Hrůza z těhotenství

http://nechceme-mat-deti.webuje.sk/

Jak muzete mit strach z tehotenstvi je to to nejhezci co muze kdy zena zazit. Ja sama jsem uz v 9 mesici par dni po terminu na porod se tesim, netrva vecne a za to mimco ktere je pulka vas to stoji. Takze nemejte obavy pribrala jsem 20 kilo a vypadam porad dobre po porodu staci zamakat a to ze neni cas jsou jen pouhe vymluvy lenivych maminek

IVF je umělé oplodnění.

co je IVF?

Ms. CF: Tvoje názory na děti znám, takže je mi jasné, že ivf se ti líbí, ale já si právě nechci vybírat dítě jako v obchodě, podle nějakých požadavků. Přijmu to, co vznikne přirozeně z našich buněk. Není to stejné, jako když si v útulku vyberete psa. Je to dítě. A co bude s těmi, které si nevybereme? Zničíme je? Zárodky našich dětí? Děkuji nechci.

Ms. CF
Zdrsví jim dát můžeš, ale kde máš záruku, že ti dítě v patnácti neonemocní nějakou nevyléčitelnou nemocí? Půjdeš ho vrátit?

Ket:
Proč je oddělovat? Protože IVF ti umožní vybrat si embryo, které má takové vlastnosti jaké chceš, a vyřadit embrya s genetickými chorobami. Myslíš, že lidé budou ochotní riskovat nemocné dítě jen proto, aby bylo zplozené ~*~přirozeně~*~?
Já osobně děti nechci, ale kdybych je chtěla, tak jim budu chtít dát to nejlepší - což začíná tím, že jim dám zdraví.

Jinak, jednou z funkcí sexu je, zplodit dítě, tak proč to zbytečně od sebe oddělovat? Proč prodělávat léčbu, lékařské zákroky, které se rozhodně nemusí podařit napoprvé a ještě za to platit, když to není nutné? Jasně, někdy není jiná cesta, než pomoc medicíny (zatím ale ani ta není všemocná), ale brát ji jako první možnost, nevím. Pro mě je zplození potomka příliš intimní a osobní věc.

Jenže k plození je sex nutný, teda pokud se má dítě zplodit přirozenou cestou. Pro někoho by byla dobrá věc, kdyby sex k dítěti mít nemusel, ale já osobně to mám spojené. Dítě má vzniknout z láskyplného spojení dvou lidí, ideálně tedy, někdy to nejde. Nechtěla bych počít dítě jinak. Kdyby to přitozeně nešlo, volili bychom zřejmě adopci. Taky je možnost zůstat bez dětí, ale to není cesta pro nás.

Dáša:
Když se teď zapíšeš do pořadníku na adopci, tak máte dítě akorát v tom ideálním věku. Pokud netrváte na bílém, tak ještě dřív. A jestli tvůj partner trvá na tom, aby dítě bylo geneticky jeho, tak se s ním rozejdi - na co být s člověkem, pro kterého je primitivní předání genů přednější, než štěstí a spokojenost jeho ženy?

anonym:
Ono to jde už teď, už se podařilo na umělé děloze dopěstovat myši, ale chybí vůle k tomu, aby se do vývoje investovaly patřičné prostředky/povolilo se riskování. Samozřejmě, kdyby šlo o přípravek typu Viagra, tak je to o něčem jiném...

Ket:
No jo, ale to bylo v minulosti - IVF se modernizuje neskutečnou rychlostí, a až bude povolená eugenika, tak už jen náboženští fanatici a nemajetné páry budou k oplodnění používat sex.

Jo a ještě jedna zkušenost. Moje švagrová říkala dlouho to, co ty. Dítě by brala, uměla by se o něj postarat, ale kdyby jí ho už někdo dal, kdyby nemusela prožít těhotenství a přežít porod. To ji drželo dlouho, od svatby 7 let. O dětech mluvili, že aspoň jedno by chtěli, ale pořád neměli tohle a tamto, pořád se na to necítila. Teď si to v 35 letech rozmyslela, smířila se s tím, obavy asi přehlušily biologické hodiny. Ale ouha. Myslela si, že to bude hned, ale pořád nic a bude to skoro rok a je jí 36. Radši přežiju těhu a porod v době, kdy na to moje tělo přirozeně má (i když mám obavy), než pak řešit problémy s otěhotněním pomocí hormonální léčby, injekcí, stimulace, oplodnění..stojí to nervy a peníze a další čas.
To je ale jen můj názor a zkušenost z okolí, nemusí to platit paušálně.

