Existuje Osud?

V patnáctém století př. n. l. byly mezi Babylónem a Egyptem rozsáhlé styky. Součástí kulturního vlivu, k němuž docházelo, byly i náboženské zvyklosti související s vírou v osud. Proč Egypťané přijali víru v osud? Profesor egyptologie z Oxfordské univerzity John R. Baines vysvětluje, že „velká část [egyptského] náboženství souvisela se snahou pochopit nepředvídatelné a nepříznivé události a reagovat na ně“.
Jedno z mnoha egyptských božstev, bohyni Isis, popisovali jako „paní života, vládkyni osudu“. I Egypťané používali věštění a astrologii. Jedna historička říká: „Jejich vynalézavost při dotazování bohů byla bez hranic.“ Avšak Egypt nebyl jedinou civilizací, která víru v osud přejala od Babylónu.
Řecko a Řím

Ve starověkých rozvalinách Mezopotámie, na území dnešního Iráku, objevili archeologové jedny z nejstarších známých písemných záznamů. Tisíce tabulek popsaných klínovým písmem nám dávají jasný obraz o životě starověké sumerské a akkadské civilizace a slavného města Babylónu. Archeolog Samuel N. Kramer říká, že Sumery „trápil problém lidského utrpení a zvláště jeho nevysvětlitelné příčiny“. Hledání odpovědi je přivedlo k myšlence, že existuje osud.
Archeoložka Joan Oatesová ve své knize Babylon uvádí, že „každý Babylóňan měl svého osobního boha nebo bohyni“. Babylóňané věřili, že bohové „utvářejí osud celého lidstva — jako jednotlivců i jako celku“. Podle Kramera Sumerové věřili, že „zlo, klam a násilí jako nedílnou součást civilizace naplánovali a zavedli bohové, kteří řídí vesmír“. Víra v osud byla všeobecně rozšířená a těšila se velké vážnosti

to historikovo ma hodne pravdy a je zajimave

> Osud totiž implikuje nějaký předem určený plán, konkrétní cíl, který se musí naplnit. Ve světě mnoha faktorů a proměnných to ale nejde, vždyť ani
nevíme, jaké počasí bude za pár dní. Jasně, někteří věří v karmický cyklus. Tím se však do přírodních věd a statistiky vkrádá etika a morálka, která ale jsou "jen" lidským konstruktem

Osud je na Západě obvykle chápán jako něco neodvratného, ale podle východních tradic není budoucnost zcela pevně daná. Vytváříme ji průběžně svými činy (tzv. karma, obdobně řecky krima, krino ve smyslu soudu, odplaty, atd. http://www.htmlbible.com/sacrednamebiblecom/kjvstrongs/STRGRK29.htm). V tom máme svobodnou vůli, byť do různé míry omezenou. Jistě, tento systém je nesmírně složitý a sama jeho existence předpokládá i existenci objektivní etiky a morálky, podle nichž jsou činy hodnoceny (souzeny) a následují příslušné reakce, v případě velmi negativních činů velmi drastické (viz níže).
I když tomu někdo nevěří, jeho osobní etika a morálka ovlivňují jeho činy a jsou tedy součástí jeho subjektivní reality.

Příklad karmických následků v českých dějinách: http://www.moraviamagna.cz/legendy/l_cresb2.htm
Oné noci, ještě před úsvitem následujícího dne, jak míval často v svém obyčeji, šel do kostela na jitřní pobožnost. Na cestě se potkal se svým bratrem a řekl mu: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to odplať!“ On však vytasil z pochvy meč a udeřil jím svatého muže do hlavy se slovy: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ Svou ranou způsobil jen lehké škrábnutí, protože ho opustila síla pro strašlivou bázeň. Blahoslavený Václav byl by ho mohl snadno přemoci, protože se mu podařilo vychvátit mu meč z ruky, ale nechtěl se sám poskvrnit. Ale bratr se dal do křiku: „Hola, kde jste? Pomozte mi!“ Tu přiběhli všichni oni zlovolníci ze skrýší a drásajíce Václava mnoha ranami mečů i kopí jej zabili. Na tomto tedy zápasišti jeho duše vysvobozena z vězení pozemského života a ověnčena krvavým vavřínem odebrala se k Pánu dne osmadvacátého září.5
Jeho bezduché tělo chvatně uložili do hrobu a jeho nevinnou krev, která postříkala zemi i prkna, smyli vodou. Když však vstali druhého dne ráno, spatřili na témž místě prolitou krev a znovu ji vodou smyli. A když vstali třetího dne, opět spatřili na řečeném místě prolitou krev a musili ji vodou smývat po třetí. Tenkrát snad hned se chvatně rozběhli do města Prahy, povraždili všechny jeho přátele6 a pronásledovali jeho kleriky, jakož psáno jest (Zach. 13, 7; Mat. 26, 31; Mar. 14, 27): „Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.“ Ale oni vrazi sami, kteří jej udolali, štváni jsouce zlými duchy uprchli a víc se neobjevili; jedni z nich pomřeli štěkajíce jako psi a skřípějíce zuby, druzí zase setrvali až do smrti vychrtlí a ohluchlí.

