Deja-vu

me se deja-vu stava celkem casto. nekdy to je celkem normal a nekdy je to dost intenzivni. nekdy se mi stave, ze po deja-vu mam pocit jakoby se mi ta situace stala 3x i vicekrat.

Ahoj Renčo. Reaguji na Tvůj příspěvěk, už i proto, že momentálně je to pro mne velice aktuální, neboť tyhle stavy jsem za poslení dva měsíce zažil 3x. Už si to i píšu, kdy a za jaké situace, protože z minulosti (z doby asi tak před 3,5 lety) vím, že (aspoň u mne!!!) se tyhle stavy dostavují nějakou dobu před tím, než nastaně nějaká hodně důležitá změna v mém životě (tenkrát to byla změna zaměstnání, kdy jsem se měl rozhodnout). Tentokrát to jsou stavy, kdy bezpečně vím, že jsem je již zažil ve snu, že se mi o nich zdálo, ovšem s tím, že v tom snu to pak vyústilo v něco zlého. Nemohu říct konkrétně v co, ale zlého, negativního, to vím jistě. Mám z toho trochu těžkou hlavu, protože "intervaly" mezi situacemi, kdy se doatví deja-vu se zkracují. Pokud bys chtěla, dej mi vědět na mail, rád bych si o tom s někým psal.

Lindo, obávám se, že tě zklamu - nejsem odborník na deja-vu. A jak vidíš z diskuse - co člověk, to názor :-) Pravda, zajímá mě to, ale asi jako spousta dalších věcí, čímž chci naznačit pouze to, že beru věci, jak ke mně přicházejí (otázky a odpovědi, či možné odpovědi přesněji řečeno, protože to co se zdá být dneska odpovědí může být zítra novou otázkou), ale tak normálně, nelámu nic přes koleno.... rozhodně s tím dokážu žít, když se za celý svůj život nedozvím "o čem je doopravdy deja-vu" :-)) S tou hypnózou, pokud to myslíš vážně to ještě rozvaž, nevím kam až jsi zatím "došla" ve svém poznávání , ale snad víš, že cestičky, na kterých zatím nemáme co pohledávat vrací rychle nazpátek, a občas se to neobejde bez následků.Přeju ti hodně štěstí, a díky za komentář, stejně jako i ostatním, kteří napsali. R.

Pak dej vedet, jak to dopadlo!

Ahoj Renatko.Tvůj příspěvek mne velmi zaujal.Víš, už jsem přemýšlela o tom nechat se zhypnotizovat a přujít podobným zážitkům na kloub,ale nemám v této oblasti žádné patřičné kontakty.Pokud bys mohla poradit, dej mi prosím vědět na můj e-mail:zizalka.Lin"seznam.cz Děkuji

Souhlasím, že alegorie atomu s planetární soustavou s Deja-vu moc nesouvisí. Ale v našem materialistickém pojímání bychm se měli oprostit od dnešního hrdinství a "sebejistotě" poznání, založeném na objevech našich předků. Ani oni do objevení - s následnou laskavou akceptací vševědoucích a jako vždy neomylných vědeckých kruhů - neměli ponětí o molekulární skladbě. Vezmeme-li v úvahu intenzitu objevů na časové přímce, dostaneme se pomalu k Diracovu efektu. A posuďme, jak budeme v budoucnu brát jako samozřejmost, že existují (např.) ještě menší částice, než jaké známe dnes, a kupř., že tyto částice dokáží zajistit přenos myšlenek a pod. Nebo, že přece jen existují paralelní světy, že současnost se (nějak) promítá do minulosti i budoucnosti. S mnoha pozdravy PPP.

Ráda bych reagovala. Studuji 4. rokem na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské v Praze a zároveň pracuji jako průvodce ve hvězdárně, proto mám blízko k mikrosvětu i makrosvětu. Uvažovaná alegorie atom=planetární soustava mi nepřijde vhodná, protože oba systémy mají rozdílné vlastnosti. Schemata, která popisujete, jsou velmi zjednodušená a hodí se pouze základní školu. Základní rozdíl je v tom, ze zatímco si planety můžete představit jako kulová tělesa a říct přesně, v kterém okamžiku se která kde nachází, elektrony obíhající atomové jádro nejsou žádné kuličky, ale vlnová klubka, o kterých můžeme pouze s (ne)určitou pravděpodobností říci, že se vyskytují v jisté části prostoru. Navíc se v planetárních soustavách ještě tělesa nepohybují tak vysokou rychlostí, aby bylo nutno uvažovat relativistickou fyziku. Ale to už se deja-vu moc netýká :) Ira