Dáši, naprosto tě chápu. mně je 25, o mimču uvažujeme, ale taky mám strach, co bude. Když otěhotníš, už to nejde vzít zpátky. Teda jde, ale myslím prostě to, že i když se snažíte po oboustranné domluvě, tak stejně když se ukážou dvě čárky, tak je to šok a v hlavě ti začne šrotovat hodně věcí. Mimčo chceme do dvou let a já už si teď zjišťuju info o těhu a porodu, kojení, abych se na to psychicky připravila. U tebe je to hodně o psychice. Až budeš těhu a budeš mít tyhle pocity, tak si hodně věcí vsugeruješ, budeš se víc pozorovat a víc tím trpět. Já na to nemyslím, budu se snažit brát to statečně, s humorem, v pohodě. Jinak si komplikace přivoláš. Jestli máš strach z porodu, není problém epidurál nebo plánovaný císařský řez. Kojit nemusíš, stejně by ti to nešlo, protože k tomu musí být žena v pohodě a musí to chtít, jinak to stejně nejde. Není pravda, že se zhorší prsa, někomu ne a nikdy nemůžeš vědět dopředu, jak to bude u tebe. Jiný sex po porodu určitě je, teda hlavně nějakou dobu není žádný, ale když se chce, tak všechno jde. Sex se mění v čase několikrát, po porodu je to jen jedna z mnoha změn, kterou váš milostný život prodělá. Je jen na vás, jaký bude.
Jo, taky si říkám, že to mají chlapi jednodušší. já toho svého chci zapojit od začátku a ne jen na začátku:-) Chci, aby se mnou prožíval těhotenství, porod, aby se zapojil do starostí o dítě.
Ženou prostě jsi, s tím nic moc nenaděláš, tak na tom zkus najít něco pozitivního a nebuď tak pesimistická. Není to k ničemu.

Počkejte si pár let, údajně kolem roku 2030 má být vyvinutá umělá děloha, takže můžete mít děti i v sedmdesáti, případně později, když se těch let dožijete.
Udává se, že strachem z těhotenství a porodu trpí určité procento žen a pokud z nějakého důvodu chtějí děti /nejčastěji tlak ze strany partnetra /, doporučuje se rozhodně před otěhotněním vyhledat pomoc psychologa.

Je mi 22 let..a studuju VŠ. Mám přítele, kterého miluju nade vše..chci s ním být celý život a dělat ho šťastným stejně tak jako dělá on mne..Přítel miluje děti, vím že by chtěl minimálně tři a to je ten můj problém

Kamila:
Bohužel, děti jsou záležitost, u které je nutné, aby na ní partneři souhlasili.
Buďto se nechte zapsat do pořadníku na adopci, nebo se rozejděte, protože takový vztah nemá žádnou budoucnost.
Na světě je dost mužů, kteří nechtějí děti; lepší, když takového začneš hledat teď, než ve čtyřiceti.

ČAu holky, mám úplně ten samý problém... Mám skvělýho přítele, který děti chce, ale já se toho šíkleně bojím..chce je sice tak za 2-4 roky, ale já už ted z toho mám noční můry..bojím se té příšerné bolesti! a závidím chlapům!!!pro ně je to jen sex a potom dítě..ale my ženy to odtrpíme neuvěřitelně...bojím se že ten strach nepřemůžu, skončím bezdětná a přitel me opustí, nebo ho udelam neštastným...je to hruza!

Patřím k vám do klubu : ) Taky je to pro mě děsivá představa, říkám si zvládli to jiný, zvládnu to taky ... ale byla bych mnohem raději kdyby rodili chlapy : ) s radostí bych jim ten zázrak přenechala.

Tak mé biologické hodiny začaly tikat před dvěma roky, od té doby čekám, kdy k nám ten "čáp či vrána zaletí". Zatím se přírodní cestou nedaří, možná je to tím, že se také bojím těhotenství, porodu a možná i být mámou. Dítě si strašně moc přeji, ale ten strach tu je - strach z té odpovědnosti, strach ze strachu o dítě, strach z poporodních depresí, strach z toho, jestli dokážu mámou být, strach z toho, koho vychovám, strach z toho, jestli se dokážu správně postarat o dítě...jestli jako máma nezklamu. Snažím se sama sebe představit jako mámu - kojence, batolete, puberťáka....je to do konce života. Musí to být krásné a zároveň dost těžké...tolik lásky, tolik obav o jiného člověka...jojo a taky se bojím, že budu příliš úzkostlivá matka. Je toho moc, čeho se jeden člověk bojí - je to totiž strach o život, o život jiného člověka, na kterém mi bude moc záležet. Jde asi opravdu o to, věřit si...a třeba to pak přijde s tím, až dítě budu mít...vím, že strach nikdy neodejde, ale třeba to nebude tak strašné, jak to vidím teď, zatím bez dětí.

Možná máte nějaký blok z dětství, dospívání, možná na Vás přenesla nějaký blok Vaše matka, zkušený psycholog a psychoterapie Vám určitě pomůže...

Ivo, díky za příspěvek, pohladí to a dodá odvahu.