Myslím si, že o svobodné vůli jako takové se opravdu nedá hovořit. I ta náhlá "hrdinská vzplanutí" (u Palacha doslova, sorry za černý humor), rebelie proti "osudu", jsou zřejmě zase jen jednou z variant rozhodování na základě aktuální konfigurace určitých proměnných (genetika, prostředí, zkušenosti). I přes to, že možná nemáme svobodnou vůli, může existovat vícero způsobů, jak jednat - jak jsem psal již dříve, máme nejspíš určitou svobodu v tom, kterou variantu si vybrat - asi jako když koukáte do jídelního lístku. Anebo snad nenalezneme špetku svobody ani u takového výběru, protože nám prostě jen uniká další proměnná, jiný faktor? Těžko říct. I tak bych ale nehovořil o osudu či předurčení. Spíš o prostém omezení, limitech. Osud totiž implikuje nějaký předem určený plán, konkrétní cíl, který se musí naplnit. Ve světě mnoha faktorů a proměnných to ale nejde, vždyť ani nevíme, jaké počasí bude za pár dní. Jasně, někteří věří v karmický cyklus. Tím se však do přírodních věd a statistiky vkrádá etika a morálka, která ale jsou "jen" lidským konstruktem (ok, věda vlastně taky, ale ta se týká celého kosmu, ne jen civilizace). No, raději už končím, nebo se v tom ztratím :-)

Odpověď filozofie Vedánty zní, že každá živá bytost má svobodnou vůli, ale ta je u každé z nich do různé míry omezena specifickým vlivem triguny. Více zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Gu%E1%B9%87a

v tvem pojeti by zlocinec nemohl pred soud, protoze se nerozhodl sam vrazdit deti...

Kauzální potence vědomí
Problematika svobodné vůle se zdá být nerozlučně spjata s problémem vědomí. Za svobodné akce považujeme tradičně jen takové, které jsou způsobeny vědomými mentálními stavy. Naopak, nevědomě zapříčiněné chování za svobodné obvykle nepovažujeme. Nedávné průzkumy ukázaly, že tato intuice je hluboce zakořeněna
O. Havlíček Filosofický problém svobodné vůle
4
v lidovém pojetí svobodné vůle (Shepherd 2012). Naše introspekce nám říká, že je to vědomé Já, které je svobodným původcem našich akcí. Odborně řečeno, cítíme, že vědomí má kauzální potenci, že je schopno příčinně působit na svět a zahajovat nové kauzální řetězce. Tato představa je sice intuitivní, ale filosoficky i empiricky značně problematická.

bez svobodne vule jsme...Zvířata? No, máme přece "rozum". Ale to není důkaz svobodné vůle. Spíš jen toho, že s těmi vnějšími a vnitřními podmínkami umíme nakládat i jiným způsobem než jen instinktivním. Tzn., že můžeme být lidmi i bez svobodné vůle.

Otázka svobodné vůle, svobodného jednání a legitimity vyvozování odpovědnosti je jedním z nejsložitějších a „věčných“ problémů lidství. Svobodná vůle a odpovědnost se rovněž přímo dotýká regulace a zpětného hodnocení lidského chování, což je předmětem práva jako normativního systému.

bez svobodne vule jsme zvirata!

Otázka svobodné vůle, svobodného jednání a legitimity vyvozování odpovědnosti je jedním z nejsložitějších a „věčných“ problémů lidství. Svobodná vůle a odpovědnost se rovněž přímo dotýká regulace a zpětného hodnocení lidského chování, což je předmětem práva jako normativního systému.

Předurčení a svobodná...http://www.national-geographic.cz/clanky/svobodna-vule-neexistuje-dukazem-je-priming.html

https://psychologie.cz/je-svobodna-vule-jen-iluze/

Předurčení a svobodná vůle — jsou tyto pojmy slučitelné?

Pro Ty, kdo chce diskutovat

jdi se splachnout, jsi jenom vykal, shogune

Shodune jdi na WC a splachni...Když si shrneme celou tvou tristní historii tady na doktorce, není to nic víc než slepé kopírování jehovistických blábolů nebo nadávání ostatním uživatelům. Ani jediná smysluplná reakce na nějakej příspěvek, ani jediná samostatná myšlenka. Není čas s tím tady už seknout?

Shodune jdi na WC a splachni se tam, kdyz si cely ve vykalech! A hod za sebou papir, at mas co cist po ceste d stoky!

Jinak nemám nic proti tomu, když někdo odmítá existenci osudu. Ale měl by říct jak, v jakým smyslu a proč. Například pokud chápeme osud jako předurčenost podmínek, do kterých jsme se narodili, pak se proti tomu dá těžko něco namítat. (Ano, může proti tomu něco namítat nějakej hinduista, když věří, že svoje podmínky k narození jsme si způsobili jednáním v minulém životě...)

Blábolit, že osud neexistuje, protože je to napsáno v bibli, neberu jako argumentaci, ale jako plácání sraček. Já můžu stejně dobře říct, že osud existuje, protože v Kytici od Erbena ho "jasně dokazuje" balada Štědrý večer.

Opakuji - neser se do věcí, o kterých nemáš ani páru. A přestaň s tím kopírováním nesmyslů z knihovny strážné věže. Kdyby měl někdo zájem si ty píčoviny číst, tak tam zamíří. Toto místo je určeno pro DISKUSI.

Zvyk hledat na obloze znamení, kterými se řídí pozemské události, má původ ve starověké Mezopotámii a pochází asi ze třetího tisíciletí př. n. l. První astrologové pečlivě pozorovali oblohu. Z jejich snahy mapovat pohyb nebeských těles, předpovídat zatmění a vytvářet katalogy hvězd a kalendáře se zrodil vědní obor astronomie. Avšak astrologie se nezabývá pouhým přirozeným vlivem Slunce a Měsíce na naši planetu. Tvrdí, že poloha a vzájemné postavení Slunce, Měsíce, planet, hvězd a souhvězdí ovlivňují jak významné události na světové scéně, tak život jednotlivců.

neexistuje, proc by ti jinak Buh rikal, co mas delat?