Chci umřít a nedaří se mi to

Myslíte, že jen když někdo někomu umře, tak máte právo být v depresi?

Mně umřel táta. Je to několik let. Byla jsem u toho, jak umíral. Ale do deprese mě dostalo něco úplně jiného. S tátou jsem měla možnost se rozloučiot, prožít truchlení.

Až mnohem později jsem začala být nemocná. prostě jsem dlouhodobě nebyla v pohodě, problémy doma, problémy v práci s novým vedením, které mě nakonec vyhodilo. Upadla jsem do deprese, a tím pádem i vztah jde pomalu do kytek, protože kdo by dlouhodobě snášel depresivní ženskou vedle sebe. :(

Nejsem už k ničemu, svůj úkol jsem splnila, a tak ve svých pětatřiceti mi skončil život. Kéž by se dalo umřít silou vůle.

Pro Lenku: Deprese přichází sama od sebe a nemusí někdo někomu umřít. Luna: Naprostý souhlas.

ženská prober se! co ti...Blbe a chytrolíne! Jak můžeš vědět, že jí nikdo třeba neumřel. Takový jste nejlepší. Probrat by ses měl/a sám/sama.

Jsem dlohodobě ve středně...A co se Ti stalo, že jsi kvůli tomu takhle v depresi? Já teda ne že bych na tom byla nějka skvěle, ale až takhle dalece jsem zatim nezašla.... :-(

ženská prober se! co ti..."Na co deprese?" typická reakce člověka, který neví, která bije. Takový kecy jim nepomůžou.

Jsem dlohodobě ve středně...ženská prober se! co ti chybí? máš rodinu, střechu nad hlavou, co žrát! na co deprese? co mají říkat lidé, kterým třeba z rodiny někdo zemřel a nebo nemají co do huby!

Jak ste docílila Aleno...Já bych raději byla zdravá, než měla PID.
Mám dg. schizoafektivní porucha a těžká deprese. Strávila jsem po ústavech několik let, když by se to sečetlo.
Díky lékům jsem schopná trochu myslet v těch chvílích, kdy jsem vzhůru. Ale sama se o sebe nepostarám. Buďte ráda, Jiřino, že máte důvod ještě se dát dohromady.
Práci.

Ahoj,
mám to podobně,...Jak ste docílila Aleno PID?Mam stavy jako vy a nemůžu normálně fungovat a nikdo mi PID nedá a tak nevim co semnou bude.

jednou zemřeš, ale v čase, kdy budeš chtít zase žít!

blbnete, lidi????

Jsem dlohodobě ve středně...Ahoj,
mám to podobně, akorát se mi vůbec nedaří fungovat. jediné, na co se zmůžu, je jídlo, léky, spánek a internet. na hovno život.mám PID.

Jsem dlohodobě ve středně těžké depresi, v současné době v celkem stabilizovaném stavu (medikace, terapie). Funguji jak mám, plním základní povinnosti kolem rodiny, snažím se být aktivní a před příbuznými hraji "zdravou".
Někdy se to daří líp, jindy hůře. Hrozně se snažím, ale někdy to už nedávám. Bývám i podrážděná a reaguji přecitlivěle. Naučila jsem se s tím trochu žít. O sebevraždu jsem se nikdy nepokusila.

Potíž je v tom, že manželovi teprve teď došlo, že už asi nikdy nebudu úplně zdravá. Nemůže se s tím smířit, a má právo taky na své bolístky a nemoci, ke kterým jsem mu nedala prostor, protože se řešil především můj stav.
Manžel je z toho špatný a rezignuje, nechce setrvat v takovém manželství, a v podstatě je trpitel, "jen kvůli dětem".

Nechci mu překážet, a někdy bych ráda prostě umřela a dala volnost a klid. takhle je to hrozný stav. Já se nemůžu uzdravit a on se mnou takhle nemůže žít.
Přesto mezi námi je ještě silné citové pouto.

Chtěla bych umřít, ale zabít se nedokážu, nechci. Chudáci děti... Umírám proto pomalu, pozvolna, a je to hrozné utrpení.

je tu někde podobný "zoufalec" toužící po klidu a tichu?