Dítě nebo vysoká?

Lenko, jestli mohu poradit, počkej. Není to vůbec lehké. Já studuji distančně a jsem akorát před státnicemi.Synovi jsou za měsíc 2 roky. Otěhotněla jsem neplánovaně ve 2.ročníku a studium nepřerušila.Ale za cenu věčného stresu se školou.Studovat se dalo docela dobře, když byl prcek miminko,protože miminko většinu dne prospí,ale postupem času se můj časový úsek pro studium zužoval až tak, že jsem při bakalářské práci spala jen tři hodiny denně, abych to vůbec stihla.Dopoledne dítě, pak když šel spát, tak jsem taky hodinku spala,odpoledne zase s ním a večer jsem zasedala k práci a psala až do brzkých ranních hodin.Do toho kojila atd.Babičky mám, ale úplně malinké dítě je dost fixované kvůli kojení a dávat mu lahvičku místo prsa může být i kontraproduktivní.Spánek mimo domov myslím přes noc, jsem zkusila kolem roku a nebylo to nic moc.Kolem toho roka dítěte už je to v pohodě, dá se odložit a ani mu to nepřijde.Co se týče studia, já jsem chodila do školy o víkendech a chodila jsem v místě bydliště.byla tedy výhoda, že jsem mohla jít třeba na ranní blok a odpolední blok mi kamarádi dali přednášky a nebo mi to nahráli na diktafon.Všechno jde, není problém,ale největší úskalí vidím v přípravě na zkoušky, psaní seminárních prací, domácí přípravu a teď finální učení na státnice.Upřímně řečeno,už dost padám "na hubu" :) a sem jsem zavítala předně kvůli tomu,abych našla nějaké vitamíny na únavu a stimulaci mozku.Už bych do toho znovu nešla.Dítě jsem dát pryč rozhodně nechtěla a školu ukončit také ne,takže jsem neměla jinou možnost.Ale pokud bych byla na tvém místě a rozhodovala se,tak bych raději dostudovala a pak počala.A nebo, pokud tě tlačí čas,bych si odbyla prvák, pak otěhotněla,zkusila si odchodit jeden semestr s maličkým miminkem,pak si dala roční odklad a pak pokračovala ve studiu.Byla by šance,že než se dostaneš ke státnicím, tak že dítě už bude dost velké a nebudeš mít tak svázané ruce.Nejhorší období pro studium nastává od zhruba třičtvtě roku (dítě začíná vstávat a matka musí být pořád kolem a chytat ho,to platí i pro první krůčky)do dvou let.To je můj názor.K tomu si připočítejte domácnost,věčně pračku plnou prádla, protože dětičky s ním rozhdoně nešetří, vaření pro dítě.Zkrátka práce kolem dítěte je dost :) Když mi spí, tak většinu času strávím prací kolem domácnosti a vařením a pak studuji až večer.Tak to zvaž a pokud se rozhodneš pro dítě už při studiu, tak přeji hodně sil :)
Jana

Chci se zeptat, zda má někdo zkušenosti s distančním studiem a novorozenětem. Je možné nechat novorozeně den či dva na starost někomu jinému 1x v měsíci? Začínám distanční VŠ studium a přemýšlím, jestli můžu mít dítě už během něj, nebo počkat - čekat se mi ale x let nechce, až VŠ dokončím...

VŠ a pak dítě...pokud se tedy můžete rozhodovat....

Jestli jsi to ty na té druhé diskusi, o tom zda je normální v 19 toužit po dítěti, což předpokládám, že ano, tak tebe žene ještě něco jiného. Ty jsi trpěla a trpíš neláskou rodičů a potřebuješ to kompenzovat svým dítětem. Jak jsem to tam četla, radši si nejprve vyřeš tohle a potom se staň matkou.

Doporučovala bych ti VŠ - a to právě proto, že chceš dítě.
Čím větší vzdělání, tím víc si můžeš vybírat pokud jde o práci, můžeš přizpůsobit svoje zaměstnání rodině místo abys přizpůsobovala rodinu svému zaměstnání.

Mezitim je mi 20, mam za sebou prvni rocnik, a pracuji.
Do ditete me zene to, co hnalo cele generace zen prede mnou.

Prosím tě v 19 letech je na dítě ještě brzy, jenom s gymnáziem uplatnění nic moc, když nechceš na VŠ, tak si aspoň najdi práci a zkus získat nějaké zkušenosti. Nechápu co tě v tomhle věku žene do dítěte. V tomhle věku se má člověk osamostatnit od rodičů, vyzkoušet život, schválně nepíšu užívat, ale vyzkoušet si o čem to je.

Dobrý den, je mi 10 let a...Lidko - to nemyslíte vážně, že ne? Pochybuji že by toto napsalo desetileté dítě, spíše zakomplexovaná závistivá tmářka.

Maria by si měla pořádně rozmyslet, jestli se chce opravdu přivdat do rodiny, kde člověk bez titulu nemá cenu...

