Deprese!Chci umrit!Muj pribech

Ahoj ... se zaujetím a smutkem jsem si přečetla Tvůj příběh a taky se mi nechce Tě oslovit označením, jež sis vybral. Myslím, že nejsi žádná nula, tou je asi spíš Tvůj otec, jenž si neví rady sám se sebou a vylévá si to na druhých. Tvůj pohled na sebe je pak ovlivněn tím jeho - je hrozné co s námi dokážou provést vlastní rodiče.Víš Uma Ti dobře radí - měl by ses zkusit odstěhovat a asi co nejdřív a co nejdál, i když myslím, že to nemusí být nutně až Kanada. Jsi citlivý a ohleduplný k mámě, bojíš se aby nedostala infarkt, ale musíš přece myslet taky na sebe a i když je maminka třeba hodná, tak přece není slepá a hluchá a dobře ví, jak se k Tobě, k vám táta chová. Pozice ženy v rodině je někdy těžká, ale víš, jsi její dítě, měla Tě asi víc chránit, nebo se i s otcem rozejít, pokud se chová tak, že Ti tolik pošlapával sebevědomí. Ty za tohle přece nemůžeš, vem rozum do hrsti a můžeš-li pracovat, vymysli, kam se odstěhovat. Nemůžeš ani na maminku brát víc ohledů, než je na místě. Musíš taky přežít a nenechat se otcem ničit. A zkus se také méně trápit láskou, osoba, s níž můžeme sdílet trápení je moc a moc důležitá, ale ty se také musíš dát dohromady, abys mohl prožívat skutečný vztah, ten se nikdy neobejde bez občasných potíží, musíš v sobě najít sílu k životu, najít vlastní hodnotu, kterou nepochybně máš a pak se vydaří i vztah, uvidíš. Držím moc a moc palce.(Také znám vážné potíže s rodiči.)

Jak jsem prezil noc?Mel jsem opravdu silne nutkani jit ven a zacit chlastat na ty prasky.Jeste ze jsem nesel,nevim co bych v takovem stavu jakem jsem udelal.Alkohol ti da silu na to aby si dodelal to,na co jsi strizlivy slaboch.Jsem se dival chvilku na terminatora a u toho usnul.Moc jsem se ani nevyspal.

Ahoj Uma,Ted je rano a muj stav ze vubec nezlepsil.Citim se jako vcera!Takze hodne spatne.Kdyz pises ze bydlis na druhe strane Prahy a matku jsi nevidela leta,tak to ti mooooc zavidim.Tohle by me nepomohlo,se musim prestehovat co nejadal jak jen to bude mozne.Brach bydli ve vedlejsi vesnici takze se tomu nevyhl a porad ho vola na neco i kdyz ted uz ne,se pohadaly,kdyz mu otec nadaval zase.Kamos se chce zitra semnou domluvit ze bychom jeli do Kanady ale nevim jestli na nej budu mit zitra naladu.Je me porad dost zle a nechci se s nikym bavit takhle.Urcite by poznal ze se semnou neco deje.Kdyby Kanada vysla tak uz bych se sem nevracel,mozna na vanoce a rychle zase pryc.Moji mamu by to asi dost zranilo kdybych ji rekl ze se lecim kvuli otci.Uz jednou me do tohoto stavu dostal a nevim jak by se na to mama tvarila ted kdyby zjistila ze jsem kvuli nemu zase na dne.Proste nechci aby to vedela.Bracha je z otce taky uz hotovy a nenavidi rikal me ze to chtel uz nekolikrat s autem vrazit do stromu.Kdybych se chtel prestehovat k tete nebo strycovi do Prahy tak bych musel s pravdou ven.Proc se chci odstehovat atd.Takze takhle to nemuzu resit.Jedina moznost je ujet do zahranici.Tam uz jsme s kamosi byli,konkretne v Izraelu na pul roku.Bylo tam strasne horko,na vanoce tam bylo pres 30 stupnu.Tam jsem si dokonale odpocinul od otce.Kdyz jsem dojel z izraele mimochodem jsme leteli v noci takze jsem nespali vubec a dom jsem se dojeli nejak kolem 1 hodiny odpoledne.Jsem se chtel jit aspon trochu vyspat ale otec neeee,mame tady dost prace tak pod a potom si delej co chces.No tak jsem sel chlastat aniz jsem se vyspal.Jedine z ceho mam ted radost je ze prsi a nemusim dnes jit do zahrady i kdyz vim ze me to stejne nemine :-(Na terapie nemam cas.Musim chodit i doprace,uz tak jsem si vybral dovolene dost kvuli te depresi.

Jax přežil noc?