No, pokud je planetarni soustava = atom, pak nutne vesmir musi byt nekonecny, protoze samotne slunce se sestava z obrovskeho mnozstvi atomu (tudiz planetarnich soustav). Meli bychom "pocet atomu ve vesmiru" = N * "pocet planetarnich soustav ve vesmiru", pritom tato rovnost plati pouze pro "pocet atomu" = 0, nebo nekonecno :-)) Nikdo nevi, jestli je vesmir konecny, nebo nekonecny. Podle meho nazoru to jeste 'hezky dlouho' se 100% jistotou vedet nebude. Mimochodem, tahle alegorie me kdysi napadla taky a pak jsem o tom cetl v jedne sci-fi (jednalo se o hvezdnou valku civilizaci, kdy se nicily jednotlive planetarni soustavy, pricemz se vlastne jednalo o nador v mozku ovce na bozich pastvinach). Byl jsem nastvanej, ze na to uz nekdo prisel prede mnou :-))

Přátelé, omlouvám se, že reaguji jen tak narychlo a bez přípravy, stránku jsem otevřel poprvé teprve před chvílí. Myslím si, že minulost, současnost a budoucnost lze z duchovního hlediska těžko definovat, vše může splývat kdykoliv v jediné a kterékoli z těchto veličin. Důsledkem může být právě onen záblesk "to už jsem prožil/-a, stane se to či ono...". Dosud známé fyzikální zákony nás dál nepustí a zůstáváme nadále sešněrování v kazajce materialistického pojímání bytí ( a to i dnes, ač jsou poměrně široké možnosti sebevzdělávání, ale konzumní denní praxe nás v této matérii drží ať chceme, či nikoli - až na výjimky, k nimž se, žel, nemohu počítat).Kdysi dávněji jsem si při pohledu na schéma naší planetátní soustavy uvědomil, že mi připomíná schéma atomu. Ve škole jsme se učili, že vše se skládá z molekul, ty pak z atomů atd. Tudíž - co když naše planetární soustava je pouze atomem hmoty kupř. klávesnice, na kterou teď ťukám? Víme (snažíme se vědět), že vesmír je nekonečný. Pokud příjmeme popsanou alegorii, napadá mne otázka, kolik hmoty a tudíž kolik atomů ( tedy planet. soustav) je ještě kolem mne.S mnoha pozdravy a přáním všeho dobrého do nového rokuPPP.

Tak takovou snůšku nesmyslů a okopírovaných a nepochopených informací bez jakéhokoli důkazu jsem už dlouho neslyšel. Co je to "minulo", "přítomno" a "budoucno" ? Jak "jsme na jeho hranicích" ? Jak "často se tam dostáváme" ? Jakým způsobem se "tam dostáváme" ? Jak se "naše tělo snaží zachovat si rovnováhu" ? Co v těle se snaží zachovat rovnováhu ? Kámen se taky snaží zachovat rovnováhu ? V Matrixu nešlo o žádné měnění časoprostoru. Celé to byla virtuální realita. A co je to "tok částic" ? Kam proboha "tečou" ? No nic. Srdce fyzika zaplesá :-)) K tomu Deja-vu, stává se mi to taky, většinou s pravidelnými odstupy. Osobně se domnívám, že je to dáno mozku. Mozek redukuje množství informací příjimaných smysly z okolí, protože není schopen zpracovat neomezené množství informace. Mozek pak pracuje s jakýmsi symbolickým vyjádřením obrazu, který poskytují smysly (vnitřní reprezentací). Domnívám se, že se může stát, že se vnitřní reprezentace pro dvě různé situace shodují a pak nastane deja-vu. Nepodstatné rozdíly se vymažou a hlavní rysy jsou stejné. Jenže my to vnímáme jako dvě přesně stejné situace. No nevím, je to můj názor. Nevydávám ho za jediný možný správný. Každopádně, když se deja-vu dostaví je to zvláštní a svým způsobem krásný pocit. Člověka to donutí k zamyšlení.A ještě něco - jednou se mi dokonce stalo, že jsem zažil něco, o čem jsem byl přesvědčený, že se mi o tom kdysi zdálo ve snu. No fuj ! :-))