Mario, nevím, proč si myslíš, že Tvůj život dostane smysl, jen když si pořídíš dítě...
Na tuhle chiméru už mnoho lidí doplatilo, a nejvíc jejich děti, které se narodily, aby si jejich rodiče něco kompenzovali.

Mezitim je mi 20, mam za...Ano, některé to do dítěte žene, ale zpravidla ne v devatenácti... Většina jich má rozum.
Zkus napřed dostudovat. Jinak přeju hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoliv.

Dobrý den, je mi 10 let a maminka se o mě skoro vůbec nestará, protože chodí do školy a nechává mě hlídat u jedné paní, která má manžela a ten mě pořád otravuje a ptá se na ošklivé věci. Maminka mi říkala ,že to nic není a že všechny maminky, které pracují, tak nemají čas na svoje děti. Vy svoje děti taky necháte samotné až vyrostou?

No tak si dodělej školu a...hm...Tak Pájo ty si fakt vedle, radši mlč než dávej špatné rady, naopak je velice zodpovědné když toto téma chce probrat, protože je to důležitá životní otázka..A není pravda, že rodiče se přizpůsobí či si zvyknou, právě naopak a pak se s tím bude potácet celý život..

V předchozím příspěvku jsem se sekla, švagrové není 26, to by byla pohoda, ale 36 a to trochu mění pohled na věc. Jasně, peníze jsou potřeba, ale není nutné to hrotit. Pokud mají rodiče kde bydlet a nejsou na pracáku, tak se dítě zvládnout dá, aniž by strádali.

Tak studuj a už to neřeš..Jak se tak dívám tak ať ti někdo řekne to nebo to vždycky máš na to odpoveď...

Ale my mame penez dost. A mne je uplne jedno, jestli nosim tricko za tri stovky nebo za patnact set. Rodina mi vzdycky cpala penize horem dolem - velmi si toho vazim, ale tech penez bylo opravdu velmi hodne - takze mam z toho dost nasetrene, dale jsem od patnacti chodila na brigadu i behem skoly, cimz jsem si take vydelala a nyni mam celkem tolik, ze bych si sama s ditetem vystacila na nekolik let.
V mem pripade nejde o to, ze bychom nemeli penize, ale o to, ze jsem mlada a musim studovat.

Když nemáš peníze tak mít dítě je na houby! Počítat pořád dokola..koupit jeden banán, nebo můžu víc, můžu koupit tohle dražší tričko nebo mu stačí to obyčejné..co když příjdou nečekané výdaje budu pak mít jak zaplatit..

Mně je 25 a taky mám obavy, co by případnému těhotenství rodina řekla. A to jsem vdaná a VŠ mám skoro hotovou. A popravdě? Co je jim do toho. Je to věc moje a manžela a pokud budeme cítit, že dítě chceme, tak do toho půjdem, i kdyby mi sto lidí říkalo, že nemáme zařízený byt, našetřené peníze, ještě jsme si dost neužili, necestovali, nemám praxi a kdesi cosi. Moje švagrová čekala dokud tohle všechno nebude mít a teď je jí 26 a mimčo nepřichází? Na co vydělávali peníze? Na umělé oplodnění? Na co vyměňovali byt za větší? Aby měli kam dát krámy? Priority člověka jsou jen jeho věc. A samozřejmě partnera. Rodiče si dají vysvětlit, že je to tvoje rozhodnutí, že dítě chceš a že to necítíš jako omezení. Pochopí, že dítě za nic nemůže.Držím palce.

Radím školu, zvlášť když jsou tam takové obavy, co na to rodina. Přítele mohou zmanipulovat tak že se rozejdete dřív než se dítě narodí. Já měla děti po VŠ v 24 a 28 letech. Holky mají 22 a 18 a těhotenstí bych jim rozmlouvala. Starší je teď Bc, tak to už by se dalo zvládnout při studiu. Udělej si Bc., pak už se to dá zvládnout, ty 3 roky vydrž, pak už tě podpoří rodina z obou stran.

Pavlo, ja se bojim, aby to jednou nekdo nedaval memu diteti najevo, ze mne neco "prekazilo".
Ja sama jsem totiz casto poslouchala, kolik se mne rodice venovali, co pro me obetovali atd, az jsem mela pocity, ze jsem kazisvet, ktery tim, ze se narodil, nicil zivot sve rodine. A nesnesu, aby nekdo rikal neco podobneho memu diteti.
Pro me moje dite neni zadne omezovani, pro me je to jeden z cilu. To, ze budu unavena, nevyspala, bolesti pri porodu, starosti, kdyz dite zlobi nebo je nemocne, neberu jako neco, co davam diteti, ktere musi byt vdecne a cely zivot mi to oplacet. Pro me je to soucast me seberealizace. Satisfakci mi bude to, ze vidim, jak roste, uci se neco noveho, rekne mi "maminko", usmeje se.
Moje dite je muj cil a me stesti.
Nechci, aby se mu jeho okoli snazilo namluvit, ze je pritezi a bez nej by se jeho mama mela lip.