Vidíš,já bydlím jen na druhé straně Prahy a matku jsem neviděla leta.Od základů jsem změnila svůj život.Postavila jsem se na nohy a mám vlastní rodinu.Nikdy není uplně růžově,ale žiju v pohodě.Vyhrabala jsem se z toho,až když jsem byla na totálním dně.Ríká se,že sebevrazi visí právě na životě nejvíc,proto to také dělají.Nesmíš se spolehat jen na léčbu.Musíš něco udělat se svojí situací,nebo ti ta léčba bude přesně na dvě věci.Ty stavy agrese k tomu patří-taky jsem je mívala-člověk se uplně klepe.Je to i vidět,jak ten adrenalin s nim cloumá.To je ta bezmoc-mozek se brání agresí.Nechápu ani tvoji matku-měla by být naopak ráda,že se její syn chce dát dohromady-proboha,to neví,jak je deprese závažné onemocnění?!Já mám syna-sice malého,ale kdyby-chran bůh-byl nemocen,tak přece udělám první poslední,abych mu pomohla!!!Měl bys také chodit na terapii-na skupinu-samotné léky to nezvládnou.Hlavně bys měl něco začít dělat s původem problémů.Je takový problém si s nějakým kamarádem pronajmout byt?Nebo s holkou?Raději snad být i na ubytovně.Ty musíš pryč a měl bys to neprodleně řešit!!Máš možnost zachránit si život,ale musíš i sám něco udělat-uvidíš jak tě to posílí.Existují různá centra na pomoc lidem,kteří jsou v takové situaci.Jednak by to měl vědět ten cvokař,nebo si to vyhledej na netu.Dokonce i obyčejná linka důvěry-tam by ti taky měli pomoci-poradit co dál.Ted máš mysl zablokovanou bolestí,ale je spousta lidí,kteří se tím živí,nebo to dělají zadarmo,pomáhat z bezvýchodné situace-zdánlivě bezvýchodné!!!Zkus zmobilizovat síly a začni něco dělat-třeba i rodiče toho kamaráda by ti mohli pomoci?Nemůžeš byý třeba u bráchy,než si seženeš něco jiného?Musíš odtamtud vypadnout a to hodně rychle kluku..Co nějaká teta,známí,babička-třeba si i najít inzerát-spousta lidí hledá spolubydlícího do malého bytu za pár kaček..Přemýšlej-něco udělat musíš.

Ahoj uma.Kdyz jsem mel pred 5 rokama depresi tak nic nechybelo a zacal jsem je brat taky ty drogy taky ale osud chtel abych se pokusil zabit.Kdyz pises abych se zbavil fotra tak bych ho musel zabit!!!Nebo bych musel ujet na druhy konec sveta a uz se snazit nevracet.Kdyz mluvis o nekom komu se muzu sverit tak takoveho cloveka mam jen jednoho.Je to ten co mi zachranil zivot.Je jediny komu verim ze nikomu nic nerekne.>>NECHCI ABY TO NEKDO VEDEL ZE SE LECIM ZASE.Mamka by dostala infarkt ze se lecim

a ty antidepresiva zaberou-prvních 14 dnů to bude dokonce horší,než se stím mozek popere.ted vydrž-zuby nehty-držím ti palce a jsem s tebou taky-budu sledovat jak ti je.

Prosím tě,zkus za někým jít-takto z dálky ti těžko můžeme někdo pomocia vlastně ani zblízka by se nám to nepovedlo-nejsme odborníci..ale já vím co prožíváš-to co ty jsem prožívala před pár lety-u mě to vedlo k drogové závislosti,což ve finále mě dostalo uplně down-to snad ani nemusím říkat-je to fuk-chlast nebo jiný svinstvo.Já jsem zas měla takový vztah s matkou-neviděla jsem ji leta a je mi jako nikdy-musíš se zbavit toho fotra.Ale ted v první řadě jdi za někým-kýmkoliv,kdo tě aspon třeba obejme,aby ses mohl vybrečet.Vím sakra dobře jak ti je a věř mi,že mi tady dělá problém ted taky neřvat,když to čtu..Drž se -byla by tě věčná škoda.Svět je plný xindlů a ty jsi citlivý člověk,který na tomto světě má co dělat,to si piš.A změn si tu přezdívku-někde začít musíš-neříkej si tak:není to pravda!