Jo, pravda, jre spousta c=vysvetleni,a kazdy to nekdy zazil .My mame porad zkresleny predstavy o tom jak je nas svet placatej .Psal jsem o tom v clanku "Nase myslenky urcuji nas svet " .Uz nekolik desetileti se vi, ze....Ale na co se tedy přišlo? Například na to, že časoprostor je jako krychle, kde se jednotlivé sféry prolínají a přecházejí jedna v druhou - to znamená, že existují paralelní světy, jež se vzájemně prolínají. Je to stejné jako bychom řekli, že zrovna teď a na tomhle místě je zároveň přítomný ještě jiný svět nebo dokonce několik. Prostě náš svět není plochý, ale je to vícerozměrná veličina. A proč ne? Když si uvědomíme, jak vnímáme prostor pomocí zraku.Dejme tomu, že vnímáme určité rozmezí rychlosti naším zrakem a to co je moc pomalé, to se nám zdá jako nepohyblivé. A naopak to, co je až příliš rychlé pro náš zrak, to ani nepostřehneme. A co když opravdu existuji paralelní světy, některé příliš pomalé nebo jiné příliš rychlé pro naše vnímání?Dalším závěrem výzkumu bylo vytvoření časoprostoru jako modelu. A srovnali časoprostor jako korále zavěšené na niti. Představme si korále a každý korálek znázornňuje jistou formu, určitou energii částice a ta energie se dá přesně změřit a definovat. Každý korálek má přesně měřitelnou energii. Ale zase se stal nějaký omyl a někdo chtěl měřit energii nitě mezi korálky a najednou přístroje málem explodovaly. Někdo prostě udělal omyl a posloužil vědě a objevil, že v těch prázdných místech mezi korálky je tak obrovské množství energie, že je ani přístroje nedokážou zaznamenat. A co víc - je to jakési hluché místo, kde jednou není vůbec nic, žádná hodnota a pak jindy zase veškerá měřitelná energie. No, ve mne to spíše vyvolává to, co říká taoismus a orientální filosofie - že "Tao je jako nekonečno a v tom jednom bodě je zároveň všechno a zároveň nic".Pokud to shrnu, tak se casto dostavame do situace kdy jsme na tech hranicich minula budoucna a pritomna ,je to dulezite i z jineho hlediska.Nase telo si snazi zachovat rovnovahu a to nejen na urovni bunek a systemu ,ale i na bazi ve vztahu s prostorem .kdysi jsme meli stejne jako jini zivocichove instinkty jez nas varovali pred bourkou,zemetresenim apod.Co se tyce Matrix, to bylo takz super ,protoze se tam naznacilo jak se da v budoucnu menit casoprostor.Vpodstate by to mohlo byt jednoduche, jen zmenit tok nekterych castic apod. A to uz se stalo treba ve Filadelfskem experimentu nebo v projektu Montauk, jehoz vysledky jsou stale zatajovany . Kazdopadne bychom si z toho Deja vu meli hodne vzit,protoze jsou zapojeny nejen myslenky,ale i vune a zrakove podnety jez to mohou vyvolat a telo nam urcite dava nejaky signal , jen asi jeste nevime jaky .

myslim, ze se to stava kazdemu a vysvetleni je hodne.Nekdo to spojuje s podvedomim,nekdo s minulymi zivoty a tak podobne.Ja osobne to zrovna moc neresim, protoze vlastne nevim, cemu mam verit. Takze si to spis vysvetluju "racionalne".Mimochodem videlas Matrix? Taky jedno reseni :o)

Už se vám to také jistě někdy přihodilo...cvak - a vy víte, že "tohle už jste někdy zažili, že už to znáte". Jsou období, kdy je jich víc, jsou obdoví, kdy se léta žádný nedostaví. Říkají tomu dejavu, ale já jsem se ještě nikdy nesetkala s vysvětlením či názorem "co to je", proč se nám to "stává", co to "znamená" - znamená-li to vůbec něco, než onen pocit "tak tohle už znám". Setkali jste se vy někdy s vysvětlením, či máte na to osobně nějaký názor či teorii na otázku "proč"? Jaký z toho míváte pocit, když se vám "to stane"? Díky Renča