer tu...Viděla jsem to. Bylo to pěkně střelené. byla to parodie na sebevrahy.
Jinak, ano, souhlasím, pokud se to opakovaně nedaří, tak je to signál, že nás tam ještě nechtějí.

Nevideli jste vcera vecer tu komedii o sebevrazich? Tam bylo krasne receno, kdyz se neco takoveho nedari, tak jeste neni cas, smirte se s tim a nezkousejte to. Bude lip.

pravda je bohužel taková,...Tvůj příspěvek je zkraje měsíce, přečetla dnes a chci říci, že plně soucítím a souhlasím, u mne pomáhá totéž.AD zcela odmítám, do mého myšlení, ač je jakkoli smutné, si nedám ničím zasahovat. p.s.Prožila jsem podobné věci, o jakých píšeš, také.

Boha jeho, deprese je nemoc.
Myslíte, že někdo jen tak z plezíru tráví čas po hnusných ústavech?

ještě že to nemám. Daši bych si dala tuberu.

Já jsem depresi vděčný za to, že jsem začal přemýšlet a hledat informace o tom, jestli v životě neexistuje něco VÍC než jen to co vidím kolem sebe, a nalezené informace mě dostali z deprese do radosti. Informace, které mi pomohli jsou na internetu, zadej - Darwinovy tragické omyly .

Petr:
Ano, dnes se to již nerozlišuje na endogenní a reaktivní, uvedl jsem to kvůli popisu. Problém je, že u deprese opravdu nelze říct, co přesně ji způsobilo, neboť jde vždy o řadu různých faktorů. Soudí se, že na všech depresích má svůj podíl nerovnováha neurotransmiterů. U některých lidí se stává, že jejich mozek přirozeně produkuje nedostatek těchto látek, a zde pomohou jen léky. Bohužel někdy může být deprese i farmakorezistentní.

Dovoluji si poznamenat, že v dnešní době se už deprese nerozdělují na endogenní a reaktivní, protože příčina je u obou stejná: nerovnováha neurotransmiterů v mozku, a je jedno, z jakého důvodu vznikla. Léčení je u obou stejné, AD se snaží (ne vždy úspěšně) rovnováhu obnovit.

Milá Lucrezia,
deprese opravdu nemusí být podmíněna smrtí někoho blízkého, záleží ale na tom, o jaký typ deprese se jedná. Jsou deprese reaktivní, jejichž spouštěčem je nějaká traumatická událost. Pak jsou deprese endogenní, jejichž spouštěč není znám, vznikají z vnitřních příčin a nejsou vázány na žádnou událost. S endogenní depresí mám sám zkušenost a můžu říct, že je to někdy hrozné.
Čili tyhle deprese důvod jakoby nemají, ale jsou pro člověka mnohem horší než ty reaktivní, protože se můžou kdykoli vrátit.
Vlastně kvůli tomu nemám partnerku, žiju "single", ale jsem s tím dobře srovnaný. Zkuste napřed léčbu třeba i velmi silnými léky, a věřím, že se časem srovnáte. Když budete chtít, klidně napište.

Myslíte, že jen když...umřít hladem. prostě přestat jíst. Bez jídla umřeš.

pravda je bohužel taková, že deprese je vůlí (téměř) neovlivnitelná :( Existuje však bod v životě, který pro vznik deprese (kromě dispozic samozřejmě) hraje klíčovou roli, zákeřnost spočívá v tom, že v daný moment deprese nemusí propuknout, počká si na později a pak už nikdo neví co bylo spouštěčem. Já s tím bojuju od r.2002, spouštěč je mi znám, ale už s tím nic nezmůžu, a jelikož jsem se zařekl, farmaka již NIKDY !, tak jsem vypracoval systém - plně se upnout na jednu konkrétní činnost (v současnosti u mě práce) a ostatní potlačit - zní to divně, ale funguje to... tedy ne v noci a ráno, to asi neovlivním, ale žít se s tím dá. Přežil jsem (a to už byla teta depka u mě doma) ztrátu dítěte (to bylo dost hrozné...) i dost brutální rozchod se svou žvotní láskou- a to díky systému Jen Toto Nic Jiného.