Tak mam naladu dobrou tak na to se jit zabit :-(.Brecim jako male dite a ani nevim proc.Jak ja tu depresi nesnasim.Me je ted opravdu hodne spatne.Mimochodem jsem za tyden zhodil 9kg.Nemam vubec chut na jidlo a ani hlad.Me to tady vazne stve.Holka je na me nejaka nastvana a ani sama nevi proc.Rikala jak me miluje a ted naraz ze at si jedu kam chci ze je ji to jedno.Do anglie stejne asi nepojede coz jsem doufal ze pojedu s ni.Jsem ji rikal ze bych mohl jet do Kanady a ona me hned at jedu ze bezni me bude lip.Uz ji na me nezalezi.Ja tu holku fakt miluju!!!Jsem se podruhe zamiloval do holky a podruhe sem zklamany.Pripadam si jako bych tenhle boj prohral.Prestavam verit holkam ze me milujou.Jim to oplacim a ony me reknou ze to prejde ze si najdu jinou a lepsi.Mam ted strasnou chut jit do hospody a uchlastat se jako driv i kdyz beru prasky na ktere se nema pit.Po alkoholu delam veci o kterych se mi ani nezda.Mam strach ze se zabiju.Me uz opravdu nezalezi na zivote,vsichni me jen odsunuji,urazeji atd.Mam strasnou chut jit ven a tem kterym se to neliby rozbit tlamy i kdyby me meli pritom zabit.Kurva tohle uz neni prece normalni abych byl takhle totalne na dne!Jsem troska.UPLNA NULA

Jsem napsal muj pribech jen abych se vypovidal a ulevilo se mi.Necekal jsem ze me budete takhle podporovat abych zvladl tu depresi.Vam vsem opravdu moc dekuju

Tak vas opet zdravim.Jsem moooc rad zi me pisete.Hodne me to pomaha.Pred hodinkou jsem prijel od psychiatra (myslim ze je to dobrej doktor)Rekl jsem mu co citim a jak me bylo tyhle posledni 3 dny vazne moc zle (Proste me bylo jedno jesli ziju nebo zemru,se smrti nebojim)Dal me jine prasky (Cipralex 10mg)a porad mam uzivat ten Frontin 0.5 mg.Tak mam zase dobrou naladu ale nevim najak dlouho bohuzel!!!Sve problemy sdilim s tou holkou kterou jsem jeste ani nevidel.Rekl jsem ji o sobe vsechno kazdy den si spolu piseme.Strasne hodne me pomaha,je na me mila az si rikam ze si to nezaslouzim aby se ke me nekdo tak pekne choval.Nejsem zvyklej ze me nekdo rika ze jsem krasnej,hodnej,vnimavej atd.Otec si to mysli tak trochu jinak.Kdyz o nem pisu tak me je nazvraceni a kdyz uz s nim mam neco delat,tak s nim radeji se snazim moc nemluvit.Mam strach ze kdyz neco udelam spatne ze me zacne nadavat do debilu a ze jsem neschpony a ze bez neho bych chcipl hlady.Prave ted kdyz tohle pisu tak brecim.Me se chce brecet porad kdyz na me nekdo zvedne hlas i kdyz vim ze to mysli dobre ale proste se mi chce brecet.Sebevedomi nemam absolutne zadne.Nevim jak se mam bavit s holkou,co ji vykladat,jsem strasne nervozni.Proto jsem i tak strasne chlastal a kdyz rikam strasne tak strasne(10 piv a 10 rumu pro me nebyl problem).Jsem pil dokud jsem se udrzel na nohach a potom jsem se odplazil na diskoteku kde jsem se dorazil a sel spat.Kdyz me holka na diskotece odpalkuje tak je me z toho vazne moc zle.Co se tyce toho ze jsem se nazval NULOU...tak nejak uz to i bude :-(PS:Budu se snazit prezit.Ted prace chci zit ale az na me prijde zase ta deprese tak nevim jak to semnou bude.Urcite neudelam nic spatnyho.SLIBUJUOpravdu vam moc dekuji za pomoc kterou me davateUz se i usmivam :-)

P.S. Když je nejhůř, jsou i bezplatné linky důvěry. Já jsem ji jednou využila a udělal jsem dobře. Pomohli mi a nikdo mě za nic neodsuzoval.

Přesně tak! Přestaň o sobě uvažovat jako o nule: přesto všechno, co prožíváš, máš práci, doposud ses ovládl a otci jsi neublížil, i když k tomu máš asi někdy silné nutkání..., máš bratra kterému podle toho, co píšeš, na tobě záleží, i kamarády, co tě nehodili přes palubu. To není málo, ne? (Někdo nemá ani to) Tak se toho drž, toho co je dobré a postupně na tom buduj další věci. Opravdu potřebuješ dobrého doktora, ale myslím, že nejenom prášky, ale i dobrou psychoterapii. Aby ses postupně naučil sám se sebou zacházet, udělat si život, jaký ty chceš, postarat se o sebe. To ale nejde všechno najednou, ani zvládnutí té deprese, tak si nesmíš po prvních neúspěších hned myslet, že je zase všechno špatně. Držím ti palce a kdyby ti bylo zase bídně, nepřemýšlej nad tím, jak skončit se životem, ale prvě raději napiš sem, jo?

Ahoj,nejsem psycholog ani psychiatr, ale hodně mě mrzí, že ses nazval Nulou. Hned teď si, prosím, uvědom, že nejsi žádná nula, ale člověk, který má jméno a je na to hrdý. Ty rozhodně nesmíš o sobě pochybovat, musíš se snažit zvednout si sebevědomí a v tom Ti určitě pomůže to, že s někým budeš sdílet své problémy, že na ně nejsi sám. Ať už tady na diskuzi, kde Tě můžeme podržet, když Ti bude fakt nejhůř nebo v psychologické či psychiatrické poradně, kde Ti určitě pomůžou po té odborné stránce. Přeji Ti hodně štěstíčka a hlavně nepodléhej problémům a snaž se je řešit :-)

Potřebuješ pomoct! Je dobře, že si to uvědomuješ.Doufám jen,že jsi natrefil na dobrého lékaře! Teď jsi ve stavu, kdy nemá cenu cokoliv rozebírat, někoho vinit. Potřebuješ nejdřív dostat pod kontrolu depresi - a to je sakra blbá nemoc!, a až todle zvládneš, pak můlžeš chtít víc.Návrhy, proč se neosamostatníš, atd - jsou teď, v tuto chvíli pro tebe na dvě věci.Co URČITĚ udělej, běž k lékaři, pokud ti nebude vyhovovat, nebudeš mu věřit, běž k jinému! To je asi jediná rada a pomoc, kterou teď v tomto stavu můžeš dostat.Nejsi v tom sám, takových nás je a bude hodně - ale musíš PŘEŽÍT toto období, a to sám nedokážeš! Ne proto, že bys byl slaboch, ale prostě proto, že to nedokáže nikdo.Hodně štěstí, držím palečky!

Dnes jdu k tomu psychiatrovi a reknu mu at mi da neco silnejsiho nebo ze to nezvladnu.Jinak praci mam.Chci odjet s holkou do Anglie jak jen to bude mozny ale pokud me necha tak tady zhniju.Neumim se sebrat sam od sebe a jet si najit praci do zahranici (v republice nemuzu byvat).Kde najdu toho zkopaneho ???PS:DEkuju ze jsi me odepsal(a)PPS:Ted mam mnohem pelsi naladu nez kdyz jsem to psal.Nevim jak dlouto ale vydrzi :-(

Precti si jaky problemy ma Zkopany a hned ti bude lip

Proč nejdeš k psychiatrovi at ti vymění prášky? Proč si nenajdeš práci? Proč se neosamostatníš a neodstěhuješ z domova?

Zdravim vas vsechny.Nevim kde zacit,tak zacnu od zacatku.Je mi 23 letBydlim na vesnici s rodici,mam starsiho bratra ktery se odstehoval pred 5 rokama a ma 5 letou dceru.Tak ted vam napisi ve zkratce muj zivoj jak probihal a probiha.Asi pred 10 roky me otec bezduvodne zmlatil tak ze jsem zvracel krev o rok pozdeji me chtel probodnou nuzkama na vinohrad,jen kvuli tomu ze jsem zapomel ostrihat 2 hrozny.To me bratr zachranil pred otcem nez se me snazil pychnout nuzkama.Od ty doby co jsem vysel zakladni skolu jsem zacal dost pit alkohol o vikendech.Prvni jen tak protoze jsem si pripadali (No sak vite co)takhle to slo dal..za 2 roky jsem si zacal uvedomovat co mi otec chtel udelat a zacal jsem ho nenavidet,ve skole jsem propadal a ten osudny den se semnou rozesla holka.Byl a to sobota tusim.Vzal jsem kamose ze pujdem k nam do sklepa na vino(Sklep mame primo za domem)jsme popijeli vino a potom se prestehovali do garaze protoze nam byla zima.Udelali jsme si jidlo protoze jsem meli hlad,Kdyz sly kamosi ven se vychcat.Ted tobudu psat jak to videl kamos!!!Ja si to totiz nepamatuji!!!>>>Kamos se vratil zpet do garaze a videl jak jsem mel u hlavy na cele porazeci pistolu na prasata(Otec je reznik)kdyz to videl tak me chtel zastavit ale uz bylo pozde!!!Rikal ze nic neslysel ze by to vystrelilo a rikal si ze jsem si u delal z nej srandu az do chvile kdy videl ze je na zemi krev ktera mi tece hlavy.To uz dobehli i zbytek kamosu posadili me na zidlu a sly zavolat rodice ze jsem se strelil do hlavy.Kamos me tam zatim drzel a utiral krev z cela.Kdyz tam dosel otec tak jsem se na nej pry usmal tak ze jsem rad ze uz nikdy nebudu muset snaset jeho nadavky